Dovolená v Chorvatsku

Rubrika: Z našich cest

Bylo 22. června a konečně jsme se dočkali odjezdu na dovolenou… Původně jsme měli vyjet v pátek kolem páté hodiny, ale cestovní horečka zafungovala dokonale, takže jsme vyjeli už ve dvě…

Cíl byl ostrov Murter poblíž Šibeniku a trasa: Chomutov, Praha, Jihlava, Znojmo, Vídeň, Graz, Maribor, Zagreb, Pirovac (zatím téměř stále po dálnicích) a odtud už po méně frekventované cestě až do města Tisna a přes most na ostrov Murter… celkem něco kolem 1050km…
Ubytování jsme měli zajištěné v apartmánu, jídlo jsme si vezli nějaké s sebou, ale počítali jsme s tím, že tam budeme chodit na nákupy i do marketů…a taky občas zajdeme do nějaké restaurace.

Přípravy byly hodně náročné… Například tím, že jsem pořád koumala jak zredukovat oblečení pro nás čtyři na minimum a při tom je využít a nevézt nic s sebou zbytečně (sama jsem plánovala, že si musím koupit ještě jedny plavky… dopadlo to tak, že všichni – i manžel – měli plavky každý dvoje a hádejte, kolikery já? No přece jen ty jedny jediné :-(…).
Ve výsledku jsem se musela sama pochválit, protože jsem narvala oblečení i s botkami do jedné velké cestovní tašky, v druhé menší bylo jídlo s sebou, v další ještě menší… léky (těch bylo kupodivu docela dost, ale hodně místa zabrala třeba voda Opthal nebo sirup na teploty…), jeden batoh plný hraček, druhý plný kabelů, nabíječek na telefon, kamera, foťák, baterky…, v dalším jsem měla pleny na cestu, vlhké ubrousky, sluneční brýle pro všechny; dál jsme si půjčili do auta chladničku, v ní vezli pití, svačinu (řízky… česká klasika, že?)… taky bedničku s věcmi do moře (nafukovací kruh, člun, rukávky, čtvery boty do vody…), ještě tašku s ručníky, dekou a plavkami, abychom se mohli jít rovnou koupat a nemuseli nic moc vybalovat… na to jsme ještě položili golfky a kufr se taktak zavřel. Ještě, že máme kombíka Fabii, do malé by se nám to všechno nejspíš nevlezlo…
Uvnitř v autě jsme dětem připevnili kapsář a naplnili ho sušenkami, bonbonky, menšími hračkami, knížkami… a taky jsme na poslední chvíli vymysleli připevnění přenosného DVD… a to byla po cestě vážně výhra… děti čučely na pohádky a byl relativně klid 🙂
No a protože já jsem byla jako hlavní navigátor :-)), tak jsem kromě kabelky s doklady, pasy a penězi měla na klíně ještě asi tři mapky chorvatského pobřeží a vytištěnou trasu od místa bydliště až na místo ubytování…

Prahu jsme projeli (až na menší úsek na Barrandově, kde jsme krokem popojížděli asi 30 minut), bez problémů a i celá dálnice D1 byla kupodivu plynulá. Jen nám za Prahou začalo slušně pršet, v Jihlavě už ten déšť zesílil a přes Znojmo nebylo vidět na krok, kanály nestíhaly pobírat tu vodu, co stále crčela z nebe a taky jsme museli jet hodně pomalu, abychom neminuli nějakou odbočku.
Na českých hranicích jsme si chtěli koupit rakouskou dálniční známku a protože jsme ten nákup nechali až na úplně poslední benzínku, tak si zkuste tipnout… sehnali jsme ji? Jasně,…že NE! S nervama na špagátkách jsme projeli i rakouskou celnici a přemýšleli, jak tu známku koupíme, když neumíme ani jeden německy (tedy, já se kdysi němčinu na základce učila, ale maximálně si pamatuju píseň o vánočním stromečku a časování slovesa „být“ 🙁 )…nakonec těsně za tou rakouskou celnicí byla taková malinká budka, ve které prodávali přímo jen ty dálniční známky… takže jsem ji vyběhla koupit z auta (uvnitř seděl nějaký mladík a mluvil česky…jupí! )… a najednou… přestalo pršet a začalo svítit sluníčko… hurá!… počasí se umoudřilo 🙂
Průjezd celým Rakouskem nám trval asi necelé čtyři hodinky, celou cestu zatím řídil jenom manžel a v Rakousku mi řízení předal s tím, že si potřebuje odpočinout. Jenže, já moc neřídím a taky v Rakousku jsou dálnice o třech a více pruzích (dokonale mě to ve zpětném zrcátku mátlo) a navíc, v noci se dost špatně orientuju…takže jsem ujela asi 80 km, povedlo se mi přejet odbočku na Slovinsko, taky jsem trošku začala zmatkovat (v tom smyslu, že se mi chtělo začít regulérně plakat, protože už to URČITĚ NEPŮJDE nikde otočit a najet zpátky správně)…takže mi manžel nařídil zajet na nejbližší odpočívadlo a raději dál řídil sám …Slovinsko jsme projeli za necelou hodinku a těsně za hranicemi Chorvatska začalo lít jak z konve a pršelo téměř tři hodiny…
Děti původně usnuly kolem desáté večer, ale o půlnoci byly vzhůru… náš pokus: zkusit si schrupnout všichni v autě na odpočívadle nevyšel, protože Aninka se totálně probrala a v tu půlnoc měla pravé poledne… takže jsme to po půlhodině uklidňování a ukládání se k spánku vzdali a jeli dál…
V podstatě celá cesta Chorvatskem do Zagrebu a dál až do Pirovace, kde jsme měli už být jen pár kilometrů od Murteru, byla po dálnici… jelo se pohodlně, jen ta únava byla znát… a kolem třetí ráno nejvíc. Děti znovu usnuly a probudily se až asi hodinku před cílem… to nastala nějaká větší krize… protože Aninka se probudila s úplně zalepenýma očima (později se z toho vyklubal zánět spojivek, takže jsme hned první den pobytu hledali lékárnu a kupovali mast do očí… hlavně, že jsem doma pobrala skoro všechno, ale zrovna Opthalmoframykoin mě nenapadl:-( ), hodně plakala, nechtěla zpátky do auta, držela se mě jako klíště… do toho Luky začal pofňukávat, že ho bolí břicho a je mu na zvracení (nejspíš to byla únava z té cesty) a nakonec při pohledu na manžela mě popadla téměř hysterie, protože ten vypadal jak mátoha…
Trošku jsem si poplakala v koutku, uklidnila sebe i děti :-)…napětí povolilo a ten poslední úsek jsme už dojeli v relativní pohodě… začalo totiž svítit slunko, bylo hodně teplo a už jsme se konečně blížili k cíli.
Manžel mi do ruky dal kameru, ať prý točím příjezd …ale zároveň po mně chtěl, abych se např. na křižovatce dívala, jestli … “jede něco zprava?“… fakt to byla logika (jak mám koukat zároveň do kamery a na cestu?),…. už byl asi hodně unavený…

Na místo jsme dorazili kolem šesté ráno, ale volný apartmán jsme měli až kolem poledne, takže jsme s dětmi šli na pláž… bylo krásně teplo, moře jako kafíčko, takže do toho oběda jsme nějak vydrželi… ubytovali se a odpoledne šli k moři znovu…

Aninka nechtěla vůbec ven z moře, přestože měla pusinku skoro celou fialovou, … takže jsem ji z vody musela pokaždé tahat s řevem… Luky s taťkou šnorchlovali a hledali mušličky… a později si vypůjčili silniční skútr a drandili po ostrově…
Téměř každé ráno bylo stejné… budíček kolem půl šesté…. Anežka… chtěla papat a pustit Krtečka (třikrát hurá!!! technice… ještě, že jsme měli s sebou to DVD), držela jsem ji v relativním klidu do sedmi a pak jsme šly spolu na nákup pečiva, nějakých jogurtů, ovoce a taky… skoro denně papírových kapesníků! Vezla jsem s sebou jen jeden velký balík po 10 balíčcích…, jenže oba… Luky a Anežka… a vlastně i já… jsme rýmovali o sto šest… a tak nám to nestačilo… taky Anežky kašel, se kterým jsme odjížděli, se na dva dny trochu spíš ještě zhoršil… ale kapičkama jsme ho dostali pod kontrolu:-)

Po snídani jsme chodili na pláž a byli jsme tam zhruba do půl jedenácté… pak jsme šli připravovat oběd a Anežka pravidelně během toho usnula…a tvrdě spala dvě hodiny… takže baštila až po spinkání…
S sebou jsme vezli polévky od Maggi ze zahrádky (asi 5) a ty jsme střídali s těstovinami nebo rýží nebo bramborami s hráškem, mrkví, kuřecím masem… U moře jsme hodně pili a jedli spíš ovoce (nosila jsem s sebou v krabicích nakrájená jablíčka, hrušky, meloun) a taky sušenky… A poprvé jsem ochutnala fíky… trošku mi to připomnělo blumu, ale v jiné konzistenci… ale jsou vážně moc dobré…
No a pak jsme byli asi třikrát na večeři v restauraci… Luky a já jsme si dávali pizzu, manžel chobotničky (zkoušel mi dát ochutnat, ale nějak jsem toho nebyla schopna …) a malé jsme v dobré víře objednali např. palačinku s ovocem a ona ji vůbec nechtěla a spíš ujídala od nás z talířů 🙁 .

Jeden den jsme jeli na výlet do Šibeniku, ale zapomněli jsme s sebou golfky (zůstaly v apartmánu… nemohli jsme se manželem shodnout, kdo je měl vzít 🙂 ), takže jsme toho moc neprošli… s Áňou se to nedalo… pořád někde zůstávala „viset“ a měla cosi důležitého na pozorování…
Taky jsme se jeli koupat na písečnou pláž (tam, kde jsme byli ubytovaní, byla jen oblázková), kde byly tobogány…takže se Lukča i taťka vyřádili… my s Aninkou jsme je jen fotily…

Jinak… děti jsem celou dobu pobytu u moře mazala Daylogem 40 a nemůžu si ho vynachválit… děti jsou jen lehounce opálené (spíš víc Luky, Aninka skoro vůbec, jen ručičky od loktů k dlaním a nožky od kolen ke kotníkům)… zato na sebe jsem první den jaksi zapomněla, takže se mi teď trošku loupou záda 🙁

Poslední den před odjezdem jsme jeli utratit zbytek chorvatských kun (kromě těch, které jsme měli nachystané na mýtné na zpáteční cestu), takže si Luky koupil fotbalový chorvatský dres, Anežka kuželky, maminka šátek a tatík… nic nechtěl… prý má památku na fotečkách, co fotil:o))

V pátek večer jsem pobalila věci a v sobotu 30.6. ráno v sedm hodin jsme vyjížděli zpátky….
Před oběma chorvatskými tunely (Sveti rok a Malá Kapela) jsme asi 1 km popojížděli v koloně, protože je v každém směru jen jeden pruh… Slovinsko nazpět bylo taky celkem rychlé… zato jsme potkávali v protisměru dlouhé stojící kolony… bylo znát, že je začátek prázdnin a odjíždí se na dovolené…. průjezd Rakouskem byl taky volný a v Čechách jsme byli kolem šesté večer… Domů jsme dorazili v půl desáté….

Když to shrnu…. počasí super, cesta tam 17 hodin, zpátky jsme jeli 14,5 hodiny, provoz vcelku plynulý… jen ten rozdíl v dálnicích je obrovský… V Chorvatsku jsme ani necítili, že jedeme, Rakousko je taky v pohodě, zato u nás… D1 je drncák nad drncáky a tlumiče auta dostaly dost zabrat:-(
Poplatky na dálnicích: rakouská dálniční známka stojí na deset dní kolem 250,-Kč, mýtné ve Slovinsku vyjde na necelé 2 eura tam i zpět a na chorvatské dálnici jsme dohromady platili tam i zpět 322 Kn (ale záleží na tom, kam až po té dálnici jedete… např. ti, co jedou až do Splitu platí o něco málo víc)… Benzín jsme brali v Česku plnou nádrž, doplňovali jsme před Rakouskem a dojeli až na Murter. Tam jsme nabrali zase plnou nádrž a před odjezdem domů ještě doplnili asi čtvrt nádrže. S tím jsme dojeli až před Vídeň a tady jsme ještě jednou natankovali plnou nádrž… a vystačila nám až domů…
Každopádně cesta je i tak úmorná, příště (za dva tři roky) pojedeme raději ve dvou dnech (s noclehem po cestě) …děti to zvládaly sice vcelku dobře, ale noční jízda se nám zdála náročná…
Takže, pokud někdo zrovna odjíždíte nebo se chystáte…. přeju vám šťastnou a poklidnou cestu a příjemně strávenou dovolenou :o)))

Napsal/a: Šárka

Toto taky stojí za přečtení!

Jaké vybrat odrážedlo pod stromeček?

Chcete mít ze svého potomka vášnivého cyklistu? V určitém věku už nestačí jít příkladem. Vlastní dvoukolé odrážedlo, které je jedním

Čtu dál →

V jakých lázních vám zajistí hlídání pro děti?

Touží vaše srdce po lázních, ale říkáte si, že děti jsou pořád ještě malé, tak vám nezbývá než o

Čtu dál →

Dětský svět v zahradě? Vsaďte na bunkr, hmyzí hotel nebo malé hřiště

Hledáte recept, jak děti vylákat na zahradu, aby se vydováděly na čerstvém vzduchu a měly jste je přitom na

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • Anonymní

    s rodinou jezdime kazdy rok do Chorvatska, minuly rok jsme byli v mestecku Medulin, je to na Istrii, takze docela i blizko, maji tam pisecnou plaz moc vhodnou pro deti, asi 200m a furt voda po kolena a ubytovani jsme sehnali taky levne na strankach http://www.UBYTOVANIvCHORVATSKU.cz fakt doporucuju. Jitka

  • Šárko super článek. Museli jste si to užít. S tou cestovní horečkou jsi mi připomněla, když my s manželem, když jsme čekali Natálku, tak jsme jeli na dovču tady v Čechách a já byla přesvědčená, že tam máme být v sobotu kolem 10. Tak jsme tam byli už kolem 9 a pán na nás koukal jak puk – my totiž měli přijet až v neděli :o)))) Naštěstí měl ten pokoj už volný a tak jsme si dovču o den prodloužili.

    Jinak taky bych takhle jela na dovolenou, ale s Natálkou si to moc neumím představit. Stačí mi cesty autem na chalupu – Natálka celou dobu řve. Ale třeba až povyroste, tak taky vyrazíme. To by se mi líbilo :o)

  • Jovanko, taky nás třeštila hlava… a ne málo:o)), ale zvládnout se to dalo…To DVD máme malé přenosné, není nějak upravené speciálně do auta, ale dá se na něj koupit držák do auta ( myslím, že stojí něco kolem 1.000,-Kč )…ten my neměli, takže jsem na něj prostě ušila takovou kapsu ( jako klokaní :o) ) a přichytili jsme ho za obě přední opěrky……původně, když ho manžel asi před rokem koupil, tak dostal ode mě “ spucunk“, že zase kupuje blbosti:-)), když doma jedno DVD už je…ale při té dlouhé cestě jsem mu v duchu děkovala ( později i nahlas, aby měl taky pocit, že byl za něco chválený:o)) )…

  • Tak mi to pripomnelo nasi letosni (prvni zahranicni)dovolenou v Chorvatsku na Hvaru, uz se tesim na pristi rok, az tam zase pojedeme.
    Jen s tim destem jsme to meli trosku jiny, pokazdy prselo jen v Rakousku a vsude jinde bylo krasne 🙂

  • Šárko, jste opravdu šikulové. Takovou dálku s malými dětmi (hlavně teda Anežka). My nemáme odvahu odjet ani do Beskyd na více dnů (máme 13m Majdu). Jinak je fajn, že vám dovolená vyšla, muselo tam být moc krásně. A z toho řízení si nic nedělej, příště už to bude lepší, chce to jenom cvik…

  • Jovanka

    Šárko, super článek a ještě lepší dovolená 🙂
    Já bych asi neměla odvahu jet s malými dětmi tak daleko. Z těch našich nám někdy třeští hlava už po 50km :-))
    Ale to DVD je super nápad. To je nějaké spešl přenosné do auta (promiň lehce přihlouplý dotaz technického neznalce)?

  • Jarmuschko, ubytování jsme měli zamluvené přes cestovku už koncem ledna…měli jsme apartmán se dvěma postelemi a jednou přistýlkou…Anežka spinkala s námi. Jinak, my jsme jeli taky dvě auta, ale ne na stejné místo a ne těsně za sebou. Ta druhá rodina jela asi o 10km dál než my a po cestě jsme si psali zprávičky, kde už jsme a jestli je vše v pořádku:-)

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Jé, Šárko, a jak jste si domlouvali to ubytování!?
    Já bych do Chorvatska ráda, snad nám to příští rok vyjde. Ale radši bych asi jela aspoň ve dvou autech (ještě s někým).

  • quendolina
    quendolina

    Šárko, díky za článek, připomněl mi naši dovču před dvěmi lety, taky nám po cestě pršelo jen se lilo.
    Stavovali jsme se ještě na Plitvických jezerech, je tam krásně.

  • Tam je opravdu krásně.Loni jsem byla v Pirovacu a letos se tam s malou chystám znovu.Je tam zátoka-Makirina(teda snad to píšu správně)v té je bahno,které pomáhá na kožní problémy.Loni jsme jeli se ségrou a já ji nemohla donutit aby zvedla zadek a do té zátoky jsme s dětma došly.Tak si to letos vynahradíme a zahrabem se do bahna do sytosti.Snad to bude mít dobrý vliv na ty vyrážky co se malý dělají.Máme tam projetý i to okolí,hlavně národní park Krka,ten se mě moc líbil.Letos se chci podívat i do Trogiru,je zapsán v památkách Unesco,tak uvidím jaký je.Už se moc těším jak si to s malou užijem a taky tam s sebou bereme mého přítele,takže poprvé si budu užívat jakousi rodinou dovolenou.Tak jsem moc zvědavá jak to vyjde.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist