Vloni jsem netrpělivě čekala na březen, mělo se mi narodit první vnoučátko.Moc jsem se těšila. Počítala jsem dny a pomáhala vybrat jméno a nakoupila něco do výbavičky a postýlku. Manžel tedy budoucí děda se nemohl zúčastnovat, protože ležel v nemocnici…
Hned z porodnice jsme jeli se zetěm za manželem a alespon na záznamu z kamery uviděl svoji vnučku. Bohužel 30. března zemřel. Byla to pro nás všechny moc velká rána, ze které se nemůžeme vzpamatovat ještě nyní. Magdalenka je moc šikovná holčička, roste a je velmi čiperná, dělá mi jen radost. Je to alespon náplast na bolest a prázdné místo po manželovi.
Napsal/a: nýne
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (6 vyjádření)
Všem moc děkuji za hezká slova.Vím, že nejsem sama kdo má nějakou bolest, ale každému se ta jeho zdá ta největší. Vnučka mi dělá radost, jen mne moc mrzí, že dědu nikdy nepozná .
V roce 2001 mě potkala velká smůla,ale novou naději do života mi dala moje dcerka.Starala jsem se o svoji těžce nemocnou maminku a otěhotněla jsem.Těšila jsem se až jednou ukážu své mamince naše miminko,ale maminka nás bohužel opustila 2 měsíce před narozením naší krásné dcerušky Renátky.Maminka umřela v den svých 43 narozenin.Dnes jsou Renátce 4 roky a já už jsem jí o její babičce hodně vyprávěla.Často chodíme mamince zapalovat svíčku a nosíme jí na hřbitov kytičky.Maminka mi moc chybí a hrozně mě mrzí,že jí nebylo dopřáno aspoň jednou se pomazlit se svoji vnučkou.
Holky dejte pokoj, akový smutný příběhy…:o(
Raději mysleme na lepší zítřky, vždyť ty prckové nevědí proč jsme smutní a těžko se jim to vysvětluje (že někdo umřel – odešel), vím je to život a patří to k němu, ale taky k němu patří narození nového človíčka – buďme rádi že je máme …. a že nám nosí samou radost – (krom vyjímek – rozbité okno atd.) ale to není každý den … že jo… takže se koukejte usmát – jako já když si přečtu něco hezkého začnu se usmívat a Káťa hned přiběhne a vyzvídá:“Maminko čemu se směješ?“ je to sranda….:o))
To je moc smutný příběh, ale věřím, že Vám Madlenka tu bolest pomáhá překonat a teď už Vás čeká jen samá radost.
Je to vždycky smutné, když někdo milovaný odejde. Ale musíme žít dál, vy máte to štěstí, že vám v tom pomáhá krásná vnučka, tak si ji užívejte co nejvíc. Mě před pár dny zemřel praděda, bylo mu 98 let, ale ještě před měsícem byl čiperný, zajímal se o politiku a byl v obraze. A najednou tu není. Jasně – dalo se to čekat, ale stejně to člověka hrozně raní, když se to stane. Já mám taky štěstí, že mám krásnou dceru, která mi nedovolí brečet a vždycky mě něčím rozesměje. Díky za to!
Taky jsme zažili něco podobného. Narodila se nám dcerka a za pár dní mi tragicky zahynul taťka a aby toho nebylo málo za 2 měsíce zemřela tchýně, která se strašně na vnučku těšila. Teď to budou 3 roky a strašně nám moc chybí. Je to zvláštní pocit, že já jako dítě jsem měla i prababičku a dcerka má jednu babičku, kterou ani nezná, protože bydlí za mořem.
Mobile Sliding Menu