Když miminko pláče a pláče…

V Jsem máma, Péče o miminko, Výchova podle...

První týdny po příjezdu z porodnice byly nesmírně náročné. Naše čerstvé miminko sice dokázalo spát třeba i 5 hodin v kuse, jenže pak to kompenzovalo tím, že stejnou nebo i delší dobu dokázalo být i v kuse vzhůru. A když už bylo vzhůru, náležitě se ozývalo.

Spousta představ velmi rychle vzala za své. Tak třeba takový dudlík, který jsem původně svému miminku vůbec nechtěla dávat. Doteď si pamatuju, ten pocit klidu, když jsme našli ten pravý a já si mohla umýt vlasy, i když nikdo nebyl doma. Ještě teď se mi vybavují ta neuvěřitelnost celé situace.

Nemůže řvát věčně

Asi to zní drasticky, ale tohle bylo v těch prvních náročných dnech heslo, které nás drželo nad vodou. Ve chvíli, kdy se 5 minut po uložení do košíku, kterému předcházelo hodinové kojení a ještě delší chování a zpívání, opět ozval miminkovský pláč, říkali jsme si, že jednou usnout musí.

Sporé rady na internetu se držely víceméně v duchu „to se holt musí vydržet“. Články v maminkovských časopisech svým tvrzením, že novorozenec spí kolem 20 hodin denně, vyvolávaly spíš hysterický smích. Nějaký návod, jak poznat, co mé miminko potřebuje, jsem hledala marně.

Všechno má své výhody

hp photosmart 720S letitým odstupem teď můžu říct, že tohle náročné období mělo i pozitivní dopad. Kromě výše uvedeného jsem se propracovala ještě k heslu Spi, dokud můžeš. Ve chvíli, kdy Anička usnula, šlo všechno stranou. Nejdůležitější bylo se aspoň chvíli vyspat a nabrat síly na další maminkovskou směnu, která mohla přijít kdykoli, aniž bych předem tušila, kdy skončí.

Díky tomu jsem se naučila využít chvilky bez dětí k odpočinku a ne jako pozvánku k nuceným pracem v domácnosti.

Také jsem v té době značně zapracovala na své zručnosti. Najednou jsem dokázala jednou rukou zvládat tolik věcí, že bych to do sebe nikdy neřekla.

Vyřešil to čas

Žádný zázračný návod jsem nenašla a byla jsem neskutečně šťastná, když u druhého dítěte to probíhalo naprosto v souladu s články z maminkovských časopisů. Stačilo nakojit, přebalit, uložit a spinkalo se dál.

Na ty tři uplakané týdny ale už nejspíš nezapomenu. Když nastoupily večerní koliky, byla jsem vlastně spokojená, že to trvá jen ty dvě hodinky večer a přes den mám pohodové miminko.

Jde to prý i bez čekání a zatnutých zubů

Všechny tyto vzpomínky oživila pozvánka na online workshop Co dělat, když miminko pláče a vy už nevíte, co s ním, která mi včera přistála ve schránce.

Místo toho, abych ji rovnou smazala a v duchu si řekla, že tohle se nás už naštěstí netýká, mi problesklo hlavou: „Sakra, proč tohle nebylo už tenkrát!“ Možná si budete ťukat na čelo, ale už jsem na vysílání dokonce i přihlášená. Zvědavost mi prostě nedovolila tohle téma vypustit, i když skutečně nemáme v plánu navyšovat počet členů naší rodiny.

Katka chce rodičům představit hned 3 jednoduché věci, které pomůžou miminko utišit a ještě porozumět tomu, co zrovna potřebuje. Slibuje, že prozradí:

  • jak účinně reagovat na dětský pláč,
  • jak hned od narození komunikovat s miminkem i znakování (a telepatie!),
  • jak tyto rady využít i v komunikaci s většími dětmi a předejít vztekání a scénám.

miminko, péče o miminko, jak uspat miminko, pláč

I když už mám poměrně bohaté a veskrze pozitivní zkušenosti s metodami, které Katka na svých kurzech představuje, tohle mi pořád zní trochu jako sci-fi. Nabízet tyto rady někdo jiný, asi bych se jen pousmála a myslela si své.

V tomto případě mi to ale prostě nedá. Jsem přesvědčená, že to bude opět skvělý workshop, ze kterého si každý odnese aspoň nějakou cennou radu. Dokonce věřím, že si tam něco pro sebe najdu i já, i když z plačícího uzlíčku je už šesťačka. A právě proto na něj chci pozvat i vás.

Obzvlášť maminky dětí do 3 let by si tohle vysílání neměly nechat ujít. V posledních workshopech pro ně byl připravený i bonus na závěr vysílání, tak je dost možné, že bude k dispozici i tentokrát. Ale to jsou jen mé dohady.

Jisté je to, že se repríza workshopu Co dělat, když miminko pláče a vy už nevíte, co s ním koná v úterý 22. března od 20.00 h a bude možné si ji přehrát tentýž den kdykoli až do půlnoci.

Pokud si nejste teď jisté, jak to budete příští úterý stíhat, rezervujte si místo na webináři i tak. Absence ani pozdní příchody se nikam nezapisují a vy tak nepropásnete vysílání, které vám může hodně pomoct. Když při registraci zadáte i své telefonní číslo, dostanete krátce před vysíláním i SMS s upozorněním, abyste nezapomněli.

 

Toto taky stojí za přečtení!

Testováno na VD: Emco Biskiti

Společnost Emco nedávno uvedla na trh zdravé sušenky s veselými obličeji Emco Biskiti. Tyto ovesné sušenky jsou bez palmového

Čtu dál →

Jak dostat děti ven

V mediích hodně často slyšíme, že děti sedí doma u tabletů, nemají fyzičku, jsou stále nemocné, obézní. Proč tomu tak

Čtu dál →

3-2-1 teď, ať je tady snový svět!

Napadlo vás někdy, jak by svět vypadal, kdybychom mohli žít naše sny? A máte vůbec nějaké  své sny? Umíte

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (10 vyjádření)

  • endlisek

    Dívaly jste se holky? Vaše názory? Já jsem byla upřímně trochu zklamaná..půl workshopu byla reklama na placený kurz:( A o znakování či telepatii nepadlo ani slovo..

  • gabulka73
    gabulka73

    Hmm, já mám uřvaný dvojčata a těch pár hodin,co spalo jedno dítě, prořvalo druhé a pak se vystřídali. Dodnes nechápu,jak jsem vydržela pořád nespat.

  • Petra

    Včera jsem se dozvěděla, že se toto vysílání bude pro velký úspěch opakovat. Takže vytahuju článek na hlavní stranu 😉

    Posledně jsem se na vysílání dívala. I když už náš plačící uzlíček nedávno oslavil 12. narozeniny, našla jsem si tam pár zajímavých. Vidět tohle ale před těmi dvanácti lety, mohlo to být o dost jednodušší…

    Tak snad to pomůže aspoň někomu dalšímu.

  • Marrianne

    U nás to bylo taky nekonečné … vyzkoušela jsem spoustu různých rad od masáží bříška, nahřívání až po rektální trubičku, abych do malé zbytečně nemusela rvát nějaké prášky už od narození. Ale nic nefungovalo a pak se přišlo, že malé chybí nějaký enzym, takže jsme dostaly přírodní kapky Coliprev právě s tím chybějícím enzymem a vše se do pár dní srovnalo 🙂

  • Králíček4

    Petro,víš,že jsem se ani neopotila,prostě Domča byl rarita a „jiné“dítě už od narození.:)Maminky a miminka v porodnici spali a já chovala a kojila a Domča řval a řval a jedl a jedl.Ještě ve 3,5 letech vyžadoval kojeneckou lahev s mlékem v noci a dokázal se o ni hlásit vytrvale,neexistovalo,že se spí a v noci se nejí.Ale nyní se tomu už jen směji a říkám PŘEŽILI JSME! 😀 😀

  • halina

    Já díky svému uplakanému uzlíčku viděla celou olympiádu v Atlantě (velký časový posun) v přímém přenosu… Mé uřvané miminko nespalo v noci – pokaždé kolem půl třetí se probudila a plakala a plakala. Jediné místo, kde byla potichoučku (né že by ale spinkala), byla má náruč, takže jsem se zvedala s Hančou v náručí a přesouvala se s ní do obýváku, aby se táta a bráška vyspali. Horší bylo, že ona nespala ani ve dne – jedině v jedoucím kočárku. Ale jakmile ten zastavil víc jak na dvě minuty, byl tu pláč znova. A pak někdy po dvou někdy třeba po pěti dnech prospala najednou celý den – jak už byla unavené. Ale bylo to tak nevyzpytatelné, který ten dne prospí… Jo, a dudlík jsem jí do pusy cpala marně, plivala ho dva metry daleko. A musím říct, že s kojením problémy nebyly, najedla se krásně za 10 – 15 minut. Vzhledem k tomu, že Tomovi tenkrát bylo 5,5 a taky bylo potřeba se mu věnovat, hrábla jsem si fakt docela na dno. A trvalo to tři měsíce. A do dvou let jsme k naší princezně vstávali třeba 5x za noc. A vlastně dodnes Hanča spí míň než třeba brácha a spí dost špatně.

  • meggi41

    p.s.tim autem se nejezdilo v obyvaku 😀 aproto,22syn spal stale,ze jsem se prvni noci chodila „divat,zda dycha“…
    🙂

  • meggi41

    Jak ja vam rozumim 🙂
    Nejmensi princezna nespinkala v noci.“Utechou“mi bylo,ze je to(vetsinou) skrz koliky..Nosilo se,jezdilo v kocarku,prez halu,az do obyvaku,dokonce I autem(ano,ikdyz jsme jinak uplne normalni 🙂 )
    Velka vyhoda byla,ze bydlime v dome,bez sousedu v panelaku..
    Nepomahalo nic,stridali jsme se…a ja v te dobe zjistila,ze se da usnout I ve stoje (klido zaklimbat I ve fronte v obchode)a ze domaci prace opravdu,ale opravdu,nemaji nozicky.A taky jsem konecne netrpela nocni nespavosti :- D Me pomahalo to vsecko brat sportovne.Ikdyz to byl zahul a korunu tomu vzdy dala veta kamaradek,jee ona tak stale sladce spinka,vzdy,kdyz vas potkam?(jeste aby ne,kdyz v noci mela mejdany 🙂 )
    A v parku,pri sedeni na lavicce,behem dne,to se taaak sladce klimbalo i me,takze tam nespej jen bezdomovci,ci lide po parbe..
    Tezko se to radi nekomu ted,a kazda zkusenost je neprenosna,ale hlavne klidek,to pomahalo me.A pod oci byl uzasnej krem na hemeroidy a to ani nejsem modelka :- D
    Vzdyt se vyspim v duchodu.vlastne to uz spat nebudu vubec,ale aspon mne to utesovalo..
    Megg

  • Petra

    Králíčku, doufám, že ses při těch vzpomínkách moc neopotila 🙂 U nás tohle náročné období trvalo naštěstí fakt jen 3 týdny, a vlastně se to pomalu začalo zlepšovat už po týdnu. Ale ty první dny byly vážně na palici. Doteď si pamatuju, že ráno kolem páté dávali Teletubbies 😀

  • Králíček4

    Petro,tímto článkem jsi mě vrátila do doby narození Dominika.To dítě zavíralo pusu od řvaní jen když zavřel oči a že to bylo hodně málo.Tohle dítě nemělo potřebu spát,ve dne když usnulo,tak na 5-20 min. max.V noci usínal až ráno ve 4 h,někdy i později a zbytek dne jsem chovala ano celodenně,kočárek jsem vozila a Domča na něj z náruče koukal,běda když jsem ho tam položila.Předchozí děti spali relativně normálně a mladší dcera byla naopak jako šípková Růženka,spala a spala a když ne,tak se usmívala.:)

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist