Jako malá, a vlastně i později ve škole jsem neměla moc ráda knížky. Takže, když jsme měli dělat nějaký referát z nějaké zadané knihy, byl to u mě velký problém…
Teď o posledních vánocích mu ježíšek přinesl knížku naučnou. Pro děti od 3 do 7 let. Jsou tam i pohádky, vymalovánky, úkoly, hádanky, učí se v ní roční období, měsíce, barvy, protiklady a pod. Leží v tý knížce každý den a vždycky jí musí projít celou. Díky ní se naučil docela rozpoznávat barvy, protože do tý doby se to ne a ne naučit, ať jsem se snažila sebevíc, a už dokáže vyjmenovat i dny v týdnu.
Myslím si tedy, že knížky jsou pro naše děti opravdu moc důležité, že někdy je ta knížka naučí víc než my. Nebo alespoň rychleji a zábavněji.
Napsal/a: kristýna
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)
No já holkám odebírám dět. knížky z Walta disnee, a dopadlo to tak že je nečtem my, ale káťa nám :o)) neumí číst písmenka, ale vypráví jí podle obrázků :o))) a také ještě podle toho co si zapamatovala z mého čtení :o))
Je to supr ji poslouchat jakou má fantazii ve 3ch letech :o))
Andreo neboj, to je spíš ukázka toho, že naše prsty na klávesnici nestačí našim myšlenkám…
Já taky hodně četla od mala a na gymplu jsem z mluvníc cvičení nedostávala špatné známky (nikdy jsem se moc nepřipravovala…) jen proto, že jsem měla pověst sečtělé studentky s velkou slovní zásobou. Což se, pravda, začalo horšit už na VŠ (musela jsem číst hlavně odbornou literaturu, na tu krásnou už nebylo tolik času…), ovšem co jsem byla doma na nemocenské kvůli těhotenství a teď na mateřské – HRŮZA!!! Chci něco říct, ale než dokončím větu, nemůžu si vzpomenout na to jedno jediné vhodné slovo…
Jinak u nás doma se četlo a ve velkém. S družinou jsme začali chodit do knihovny – a to mi zůstalo dodnes. Manžel je taky knihomol a už máme doma taky velkou knihovnu. To prý také na děti působí, když vidí, že jsou doma knížky a že rodiče čtou.
Synovec moc číst nechtěl (pak zjistili, že je dysgrafik a dyslektik a ti na to moc nejsou), ale pak jednou dostal nějakou dětskou encyklopedii (taky jsem si na tohle slovo nemohla vzpomenout…(o; ), ta ho chytla a postupně začal číst i jiné knížky…
Omlouvám se za hrubky-důkaz, že to tak nefunguje, co jsem psala :o)
Andreo, tvé články a příspěvky mám ráda, ale tentokrát jsi udělala hrubku hned ve druhé větě! Takže nevím, jak je to s tou gramatikou a čtením knížek doopravdy. Ale nic ve zlém, každý jednou chybu uděláme a stává se to i těm největším knihomolům, neboj! Taky mám knížky moc ráda a přiznám se, že poslední dobou, častěji sedím u počítače než u knížky. Je pravda, že dnes více člověk sáhne po dobrém časopise, protože se tam dozví spousty zajímavých věcí, například mám ráda Týden, ale i různé časopisy pro ženy. Ale k dětem: Kubovi bylo nedávno pět a knížky má rád už od malinka. Protože si v nich listuje téměř pořád, je zvídavý a pořád chce něco vysvětlovat. Je pravda, že asi tím, že si „s knížkou vystačí sám“, nechce moc, abych mu četla já třeba pohádky. Naopak musím číst hlavně odborné knížky o dinosaurech. Přiznám se, že už mi diníci lezou pomalu krkem, ale Kubova je to veliká vášeň. Kupuji mu takové ty dětské knížky s různými doplňovačkami, kvízy a vybarvovánkami určené pro předškoláky. Když ho to chytne, za hodinku má půl knížky zvládnuto. Ve školce také propagují práci s těmito knížkami. Některé se mi však zdají i pro předškoláka velmi obtížné. Většinou jsou to ty, které někdo přeloží např. z amerického originálu. Jednu jsem dokonce odložila, protože je rozhodně nevhodná, neboť dítko, čekající ještě rok na školu má například určit, za jak dlouho se dojede z místa A do místa B za těch a těch podmínek! Je to dobře, že už je knížek pro děti na trhu hodně, ale opravdu je potřeba pečlivě si každou takovou knížku pořádně prohlédnout, než ji dětem dáme. A taky si myslím, že není potřeba děti do knížek nutit, že stačí, když vidí příklad doma v rodičích, kteří také čtou a vhodně mu vysvětlí, proč to dělají a proč je to důležité.
Já jsem od mala „knihomol“. Byli i časy, že za jedno odpoledne jsem prý šla do knihovny 2x. Poporvé jsem tam šla si půjčit nějakou knížku pro děti a těsně před zavírací dobou jsem jí tam nesla už přečtenou :o)Za to manžel je pravý opak-říká, že čte, jen co opravdu musí a když už kouká do nějaké knihy, tak na obrázky. Takže lásku ke knihám Martínek zdědil po mě. Říká se, že ten kdo hodně čte, má bohatou slovní zásobu a umí se vyvarovat gramatických hrubek!? Tak nevím, ale je fakt že čtu ráda..poslední dobou nemám čas na rozečtení knihy, tak si kupuji časopisy-Svět ženy, Katka a Blesk pro ženy a vždy se těším na nové číslo. Mimochodem, musím končit a jít do obchodu-mělo by tam být v regále nové číslo Svět ženy. Tak páááádíííím.
Mobile Sliding Menu