Je to nepopiratelný fakt.. V rodinných kuloárech už se o tom ani nehovoří – všichni to vědí. Před veřejností to dost složitě a nesnadno tajíme, resp. snažíme se. Můj muž se s touto skutečností nikdy nesrovnal…
Jsem totiž neuvěřitelné tele…
Jak do něčeho můžu vrazit, vrazím. Jakmile jsme si pořídili novou,značně ostrou sekerku, byla jsem to já, kdo zjistil,jak moc je ostrá, takříkajíc na vlastní kůži, či spíše, na vlastní kost..Rezavé hřebíky v našem plotě si už o mně povídají. Jsem snadný úlovek. Nemusím si pamatovat, kdy naposledy jsem dostala „tetanovku“, dostávám ji v pravidelných intervalech, tak není nutné nosit tuto „maličkost“ v hlavě.
Místo tetování značkuji svou pokožku vzorkem dveří dvojích krbových kamen.
Zadřené třísky, drobná říznutíčka a štěnice už nepočítám. Stejně tak ukopnuté palce a zatržené nehty…
Moje dětsví bylo začasté provázeno sděleními jako : „Včera spadla z prolézačky…“, „Včera spadla ze zábradlí…“, „Dnes odpoledne spadla ze stromu..“. To vše následováno patřičným ošetřením na nejbližší pohotovosti.
Jelikož telata telaty zůstávají, věrna své tradici, zlomila jsem si před pár dny loket. Mám dvě malé děti, na starosti celý dům, vč. topení, nu zdá se, že už to začínala být trochu nuda, tak proč si to neopepřit..
Dva dny jsme teď sdíleli domácnost se skutečným skřítkem. Skřítek uklízel, vařil, pral, žehlil, houpal, choval, umýval a smejčil, foukal na bebíčko a vyprávěl pohádky. Už ale odjel, ve tři ráno musí do práce. Musím skřítkovi touto cestou poděkovat, měla jsem dost času nacvičit si přebalování jednou rukou, kojení ve vzporu ležmo a taky jsem si nacvičila „culíka“ – výkon nadmíru důležitý. Mám vlasy do půli zad a sádru od ramene až po prsty. No, výsledek připomínal spíše výtvor mé téměř dvouleté dcery, ale jsem na něj pyšná((-:. Takže, děkuji,maminko, za tu ohromnou pomoc. Snad se mi podaří vymyslet něco, čím bych se ti mohla odvděčit.
Napsal/a: Bramborka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
Ahojky, ani nevíš, jak Ti rozumím. Jsem na tom podobně, pořád něco shazuji, padám, řežu se, rozbíjím….
Bohužel Kubíček tuhle roztržitost zdědil po mně. A já mu ani nemůžu vynadat, když po něm denně uklízím vylité pití…. vždyť je stejný, jako já.
Přejeme brzké uzdravení a foukáme na bolístku.
Děvenky moje,jste moc hodné(-:. Ale já si nechtěla stěžovat, jen jsem chtěla ukázat případným „hromíkům“(((-:, že v tom rozhodně nejsou sami((-:. Jinak, ozdobu budu mít ještě dva týdny a bolí to jen málo..
Bramborko to mě ale moc mrzí:-))) Chuděrko,maminka je poklad,co?:-))) Tak bojujte statečně. Jak to budeš mít dlouho ? Doufám,že Tě to aspoň moc nebolí…A foukááááám:-) K
Bramborko, pěkný čtení… 🙂 Ani nevíš, jak ti rozumím… 🙂 Můj partner mě občas láskyplně oslovuje „ty můj hromíku do poličky“… 🙂 Co můžu, rozbiju, vypadne mi z ruky, naštěstí (a ťukám seč můžu) se úrazy a zlomeniny zatím vyhýbají… Teď naposledy mi vypadla z ruky sklenička okurek a já s ní naštípla sklokeramickou varnou desku 🙁
Jenže říkám si – kdybych seděla na gauči, nestalo by se to. Tak všem hromíkům zdar… 🙂
Chudáčku Bramborko, tak nakonec to máš zlomené…. to je mi líto. No, ještě že dobří skřítci existují 😉
A ty určitě nějaké poděkování vymyslíš… i když upřímně si myslím, že TIHLE skřítci jen čekají, až je budem potřebovat a že my budem zrovna takové – už vzhledem k tomu, jak se těmto skřítkům obecně říká 🙂
A k té nešikovnosti – já jako dítko taky nebyla zrovna vzorem mrštnosti a obratnosti a co mi mohlo vypadnout, to mi vypadlo… musím ale říct, že s věkem je to lepší 🙂
Krásný článeček – tak se hezky uzdravuj a ať to dobře zvládáš s bolavou packou 🙂
Mobile Sliding Menu