Správná máma

Rubrika: Od srdce i od plic

140332_grandma_and_grandsonOd útlého dětství jsem považovala za svůj veliký vzor svou maminku, vždy byla trpělivá, což se mi dnes zdá téměř nepochopitelné, nikdy nás netloukla, a to se při třech dětech rovná zázraku, vždycky měla uvařeno, uklizeno, vypráno … prostě je tou nejlepší maminkou na světě a kdybych tu mohla být ještě jednou, znovu se narodit a sama si mohla vybrat, vybrala bych si „JI“…Když jsme byli malí, mamka byla stále usměvavá, v pohodě a nad věcí, no a já nabyla dojmu, ba co víc, já byla přesvědčená, že „být mámou“ jde samo a je to pohoda. Já bláhová netušila, jaká je to dřina!

Když se řítím s oroseným čelem z práce do družiny, abych stihla vyzvednout svýho broučka, poté, co jsem „vyhrabala“ auto z pod napadaného sněhu, cestou ho popoháním: „Pospěš si, musíme ještě nakoupit“ a on si prohlíží svou levou botu jako by ji viděl poprvé a nevěřícně kroutí hlavou… asi nad tím, že má dvě nohy?? Nevím, co má v hlavě. Já tam mám budoucí nákup. Na parkovišti není žádné volné místo a tak prskám nad tím, že jedno auto stojí na dvou parkovacích místech, že jsou lidé bezohlední…. vezmu vozík a ujedu s ním dva metry, jede sám, jede doleva. Já doleva nechci. Ale vozík si nedá poručit. Tak vší silou zaberu. Docílím bolestivého křupnutí v rameni a to je vše! Vozík má rozbité kolečko. A pojede jen doleva. Ach jo. Po překonání všech překážek se mi podaří nakoupit, znovu zdolám sněhovou vrstvu na autě, smetáček už mám coby prodlouženou ruku a excelentně ho ovládám a jedeme domů. Vyložíme nákup, postavím vodu na čaj, udělám svačiny a povídám: „Dáme se do úkolů.“ Je ticho. Zpozorním. Otočím se a hledím do očí svého syna. Tváří se jako retardovaný, hluchý, němý, duchem nepřítomný! „Co se děje?“, ptám se. „Já nemám domácí sešit“, kníkne. Zcela obvyklá odpověď. Buď nemá sešit nebo nemá knížku, když má „svůj“ den, nemá ani knížku, ani sešit. Kdybych si hlasivky vymluvila… darmo mluvit. Začnu se mu přehrabovat v tašce, vytáhnu svačinu a pití. Ptám se: „Proč to není snědené?“ Odpovídá bez mrknutí: „Já jsem neměl čas.“ Vzdávám to.

Cpu nádobí do myčky, nasypu prášek, zaklapnu víčko, na víčko sypu druhou dávku prášku a PRÁSK! Víčko vyletí! Z víčka letí celá dávka prášku do prostoru. Mám ho po celé kuchyni… mezitím co já lezu po čtyřech, stírám prášek na nádobí, za mnou zůstávají bílé šmouhy, slyším bouchnout dveře, malej volá „táta je doma“. Bez pozdravu povídá: „Volala mi tvoje tchýně!“ Což pro neznalé znamená: moje tchýně – jeho matka. Pokud je to bez úvodu, znamená to, že máme i my, já a manžel, „domácí úkol“, asi stopadesátýosmý v pořadí. Ani se neptám. Nechci to vědět. Nese nákup, velké věci zásadně nakupuje mužský. Měl přivézt Palmex a táhne Ariel. Mlčím. Měl koupit růžový toaletní papír, mám růžové ručníky, růžové mýdlo, koupil osm oranžových rolí. Stále mlčím. Měl koupit balení zeleného čaje s citronem a já koukám na KAKTUS! A teď to přijde… zcela jistě exploduji… stávám se malilinko schizofrenní, vidím sama sebe ve zpomalené scéně z Matrixe, jak se mi řevem napínají žíly na krku… maminko moje, jak ty to jen děláš?? a pod silným vlivem a „stálým“ dohledem své matky se slyším, jak nahlas říkám: „Já vás mám tak ráda, kluci moji.“

Jak to myslím, ať si přeberou sami po svém. To už neřeším. Jdu hledat nějaký čistý papír na ten domácí úkol.
Nejtěžší úkol mám stejně já – být stejně správná máma jako je ta moje.

Napsal/a: Padmé

Toto taky stojí za přečtení!

Děti, rodiče a kapesné

První otázkou v souvislosti s kapesným je jeho existence. Má dítě pravidelný příjem, příležitostný, nebo žádný? Názory odborníků se shodují na

Čtu dál →

Recenze: Hádanky pro školáky

Miluji svět hádanek. Používám je s oblibou ve školní praxi, milují je i moje vlastní děti. Není tedy divu, že

Čtu dál →

[Soutěž] Ať žijí duchové

Pojďte se proletět letadlem a zapátrat po zlodějích. Až to zvládneme, můžeme si spolu zazpívat písničky z oblíbeného filmu

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • Anonymní

    já měla úžasnou maminku. asi mě rozmazlovala ale o to víc ji miluju. každý večer se semnou mazlila. kdykoli sem se na ní podívala se na mě usmála. vzala sem si zní příklad a dělám to co ona. byla by na mě jako na mámu pyšná…

  • svetluskad

    Krásný a ze života asi každá máme kousek z toho co je tu napsané výboně pobavila jsem se.

  • Padmé

    Denisa: díííky, to je překrásná pochvala, děkuju ti.

  • Denisa0078

    Padmé moc a moc díky za tak úžasný článek mám velkou představivost tak tě u toho čtení úplně vidím a řeknu ti , že už jsem se tak od srdce už dlouho nezasmála až mi tečou slzy hold je to snad všude stejné : )

  • Padmé

    Téra: děkuji 🙂 tuším, že to dělali stejně jako my, jen asi s větším nadhledem a grácií 🙂
    Zuzina: souhlasím, je to tam, hluboko v podvědomí máme usazený tóny hlasů, jednotlivých slov a někdy celých vět našich maminek a pravda je, že mně to vůůůbec nevadí 🙂

    Zdendula: to je hodně těžká otázka „proč odešla?“, myslím, že se pro ni stal její život nesnesitelný a trpěla víc, než dokázala unést; je to moc moc smutné a chápu, že vám bolestně chybí; tahle ztráta bývá zdrcující; budete ji mít navždy u sebe v srdíčku, v duši a v mysli; přeji vám, ať to přebolí a vzpomínky jsou už jen hezké 🙂

  • Dobrý den,měla jsem také hodnou a správnou maminku.Stále na ni vzpomínám,je tomu 20 let,co mi odešla dobrovolně-oknem.Hrůza mne stále přepadá,když si na to vzpomenu.Má mamka měla těžké dětství.Svoji maminku téměř nepoznala,zemřela jí,když byly mamce 3 roky.Její otec si našel jinou-byla to macecha opravdu krutá-jak z pohádky o Mrazíkovi.Nastěhovala se do bytu jejího mamčino otce i se svými 2 dětmi-chlapci.Neměli mamku rádi a jeden se dokonce ji pokusil znásilnit ve 14 letech.Macecha byla zlá,ráda se napila,byla histerická,když neměla náladu vše kolem lítalo i jídlo do koše.Mamku vyhodila z domu,když jí bylo 15 let na ulici,starej se a běž makat,pro tebe už tu místo není.A mamka šla do továrny a na ubytovnu.V 17 let.se seznámila s mužem a ten ji přivedl do jiného stavu.Opustil ji a mamka si mne přesto nechala-zlatá maminka,jak jsem ráda,že mi dala život,který mne baví.Seznámila se s dalším mužem,který si ji vzal a měla s ním ještě dvě děti-mé sestry.Manžel byl dělníkem-nástrojařem,ale pak vstoupil do politiky,též hrával pravidelně na zábavách k poslechu a tanci-koníček-hudba,hrál na bicí.Mamka se o nás starala téměř sama a zvládala to bravurně.Trpěla stálým nedostatkem financí,tak ji to dost stresovalo,navíc můj nevl.otec byl žárlivý,vyčítal neustále mamce mou maličkost,jejich rozhovory za zavřenými dveřmi jsem si jako malá vyslechla.Hodně mne to bolelo.Mamka nám všem pomáhala s úkoly,mne často kreslila obrázky do čtenářského deníku,pomáhala mi s písemnými pracemi-slohové úkoly ji šly velmi dobře.Vyrostly jsme a vylítly všichni z hnízda a mamka se konečně mohla věnovat sama sobě-vystudovala střední pedagog.školu a začala si dělat vysokou školu,kterou nedokončila,muj nevl.otec ji to snad nepřál.Sám si vystudoval při zaměstnání Vysokou politickou školu v Praze.Mamka pracovala jako vedoucí vychovatelka v domovech mládeže.Najednou ji začal život nebavit,neměla žádnou motivaci-i když měla přece nás-děti a vnoučata.Trpěla úzkostmi,ale lékaři ji léčili na maniodepresiv.stavy-brala antidepresiva,která ji připravila o rozum.Když jsem jednou jela s kolegyněma z práce na dovolenou do lázní,řekla jsem mé mamince-maminko,až se vrátím,vezmu si tě k sobě a maminka kývala,že ano.Vrátila jsem se s týdenní dovolené a muj muž mi předal parte o smrti mé maminky.Proč mi odešla?Proč nepočkala,ještě ted pláču,když to píši.Maminko moje,nikdy na tebe nezapomenu.

  • Článek je moc krásný a opravdu ze života.Mě se ještě,ale při výchově mých dětí vrací i to,co jsem si říkala,že JA teda svým dětem říkat OPRAVDU NEBUDU.Bohužel jak jde čas se někdy ,,zaleknu“,že to co ted´říkám ,hlavně své dceři,jsem už někde slyšela:-))Takže opět dávám své mamince za pravdu,že vše se vrací a o čem je život poznám až ty děti budu vychovávat a ne si jen myslet jak by to mělo být.Krásný den všem.

  • Krásný článek Padmé!Moc díky, zasmála jsem se od srdce.Každý den se ptám sama sebe, jak to dřív naši dělali:)Nechápu…Já na MD,dvě děti a stále nestíhám,až nastoupím do práce(pokud seženu),tak se chci vidět…Stále chceme být dobré a lepší mámy a tak to má být…Pro naše blízké jen to nelpší…Ale mnohdy to stojí tolik sil!

  • Padmé

    Ájík: díííky.
    Umíš si představit tu druhou stranu mince: ať se snažím, jak se snažím, nejsem taková jako moje maminka. Laťka je hodně vysoko 🙂
    Mimkys: dokud jsem byla doma na mateřské, tak jsem to ještě stíhala 🙂 ale pracovní povinnosti, školení, angličtina… ufuf, někdy to pěkně dře 🙁
    Piškotka: děkuju, jsem ráda a těší mě to!

  • Piškotka

    Skvělý článek, více takových, pobavila jsem se, Padmé!!!!!!

  • mimkys

    No Super! Vidim moji mamku jak byla v pohodě, sama na pět dětí! A já? taky sama jenom na 2 a to jsem ještě doma, nevim jak to budu stíhat až začne ten pravý pracovní maraton.

  • Padmé :))) Krásný článeček přímo ze života :))
    Já taky mívám nervy na pochodu a to vidím, jak jsem vzdálená tomu svému ideálu „úžasné pohodové maminky, ze které sálá láska a vyrovnanost“ …. nečíst tvůj článek, asi bych si myslela, že takové maminky jsou jen utopie :))

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist