Tak jsem se minulý týden pěkně rozčílila…
Bydlím v Praze, ale tahle část je spíš jako vesnice, takže tady máme jednu večerku, dvě hospody, trafiku a takový ten klasický obchod se vším možným. Autobus jezdí mimo ranní a odpolední špičku jednou za půl hodiny, i když do centra je to jen čtvrt hodinky (tím autobusem, autem míň)…
Minulé úterý mi sestra navrhla, abychom jely navštívit její „skorošvagrovou“, která má 15timěsíčního chlapečka a ráda by viděla mě i Tomáška. A já jsem konečně neměla nic jiného, tak jsem se domluvily, že mě odpoledne vyzvedne.
No jo, jenže já jsem neměla žádný dáreček pro malého, ve městě (tak my Pražáci říkáme centru :-)) jsem si nevzpomněla, tak jsem se rozhodla cestou zastavit v tomhle obchodě s předsevzetím, že se tentokrát nenechám jen tak odbýt.
Otevřela jsem dveře a paní prodavačka nikde. Tak jsem vjela dovnitř, kočárek nechala hned za dveřmi. Vybrala jsem dárek – paní neměla zrovna úsměv na tváři, ale ochotně mi ukázala, co jsem chtěla vidět. Pak jsem si ještě vybrala body pro Tomáška a chtěla jsem se podívat na ty osušky, co jsem tam kdysi viděla.
Prodavačka je začala hledat, tak jsem řekla něco ve smyslu, že tam má plno věcí. Ona na to opáčila, že má plno věcí, ale málo místo. Proto prý je taky na dveřích ten nápis s kočárky. Já jsem na to řekla, že své dítě venku nenechám a budit ho kvůli nákupu nebudu, že ona by dneska dítě venku taky nenechala. A že to snad není takový problém, když nemá lidi a venku je sucho. Ale očividně to problém byl… Začala vytahovat, že když prodává boty, tak tam nemají kočárky nabalené blátem, co dělat. Já na to, že kolečka jsou stejně „čistá“ jako boty, že kočárek parkuju v bytě. Ona že to tam musí mít celý rok, jinak by tam maminy vjížděly i v zimě. A že když to dovolí jedné, budou chtít všechny. Já zase, že kočárky dneska už můžou skoro všude, obzvlášť do obchodů s dětským zbožím, a že mokré stopy po kočárku se dají vytřít. Ona na to, že nemůže pořád vytírat, když tam má plno lidí (to jsem ještě nikdy neviděla)…
No zkrátka jsme si podebatovaly, no ona byla stále přesvědčená, že je normální, když po lidech chce, aby své poklady nechávali venku, kde na ně neuvidí. Nebýt toho, že jsem ten dárek fakt neměla kde koupit, tak jsem jí to tam nechala a odešla. Zařekla jsem se do toho obchodu znovu nevstoupit, ale můžu vám říct, že mě to pěkně vytočilo…
A co vy, maminky, jaké máte zkušenosti s nakupováním s kočárky???
Napsal/a: pomněnka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (97 vyjádření)
Slánko,to že by si mě nezaměstnala mě opravdu netrhá žilama.Se svou praxí si mužu práci vybírat.Ovšem kdybych neměla děti.Kvuli dětem jsem musela nastoupit,tam,kde mám pevnou pracovní dobu a nevěřila by si,ale práce mě baví,vzali mě okamžitě a kvuli mému příchodu propustili zaměstnankyni v 3 měsíční zkušební době.
A nepříjemné vytí?Na to si přišla jak?Tím,že jsem napsala že reaguju rázně a okamžitě?Hmmm,každý si psané převede jinak a po svém.
Možná proto,že jsou situace,kdy přestává platit heslo Náš zákazník-náš pán a začíná platit heslo To je muj (majiteluv) majetek a nikdo ho nebude ničit.
Ještě dodatek- na konfliktní a problémové zákazníky upozornuji majitele,když přijde, slovy :Asi bude na mě stížnost………Situaci spolu probereme (stalo se to a to,…. řekla jsem mu to a to) a jeho reakce?“Bohužel,takových ……… sem chodí celkem hodně,hodte to za hlavu“.Doted nikdo za majitelem nepřišel a nestěžovla si.A jestli odešli ke konkurenci?Když jim jejich chování budou trpět tam…….
Dík za takového zaměstnavatele,který ví jak je někdy těžké vyjít s lidmi, nemusím před něma klopit zrak a měnit barvu,abychom náhodou nepřišli o pár korun tržby,ale nechali si líbit takřka cokoliv.
Slánko, asi to bude tím, že ženu za pultem jsem si taky vyzkoušela :))).
Jardo, to je fakt zvláštní přístup. Ale budiž, je to tvůj názor… Máš na něj právo….
Pomněnko ano, já si myslím, že zboží, které si někdo vyzkouší a potom se musí třeba všít zip nebo dát do čistírny není nové. To že zip někdo všije je jedna věc a to že ho někdo musí opravit je věc druhá.
Pomněnko ano, já si myslím, že zboží, které si někdo vyzkouší a potom se musí třeba všít zip nebo dát do čistírny není nové. To že zip někdo všije je jedna věc a to že ho někdo musí opravit je věc druhá.
Vandulo, já jsem spíše narážela na maminky, které dítě nechají matlat sklo beztrestně, ani nevíš jak prodavačky potěší když maminky tomu svému drobečkovi řeknou, že to nesmí dělat. Bereme to jako uznání své práce. Mimochodem znám opravdu spoustu dospělých, co do skla píchají vyloženě radostně… to má pak jeden chuť je plácnout přes ruku. Uhlídat malé čírtě je opravdu spíše práce pro zásahovou jednotku, než pro ulítanou matku :)), vím to z vlastní zkušenosti, ta moje menší potvůrka začíná chodit. Konec konců tohle byl jenom příklad pro ty absolutně vzorné matky se vzorně vycvičenými děťátky, aby si uvědomily,že až tak dokonalé a vzorné nejsou.
My ostatní co máme děti sice slušně vychované, ale normálně zvědavé, hravé a živé, a co máme své drobné lidské chybičky se jim holt nemůžeme rovnat:-).
Evo M. mluvila jsem hlavně o tónu jakým píšeš, sama jsem zákaznice musela několikrát usměrnit, ale vždy s úsměvem a vlídně (ono to totiž zabírá víc než nepříjemné vytí),jestli tímto tónem mluvíš i se zákazníky…..nevím, ale já bych tě nezamněstnala.
Pomněnko je vidět, že máš opravdu zkušenost z obou stran, jsi moje krevní skupina a své šéfové za její přístup vyřiď poklonu. Kdyby takových obchodů bylo víc.
Jardo, ty si vážně myslíš, než se zboží – oblečení – nastříhá, ušije, doprací do prodejny, kde třeba visí 3 měsíce, tak se nikdy mezitím nedá do čistírny????? A k opravám zipu apod.: pokud to někdo umí a udělá pořádně, tak to není poznat. Ten zip tam stejně někdo někdy všil, a třeba ho i opravil, než to šlo do prodeje…. Opravené a čisté zboží je použité???? Proto to dáváme do čistírny, aby se zboží nepoškodilo ( i když by se třeba dalo vyprat v pračce), nebo se slevou, ale to jen tak 5 procent. Většinou si maminky zboží nechaly od nás vyčistit nebo opravit a zaplatily plnou cenu, než aby měly slevu a musely to oběhávat. A o tom to je, vyjít zákazníkům maximálně vstříct. To není chleba, z kterého by někdo ukousl , a pak by ho dal zase do prodeje.
A ještě ktěm odpisům, ty nemá jen na zboží zničené přepravou, to se reklamuje přepravní společnosti, případně dodavateli. Odpis funguje i na věci, co se poškodí v provozu.
A ktomu vzájemnému chování, určitě je to hlavně o tom a v tom. Ale právě proto, že vím, že to jde i v klidu a s úsměvem, v blátě i s miminky, tak nevím, co je za problém s kočárky…
Jo, prodávali jsme i boty, ale protože jsem po každém špinavém kočárku vytřela, nebyly boty „zablácené“, jak argumentovala prodavačka v ovchodě, který mě přiměl k napsání tohoto článku.
Dracku, třeba vy ne, ale je spousta matek, které to udělají naprosto s klidem.
Je jasné, že tříměsíční dítě, zvlášť když ho třeba ještě kojíte, nedáte hlídat.
Ženský to opravdu nechápete, že jde o děti, výchovu, nákupy atd pouze všeobecně? Docela mě mrzí, že si to hned vztahujete na sebe.
Začalo to tím, že jsem napsal svůj názor, že nechat dítě kramařit, byť jen přendat polštářek, považuji za chybu. A pokud se najde během dne víc takových dětí, nedivím se, že prodavačky zelenají. To už mi připadá lepší, do toho obchodu nechodit.
A právě proto, že to nejsou zvířátka,ale děti – lidi, musí se vychovávat. Pomalu postupně a s citem. Neznamená, že když napíšu, že nejsem zastánce výchovy ála dříví v lese, že jsem hned Herodes a tyran.
Pomněnkoještě jedna věc, vy jste vlastně prodávaly již použité zboží. Po výměně zipu, či čištění v čistírně, či a či a čičí :o), to přeci už není nové zboží.
Třeba Jardo,původně jsem se nechtěla do vaší debaty připojovat,ale musím se zastat holek.Píšeš,že nejsi zastáncem výchovy dítě může vše,jako kdyby my jsme byly.Samozřejmě,že nenecháme naše děti rozbourat obchod, vyházet zboží z regálu,rozbít hračky apod.Je docela těžké dát někam dítě pohlídat,když není kam.Je fajn,že u vás to funguje,ale např.můj manžel pracuje do večera a nemám našeho chlapečka kam dát.Aani bych ho nedala,protože mu jsou teprve tři měsíce.A i když zatím jen leží a tím pádem nemůže nic udělat,tak stejně mě řeknou:nechte kočárek venku.Nemáme si teda pořídit na děti obojky a vodítka?A stejně by to nepomhlo.Vzdyt to nejsou zvířata,ale děti.:o((((((
Enží, tuto reakci jsem očekával :o))) Překrucování a překrucování. Já jsem neřekl, že vesničtí se neumějí chovat. Byla to poznám k tomu, že jsi napsala, že Regina je z města a tak jsou v obchodech každý den. A „miluju“ lidi co říkají, mě se nikdy nic nemůže stát, všechno mám podchycené, dítě vzorově vychované. A pokud sem někdo napíše příběh, tak musí počítat s odezvou. A ta může být kladná i záporná. Jenže bohužel vy ty záporné neumíte přijímat. Takových je tu pár co se nenaježí, když s nimi někdo nesouhlasí. Viz Vandula, Pomněnka. Taky nestrkáme děti do mrazáku. Dělám 24 hodinové směny a i manželka tudíž musí chodit nakupovat. Jenže to nejsou celodenní nákupní maratony, ale pouze to nejnutnější. Když se chce jen kochat hadříky, tak hlídám já. Když se chceme kochat sami sebou, tak děti hlídá babička a nepovažuji to za odkládání, nebo´t ji děti milují a ona je. Navíc se u ní baví jinak než s námi a je to pro ně zážitek být s babičkou. Do obchodů je neberu, ne kvůli tomu, že by mohly něco udělat, ale kvůli tomu, že je to kolikrát zbytečné a navíc je to i nebaví. Psal jsem o tom, že maminky se scházejí v nákupních centrech a posedávají u jednotlivých restaurací, tu si dají kafíčko, tamhle obídek a dítě vedle nich v kočárku, případně hracím koutku. Po nějaké době se zvednou a jdou domů. Zase do uzavřeného prostoru. Opět upozornění pro všechny – nepíši o vás, o vašich dětech, ale všeobecně.Je to jejich věc. Já jsem jen psal názor a vy klidně oponujte.
Pomněnko díky za poznámku, ale chci se zeptat, čištění, výměna zipu.. to ale to zboží pak nebylo nové. A z tvého komentáře jsem pochopil, že u takto poškozeného zboží jste cenu nechávali původní. Tu jsme měnili jen u zboží více poničeného. Vím, že jsou odpisy zboží poničeného přepravou, ale to je jiná věc. Ale proč bychom měli tolerovat ničení věcí vědomě… Opět upozornění pro všechny – nepíši o všech dětech, o vašich dětech, ale všeobecně. Navíc ne všichni majitelé obchodů mají nahrabáno, aby to pro ně byla bezvýznamná ztráta.
Tvoje bývalá šéfová byla určitě fajn (a ty jsi jistě taky dobrá prodavačka)a u vás se pěkně nakupovalo. Bohužel všechny obchody nejsou takhle zařízené. A nejen kvůli tomu se musíme naučit k sobě v obchodech chovat. Na obou frontách. Prodavačky i zákazníci. Nebo bude docházet stále k těmto roztržkám. Jenže zatím to vypadá, alespoń z mého pohledu, jsem matka s dítětem tak si můžu dovolit všechno. Já prostě nejsem příznivcem výchovy – dítě může vše. Všechno má své meze.
Dámy omlouvám se za zmatečné psaní, ale komentář jsem průběžně doplňoval tak jak jsem si vzpomínal na jednotlivé věci.
TřebaJardo, no my jsme také z vesnice a opravdu i my „vesničtí burani“ se v obchodech umíme chovat. No podle tebe, když mám jít na nákup, mám děti zavřít asi do mrazáku? Manžel se vrací v podvečerech a strkat děti k babičce pořád nechci. Nenarodily se nám proto, aby byly „odkládané“ a abych se bála, že někde něco v krámě ztropí…myslíš, že kdyby byl k neukočírování, že ho nechám procházet mezi regály? Navíc je sám tip, co si mě pořád „hlídá“ takže mě z očí nespustí ani v obchodě..Navíc jsem nevypozorovala, že pohledem by shazoval věci z regálů..On ví moc dobře, že kdyby něco vyvedl, tak už bude pak muset chodit za ruku u vozíku. No nemám ho vychovaného geniálně nebo tak, jak si možná někdo hned pomyslí, ale nesahá na to, co ho nezaujme…a v Penny toho zajímavého moc pro něj není..rýže, mouka,sladkosti si občas vezme s mým souhlasem sám a dá do vozíku…vše to ostatní možná zajímavé je v koších, do kterých nedosáhne. No ale viím, že tady se nemá cenu s někým „handrkovat“ Prostě člověk se svěří se svým ˇpříběhem a už se do něj naváží, co dělá špatně a jen pár se jich zastane..
Regi jak dopadla návštěva ve Zverimexu a co vypuštěné zvířátka? ;o)
Regino, to byl fakt vtip. Ale děkuju. Sama jsem překvapená, jakou diskuzi to vyvolala. Pa pa.
Já sem ještě přihodím jednu myšlenku, trošku jako reakci na poznámku Jardy – ….vždyť nakupují hlavně dospělí….Jasně že nakupují hlavně dospělí, ale troufám si tvrdit, že dítě je zatraceně významnej zákazník. Když opomenu typicky dětský zboží jako je kočárek, oblečení, hračky atd., tak zkus si uvědomit, kolik věcí rodiče kupují KVŮLI dětem. Když to jen tak zběžně vezmu u nás doma: větší lednice a pračka, vysavač pro alergiky, peřiny pro alergiky, koberec, nádobí do kuchyně, skříně, jídelní stůl……je toho strašně moc a na první pohled to s dětma nemá nic společného. Nemít ale děti, za většinu těhle věcí neutratím a obchodníkům tržbu neudělám. Možná by si to někteří obchodníci měli uvědomit a podle toho se k rodičům a jejich dětem chovat (jak už bylo řečeno – neznamená to tiše trpět destrukční chování).
Pomněnko, tobě jsem jako poděkování poslala 5b za článek, protože byl opravdu přínosný a pěkně jsme si podiskutovaly – nebo vlastně podiskutovali, pokud je TřebaJarda muž :-))) Ráda bych ve všech obchodech potkávala tak přijemné prodavačky, jakou byla pomněnka – utrácela bych s radostí!!!! :-))) Tak pá všem :-)))
TřebaJardo, vážně si taky myslím, že většina negací byla o Regině, nebo to aspoň vyvolal její komentář…
TřebaJardo, třeba jsem to pochopila třeba ne… třeba jsi to nepochopil ty a třeba nejsi Jarda :-)))
Končím, myslím, že vše už tady bylo vyřešeno a probráno….
Regino, teď jsem se fakt pěkně zasmýla :-))))
Ale já jsem se tě taky zastala a nepoděkovala jsi mi 🙁 (to je VÁŽNĚ vtip)
Tak pro všechny, kteří si myslí, že Reginy se může zastat jen člověk, který neví, co je prodávat. Před mateřskou jsem pracovala jeko prodavačka v jednom kouzelném(aspoň pro mě) obchodě se značkovým dětským oblečením. Majitelka má heslo – Toute pour le petit Roi(něco jako vše pro malého krále, snad si to ještě pamatuji a napsala jsem to dobře). Tím králem je myšleno každé děťátko, které k nám do obchodu přijde. A´t už si při zkoušení trička trošku zaslintá (miminko), nebo šatičky trochu ucourá po zemi, než najdeme správnou velikost. Může si šáhnout na co jen chce, pokud to samozřejmě vědomě neničí – s tím jsem se ale nesetkala. Děti a jejich matky si vážily toho, že jsme k nim takto přistupovali, a proto jsme asi nikdy neměli problémy s ničením zboží. Malým miminkům se oblečení v obchodě špatně zkouší, a tak jsme vždy přijímali věci druhý, třetí den po nákupu, na výměnu. Nikdy se nestlao, že by přinesli zboží poškozené, nebo špinavé. Pořádali jsme párty přímo v prodejnách, s občerstvením, malováním na obličej, a věřte, nebo ne, ale děti nikdy nic neušpinily. Prostě věděly, že mají papat u stolečku a když jsou špinavé, tak se mají umýt. A před zkoušením oblečení si smýt obrázky z obličeje. Prostě jsem to cítila tak, že ocenily (děti i maminky), že je bereme jako partnery a ne jako hmyz.
Nikdy jsem nikomu nezakázala vzít do prodejny kočárek, podotýkám, že prodejna byla na ulici a ne v nák. centru. Dokonce jsem maminky, které dítě venku nechaly, požádala, ať je vemou dovnitř. Pokud třeba nechtěly, že by je musely v zimě svlékat a to by je probudilo, tak jsem stála u otevřených dveří, ve kterých jsem hlídala kočárek, zatímco maminka se podívala na zboží. I v zimě, kdy v Praze není sníh, ale břečka, tak kočárky dovnitř směly – prostě jsem po každé mamince s kočárkem setřela podlahu – třeba x-krát denně. A to i když nic nekoupily. Bez rozčilování, v klidu.
Děti u nás klidně mohly jít na záchod, když potřebovaly, mohly si umýt ručičky, měly svůj koutek se stolečkem, omalovánkami a hračkami. Maminka mohla své miminko nakojit, a třeba i přebalit. Prostě jsme se snažili vyjít vstříct ve všem našim milým malým zákazníkům i jejich doprovodu.
Nechci vypadat jako superprodavačka, ale tohle je vážně strategie firmy, kde jsem pracovala. Zákazníci se u nás cítí dobře a kolikrát se zastavili i jen omrknout, co je nového, a taky si třeba popovídat. Nemusím snad podotýkat, že stálé zákazmíky jsem znala jménem, i jejich děti. A když jsem třeba neměla z nějakého důvodu náladu, tak mi ji třeba takový malý zákazník zvedl – milým úsměvem, obrázkem, který vymaloval a věnoval mi ho (bývaly vyvěšené v obchodě, aspoň na chviličku). A mamina třeba příjemným poděkováním za pomoc při výběru, ať už pro ni, nebo pro někoho dárek. Před měsícem jsem v jedné prodejně potkala jednu „svou“ zákaznici, bylo to příjemné setkání.
A pro TřebaJardu: Zboží, které se ušpinilo, jsme prostě dali do čistírny. Podotýkám, že bílé, nebo světlé oblečení se upatlá i bez doteků dětiček, kolikrát mají děti čistší ruce, než rodiče. Ty když kalhoty ušpiníš, tak jsou zničené? Já je peru. Rozpárané věci nebo zaseklý zip putovaly do opravny. A pokud se něco opravdu poškodilo, byla na to sleva – to v případě malého flíčku, nebo zboží, které se v sezóně neprodalo. A pokud tam byla větší závada, tak na to funguje odpis. Každý obchodník má nějaké zničené zboží, a to si pak odepisuje – nevím přesně, jak to funguje, ale určitě pro pár zničených věcí nezkrachuje. Kolikrát se něco zničí přepravou nebo při vybalování…
A pro Slánku a Vandulu: Jako studentka (školačka( jsem brigádničila v obchodě se šperky a ktěm vitrínám – čistit se musí vážně několikrát denně. Ale většinou ne kvůli dětem, ale kvůli dospělým, kteří místo aby prstíkem jen ukázali, tak hned „matlají“. U dětí to pochopím, pto ně je složité zastavit ručičku nad průhledným sklem, ale my bysme to zvládnout mohly, ne? Taková je má zkušenost 🙂
Snad jsem vás neotrávila tím dlouhým komentářem, ale chtěla jsem, po tom, jak se diskuze rozvinula, popsat, jak jsem to zažila z druhé strany.
Třebajardo, a proč bych měla chodit po světě a přemýšlet, kdo má od koho co nařízeno? To je snad jejich interní věc a ne moje. Když se ke mě jako k zákazníkovi neumí v obchodě chovat, je mi zcela jedno, jestli to je nařízení majitele nebo svévůle prodavačky.
A Regi vztahovačná není, to její příspěvek rozpoutal tuhle rozvinutou debatu, dokonce bych řekla, že větší část byla o ní (ale počítat to opravdu nebudu).
Mimochodem, taky moc dobře nečteš……:)).
Milá Regino,
jste pěkně vztahovačná. A asi jste zřejmě nepochopila, že větší část diskuze nebyla o vás, ale o nakupování s kočárky všeobecně.
Achjo, zase jedna co k…á, kdo nejde se mnou jde proti mě.
Vandulo a co když ta prodavačka to má nařízeno od šéfa? A k tomu patlání skel – nemusíš být za policajta. Stačí dítě usměrňovat, upozorńovat, že se to nedělá a časem pochopí. Když se to nebude dělat, poroste jak dříví v lese a nebude znát hranice co se smí a co ne. A te´d nenarážím na tvoji výchovu.
Tak mi to nedalo a mrkla jsem, jak pokračuje
diskuze :-))) Fakt se bavím :-))) No nic, jdu spát, zítra totiž jdeme s Vikim obejít všechny obchody ve městě, ve všech všechno přerovnáme, osaháme, ušpiníme, ve Zverimexu pustíme na svobodu všechna zvířátka nebo jim aspoň strčíme ruce do klece, občas někde něco rozbijeme…..atd. Už se nemohu dočkat, jak si to užijeme!!!! Možná s sebou vezmu velký kočárek – trojkombinaci. Sice ho už nepoužíváme, ale to nevadí. Venku je deštivo, projedeme pár kaluží, ať mají v obchodech co uklízet….
Tak, doufám, že někteří jedinci to tady zase pěkně rozeberou!!! Upozorňuji – článek píši naprosto vážná bez sebemenšího náznaku humoru!!!!! Věřte nebo ne!!!! Už se těším na další pěkný den!!!!
P.S.: Je totiž zbytečné některým zde přítomným (zřejmě prodavačkám se špatnými zkušenostmi) něco vysvětlovat. Já se vám nemám za co omlouvat, nikomu jsem nic neudělala, ani můj syn v žádném obchodě nic neprovedl…. Ale to je jenom naše věc. A mimochodem, práce prodavaček si vážím – dokonce moje mamka pracuje jako prodavačka, tak vím, co to obnáší. Jenže není prodavačka jako prodavačka!!! Vím, že je to práce za mrzký peníz, ovšem v obchodě s koberci, o kterém jsem vám psala v prvním článku, nás nechtěla pustit s kočárkem paní majitelka celého obchodu, která rozhodně nedělá za životní minimum. To je ale opět z jiného soudku a já nevím, proč vám to – některým – vysvětlovat. Prostě jsem udělala chybu, že jsem napsala jeden jediný negativní zážitek….. Zřejmě příště budu muset vykreslit všechny detaily, aby to některé zcela pochopily…. Nezapomeňte si pečlivě přečíst všechny věty i jednotlivá slova, ať máte co citovat!!!!! Na jednu stranu mě těší, že mé příspěvky do diskuze jsou tak čtené :-))))
Vandi, Enží,Martino 2, Janko….atd. Holky, moc dík za podporu!!!! Jsem ráda, že jste mě a můj ojedinělý příběh pochopily a moc vám za to dík….
Mobile Sliding Menu