První Silvestr s dětmi

Rubrika: Vaše příběhy

No, on už to vlastně bude Silvestr druhý, ale před rokem byly holčičky teprve 14 dnů z nemocnice a já se teprve rozkoukávala, co to vlastně znamená být matkou, a k tomu ještě matkou krásných dvojčátek, tak vlastně ani nevím, že nějaký Silvestr byl… Choť mě dokonce vyfotil spíci ještě dlouho před půlnocí…Letos nás napadlo, že bychom se zase mohli přidat k naší bandě, se kterou jsme už strávili spoustu hezkých chvil. Leč zjistili jsme, že to nebude tak jednoduché…

Kdysi, když jsme byli všichni svobodní, byli jsme „všichni na jedné lodi“. Pak se některé z nás povdávaly, jiní oženili – ať už v rámci bandy, nebo jsme si dotáhli partnera „zvenčí“. A najednou se „singlové“ začali třeba na běžky domlouvat sami mezi sebou a nás už ani nepřizvali. Jsme teď už jaksi navíc, protože mezi námi singlové už nemůžou „lovit“.

Nicméně jsme se ozvali, že bychom tedy rádi jeli i s holčičkami společně oslavit Silvestra a přivítat Nový rok. Vzhledem k tomu, že starost o dvojčátka je „poněkud“ náročnější na organizaci, než starost o jedno dítko, rovnou jsem vypsala, co by mělo místo našeho společného pobytu nabízet a splňovat. Tak, aby to i pro mě bylo v pohodě a alespoň trochu jako dovolená (tatínka známe, ten se hned chová jak utržený ze řetězu, jak bude sníh, zmizí na běžkách…) Nicméně jsem se nesetkala až s takovým pochopením. Když jsem třeba chtěla místo, kde bychom se my dospělí mohli aspoň jednou denně najíst, doporučovali nám, že tam a tam je to ideální, protože 4km odtud je nekuřácká chata, a že se tam dostanem s holkama třeba na sáních… Tak nevím, jestli to dotyčný myslel vážně nebo jako vtip – než bychom se tam i s holkama dokobrcali, už abychom jeli zpět kvůli krmení holek… A tak podobně to bylo se vším (velký smích jsme vzbudili i tím, že jsem požadovala větší samostatný pokoj, kam by se nám vešly i dvě cestovní postýlky…). A přitom mě všichni ujišťují, že by hrozně rádi holky viděli. Už to vidím – tak 5 minut denně a jinak se starej, mamino! A přitom nikomu nedocvakne, že třeba už jen vyjet k rodičům je pro mě docela stresující, a to vím dopřeu, jak to tam vypadá, a že mi rodiče vypomůžou…

Je mi líto, že třeba doteď nepřijel někdo k nám (kromě 3 výjimek…) A to už holky měly 11 měsíců…
Tak jsem vyhlásila, že letos by to pro nás ještě bylo příliš náročné, a že tedy opět zůstaneme doma. A kupodivu, manžel se postavil na mou stranu – to mě moc potěšilo, protože jsem se obávala, že bude chtít jet za každou cenu…
Stejně ale nevím, jestli si nakonec nebudem muset hledat jiné přátele, kteří mají více podobné nároky a požadavky, jako my.
Nebo jsem moc náročná…!?

Napsal/a: jarmuschka

Toto taky stojí za přečtení!

[Soutěž] Audiokniha Anička a cirkus

Dlouhou cestu na dovolenou si můžete v autě zpříjemnit třeba poslechem audioknihy. 3 tipy pro děti pro vás dnes

Čtu dál →

[Tvoření] Květina z proužků

Květina, kterou si dnes ukážeme, je velmi jednoduchá a zároveň variabilní. Můžete vyrobit několik variant podle toho, která se

Čtu dál →

[Soutěž] 7 tipů jak přežít těhotenství v létě

Léto je v plném proudu, sluníčko pálí a my bychom svůj čas nejraději trávili ponoření ve vodě. Jinak na tom

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (20 vyjádření)

  • Anonymní

    Jarmusch- urcite dopadne fajn, holky jsou uz samostatna jednotka, spi urco celou noc,takze se muzete bavit:-)))))

  • Jarmuschko…tak to je mi lito ze jsem to propasla:(

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Biovire, článek byl psán před dvěma lety, holkám byl rok. Nechodily, byly sotva odstavené, musela jsem s nimi čtyřikrát denně cvičit.
    My chtěli jet, chtěli jsme se – co to dá – přizpůsobit, abychom mohli jet s přáteli, jenže oni nebyli schopni se ani trošku přizpůsobit nám.
    Takže jsme nakonec skončili zase u rodičů.
    S holkama jsme nakonec vyrazili jinam než k prarodičům až letos na jaře (věk dva roky a čtvrt). Od té doby se už uskutečnilo více akcí (i tady na VD už to bylo zmiňované).
    Mít jen jednu z holčiček, věřím, že jsme trajdili už od léta následujícího po narození.
    Ale jak máme ta dvojčata, kor předčasně narozená a dost dlouho vyžadující i speciální péči, do 18 (resp. skoro 22) měsíců nechodící – holt vyrazit někam pro nás bylo natolik komplikované, že jsme se na dlouho spokojili jen s těmi prodlouženými návštěvami u babiček.
    Ale tenhle článek byl spíš o tom, jak holt ta rodičovská zkušenost, respektive nezkušenost, může lidi rozdělit. Aspoň na čas.
    Jsem zvědavá, jak ten náš letošní výlet dopadne – asi dobře, protože už jsem s holkama samostatná jednotka, už si s nima troufnu do restaurace na oběd i sama, bez tatínka. A nejsem odkázaná na dalšího nosiče nebo na kočár.

    Brmbulko – nějaké akce mamin „pod hlavičkou“ VD už se uskutečnily, a ne jen jednodenní.
    Já jsem zatím – aspoň co se dopravy týče – závislá na manžovi s autem. No už abych si udělala po těch x letech od řidičáku kondiční jízdy a pořídila nějaké to vozítko. Hromadnou dopravou si s holkama zatím fakt netroufám…

  • babofka…kdyz jsme zalozili v Havirove materske centrum..jezdili jsme do Beskyd…cca 20 mamin a 30 deti…bylo to super

  • Anonymní

    ahaaa jsem asi nebyla trosku v obraze, clanek je nejspise hodne starsiho data……..

    i kdy s 3 letymi detmi se da celkem slusne odjet na hory,nebo na dovcu aniz by byl problem a apokud s ejeden s clenu rodiny hlida, ted druhy muze slavit, pristi rok si to muzete vymenit.

    Nicmene my jezdili i se 7 mes. ditetem a bylo to v pohode.myslim tina dovcu, Silvestr se da slavit take, nicmene i ja kojila byla rada, za vyspani

  • Jasně, Brmbul, já jsem pro. A nemusí se jednat právě o Silvestr, ale i jakoukoli jinou příležitost!

  • a co se domluvit pristi silvestr tady my z VD?:)

  • Jarmuschko nic si z toho nedělej,to je normálka většina mamin prostě kamarády vymění nebo aspoň na čas zastrčí do šuplíčku s názvem ,,s malými dětmi nemožné“….co už..taky to znám a to mám jen jednoho raubíře…taky sem se musela pousmát,když se narozeniny v půlroce malého plánovali do hospody kde se kouří a na 20hodin večer…no co oni přece kouří a chtějí se bavit večer…takže šel jen manža…bylo mi to líto….

    Letos už to bylo jiné..babi mohla hlídat,když už nekojím:-))) a byla sem zase nadšená,jako dříve jen někdo vyměnil partnera:-) někdo se oženil a někdo plánuje rodinu…prostě každý dospíváme jindy a jinak a stejně společnou řeč najdeš nejlépe se stejně ,,postiženými“ rodinkami..co už mají dítka… kdo nezkusil být rodičem,totiž nikdy nepochopí…..

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    A opět se vracím po cca roce…
    Máme naději – již jsme zaplatili zálohu (tučnou – holky jsou už „přerostlé“ a musí si taky platit pobyt, naštěstí jsme to ukecali na slevu).
    A jedeme do hotýlku (lepší turistické ubytovny) v Jeseníkách. Z té „naší“ bandy jede jen malá část (ještě jedna rodinka s ještě mladším členem, než jsou naše holčičky). A doplní nás jiná banda. Tak uvidím, jak to bude.
    Máme objednanou polopenzi s tím, že budem moct dojít i na oběd.
    Na Silvestra nám udělají obložené mísy, zbytek si musíme dodat sami (cukrovíčko, slané zobání, pitivo…)
    Asi bude volná zábava. Holky necháme a uložíme, až budou zvadlé (jsem zvědavá, kdy půjdou spát). No, snad bude sníh a budem s holkama přes den sáňkovat. Snad je to dostatečně utahá.
    Už jsem psala na jiném místě, že se ty moje vánoce moc nevyvedly (ale holky – zdá se – byly docela spokojené). Ale dnes jsem si přečetla v horoskopu (pravda, komerčním), že mám šanci na zlepšení v rámci svátků a oslav na konci roku. Tak uvidíme.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Jedlaydo, naše parta jezdila vždy někam na hory na chatu, kde bylo možno hlavně běžkovat. Tam by mohly i děti, určitě by se našel aspoň malý kopeček na sáňkování a bobování.
    Ale tak nějak to poslední dobou nejde nebo co….

  • Tak se asi taky zapojím. Opravdu je to, jak všechny píšete, hrozně těžké naplánovat něco se „singlama“ (mimochodem docela pěkné slovo:-)). Doteď jsme slavili Silvestra s babičkou a taktéž se odehrávaly i všechny oslavy svátků a narozenit. Ale od léta se to všechno změnilo, našli jsme si kamarády, rodinku s (zatím, protože se asi čeká….)1 klučinou, který je ve stejném věku jako náš Dáda. Jsou to normální lidičky, těch už je v dnešní době málo!!! Bohužel!!! Tak už domlouváme Silvestra, teda letos u nás, protože zatím nechceme naši malou (1,5roku) nikam tahat, ale příští rok se uvidí. Možná zas budeme u nich, protože se, jak jsem psala, asi čeká miminko.:-))
    Tak pořádně toho Silvestra všichni oslavte!!! Mně osobně nějaké velké oslavování v „kulturáku“ nebo někde „hromadně“ nebere, mám radši soukromé akce, kde není „přelidněno“. Tak ahoj!!!

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    Tak se více jak po roce vracím ke svému příspěvku – zase to začíná být aktuální.
    (…mmch koukám, že to byla Káča ještě „anonymka“…)
    Letos už ani nějakého společného Silvestra neplánujeme. Na vánoce jedeme k manžovým rodičům, tak tam možná zůstaneme i přes Silvestra.
    Mohu ale konstatovat, že jsme se „ta druhá“ parta docela narychlo domluvili a 17. listopadu vyrazili na výlet na hrad Helfštýn (doporučuji, stojí to za to….). Postupně jsme se prostřídali v restauraci Pod Hradem (holky poprvé obědvaly v hospodě… prostě jsou to už „velké slečny“ a můžeme vyrážet do světa), pak jsme se postupně vytrousili nahoru na hrad, pak chvíli v plném počtu všech výletníků kecali na parkovišti před restaurací. No a nakonec se pevné jádro zase přesunulo do lůna restaurace.
    Všichni jsme si to moc užili a domluvili jsme se, že nám třeba bude přát počasí a sejdem se někde i na Silvestra (nebo pár dnů před tím).

    Ale proč hlavně reaguji – moc se bavím (ba řekla bych až škodoradostně), protože „singlové“ si teď domlouvají vánoční slezinu a ne a ne se dohodnout, kdy a kde… a kdo to měl zařizovat a kdo by to zařídil lépe…

  • Anonymní

    Ahoj, při přečtení všech příspěvků jsem si uvědomila, že se tady mluví (vlastně píše) nejen o Silvestru, ale probírá se tady v podstatě obecnější téma oslav „v partách“ v momentě, kdy se najednou narozením dětí z původně „jednolité skupiny“ vytvoří party 2 – singlové a bezdětné páry versus „rodiče malých dětí“ (málokdy by se singlové a bezdětní a priori včleňovali do rodičovského kolektivu a naopak, což už samo o sobě dokládá, že tento fakt je při tvorbě těchto skupin jedním ze zásadních).Z osobní zkušenosti můžu potrvrdit, že to Helen vystihla opravdu přesně – narozením prcka se najednou naprosto překope žebříček hodnot (docela by mě zajímalo, jak se to stane – hormony? genetika?..příroda je fakt kouzelník) a člověk(tedy konkrétně čerstvá matka) si najednou začne uvědomovat, jak je „všechno kolem“ hlučné, nebezpečné, nezdravé, bezohledné, bez pochopení..a nejvíce samozřejmě jako na potvoru bezdětní kamarádi z party při oslavách a srazech…navíc nevím proč, ale možná trochu paranoidně si myslím, že i když nějaký bezdětný kamarád vyjímečně projevuje i dle našich představ dost pochopení a ohleduplnosti, tak ho to stejně do určité míry „obtěžuje“..zkrátka opravdové empatie k rodičům dosáhne člověk podle mě jenom vlastním rodičovstvím…(ale možná se pletu)…my jako pár s mým partnerem do žádné party nepatříme (on je dost samotář), já mám ale samozřejmě pár kamarádek z mého „siglového období“, se kterými se stýkám a udržuji kontakt a teď, když jsem se nad tím zamyslela, naše „kamarádství“ prošlo v rámci tohoto tématu úplně „modelovým“ vývojem – před cca 1,5 rokem jsme byly všechny ( až na jednu vyjímku s ale už odrostlejšími dětmi) bezdětné a naše „dámské jízdy“ naprosto bezchybné..následoval náš „lokální babyboom“(kterýžto jsem odstartovala já s nyní téměř 16měsíčním synem) a v tomto období naše společné aktivity tak nějak odpadly-já jsem se s miminem stýkala hlavně s „rodičovskou“ kamarádkou, ostatní byly těhotné, chtěly být těhotné, hledaly partnera…teď už přibyly další 2 mimina,další je na cestě a naše jízdy jsou pomalu oživovány-ovšem formou „mamasrazů“ se samozřejmě úplně jinou tématikou:-)…trápí nás jediná věc-jedna z nás pořád ještě děti nemá a nemá zatím ani vhodného partnera, i když čas už by na to byl…je to takový ten případ „smůly na chlapy“- všem je nám to moc líto a rády bychom jí pomohly, ale nevíme jak-tak nějak nám příjde že už to pomalu vzdala (ačkoli za dítě – snad už i bez partnera -by dala nevímco)..tak ani nevíme, jak se k ní máme chovat-vždycky jsme zvlášť řešily, jak jí říci o dalším „těhotenství v partě“, aby ji to příliš nezranilo, ze srazů ji nechceme vynechávat, aby to nevypadalo, jako že se jí straníme, ale dovedeme si představit, jak se asicítí uprostřed chumlu mimin a batolat – a šťastných matek…
    .. asi jsem se trochu rozepsala, ale zkrátka toho mám teď plnou hlavu, protože zrovna v nejbližších dnech takový „mamasraz“ organizujeme, tak vážně nevím, jak to s tou dotyčnou provedeme, aby výsledek nebyl tak nějak rozpačitý…je to fakt snad případ pro psychologa…
    hezký večer
    Káča

  • Anonymní

    no, ja túto otázku práve riešim… malá bude mať na silvestra 7 mesiacov… a v partii tiež nikto detičky nemá, ale jedna kamarátka už čaká;o) ale je to trošku „lepšie“ aspon v tom, že sú skoro všetci „spárovaní“, a nie singl;o) no moj terajší pocit je buď vyraziť len so zopár ludmi /napríklad my + dva páry/, alebo vyraziť sami… aby som aspon mala pociť, že sa niečo „deje“ ;o)))))))) búchať za oknami to bude tak či tak, nech budeme doma, alebo niekde vonku ;o)

  • My 1. Silvestr, to bylo tehdy synovi půl roku, jsme nijak neslavily a já šla normálně spát a s manželem jsme si pořpály k novému roku až ráno. Pak jsme pořádně oslavit Silvestr šli asi když bylo synovi 2,5let a naši se nabídli, že ho pohlídají..mě osobně se nikaj moc extra nechtělo. Tak jak píše Jarmuschka, dřív jsme slavily také s několika známými, ale protože teĎ my máem rodinu, tak jsme jaksi „vypadli ze hry“ :o( Mě to ani moc nechybí, ani to bujaré uvítání nového roku…Vloni bylo anší malé něco málo přes měsíc a já „odpadla“ u televize už po 21h a vzbudila jsem se kolem půl 1, kdy to kolem venku bouchalo a blikalo…Tak jsme si s manželem popřáli „pod peřinou“ a pokračovali jsme ve spaní :o) Letos? Ještě nevíme, jak to bude..ale asi jako vloni, protože by yl zázrak, kdybych vydržela až do půlnoci být bdící! No uvidíme…Také ještě vloni k nám měli příjit známý-od manžela kolega z práce s manželou, bezdětní. Nakonec si to rozmysleli a šli se bavit se „svou starou bandou“..aspoň jsem se vyspala ;o)

  • quendolina
    quendolina

    Naprosto souhlasím s Helen. Lépe to snad ani napsat nejde. My jsme taky díky dětem přišli o nejlepší kamarády. Jezdili jsme na vandry, byla s nima sranda. Až do doby, než jsme si naplánovali mimčo – oba páry. A nám se povedlo hned napoprvé a jim se nedaří doteďka (8 let). A to byl začátek konce našeho přátelství, protože si najednou nemáme co říct. Při každém pokusu o rozhovor se to vždy stočí k dětem a když vidím jak je jí smutno při pohledu na moje děti, tak je mi jí hrozně líto. Moc jim to děťátko přeju, ale vím, že to není jednoduché. A naprosto ji chápu i když jsem to, co prožívá nezažila. Nedá se to popsat pár slovy.
    Je to škoda, dobří kamarádi se nepotkávají každý den.

  • Jarmuschka
    Jarmuschka

    No, už máme i pár kamarádů s dětma, tedy vlastně vždycky s jedním… A v tom je taky kámen úrazu… Ti už rajzují kde tu, ale my to máme všecičko trošku složitější… zatím jsme si troufli jen k rodičům. Ale tady asi pomůže jen si trošku počkat, až budou holky větší… jednak budou zajímavější i pro tatínka (zatím je vše víceméně na mě) a už nebudou vyžadovat takovou péči…

  • Helen to napsala výstižně. Singlové to ještě prostě nechápou. Fakt si radši najděte kamarády s dětma a slavte silvestra s nimi. Nás naši kamarádi předběhli a měli děti dřív než my, takže jsem toto nemuseli řešit, ale dovedu to pochopit a vžít se do situace.

  • Nebuď zklamaná, Jarmuschko, myslím, že je to takový nikdy neslučitelný svět bezdětných a „dětných“ lidí, mám s tím taky zkušenosti. Myslím, že ste se rozhodli správně, za prvé by pro tebe celý ten pobyt byl fakt náročný, a za druhé by si asi stejně nebyla spokojená – zvláště na Silvestra, představovala sis, jak by to vypadalo? Nevím, nakolik ste „divoká“ parta, ale na S. se většinou bouřlivě slaví, šampáňa bouchaj, práskaj se petardy, křičí se a je veselo. Buď by si všechny neustále napomínala, že dvojčátka spinkaj a byla by si za kaziče a hysterku nebo by si chtěla vypadat na povrch jako ležérní pohodová mamina, která se sice nezblázní, když jí někdo vzbudí opakovaně děti, ale ve vnitř by si byla sama naštvaná a ukřivděná, že na tebe a děti neberou ohled. A obě strany by samozřejmě měly pravdu.
    Jsou určitě vyjímky, jaké má kolem sebe Martina 2 a moc jí to přeju, ale je jich méně než těch druhých. A není se čemu divit, dokud nemají lidi svoje děti, nepochopí, co to je se o ně starat, bát se a chtít udělat všechno pro ně, nepochopí, že když si je po hodině konečně uspala, tak si alergická na každý zvuk, který by je mohl probudit, nejen vůli nim, ale taky kvůli sobě, protože si utahaná a potřebuješ si konečně odpočinout. Dřív mi taky přišly všechny maminy strašně ustrašený a že to všechno přehánějí a dnes mi naopak přijde spousta lidí bezohledných… :-). Je to takový koloběh. Když byl synovi půlrok, manžel odjel na hory a mě se ozvaly kamarádky, že přijdou na dámskou jízdu. Hned sem cítila, že to nebude ono, ale nechtěla sem být ta, která to kazí, tak sem souhlasila. A dopadlo to přesně, jak sem čekala – všechny sme byly rozladěné. Ony byly naštvané, že ztišuji TV i rádio, prosím je, aby nekřičely, zakazuji kouřit uvnitř bytu, sama se nechci opít, protože musím být ready, kdyby se něco dělo s Honzíkem… A já byla naštvaná taky, protože přes všechnu moji snahu ho stejně vzbudily 5x, takže sem stejně byla pořád s ním a furt dokola ho uspávala. Moc sem si tu dámskou jízdu užila.
    Ale nezlobím se na ně, vím,že až jim jednou za dveřmi budou chrupkat jejich mimi, tak jim to dojde.
    Jsou to prostě dva neslučitelné světy.

  • Martina 2

    Tak to ti moc nezávidím. Já se naštěstí s něčím takovým nesetkala. Mám pár kamarádek, které ještě nemají děti, ale stejně se pravidelně vídáme a jsou moc rády, když si o víkendu vyrazíme společně ven s kočárkem. Zvlášť jedna se hned zmocní kočárku a vrátí mi ho až doma. Když k ní přijdu s Kamilkou na návštěvu, nechá jí klidně plenit celou její garsonku a když se jí v tom snažím zabránit, tak jen říká, ať jí nechám, že se to pak uklidí. Další kamarádku mám na horách a když jsem za ní s malou jela, domluvila nám pokoj u kamaráda v penzionu, aby jsme měly své soukromí. Jsem ráda, že takové kamarádky mám.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist