O pochvale, vysvědčení a štěněti

Měla jsem něco málo přes dvacet a byla jsem zřejmou:) oblíbenkyní šestileté holčičky v rodině našich známých. Často jsem si ji „půjčovala“:) a ona na oplátku ze mě vytvořila fiktivní pohádkovou postavu, když o mně každému vyprávěla:)

Jednou jsem u nich potkala její paní učitelku, já o ní nevěděla vůbec nic, ale ona o mně všechno:) Právě v této době jsem začínala zkoušet být opravdu dospělá:) Tedy..aspoň jsem se snažila:) V mém případě to znamenalo, že jsem se odstěhovala od rodičů do „svého“ bytu… Při návštěvě u mých známých přišla řeč právě na tento můj novoučký byt. Popisovala jsem, jak jsem co vymyslela, udělala a hlavně, jak ho ještě zařídím, co si do něj pořídím, až na to jednou budu mít:)…a jak jednou bude teprve vypadat..Skončilo to mým konstatování, že mám prostě „svůj“ byt a protože je můj je i hezkej:), ale ještě není (a dlouho nebude:) – dokonalý, t.j. podle mých představ…Po tomto mém proslovu:) do naší debaty vstoupila Pavlínka, byla to již zmiňovaná dcera mých známých. Zatím jen bedlivě poslouchala, ale teď se otočila na mě a pronesla: „To nevadí, že ještě není úplně zařízený! Stejně tam musí být krásně, když tam bydlíš Ty!“ 🙂 🙂

Pochvala od takového prcka potěší:) Jenže! Také se Vám to stává? Když Vás někdo pochválí, snažíte se ho prostě nezklamat:) Ta pochvala Vás prostě trošku sváže a Vy se snažíte být jí hoden:) Když né ještě lepší:) Občas si na tu holčičku (teď už slečnu:) vzpomenu. Hlavně, když někoho chválím já:) a jen doufám, že tento „přírodní zákon“ funguje na všechny:)

Píšu to hlavně kvůli vysvědčení…kvůli vysvědčení…kvůli kterému budete chválit, nebo……Přemýšlím, jak předchozí větu dokončit, mám použít slova jako „budete se zlobit“, „budete naštvaní“, „budete zakazovat“, „budete dohánět školu přes prázdniny“? A proč to? Vždycky po vysvědčení, když otevřu noviny a dočtu se, že se některé děti bojí vysvědčení…nebo vůbec nepřijdou domů…prostě trošku nechápu. Chci jen PŘIPOMENOUT, že o tom, jak dítě zvládá školu rozhoduje do jisté míry genetická výbava. Pyšným:) rodičům musím PŘIPOMENOUT, že to není jen jejich zásluha:) Děti mohou být „chytré“ třeba po babičce:) Chci PŘIPOMENOUT, že o tom, jak dítě zvládá školu rozhodují také jeho rodiče. Jak mu se školou pomáhají a umí vysvětlit, když dítě ve škole „nestíhá“ a musí dohánět…
Chci PŘIPOMENOUT, že mít dobré vzdělání je dobrý vklad do života, ale být chytrý neznamená být šťastný…

Kamarádka má dceru, kterou škola jednu dobu očividně přestala bavit. Nevěděli si s ní rady…a tak jí tatínek jednoho dne slíbil za dobré vysvědčení štěně. Je pravda, že Anežka o psa sice vždy velmi stála, dosud však marně, rodiče (buďme konkrétní: v tomto případě hlavně tatínek:) byli zásadně proti. Nicméně o svém slibu se domnívali, že se jedná spíše o takové plácnutí do vody….Nicméně k velkému překvapení Anežka přinesla vyznamenání:) A tady došlo – dle mého názoru:) – k chybičce. Tatínek prohlásil, že pololetí se nepočítají! Nebudu Vás napínat, tím to štěňátko pouze oddálil:) Mimo jiné o slibu věděla už půlka školy:) a tak nebylo zbytí:) Já vím, že už sem zbytek příběhu nepatří, ale nedá mi to, abych nedořekla:) Pro nového člena domácnosti byla stanovena jasná pravidla. Nesmí do obýváku a v kuchyni může být jen na zemi…Ale i pravidla lze porušovat:) Na vlastní oči jsem byla svědkem, když „hlava rodiny“ přistrkovala Bessince polštář, aby mohla sama vyskočit na pohovku. V obýváku! Ten polštářek je prý kvůli její páteři…

Tak jen chci připsat. Chvalte! A nejen za vysvědčení:) Já vím, že někdy může být i těžké ten důvod najít:)

A slibujte jen to, co můžete splnit:) Nebo můžete být překvapeni:)

Napsal/a: jaholka