O pomoci, brečení, foukání a litování

Rubrika: Od srdce i od plic

1045677_beach_fun_2Přišel mi mail. Takový ten, kterých kolují po netu stovky… přepošli ho 20x a… znáte to…chtěla jsem ho přejít, ale pak jsem ho přeci jen prolétla očima…

a snad se nebude neznámý autor zlobit, že jsem jeho příběh použila jako úvod k „mému příběhu“:)… Člověk pozoruje motýla, který se urputně snaží vylíhnout… a protože je mu ho líto, trošku mu na ten svět pomůže… a pak už jen čeká až motýl rozevře křídla a odletí. Myslí si, že mu pomohl.. Myslí si, že zachránil… Jenže nic takového se nekoná – motýl už nikdy křídla neroztáhne… A důvod? Motýl se namáhavě souká ze zámotku malým otvorem a tím se mu zároveň rozlévá tekutina z tělíčka do křídel, aby je mohl napnout.… Chytře vymyšleno, že? Když ale tímto stádiem neprojde (když mu člověk „pomůže“), křídla už nikdy neroztáhne…

Moje sestra pracovala ve speciální mateřské školce, kterou navštěvovaly děti s různými vadami – zraku, sluchu… Vyprávěla, jak pod svými okny zaslechla hovor dvou učitelek. Povídaly si nahlas o slepé holčičce, měly s ní soucit a litovali ji… Jenže ta holčička tam byla s nimi… Hrála si a jistě od nich leccos odposlechla, protože přerušila jejich hovor otázkou, kdože je to ten „chudáček“, o kterém si povídají… Narodila se už jako slepá s prognózou, že nikdy nebude chodit… Teď, po několika operacích, chodí… vidět ale nebude nikdy. Jinak je ale opravdu šikovná. Mnohým by se mohlo zdát, že jsou její rodiče na ni docela přísní… Já bych ale řekla, že ji jen nijak nerozmazlují a nelitují.. Protože nevidí (a nedá se s tím nic dělat), snaží se hledat její možnosti někde jinde (mimochodem – věděli jste, že i slepí můžou lyžovat?) Ona sama by o sobě nikdy neřekla, že je chudáček. Nikdo jí to neřekl. Až teď.

Já vím – na druhou stranu – kdo jiný by Vás měl litovat a foukat rány než ti nejbližší… A dnes už snad nikdo nevěří na zdůvodnění „velký kluci nebrečí!“ Brečí přeci i ti největší a proto se někdy se foukat musí… A někdy to v životě vážně stojí za… viz ty dva odstavce, co jsem napsala výše. Jenže! Přeci to nevzdáte!? Nebo jo?

Ještě se s tím „faktem“ nemůžu srovnat (a asi to ani nejde), člověk, kterého jsem znala, už není, nežije, říká se tomu spáchat sebevraždu. Já vím, řeknete, že ho neznáte, že neznáte důvody… Myslíte si, že existuje takové důvody? Nechci, aby to vypadalo, že si třebas troufám soudit a posuzovat něco, co neznám, co jsem nepoznala…já se jen snažím pochopit… a tak se mi to nějak honí hlavou…

Napsal/a: jaholka

Toto taky stojí za přečtení!

Jak vybrat přebalovací tašku na kočárek

Čekáte miminko a hledáte tašku na kočárek? Co všechno byste měli v takovém případě zvážit a proč maminkám nestačí

Čtu dál →

10 pravidel, jak oblékat děti v zimě

Venku přituhuje, nejen na horách napadla sněhová pokrývka. Zatímco my poznáme, kdy je nám zima nebo naopak příliš teplo

Čtu dál →

Tipy, jak zabavit děti na zahradě v zimě i v létě

Zahrada je pro děti osobitým útočištěm, kde mohou stále něco nového objevovat. Stačí pár vychytávek, nezbytných komponentů i vhodný

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)

  • Kicul, děkuju..

  • Jaholko, zase si mi vehnala slzy do očí. Stačí mi tak málo – slepá holčička a její logická otázka. Je mi líto, co se stalo s tvým známým. Nevím, jak tě utěšit, aby to neznělo jak fráze, tak radši nic už psát nebudu.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist