Jedu za ekologem

Mám dovolenou. Jsem velice šťastná, neb mám chaloupku.
Ovšem ne nějakou obyčejnou, to ne, hezky ve vesničce, co lišky dávaji dobrou noc, vlak jezdí 2 krát za den, což se musíte pěkně strefit, aby se nemuselo 5 km hezky i s batožinou šourem. A toto vedro, no nevim nevim, jak by se šlapalo…

Já jsem se ovšem pojistila. Jak říkala babička, holky, nezapomínejte na zadní vrátka, mám odvoz až před branku. No řekněte, kdo by to šlapal v takovým vedru a přes pole!!!!

Chaloupka je hezky u lesa, rybníček 10 minut od plůtku s ostružinama (chytráci naši lidičkové, maji tam schovanou branku, však šlapat o 5 minut dýl k voděnce je někdy pěkně nekonečný), hříbečky rostou i na zahrádce, sice jen poskrovnu, ale jsou, však les je hned vedle. No paráda.

I z venku to vypadá, jako by se zde zastavil čas. Roubenka, okna plná muškátů a fuchsií, lavička, kde si klidně odpočívá Mourek, chudák nic netuše, že bude vyrušen našim miláčkem Jogínkem. Klídek, i kohoutka tu maji místo budíku, ať klasického či digitálního. Slast, pohádka, co říct.

Pravda, v chaloupce to nějak jinak voní, ovšem vyvětráme a vše bude jako v ráji. Krásná pec, to bude lenošeníčko, ojojoj. Už se těšim. Světnička čisťounká, postýlka povlečená do kanafasu (jen kde jsou ty naše zdravotní matrace? tady je poctivá drátěnka!), no ještěže jsem zhubla, aspoň udělám menší důlek, cha cha, směji se pro potěšeníčko, však jsem se nemučila jen tak pro parádu, tedˇse vše uvidí!!!!!!!!!
Jsem špinavá, upocená, a tak bych se chtěla umýt. Ale kde je koupelna? Sprcha? Nic, jen něco co připomíná z mého dětství cosi, v čem babička namáčela prádlo, no ano, jsou to
N E C K Y !!!! Žádná vodovodní vymoženost jako otočit kohoutek, ba ne, nic takovýho, ale vědro, studna a makej, kdo dřív, ten se má! Tak nosim, prozpěvuji si, tralala tralala, vědýrka si nosim já, pak se pěkně vykoupu a budu voňavá, tralala tralala.
Ale nějak jsem opomněla, že voděnka v neckách nebude teploučká, ale ledová neb studna nemá teplou vodičku, ani kotel, kde se vše ohřeje, nic takovýho, jo brrrrrrrr brrrrrrrrrr.
Přežila jsem i tuto zkušenost. Však chaloupka je jak malovaná a ten klídeček, jen kohoutek by mohl kokrhat o něco později, takový 2 – 3 hoďky by neškodily, že jo, nechtěla bych zase toho tolik. Tak jdeme dělat papů, hned při dobré paměti si musim napsat, abych nezapomenula koupit SIRKY! To je spotřeba, nestačim se divit, kam tak všechny vyprchaly. Asi tu máme nějakýho permoníka, ale já se nedám. Ještěže jinak je dřeva dost a mám tu i vařič, sice jedna plotýnka, ale je, jupííííííííí jou jupííííííííí jou.
A je to tady, došel chleba, holt ty 3 km do prvního krámu nějak zvládnu, pokochám se krajinou a uvidím cestu jinou. Leč jsem si pamatovala jinou babiččinou radu, holka vše si piš a hlavně lístek připíchni na dveře (já raději použila samolepící bloček, jo vymoženost našeho století, přeci nebudu dělat dirku do dvířek, to musí pochopit a hlavně ocenit majitel chaloupky!!!)
Jdu nakupovat. Cesta je daleká, příroda vyprahlá, je strašný hic, na sobě mám už horní díl plaveček a sukýnku, co nezakrývá skoro nic…….. uf uf uf.P ři cestě domů si říkám, proč jsem si vše psala, když mám všeho snad jen polovinu? No nevím, ale začínám se radovat, že nebylo již či už, to nemohu posoudit vše neb chápu ty vozíky dvoukoláky proč je ostatní tlačí nebo vezou za kolem, jsou lepší, maji modernizaci, já jen bágl na zádech, ach jo, snad příště.
Večery jsou ovšem k nezaplacení, ten zvuk, co vydávají žáby, jak jsem byla poučena, nebo cvrčkové, je lepší než kazeťák či telka. Ani ji nějak nepostrádám. Už si zvykám!Jen jedno asi nepochopím, kde mám tu svoji milovanou místnůstku, kde si tak ráda čtu, aniž by vás někdo vyrušil. Nic tu neni, jen pravá, nefalšovaná kadibudka a hezky 5 m za baráčkem, jen se projdi, člověče líný! Jak ráda si představuji tu svoji milovanou zlatou vymoženost se splachovadlem, ach jo, ale už brzo brzyčko můj záchodečku zmáčknu tvůj knoflíček a spláchnu ehm …. Nebudeme to tady rozebírat, že ano, však všici víme.
Jinak je tady nádherně, vše tu připomíná dobu, kdy jsem jezdila k babičce, i nějaký ten hrnek či miska jsou stejný. Jo, to dnešní by asi tolik nevydrželo. Zahrádka je jak malovaná, kačenky si chodí do rybníčku přes dvoreček, maji svoji dirku v plotě, potvůrky, i vyšlapanou cestičku, jo, jako lidé, taky maji jednu.
Bohužel ale vše krásné jednou musí skončit, i moje dovolená, jak ráda bych tady byla, však jsem navařila,,zavařila,,vyprala, houby nasušila.,Jogíneček se provětral. Škoda, práce zase volá.
Tak jedeme autíčkem i s báglíčkem hezky namačkaní k vláčku motoráčku, co nás odveze k větší mašince zpět do civilizace. Nijak se nedivím, když se lidem zasteskne po starých dobrých časech a všichni se snaží něco z té doby uchovat, leč pod poctivým litinovým umyvadlem najdete vodovodní trubky, krb je elektrický, pendlovky na baterii, televize ukrytá v almaře atd. Snít se musí a tak mávám kapesníškem bílým a přemýšlím, zda, až se vrátím na další dovolenou, zda ještě najdu něco z chaloupky, co je na konci světa, neb jí čeká renovace, prý nanápadná, ale aby byla obyvatelná po celičký rok. Slzičky utírám a jedu domů, synáčku, mávám Ti, jak ráda bych tu dál byla.
„Cestička k domovu krásně se vine, hezčí je krásnější než všechny jiné.“
papapa maminka

Napsal/a: Kasparek