V roce 2000 jsem měl tu čest být u toho, když vzniká nový život. Poprvé jsem jsem svou dceru Lucinku mohl držet v 10 hodin 24 minut magického data 2.2.2000. Celou dobu porodu nás přes okno pozorovala straka, která si jen tak seděla na protějším stromě…
Má zkušenost z porodem byla pěkná.Myslím si, že si ani doktoři se sestrami tolik nedovolí, když je tam manžel…
Po čtyřech letech od mé první zkušenosti z porodem, jsem se tam ocitl znovu.Tentokrát porod trval o něco déle a provázela jej komplikace, která naštěstí byla rychle vyřešena. Románkovi se dlouho nechtělo jít na svět, a když už se rozhodl, měl kolem krku omotanou pupeční šňůru. Už začínal modrat, když rozhodla rychlost lékařů a malej se rozplakal. Jakoby se rozhodoval v jaké znamení se narodí. Díky necelým deseti minutám zůstal věrný STŘELCI.
Teď máme s manželkou dceru i syna a jsme šťastní.
Napsal/a: kevin
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (55 vyjádření)
Můj muž k prvnímu porodu původně jít nechtěl, byli jsme domluveni, že se mnou bude 1. dobu porodní, ale u samotného porodu nebude, ale nakonec byl a je rád i přesto, že jsem mu vynadala:-)Proč? Sestřička mu dala mokrý hadr, aby mi utíral čelo, ale on mi ho utíral mezi tlačením, kdy jsem chtěla odpočívat a ten hadr mě rušil, tak jsem mu řekla ( asi dost rázně) ať mě nechá napokoji.Pochopil to:-), ale když o porodu vypráví, nikdy nezapomene říct, že dostal vynadáno:-) U druhého porodu byl už úplně dobrovolně, druhý porod byl mnohem mnohem lehčí a rychlejší takže když jsme přijeli do porodnice šla jsem rovnou na sál a za půl hod byla malá na světě, takže jsem mu ani vynadat nestihla:-)
Jsem moc ráda, že byl se mnou a vím, že on taky. bylo by mi líto, kdyby tam nebyl, je to neopakovatelný zážitek, nedá se popsat, musí se zažít!
Ahoj, máme s manželem na porod krásné vzpomínky a vůbec si nedovedu přdstavit, že by u toho se mnou nebyl.
Asistoval o stošest, já jsem byla v pohodě a nemohli jsme uvěřit tomu, jaká krásná dceruška se nám povedla, když jsme ji oba poprvé uviděli. Celou dobu se tam ke mě chovali víc než vzorně. Ale pak na tom šestinedělí, škoda mluvit. Pokud vše probíhá jak by mělo, určitě by si tuto možnost neměl nechat ujít žádný tatínek, protože ta chvíle zrození stojí za to.
;o)
Jarmuschko, důležité je že jsi jim dala život a myslím, že teď si jich užíváš ažaž, no né?
Holky, já vám závidím…
Naše holčičky viděl můj choť jako první… (já po CS na jiném patře, než holky v inkubátorech na JIPce…)
Ale nemiluji je proto o nic míň!!!!
;oD
Je to tak Enží. Oni to nikdy nepochopí, protože to nezažili. Ale já si nestěžuji, oba porody jsem měla v pohodě. A ten nádherný okamžik, kdy máš právě narozený uzlíček u sebe, milionkrát nahradí nějakou bolest.
Quendolíno, musím říct, že tu poslední větu u Tvého komentáře jsem slyšela nesčetněkrát od mého drahého manžela…já bych to tak přála těm chlapům zažít!!!! Bohužel to Matka Příroda nechala na nás a holt musíme občas poslouchat tyto „přihloplé“ věty. :o(
Káčo, hezky jsi to napsala (hlavně u konce jsem se zasmála). Můj manžel totiž taky nestihl přijet. Volala jsem mu z porodnice, kde jsem byla o den dříve, že už to začíná, aby pomalu jel – měl to asi 20km. No nějak jsem to špatně odhadla, pořád jsem čekala na nesnesitelnou bolest, ale stále se to dalo vydržet. A nakonec jsem porodila na vyšetřovně – na sál jsem to už nestihla k údivu sestřiček a doktorů. Když volal manžel od babičky, kam vezl staršího syna, jestli už má opravdu přijet, sestřička mu sdělila, že má syna. Nevěřil svým uším a přifrčel s půlhodinovým zpožděním za mnou. Na rozdíl od Káčina manžela byl myslím rád, že to nestihl (moc k porodu jít nechtěl). A doteď si myslí, že porod je brnkačka, která se dá zvládnout mezi přípravou oběda a večeře.
Můj partner má z předchozího vztahu v SRN 2 děti a má na jejich porody dost traumatizující vzpomínky ( i když vždy všechno nakonec dobře dopadlo – 2x císař pro nepostupující porod, ale všichni jsou zdraví) – k porodu se mnou se z tohoto důvodu moc nehrnul, na druhou stranu jsem viděla, že je zvědavý a v koutku duše by i možná chtěl, ale bál se, že to bude zase dlouhé trápení a co se týče rození dětí – v tom ve mě moc důvěru neměl – na matku pluku opravdu nevypadám- vážím normálně 48 kg při 163 cm…)nakonec porod svého 3. syna „nestihnul“, protože jednak u mě a mrňouse najednou věci nabraly nečekaně rychlý spád, jednak když mě vezl do Podolí 1.července v 5:OO ráno, byly prázdné silnice a cesta trvala 10 min., když jsem mu volala v 9:OO dopoledne jako ať „pomalu vyrazí, hrdlo je na 4 cm, takže asi nějak brzy odpoledne – snad:-)“(mezitím jsem jej poslala pryč – zapoměl foťák
a byl vystressovanější než já) zjistil, že jednak je silnice podél Vltavy od 1.7.v rekonstrukci a objížďka vede po druhém břehu, jednak je 1.7. v 9:00 na většině hlavních pražských komunikací silniční stupeň č. 4-5… a do porodnice dorazil po 70timinutovém popojíždění v kolonách v 10:45 – to bylo našemu prckovi už celých 15 minut (když jsem mu řekla, že už se narodil, myslel si že je to vtip…)
Když byly Prokopovi asi 2 měsíce, jeli jsmem na „velký nákup“ do TESCA, malého jsem měli v nákupním vozíku v autosedačce, hekticky vykládáme a nakládáme zboží, hledáme platební kartu… a on se uprotřed tohovšecho otočil ke mě a zničehonic povídá: „Víš, co mě fakt s..e? Že jsem ten porod nestihl…“pokud bude ještě jedno mimi, je pevně rozhodnut…
Moc jsem si manžela přála u porodu. A doufala, že i když budu pravděpodobně rodit CS, že ho jako lékaře taky „připustí“… Leč nestalo se tak – kvůli mému zdravotnímu stavu to nastalo mnohem dříve, než v určený termín a tak rychle…
Jestli ale budeme mít ještě jedno miminko, přeji si, abychom na to určitě byli dva.
Můj přítel byl se mnou celé tři dny kdy mi vyvolávali porod. Nakonec se nám narodila holčička císařským řezem (čtvrtý den). Jako prvorodička můžu říct, aby šli tatínkové k porodu. Neměla jsem takový strach, když jsme na to byli dva.
Souhlasím také. Má to dobrý vliv pro taťku, chováse i k ženě pak muž lépe.
souhlasím, manža byl taky u obouch holek a náležitě si toho váží a všude vypráví
I můj manžílek byl při narození našich obou chlapečků, a nedokážu si představit, co by bylo, kdyby tam nebyl. Byl mi takovou oporou, že to bylo všechno o polovinu snazší. Vážím si všech mužů, co se rozhodnou být se ženou v takovým okamžiku, protože je to opravdu nepopsatelný pocit, když se vám narodí Vaše miminko.
Všechny moc zdravím.Není to tak dlouho co jsem porodila svou druhou dcerku,tak když to tady čtu,vlastně jako bych to všechno prožila znovu.Můj milovaný manžel byl se mnou u obou porodů a musím přiznat,že si neumím představit,že bych na překrásný okamžik zrození byla sama.Byl mi velkou oporou a opravdu si myslím,že se na mě dívá jinak než dřív.Nezapomenu na jeho slzy,dojetí a krásná slůvka,která mi šeptal.
Moc Vás všechny zdravím i já byl u porodu,řeknu Vám nemají to ty ženy lehké,kdo z nás chlapů by si nechal nastřihnout p….!
Naše první dítě holčička přišla na svět 9.6.2000 a chlapeček 19.6.2002 tak nějak jsme tušili ,že v datech narození budou devítky,máme mnoho umrtí a narození z devítkou ,dokonce i naše svatba byla 9.10.1999.
Řeknu Vám je to nádhera být u toho,když se děje něco pro mne tak nepochopitelného jako je porod.Je to opravdu nepopsatelný zážitek a věřím ,že každá žena uvítá manžela u porodu ,můžeme za to taky !!!
Proto smekám před ženami které se nebojí otěhotnět a vychovat další maminky a tatínky.
Krásný den přeje Marek
Já jsem byl u porodu také a dal bych to všem chlapům jako zákonem stanovenou povinnost !!! Jednak si to vyzkouší skoro na vlastní kůži, že přivést miminko na svět není taková brnkačka, jako to často z jejich úst vyznívá, ale hlavně ta maminka potřebuje oporu nejen psychickou ale i fyzickou ! Doktoři mají jiný přístup k rodičce a přítomnost partnera je (pokud neskolabuje) přínosem pro oba rodiče. Má žena rodila 15 hodin a já jsem byl u toho. Několikrát ve sprše, vždy alespoň hodinu v kuse, masáže zad, fyzická opora, když mi usínala vyčerpáním mezi kontrakcemi (2 dny před porodem nespala) tak jsem ji povzbuzoval, otíral pot a vlhčil rty. Prožíval jsem narození syna stejně jako ona, jen jsem neměl ty bolesti. Po této ukušenosti si ji víc vážím a mám k ní úctu. Doporučuji všem nastávajícím tatínkům sebrat odvahu a být u toho jak na začátku, tak i na konci těhotenství.
Manžel byl u porodu syna a k porodu dcery nepřijel, protože hlídal syna a navíc bylo tak hnusné počasí, že by „psa nevyhnalů a do porodnice to bylo 35km a tak jsem byla víc v klidu, když jsem věděla, že jsou kluci spolu doma…
Můj manžel u porodu nebyl a dodnes toho oba litujeme.
Každý taťka by si to měl zažít. Je to jedinečný zážitek pro chlapa. Má pak na vše jiný pohled.
Mobile Sliding Menu