O koláčích, ponožkách a tvrdém Y :-)

Rubrika: Trocha nostalgie

1077758_cupcakes_2Když jsem byla malá holka, pamatuju si, jak jsem se vždycky těšila k babičce na Šumavu. Trávila jsem tam v podstatě všechny víkendy a prázdniny. A lezla jsem na půdu a šumovala…

Tam bylo věcí!!! Spousty hraček ještě po mé mámě a starší. Krabice s kousky různých látek, které se jí coby krejčové neustále kupily a kupily. Několik skříní se starými botami a oblečením, hlavně halenky a šaty z let 60. a 70., ale samozřejmě i mladší.
Pamatuju si na nádherné výšivky z jemných černých korálků, které dostala od hraběnky, která tam před válkou žila. Vyprávěla o ní a o tom, jak chodili jako děti na zámek. Komunisti ji ale vyhnali a ona dožila v Rakousku a ty překrásné výšivky se časem taky začaly rozpadat. Babička zkrátka nikdy nic nevyhodila a všechny ty poklady byly kde jinde, než na té půdě. Musím ovšem podotknout, že každá věc měla svoje místo, vše bylo pečlivě složené buď ve vlastních regálech nebo v popsaných krabicích. Občas se jí popletlo I a Y a někdy jí zas písmenko vypadlo a já za ní jako chytrá (často přechytralá 🙂 ) školačka chodila a říkala: „Ale babíííííí, takhle se to přece nepíše!“ A obzvlášť mě dostávaly krabičky se silonkami, které jsou nadepsány „dobré“, „horší“ a „špatné“. A když jsem se jí smála za štupované ponožky a zašívané punčocháče, říkávala: „Neumíte spořit a do smrti budete mít h….!“ 🙂
Každé jaro měla plná okna připravených sazeniček paprik, rajčat a okurek a těch záhonů na zahrádce! Brambory, mrkev, kedlubny, kapustu, fazole, cibuli, jahody, a další a další a kde nebyla zelenina, byly spousty kytek. Každý kousek zeminy byl využitý. Vždycky jsem k narozeninám od ní dostávala kytičku sněženek. Odhrabávala sníh, aby se mohly protlačit ven a mohla mi tu úhledně složenou kytičku toho bílozeleného pokladu dovézt. A jak voněly!
A co by to bylo za narozeniny bez narozeninového dortu? Každý rok byl jiný a vždycky nádherný, ale 1. místo toho nepsaného žebříčku by určitě obsadil dort s panenkou, která byla zasazená a do obrovské „hroudy“, ze které vykukovala panenka od pasu nahoru a ta „hrouda“ byla její překrásně nazdobená sukně. No, zkrátka vaření a pečení, to byla její doména, asi tak jako všech babiček. Luxusní svíčková, houbovka, chlupaté knedlíky, vdolky, škubánky, buchty, marmelády, kompoty a nesmím zapomenout na pravé chodské pouťové koláče! Nikdy jich nebylo dost! 🙂
Jak mi roky přibývaly a začala se blížit třicítka, babička často mluvívala o tom, že bych už taky měla začít pomýšlet na vdavky a děti a já jí vždycky říkala, že jsem na to ještě mladá. 🙂 Ale nakonec se loni v prosinci přece dočkala prvního pravnoučka. Byla hrdá prabába a štrikovala mu čepičky a ponožky a vymýšlela, co by mu tak ještě mohla pěkného uplést nebo uháčkovat a já se přiznám, že jsem mu je zas tak často neoblékala. Ne že by nebyly pěkné, to ne, jen se tak nějak moc nehodily k těm pidi džínům a manžestráčkám…
V létě si začala plánovat, jaký upeče před vánoci první narozeninový dort. A jaký jiný upéct, než ctít jeho příjmení a upéct zajíce! 🙂 A aby se jí skutečně povedl, musela ho v létě cvičně upéct a pak vymýšlela, jak ho v prosinci ještě dozdobí marcipánovými tlapičkami a oušky. A jak já se jí smála, že si nacvičuje dort, když se jí stejně vždycky povede! 🙂 Jenže za měsíc ho neupeče. Včera odešla. Navždycky. Mám tu od ní rozpletenou šálu a čepici, které stačí jen přišít šňůrky na zavázání. Tak já je jdu přišít a doplést šálu, aby to našemu malému modelovi na rozloučení s babičkou slušelo a ona měla naposledy radost, že mu to sluší.
Babi, mám tě pořád před očima a i když bych se na tebe chtěla usmát a zamávat ti, nejde to. A bohužel taky vím, že se s dědou, který teď truchlí ze všech asi nejvíc, zase brzy setkáte a pak budete zase spolu a moc šťastní, tak jako jste byli celých dlouhých a krásných společných 62 let. Děkuju ti za všechno a občas nás přijď zkontrolovat a přidržet nad námi ochrannou ruku.

Napsal/a: babofka

Toto taky stojí za přečtení!

Co pomáhá na dětský kašel?

Listy opadaly, teploty se střídají, vládu nad počasím převzal podzim. Děti tráví několik hodin denně v kolektivu, kde není nouze

Čtu dál →

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (13 vyjádření)

  • Padmé, moc děkuju. Máš pravdu a jsem ráda, že jsem si tolik lásky a obětavosti v jedné osobě mohla tak dlouho užívat. Škoda, že si člověk bolestně uvědomí ztrátu někoho milovaného až v okamžiku, kdy odejde. A do té doby to bere jaksi samozřejmě…
    Častokrát mě mrzí, že Adámek už nemá šanci užívat si své pohádkové prababičky taky… Ale myslím, že to nijak negativně nepociťuje, moji rodiče se proměnili k nepoznání a jsou, myslím, skvělými prarodiči…

  • Padmé

    Babofko, překrásný článek, čas mu nic neubral… něha a upřímné silné pouto je cítit skrze Tvé řádky i teď…

    Slzičky mám na krajíčku a se svou vrozenou empatií asi tuším, jak bolestná ta ztráta pro Tebe musela být.

    Babofko, přijde mi neuvěřitelně krásné, že Ti byl dán dar v podobě takovéhle babičky a to až do dospělosti, málokdo má tak veliké a vyjímečné štěstí.

    Podoba Tvé babičky s mojí maminkou je až neskutečná. Téměř vše, co jsi napsala, včetně zaštupovaných ponožek, záhonků na zahrádce a vlastní rukou vypěstované zeleniny, dortů k narozeninám a vynikajících chlupaťáků, je o mojí mamince, která svou mateřskou lásku obtiskla do mé duše a srdíčka a nyní je zároveň milující babičkou mého syna… a já se jen tiše modlím, ať to trvá co možná nejdéle…

    Děkuji Ti za Tvůj článek.

  • Bramborka

    Babofko, pláču. Jako bys vyprávěla o mé prababičce. Umřela už hodně dávno, nepoznala ani mého manžela, ale tu naší Libušku Janinku, která má jméno po ní, tu mi zaručeně pečlivě s dědečkem v tom nebi vybírala…Poznám ten „rukopis“.

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Ano, babičky….
    Krásný poetický článeček. Dojal mě o to víc, že jsme letos v létě pochovali také babičku (byla už dvakrát pra-pra-babičkou)a 17. listopadu by oslavila devadesátiny.
    Prý v mládí nebyla vždycky tak přívětivá…ale já ji pamatuji už jen jako hodnou babičku. Často na ni vzpomenu, a mám od ní na památku duhovou kuličku, co jsem jí coby šestiletá holka kdysi darovala. Opatrovala ji, měla ji vystavenou v sekretáři celých 27 let. Teď se vrátila ke mně, spolu s kusem babičky.
    Tak, babičky v nebíčku, děkujeme vám, a mějte se tam hezky! :o)

  • Anonymní

    To je nádherný článeček…jakobych viděla svou babičku s dědou,i onu pověstnou půdu…a také už zůstane jen u vzpomínek…je vidět,že babičku máš moc ráda…píšu schválně v přítomném čase,protože ty naše bábrdlinky s námi jsou vlastně pořád….Lenka

  • Krásný článek, dýchá z něj tvoje dětství a krásný vztah k babičce…

  • Až teď zas koukám na ty chyby a to jsem to po sobě četla tolikrát, ale přes ty slzy jsou kontroly nekonečné a evidentně neefektivní, tak se za ně ještě dodatečně omlouvám… Myslím ty chybky 🙂

  • Ač smutně dýchla na mne pohoda a láska. Moje babičky z tohoto těsta moc nebyly, ale letos v květnu umřela manželovi maminka, bývalá kuchařka, a tak letos budou první vánoce bez jejího bezvadného cukroví a vánočky. Buchty a koláče byly báječné a s dětmi(i se mnou) měla svatou trpělivost. Stejně mají ty maminky a babičky u nás pořád místo…

  • Babofko:-((( taky mám v šuplíčku malinké pletené ponožky a rukavičky…to si mě dostala…ty naše babinky zlaté,jak veliké měly srdce.
    Moje mě vždycky přitiskla a objala a povzdechla si,že to je to jediné co potřebuje:-) říkala nám vy pazůrci moji….

    Byla cestovatelka-netrávila sem u ní prázdniny na jednom místě,ale vždycky když někde zakotvila tak sme tam s rodinou jeli třeba na týden. Vařila po penzionech,i pro jednu hraběnku:-) Uměla upéct chleba,bábovku,natřít okna,svařit stojan na prádlo,pamatuju si i zabíjačku:-))

    Moc mi chybí…..letošní Vánoce už budou jiné… K

  • téééda,je to tak nádherně napsaný,že když jsem na konci dočetla,píchlo mě u srdíčka a vehnalo mi to slzy do očí.Je mi to moc líto,fakt nevím,co jinýho napsat :o(

  • Musím říct,že už mě dlouho nic takhle nemluvilo z duše,mám stejnou babičku,taky by se rozdala,už je dvakrát prababičkou a je z mých dětí nadšená,je mi líto Bábofko,že už jsi o ni přišla,sama na to nechci ani pomyslet,ale ted tam někde sedí,kouká na vás a tou čepicí,jí určitě zahřejí u srdíčka.

  • Babofko, nádhera… Nic jiného napsat nemůžu, krásné vzpomínky, už chápu, že si chtěla jít v bílém.

  • Víš co se mi na tomto článku nejvíc líbí? Že je plný života. Je to něco přes rok, co mi taky umřela babička, na kterou mám podobné vzpomínky. Zdědila jsem po ní šicí stroj a vždycky, když na něm šiju, říkám babičce: Podívej, jak ho ještě využiju, co pěkného mi pomůže stvořit, díky a měj se tam nahoře pěkně.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist