Jsem v tomhle těle za trest?

V Od srdce i od plic

919714_untitledJedna indická moudrost říká, že pokud muž nežije spořádaným a asketickým způsobem života, bude v příštím životě ženou.
Ta myšlenka mě zaujala. Jestli tomu rozumím správně, byla jsem původně mužem a to mužem velmi zlobivým! No a teď jsem tu „za trest“. Takže jsem vlastně normální chlap ve výkonu trestu….Jako dítě jsem si často přála být kluk, možná proto, že mám staršího bratra, vždycky jsem ho obdivovala, jak leze po stromech, visí na větvích hlavou dolů, přebíhá po lávce kupku hnoje, leze do ohrady s beranem a můj obdiv k němu neznal mezí 🙂 Záviděla jsem mu, že může s tatínkem štípat dříví a sekat trávu a já musím sedět doma a škrábat brambory. Nechtěla jsem nosit punčocháče a sukýnky, neměla jsem ráda panenky a nesnášela jsem růžovou barvu. Já jsem chtěla hrát fotbal!!
.. a tak mě napadá, že jsem tu doopravdy „za trest“… nebo ne?! Mají to takhle všechny malé holky nebo jenom já?

Když jsem trochu povyrostla, zase jsem si přála být kluk, nebavilo mě líčení, šminky, hadříky, u kadeřnice jsem trpěla jako zvíře a o kosmetice ani nemluvím, myslela jsem tehdy, že nastala moje poslední hodina. Tiše jsem záviděla klukům, že mohou nosit celý týden džíny a mikinu a nikdo je za to nekritizuje. Nehledě na nepřehlédnutelný fakt, že jsem se zastavila v biologickém vývoji někde mezi 13. a 14. rokem, pokud bych to měla popsat podrobněji, řekla bych, že mám prsa po tatínkovi…

Pak jsem nastoupila do práce a zase jsem si přála být kluk. Nastoupila jsem do firmy, kde jednoznačně dávali přednost mužskému pohlaví. Mužům nabízeli firemní byt, vyšší plat, další kvalifikaci v rámci pracovní doby a já vařila kávu, protože jsem byla jediná žena na oddělení…

.. a tak mě znovu napadá, že jsem tu fakt „za trest“. Já jsem opravdu normální chlap ve výkonu trestu. Je to tak. Jinak to přece není možný…

ALE pak přišel zásadní obrat, probudil se ve mě mateřský instinkt, začala jsem nakukovat do kočárků, najednou mi všechna usoplená miminka připadala roztomilá a nastávající maminky půvabné. A když mi paní doktorka sdělila: „jste těhotná“, poskakovala jsem po ordinaci radostí, olíbala doktorku i sestřičku a obě tím dohnala k slzám.
Vznášela jsem se několik metrů nad zemí š t ě s t í m .
A od té doby už nepřemýšlím nad tím, jestli bych chtěla být klukem. Stala jsem se pyšnou matkou zdravého chlapečka. Přestala mi vadit spousta věcí a hlavně jsem se přestala soustředit na sebe. Některé věci jsem vyřešila po svém: nevlídného zaměstnavatele jsem opustila, vlasy jsem si nechala ostříhat nakrátko a kdykoliv můžu, natáhnu si džíny a tenisky, vezmu balón a jdu se svým synem hrát fotbal 🙂

A tak moc prosím touto cestou všechny maminky malých holčiček: nenuťte jim sukýnky, pokud o ně nestojí 🙂 Nechte je sekat trávu, když se jim to líbí 🙂 A místo brambor si můžete dát k obědu špagety :-)))

Napsal/a: Padmé

Toto taky stojí za přečtení!

Ako trávite prázdniny s deťmi?

Pracujem z domu. Kto to zažil, vie, akú treba mať disciplínu, aby sa človek držal plánu a urobil to, čo si

Čtu dál →

Soutěž u příležitosti 10. výročí Agátina světa

Je to až neuvěřitelné, ale obchod Agátin svět si letos připomíná deset let své existence. K této příležitosti převzaly

Čtu dál →

Vyrobte si svůj sirup na kašel

Léto je pro nás maminky vysvobozením od nekonečných martyrií dětských nachlazení. Já jsem si je tenhle rok užila do

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • Piškotka

    Vždycky jsem si vážila toho, že mě kluci fakt brali:o)) některé holky žárlily, některé byly v pohodě, tedy myslím hlavně ve škole. V pubertě se to ale pak otočilo, klukům jsem se spíš vyhýbala:o) holky, to bylo na jedné straně tak super bezstarostné dětství, že?

  • Padmé

    Lussy, „v klubu“ jsi vítaná :-))
    Také jsem domů nosila šneky a dělala jim bydlení v krabici od bot 🙂 A „tatrovku“ jsem nikdy nedostala…

    Holky, to je tak bezva, když vím, že jste na tom stejně nebo podobně 🙂

  • Lussy

    Padmé a Piškotko,hlásím se do klubu 🙂
    Jako malá jsem nesnášela panenky,největší radost jako dárek mi udělala velká oranžová Tatra. Na procházce jsem sbírala šneky a tajně je strkala do kapsy a ráno jsme měli od nich olepenou celou chodbu. Nebo jsem sbírala u babičky,která bydlela blízko statku a tam parkovali všechny traktory,tak jsem pod nima lezla a sbírala vypadlé velké šroubky a matičky,spíš matice. Pěkně opatlané od oleje.
    Měla jsem delší vlasy,nenosila naušnice a v 1.třídě moje máma dostala úžasný nápad ostříhat mě na léto na ježka. Když jsem na dětském dnu vyhrála běh a v cíli se mě slečna zeptala:Tak jak se jmenuješ chlapečku,ať ti můžeme napsat diplom. Tak jsem to teda obrečela:-).
    A nejhorší byly prázdniny,které jsem pravidelně trávili se sestřenkou,holkou na 200 %,která pořád od mala básnila o ženichovi,jak bude mít děti,dům,a chtěla si hrát na kuchyňku a plácat z bláta pudinky a malovat,jaký dům jednou bude mít. A já si chtěla hrát na poštu,na obchod nebo jít aspoň na houby.
    A Piškotko,ten test jsem si taky dělala a taky jsem víc chlap:-).

  • Padmé

    Piškotko, děkuju, že jsi napsala, já už jsem se začínala bát, že jsem tu jediná („divná“:-)) Ty jsi to napsala tak pěkně – gumáky a klacek – to je přesně ono a chytali jsme do dlaní pulce :-)) a žáby :-)) No nebylo to krásný? Pa, přeji ti pěkný den a měj se jen hezky.

  • Piškotka

    Padmé, to je sranda, já taky záviděla klukům a chtěla patřit mezi ně. Trošku bych to dle sebe rozdělila na 2 skupinky: děvčata, která se jako kluk i cítí, mají stejnou chůzi, hlas i chování, no a pak ty, co by si to přály, popř. je baví dělat klučičí věci. Tou druhou jsem totiž byla i já. Fotbal jsem milovala a dokonce i v hokeji jsem nasadila parádní gól nejednomu klukovi! Gumáky, klacek a zápalky byly mou každodenní výstrojí na venkovní počínání, chodili jsme s klukama po potocích, chytali raky a rybky, vlásky jsem měla krátce střižené, snědá, opálená, v cukrárnách se mě kdysi zeptali: „Co bys rád, chlapečku?“ Dnes se tomu směju:o) Když si však zpětně vzpomenu, opravdu jsem měla více chlapeckých kamarádů a kočárky mě zajímaly spíše nárazově. Více mě zajímal spíše princip otáčení kol kočárku než samotné miminečko:o) Ale přesně jak píšeš se ve mně v určitém období vytvořil úžasný mateřský instinkt a svoje těhotenství jsem prožívala naplno. Přesto musím tak trochu říct, že mám vlastnosti, podobné spíše mužům: hrozně nerada řeším drby, pomluvy, až tak úzkostlivě nelpím na make-upech a nejnovější módě, boty mi stačí s troškou humoru troje, hodně o člověku prozradí testy z knížek „Proč muži lžou a ženy pláčou“ a „Proč ženy neumí číst v mapách“ (přesné názvy si už nepamatuji), ale tam jsem měla uvažování spíše mužské :o) Dcerce dávám možnost všelijakých zájmů, ale myslím, že dle často nalezených kamínků a kaštánků a proutí v kapsičkách tepláků je zcela jasné, že toto všechno zdědí po mně:o) a hádejte, co dělá, když řídí kočárek? Kouká na kola, jak se otáčejí :o)))))

  • Padmé

    JanaOss: moc děkuji za pochvalu, těší mě to.

  • JanaOss

    Tak tohle je fakt dobrý- takhle dobrý a vtipný článek jsem opravdu dlouho nečetla a musím přiznat, že mi v mnohém mluví z duše

  • Padmé

    Anonymní: moc hezky jsi to napsala a já Ti děkuju za tvůj názor/příspěvek.

  • Anonymní

    Hm, já jsem se cítila přesně jako ty už odmalička. Prala jsem se s kluky a panenky mě nebavili. Měla jsem teda mladšího bráchu, takže odkoukané to být nemohlo, spíš on se učil ty klučičí věci ode mě:-) A do mých třinácti let jsme dokonce měli s bráchou jen společné kamarády (většinou kluky). Puberta pro mě byla hrozná rána, protože už si se mnou kluci nechtěli hrát, začali mě vidět jako holku. A s holkama jsem si zase nerozuměla já, takže jsem byla na střední škole docela osamělá. To pominulo až po maturitě, kdy jsem odešla do většího města a mohla jsem si najít kamarády (muže i ženy), kteří se ke mně víc hodili. Děti tedy ještě nemám, přesto se to už vyřešilo. Stalo se to, když jsem potkala svého manžela, bylo mi teprve devatenáct, ale věděla jsem, že je to ten pravý. Od té chvíle jsem se poprvé v životě cítila šťastná jako žena, hlavně když jsem byla s ním. A od té chvíle jsem si už nikdy nepřála být kluk:-) Některé věci mi zůstaly: nelíčím se a nemaluju, ke kadeřnici nechodím, nechávám si jen obyčejné dlouhé vlasy, abych s nimi měla míň práce. Manželovi se to tak líbí, má rád přirozené věci a makeup moc nemusí. Máme spolu takový přímý vztah, nemusím se chovat jako typická ženská, naopak jsem asi jeho nejlepší kamarád a přesto on ve mě tu ženu vidí a dává mi to najevo. Ono je to asi o stereotypech. Ty bys ve skutečnosti nechtěla být chlap, ale nechceš se zařazovat do těch škatulek, do kterých se obvykle ženy řadí, chceš prostě být sama sebou. A tak je to správně! Je hezké být ženou, ale jen když můžeme být samy sebou a ne když nás okolí tlačí do jakýchsi škatulí. Copak jediná definice ženy je: krásné šaty, šminky, kosmetika apod.? V přírodě určitě ne:-) Já se naučila, že žena může být ženou jakýmkoliv způsobem, který si vybere, a pořád je ženou.

  • Padmé

    Děkuji anonymním za reakce a názor…
    .. jednoho to potěší :-)) že si o tom, co napsal někdo něco myslí 🙂

  • Anonymní

    Je úžasný být matkou, kojit vlastní dítě atd…ale děti vyrostou a bůhví, co z nich vyroste…Pak tě to zase pustí a budeš chtít být chlap. Znám to z vlastní zkušenosti. M.

  • Anonymní

    Zajímavá úvaha. Mě nikdy nenapadlo být kluk. Mám ráda holčičí svět a všechno, co k tomu patří – včetně růžové barvy. Ivana

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist