Poslat ho do školky – ano nebo ne?

Hezký den, přečetla jsem několik Vašich příspěvků a nedalo mi to, abych nenapsala svůj pohled k tomuto „problému“. Je mi přes 30 let, spolu s manželem žijeme na malém městě a máme tři děti. Jsem maminkou ráda a baví mě být s dětmi. Cítím se velmi obohacena jejich přítomností v naší domácntosti, i když to samozřejmě pro mne znamená spoustu práce a nervů. Můj manžel je plně pracovně vytížen, takže téměř celou váhu péče o domácnost a výchovy nesu na svých bedrech. Své děti jsem do školky neposílala. Máme spoustu přátel mezi mladými rodinami a navštěvujeme se. Naše děti nikdy neměli pocit, že by byly osamělé, bez kontaktů s vrstevníky. Společně doma vyrábíme, provozujeme různé výtvarničení, čtemi si v knihách a encyklopediích, chodíme do přírody a pozorujeme ji. Podle věku navštěvují různé kroužky.Děti se také samozřejmě zapojují do domácích pracích, mají své povinnosti. Vidím, že na ně mohu působit a předávat jim své hodnoty, svůj pohled na svět. Chtěla bych, aby z nich vyrostli samostatní zdravě sebevědomí lidé, kteří budou znát svou cenu a zároveň se budou chovat slušně a budou ohleduplní ke svému okolí. Budou se zastávat slabších a pomáhat tam, kde bude potřeba a jejich síly na to budou stačit. To se ovšem nedá naučit tak, že jim řeknu: „Buďte čestní.“ To musí každodenně zažít. Musí vidět, že nebudu tolerovat, když ubližují slabšímu nebo hrají nefér. A navíc jsme spolu, to znamená, že je nám spolu dobře a užíváme si to. Být spolu se nám tak zalíbilo, že náš nejstarší syn chodí do domácí školy. Společně s dalšími rodinami domácích školáků podnikáme různé výlety, exkurze, scházíme se ke společnému učení. A nemůžeme si to vynachválit.
Věřím, že se nám investice do dětí vyplatí. A že bych nestihla udělat kariéru ve své profesi? O to strach nemám. Až bude mému nejmladšímu 10 let a budu ho chtít poslat do školy, bude mi přes čtyřicet. Budu mít před sebou ještě báječných 20 let před odchodem do důchodu a má profesní kariéra může začít ! Nebudu se muset bát, že mě nevezmou, protože děti už budou větší a schopné hodně pomoci v domácnosti a při nemoci zůstat sami doma.
Chci povzbudit všechny, kteří zůstávají s dětmi doma: Je to to nejlepší, co můžete udělat! Za cenu osobních obětí a odříkání. Zase zažijete se svými dětmi spoustu radostných chvil a překvapení, o které byste byli ochuzeni.A věřte, že až budete staří a děti vás neodloží do domova důchodců, ale postarají se o vás, vaše obě’t bude mnohonásobně vyvážena.

Naše Terezka začala chodit do jeslí na 5 dní v měsíci ve 21 měsících. Asi 14 dní dopředu jsme každý den četly knížku Podívej se jak je krásně ve školce (leporelo od nakladatelství Svojtka) A tak přesně věděla, co ji tam čeká a že maminka si pro ni přijde. Zapojila se dobře a velice brzy začala vykládat své denní zážitky. „Marjánka je hodná, kamarádka moje, Mireček zlobí, Pavlínku přejel kočárkem“ Atd. Myslím, že ji to hodně obohatilo, naučila se pít z normálního hrnku, sama jíst. Zezačátku začala trochu šišlat po dětech, ale brzy se to srovnalo. Teď od září (2,5 roku) půjde už do jesliček každý den. Záleží na každém dítěti, ale myslím, že důležité je předem dobře vysvětlit, o co jde a že to dítě zvládne a že to bude bezva.