Vychovatel za pár kaček

Rubrika: Výchova podle...

andílekKaždodenní boj o udržování čistoty, dohadování u jídla a zdlouhavé odesílání dětí do postýlek mě už unavovalo natolik, že jsem se rozhodla pořídit dětem vychovatele a to rovnou dva – pro každého potomka jeden exemplář. Coby milující matka jsem je nechala vybrat si toho svého.

Ne, nejsme žádní milionáři a ani jsem se nezbláznila, do obou vychovatelů jsem poprvé investovala kolem stovky. Na Vánoce jsem je s klidným svědomím vyměnila za nové a letos v této tradici hodlám pokračovat. S výchovou našich dětí mi totiž nesmírně pomáhají dva stolní kalendáře.

Možná si pořád ťukáte na čelo, ale hned to vysvětlím…
Pochopila jsem, že křik ani plácnutí rozházené hračky neuklidí, úklid formou hry jsem schopná zorganizovat jednou za čas, ale k dennodennímu udržení pořádku to jaksi nestačí. A tak jsem přemýšlela, jak ty dva prcky motivovat k tomu, aby třeba i někdy sami od sebe posbírali rozházené kostky atd.

Vcelku dobře fungovalo „nestíhání“ Večerníčku. Televize se večer prostě nezapíná dřív, než je pokojíček v civilizovaném stavu. Jenže – v momentě, kdy děti zjistí, že už to stejně nemají šanci stihnout, naprosto ztrácí zájem a chuť o jakoukoli bohulibou činnost. Navíc některé Večerníčky je absolutně nezajímají a čekat, až naběhne nějaký nový, je jaksi nepraktické.

A tak jsem začala přemýšlet o nějakých odměnách. Uplácení bonbony za to, že dítě dělá to, co by mělo být samozřejmostí, se mi ale ani trochu nezamlouvá. Celkově na uplácení za samozřejmosti nějak nejsem stavěná. Hodně chválím, ale měla jsem pocit, že by to chtělo i něco, čím se třeba rádi pochlubí. Když pak hledali, kam nalepí jakousi reklamní samolepku, kterou někde dostali, byl nápad na světě. No, nebudu popisovat, jak se postupně vyvíjel, jdu k věci…

Koupila jsem dětem stolní kalendář s motivy, které si vybraly, a k tomu několik sad jednoduchých obrázkových samolepek – ne moc velkých, aby se nám jich ke každému dni vešlo i povícero.

kalendářA dál už asi tušíte – je-li důvod k pochvale, mohou si samy nalepit do kalendáře k příslušnému dni samolepku. Osvědčilo se mi zaměřit se vždycky na jeden problém – úklid v pokojíčku, jídlo, čištění zoubků, spaní ve své postýlce, … S dětmi si ujasníme pravidla, za co budou samolepky dostávat. Například starší se dost nimral v jídle a prakticky nejedl – dohodli jsme se, že ho nechám, aby si sám určil velikost porce, ale tu musí vždycky sníst celou. Když ji snědl, lepili jsme a on se večer mohl pochlubit taťkovi, kolik odměn nasbíral. Mladší pro změnu dostával samolepku, když proběhlo čištění zoubků bez odmlouvání a do té doby nezbytného křiku. Ač v té době ještě neměl ani 3 roky, pochopil to velmi rychle.

Navíc mívám v zásobě i nějaké „lepší“ samolepky jako speciální odměnu, když mě děti něčím mile překvapí .

Netvrdím, že jsme tímto stylem všechno během chvilky zvládli, pokojíček je naklizený, děti se nehádají, to by snad ani nebylo normální. Ale zjistila jsem, že kalendáře pomáhají i trošku jinak, než jak jsem původně zamýšlela. Poctivě ukazují, jak se děti snaží a že každý den udělají něco, co si zaslouží pochvalu, no prostě, že jsou báječné!!!


Článek byl zařazen do Soutěže o knihy plné rad a triků při výchově, do které můžete až do 30. září 2010 poslat svůj příspěvek i vy.

Ceny do soutěže věnovaly Akce-Novinky.cz.

Napsal/a: Tanape

Toto taky stojí za přečtení!

Další důvody, proč s dětmi mluvit o penězích

Posledně jsme si na téma finanční gramotnosti posvítili a bylo zmíněno 5 důvodů, proč s dětmi mluvit o penězích. Dnes

Čtu dál →

Jak zařídit, aby mu to ve škole šlo

Kdo z vás si nepřeje, aby se jeho dětem ve škole dařilo? Přihlaste se! A kdo si naopak přeje,

Čtu dál →

Pomóc, moje dítě nejí maso!

Svíčková. Knedlíky s omáčkou si přidá, maso nechá. Šunkofleky. Miluje je, ale šunku vždycky vydoluje do posledního kousku. A nesní.

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (28 vyjádření)

  • Anonymní

    Jani, ja bych tvuji mrazikovou kjinaru musela nekde na netu vytisknout, nebot bych ji nedala ani v nejvetsi krizi detskeho zachvatu. Takhle ji hodit na papir, jeste navic v logicke posloupnosti … to je fakt mazec :o)U Marusky jsem taky na chvili dostala pocit totalniho selhani. Ale aspon to vylepsim pristi rok. Snad !!!Hezky adventni cas.

  • Moc děkuju všem, kdo napsali svůj názor.

    Asi to vypadlo, že hraju mrtvého brouka, ve skutečnosti jsem měla a mám nemocné broučky a bylo to trochu komplikovanější, tak na net nezbýval čas.

  • Pingback: Jak jste psali o svých zkušenostech s výchovou dětí? | VašeDěti.cz ()

  • Článek se mi moc líbí………..musela jsem si to přečíst 2x, abych uvěřila, že to na některé děti funguje………takže slibuji, že mám i zároven tip na skvělej dárek pro malou pod stromek….dostane nějaký pěkný kalendář a já zkusím dceru motivovat tímto způsobem k činnostem, u kterých má tisíce proslovů…….třeba to na ní zafunguje:-))))

  • Petra

    zuzino, nechtělo by se ti to sepsat a poslat jako článek do soutěže? 😉
    U nás skřítek Nepořádníček taky fungoval, teď už Anička uklízí sama od sebe (většinou) 🙂

    kekunko, u nás byly doby, kdy jsem zoubky prostě neukecala nepomohlo ani „nestíhání“ pohádky, prostě nic. Na samolepky jsem přišla až později, když už se tohle časem vyřešilo.
    Stejně tak zdlouhavé vypravování do školky – prckům je vcelku fuk, že přijdou pozdě, když mají hodnou paní učitelku. Vozit děti do školky autem, tak je tam klidně dovezu v pyžamu, ať se převlíkají až tam – myslím, že příště by si to rozmyslely, ale tuhle možnost nemám. Vstávat dřív u nás taky nepomáhalo a zabraly až samolepky, které jsme lepily jen, když vypravování bylo v klidu a „v limitu“.

    A když už jsem u toho – co jsi tu vypsala v komentářích, by už vydalo i na tři články :-)) Nechceš z toho udělat nějaký výcuc a poslat taky do soutěže?

    makineo, nechceš se taky přidat? do konce září ještě pár dní zbývá…

  • A ještě k zubaři.Jelikož já sama mám velký vítr z každé návštěvy,tak jsem naučila se za statečnost odměnit a chtěně nechtěně to tak naučila i ji.I když teď už je věku,že si je čistí z těch ,,správných“ důvodu,prostě ta odměna ,,musí“ být.Kdežto malý se hooodně moc pomamil a nic ho nedonutí tu pusinku otevřít.Zoubky ukáže jen mamince,takže u něj budu muset počkat až dozraje..

  • S těmi pomocníčky mi fungoval a znova začíná právě při úklidu ,skřítek nepořádníček.Když dcera nechtěla uklízet hračky,nechala jsem to tak a pak když spala jsem jí hračky posbírala a schovala.To pak bylo pláče.Ale zase ji to trochu ,,donutilo“ si uklízet aby se jí zase neztratily.Ale v podstatě je to taky princip něco za něco.Výhodu to má teď,když už má deset,že nemusí své věci hledat a dá si je hned na místo kam patří…Ale pro změnu bojujeme s prckem,který jí velmi rád tu aktovku prohlíží…:-((

  • kekunka

    Peti, k těm zubům – cácorka taky občas odmítá otevřít pusu. Musím to dlooouho okecávat, vysvětlovat, … Někdy pomůže, že se pomocí zrcátka koukáme, zda v pusince není někde černý flíček, a pokud jo, tak testujem, zda je to jen drobek (ten nám pomůže odstranit právě kartáček), nebo zda je to kaz.
    Jinak zdržuje-li u čištění zubů, nestíháme pohádku. Nebo nemůžeme číst dlouhou pohádku a můžeme si přečíst jen jednu dvě básničky. Prostě máme vymezený čas, a když ho někde přetáhne, tak jinde se to projeví. I když, naštěstí co se zoubků týče, tak tady až takové problémy nejsou.
    A logické důsledky – ne všechny! I v té knize (Respektovat a být respektován) je zdůrazněno, že někdy prostě rodič musí zakročit a nenechat vyplynout situaci do přirozených důsledků. Např. nenecháš dítě přeběhnout rušnou křižovatku mimo přechod, nenecháš jít dítě do mrazu bez čepice, vyčistíš mu zuby, …
    Ale máš pravdu v tom, že je to o fantazii. Když mi chybí nápad, je to šílené a nic doma nefunguje. Když dostanu nápad a dceři se zalíbí, jde všechno jako po másle. Zatím žije ve svém imaginárním světě, takže v tomto to mám docela jednoduché – můžu si přimyslet na pomoc neviditelné pomocníčky. 😉

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist