Valentýn aneb jak se pozná láska?

13.2.2010 redakce (Markéta) 9 komentářů »

„Honem mi dejte nějakou kytku, když už je ten pitomej Valentýn!“ vyhrkl udýchaný mladík, který právě vtrhl do květinářství jako velká voda. „Jo, třeba tamtu. Ale hlavně ať to není moc drahý! Debilní svátek…“

Tuhle příhodu mi vyprávěla moje známá. A prý ten mladík nebyl jediným mužem nadávajícím na Valentýn.

Zítra, v neděli 14. února, bude mnoho párů napříč světem slavit Svátek zamilovaných. Obchody jsou již několik týdnů zaplaveny červenou a růžovou výzdobou. Reklamy nás lákají na nákup valentýnských předmětů – spodního prádla se srdíčky, velkých plyšáků se srdíčky, vtipných i kýčovitých valentýnek, červených svíček, … Na internetu je přehršle článků o tom, jak si valentýnsky vyzdobit byt, jak uvařit to správné valentýnské jídlo (nejlépe nějaké afrodiziakální), …

Tohle má být Valentýn? Takhle v dnešní době vypadá láska? Jednou za rok mě obchody a média upozorní, že bude svátek zamilovaných, a já se zařídím podle jejich rad? Vyzdobím si byt kýčovitými doplňky, které už druhý den schovám do sklepa či rovnou zahodím? Opravdu moje drahá polovička pozná, že ji z celého srdce miluji jen podle plyšového medvěda se srdíčkem?

K čemu je oslava svátku zamilovaných, když k ní jeden z páru přistupuje jako mladík v úvodu článku? Kytku sice koupí, ale na svou partnerku je naštvaný, co si to zas vymyslela a velmi pravděpodobně k ní v tu chvíli vřelou a nehynoucí lásku necítí.

Přiznám se, že jsem z Valentýna zhnusena. Nikdy jsem ho neslavila a ani slavit nebudu. Z duše se mi příčí jít s davem, strnout se k nesmyslným nákupům, vařit se s nesmyslně složitými jídly či něco podobného.

Věřím totiž, že když má člověk někoho rád, nedává mu to najevo jen jeden den v roce. Vzájemnou lásku a úctu si dva milující se lidé většinou projevují po celý rok, nehledě na nějaký svátek a propagovaný zřejmě jen kvůli vyšším tržbám.

Jsem zastáncem názoru, že lidé (a nejen partneři, ale i děti s rodiči, přátelé, sourozenci,…) by si měli city projevovat velmi často. Nemusí se jednat o nějakou velkou slávu, o super drahou večeři při svíčkách s pěti chody.

City můžete vyjádřit i jinými gesty. Třeba tím, že druhého člověka obejmete, když to potřebuje. Přibalíte dítěti ke svačině oblíbenou čokoládovou tyčinku, když ho čeká těžká písemka. Uvaříte manželovi oblíbené jídlo, když se vrací po dlouhé služební cestě domů. Podíváte se se svou starou babičkou na její zamilovaný film, i když se vám příliš nelíbí, protože víte, že ji tím potěšíte.

City můžete vyjádřit i empatií, tím, že se vcítíte do druhého, pochopíte, že to zrovna teď nemá lehké, a místo výčitek mu pomůžete. Například manžel přichází domů a vidí, že byt je „vzhůru nohama“. V kuchyni je spousta špinavého nádobí, po obýváku rozházené hračky, ve vaně se máčí hromada špinavého prádla, všude je chaos a nepořádek. A manžel, přestože je unaven, v tu chvíli říká manželce: „Asi jsi měla těžký den, viď. Jestli chceš, dám malému večeři a ty si zatím chvilku odpočiň.“

City také můžete vyjádřit slovy. Nejen klasické „Miluji Tě“, které mnohdy lidé vyslovují, aniž by to mysleli upřímně a vážně. To, že máte někoho rádi, dáte najevo i tím, že si všimnete jeho práce, toho, co dělá. Například: „Děkuji, že jsi včera umyl tu zem a nádobí. Nebylo mi dobře a moc mi to pomohlo.“ Nebo i prosté „Děkuji, že jsi.“

Kdo má opravdu a upřímně rád, nepotřebuje žádný Valentýn, žádné kýčovité zboží. Kdo miluje, dokazuje svou lásku malými drobnostmi, slůvky díků, pohlazením.

Ať máte svůj „Valentýn“ každý den, ne jen 14. února.