„Honem mi dejte nějakou kytku, když už je ten pitomej Valentýn!“ vyhrkl udýchaný mladík, který právě vtrhl do květinářství jako velká voda. „Jo, třeba tamtu. Ale hlavně ať to není moc drahý! Debilní svátek…“
Tuhle příhodu mi vyprávěla moje známá. A prý ten mladík nebyl jediným mužem nadávajícím na Valentýn.
Zítra, v neděli 14. února, bude mnoho párů napříč světem slavit Svátek zamilovaných. Obchody jsou již několik týdnů zaplaveny červenou a růžovou výzdobou. Reklamy nás lákají na nákup valentýnských předmětů – spodního prádla se srdíčky, velkých plyšáků se srdíčky, vtipných i kýčovitých valentýnek, červených svíček, … Na internetu je přehršle článků o tom, jak si valentýnsky vyzdobit byt, jak uvařit to správné valentýnské jídlo (nejlépe nějaké afrodiziakální), …Tohle má být Valentýn? Takhle v dnešní době vypadá láska? Jednou za rok mě obchody a média upozorní, že bude svátek zamilovaných, a já se zařídím podle jejich rad? Vyzdobím si byt kýčovitými doplňky, které už druhý den schovám do sklepa či rovnou zahodím? Opravdu moje drahá polovička pozná, že ji z celého srdce miluji jen podle plyšového medvěda se srdíčkem?
K čemu je oslava svátku zamilovaných, když k ní jeden z páru přistupuje jako mladík v úvodu článku? Kytku sice koupí, ale na svou partnerku je naštvaný, co si to zas vymyslela a velmi pravděpodobně k ní v tu chvíli vřelou a nehynoucí lásku necítí.
Přiznám se, že jsem z Valentýna zhnusena. Nikdy jsem ho neslavila a ani slavit nebudu. Z duše se mi příčí jít s davem, strnout se k nesmyslným nákupům, vařit se s nesmyslně složitými jídly či něco podobného.
Věřím totiž, že když má člověk někoho rád, nedává mu to najevo jen jeden den v roce. Vzájemnou lásku a úctu si dva milující se lidé většinou projevují po celý rok, nehledě na nějaký svátek a propagovaný zřejmě jen kvůli vyšším tržbám.
Jsem zastáncem názoru, že lidé (a nejen partneři, ale i děti s rodiči, přátelé, sourozenci,…) by si měli city projevovat velmi často. Nemusí se jednat o nějakou velkou slávu, o super drahou večeři při svíčkách s pěti chody.
City můžete vyjádřit i jinými gesty. Třeba tím, že druhého člověka obejmete, když to potřebuje. Přibalíte dítěti ke svačině oblíbenou čokoládovou tyčinku, když ho čeká těžká písemka. Uvaříte manželovi oblíbené jídlo, když se vrací po dlouhé služební cestě domů. Podíváte se se svou starou babičkou na její zamilovaný film, i když se vám příliš nelíbí, protože víte, že ji tím potěšíte.
City můžete vyjádřit i empatií, tím, že se vcítíte do druhého, pochopíte, že to zrovna teď nemá lehké, a místo výčitek mu pomůžete. Například manžel přichází domů a vidí, že byt je „vzhůru nohama“. V kuchyni je spousta špinavého nádobí, po obýváku rozházené hračky, ve vaně se máčí hromada špinavého prádla, všude je chaos a nepořádek. A manžel, přestože je unaven, v tu chvíli říká manželce: „Asi jsi měla těžký den, viď. Jestli chceš, dám malému večeři a ty si zatím chvilku odpočiň.“
City také můžete vyjádřit slovy. Nejen klasické „Miluji Tě“, které mnohdy lidé vyslovují, aniž by to mysleli upřímně a vážně. To, že máte někoho rádi, dáte najevo i tím, že si všimnete jeho práce, toho, co dělá. Například: „Děkuji, že jsi včera umyl tu zem a nádobí. Nebylo mi dobře a moc mi to pomohlo.“ Nebo i prosté „Děkuji, že jsi.“
Kdo má opravdu a upřímně rád, nepotřebuje žádný Valentýn, žádné kýčovité zboží. Kdo miluje, dokazuje svou lásku malými drobnostmi, slůvky díků, pohlazením.
Ať máte svůj „Valentýn“ každý den, ne jen 14. února.
Napsal/a: redakce (Markéta)
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)
ČLÁNEK VYSTIHUJÍCÍ PRAVOU PODSTATU SV.VALENTÝNA.
Valentýn,
také ho nějak horentně „nežeru“ a tím pádem neslavím. článek je pěkný a pravdivě vystihující to, co se mi na sv.Valentýnu nelíbí.Přehršle srdíček a valentýnských blbinek, které stejně další den odstraníte. Už je to tak sladké, až je to přeslazené a čeho je moc, toho je příliš.
Všem, kteří sv.Valentýna dnes oslaví, přeji hezký zamilovaný den.
Pěkně napsané……k zamyšlení……..je pravda, že je toho všude přehršel, myslím si, že by stačily jen kytičky, které potěší určitě každou ženu:))))
Markéto, moc hezky napsané a pravdivé. Masáž obchodníků mě vytáčí, ať se to týká Velikonoc, Vánoc nebo Valentýna. Mmch. už jsem v obchodech viděla velikonoční zajíčky, vajíčka a všelijaké plyšáky… 🙂
Ale zpět. Já osobně se na tento svátek těším i proto, že zase po dlouhé době dostanu kytku. A nehledám za ní nějaký „jiný důvod“ ;o) A protože i on si toho je vědom, že by z takové kytky „jen tak“ mohla být tichá domácnost, nedělá to. Zato s projevy citů, slov, gest, to máme určitě tak, jak píšeš. Možná i nějaký ten malý dáreček. Ale kytka zásadně jen tehdy, mám-li svátek, narozeniny nebo porodím 🙂 A protože zas tak často nerodím, tak aspoň že je ten Valentýn 😉
A dneska jsem taky v Lidlu viděla hodně chlapů, co stálo u stojanu s květinami a vybíralo. A moc mě potěšilo a překvapilo, že nějaký asi 60 letý (!) pán platil kytičku tulipánů a vůbec nevypadal naštvaně. Naopak. Je to hezké…
Hezky si to napsala a úplně z Tebou souhlasím a dokonce i můj mužský vrčí,že je to akorát dotáhlý z ciziny a k ničemu.
Koho by potěšilo slyšet slova lásky jen jedenkrát v roce?
Takže u nás / zatím / máme pohodu i bez povinného určování 14.2.:)
Souhlasím s článkem i děvčaty.
Moc hezky a pravdivě napsané, cítím to podobně.
A to se všemi svátky,které slavíme. Na Vánoce nás obchodníci upozorňují,sotva jdou děti v září do školy, a Velikonoce jsem objevila v kauflandáckém letáku před 14dny.
Ach jo.
Pěkný článek, opravdu se mi líbí.
Milá Markétko, úžasný článek, moc hezky napsané, nabídla jsi k zamyšlení úplně jiný úhel pohledu – nenechat se pohltit konzumem, jít si vlastní cestou a řídit se srdcem… Krásné. Úplně jsi mě dojala… Cítím to podobně (nebo možná stejně jako Ty), když má jeden druhého opravdu rád, mělo by se to poznat (vyčíst) z jeho chování, někdy stačí hezká smska během dne a vím, že ten druhý na mě myslí, jindy potěší malý lístek u svačiny, může to být cokoli, co vykouzlí úsměv, udělá radost, potěší…
Když jsem byla malá (mladá) holka a řešila jsem s maminkou to, že se mi špatně říká „mám tě ráda“, že se stydím a červenám, maminka mi vždycky znovu a znovu opakovala: „Není nutné to vyslovit nahlas, chovej se tak, aby to ten druhý cítil. Ono se to pozná, to se nemusíš bát.“ A má pravdu. Je to tak.
Takže Markétko, děkuji za krásný článek a dávám Ti jedničku s hvězdičkou.:-)
Také si myslím,že city se dají vyjadřovat kdykoliv během celého roku a může to být pouze maličkostí.Ani by se to nemělo připomínat nějakým svátkem,ale bohužel jsou i tací kteří by si bez nějakého svátku ani nevzpoměli.A to je velká škoda.Proto se může i potom stát to co v uvedeném příběhu.Proto všichni ruku na srdce,vyjadřujete dost často svoje city.Určitě na ně někdo čeká.Tak hurá do toho a nečekejte na žádný svátek!
Mobile Sliding Menu