Vašeděti budou mít své dítě!

Rubrika: Soutěže

Jednou mě cestou do práce napadlo, že bychom si mohli na serveru VašeDěti.cz vytvořit vlastní dítě. Vše jsem probral s Petrou a pokud budete mít zájem, poskládáme v příštích pár týdnech ze svých vzpomínek, představ a fantazie skutečný život neskutečného človíčka a VašeDěti budou mít své dítě. Teda pokud budete chtít…Jednou týdně se na těchto stránkách objeví nový článek s dosavadním životem našeho človíčka a bude na nás, abychom určili, co se s človíčkem stane dál. Každý má možnost pod článek formou komentáře napsat, jak se podle něj má človíčkův život dál vyvíjet. Můžete nechat človíčka žít v přepychu a lásce, nebo mu do životní cesty vložit překážky. Můžete človíčka přivést na zcestí, nebo mu vyřešit problémy, které mu přisoudil někdo před Vámi. Vše závisí jen na Vaší fantazii.

Ve výsledku dostaneme v lepším případě zajímavý život poskládaný z příspěvků zapálených pisatelů, nebo v horším případě slátaninu nesourodých příspěvků od pár lidí bez fantazie. A abychom se alespoň trošku přiblížili té první variantě, budete mít na sepsání svého kousku človíčkova života vždy skoro celý týden. Na konci týdne vyberu nejzajímavější příspěvek, ten přidám na konec předchozího článku a všichni opět dostanou možnost posunout človíčka dál v jeho životě. Nejste ničím limitovaní, jen nebude možné, aby dva po sobě jdoucí příspěvky byly od stejného autora.

Věřím, že Vás vytváření života našeho človíčka bude bavit, že budete hojně přispívat a že pro Vás nebudou jedinou motivací klubíčka, která dostanou autoři jednotlivých příspěvků a hlavně pak těch vybraných. Máte možnost vložit našemu človíčkovi do života to, co se Vám osobně nebo někomu blízkému stalo, ale i to, co jste vždy chtěli udělat či zažít, ale co se Vám zažít nepoštěstilo.

Život našeho človíčka bych rád začal v momentě, kdy se seznámí jeho fiktivní rodiče. Kdy nastane konec, je opět jen na Vás. Můžete človíčka nechat žít do stovky, nebo ho nechat padnout v mladém věku ve válce. Já bych byl teda radši za tu první variantu. 🙂

Teď už tedy nezbývá než začít. Do příští středy (29. června) zkuste formou komentáře k tomuto článku napsat svůj příběh o tom, jak se človíčkovi rodiče seznámili.

Budu se moc těšit na Vaše příspěvky!

Napsal/a: Láďa

Toto taky stojí za přečtení!

Tip na výlet: Park Mirakulum

Deset hektarů zábavy pro děti i dospělé. To je něco! Navštívili jsme park Mirakulum, který najdete na trase mezi

Čtu dál →

[Soutěž] Kryštůfek, Pú a balonek

Přijměte další pozvání ke společnému listování knižními novinkami. Tentokrát si s nejmenšími „čtenáři“ zahrajete na schovávanou se zvířátky 😉

Čtu dál →

Recenze: Magnus, mocný kouzelník

Kniha o pěti listech? Ano! V knize Magnus, mocný kouzelník se na pěti stránkách odehraje krátký příběh jako ze

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (19 vyjádření)

  • Takže z došlých příspěvků byl vybrán jeden, který bude součástí našeho příběhu o človíčkovi. Vybraný příspěvek bude publikován již dnes a ode dneška až do příští středy můžete posílat své návrhy na pokračování.

  • Pracovní doba ubíhala Alici pomalu, ale jistě. Večer ji čeká pravidelná hospůdka, schází se celá parta jednou za měsíc. Zase popovídá se starými přáteli, trošku se odreaguje z každodenního stereotipu. Má tahle setkání moc ráda (dnes se jde na zahrádku, když je tak krásně), i když poslední dobou……zase bude odcházet sama, všichni už jsou zadaní, někdo z přátel má dokonce děti…..bývá jí trochu smutno když si tohle uvědomí. Ale doma by jí lépe asi nebylo.
    Vlastně není sama kdo nemá koho držet za ruku. Ona a ještě dva kluci nemají to štěstí. Jeden z nich, tomu se moc líbí. Už ji kolikrát zval do kina a vůbec, svou nákloností k Alici se netají. Ostatní z party se jí jeden po druhém nenápadně vyptávali, proč to s ním nezkusí, vždyť je to príma kluk. Jenže – jaksi není její typ, ne že by se jí nelíbil nebo dokonce protivil, ale jiskřička z její strany né a né přeskočit. Nedá se nic dělat, do vztahu se za každou cenu nutit nebude. Tak špatně na tom snad ještě není……
    Ten druhý kamarád, Štěpán, ten by se jí líbil…..jenomže pro změnu nejeví nejmenší zájem on. A aby mu sama nadbíhala? To tedy v žádném případě ne! Je to vůbec divný patron, moc toho nenamluví, děvčat si nevšímá……i když jednou dvakrát se jí zdálo, jako by zahlédla takový zvláštní pohled……rychle se ale otočil a dělal, jako by nic. Ale v okamžiku, kdy se na sebe podívali, ztěžkly Alici nohy. Dokonce se jí zdálo, že zčervenala a lekla se, jestli si toho nikdo nevšiml….

    Na chvíli se zasnila a vzápětí okřikla sama sebe – vždyť se na ni ani jednou neusmál. Byla to jenom náhoda……

    Napětí v ní začalo vzrůstat každou minutkou, ještě dvě hodinky a konec pracovní doby…..

  • Janaj, děkuju za lichotku, ale spisovatelka fakt nejsem. Mě zas zaujal Tvůj nápad, tak jsem se odhodlala, že to taky zkusím. No a při mytí nádobí to nějak samo přišlo.

    Láďo, taky chválím ten nápad!

  • Musím uynat, že jsem mile překvapen vašimi příspěvky. Jak to tak vypadá, bude sestavení človíčkova života pěkně na dlouho. 🙂 Jen aby nám počáteční nadšení vydrželo…

  • Teda Jorgo,to je moc hezký začátek příběhu, nejsi ty náhodou spisovatelka?
    Tak mě napadá, že máme na té „dovolené“ nějak moc volna:o)), když si najdeme čas na takové vymýšlení. Ale mě se to moc líbilo, docela jsem si u toho odpočinula a aspoň trošku pročistila hlavu. Je to takové odlehčení na prázdniny, díky Láďo za nápad.

  • Že Pavel nemá zrovna paměť na výročí, to už za ty tři roky věděla, ale že ji týden před třicátými narozeninami překvapí dárkem v podobě definitivního rozchodu, to opravdu nečekala.
    Pravda, ten vztah už přes půl roku moc nefungoval, hádky byly na denním pořádku a nebylo to tak dávno, co si uvědomila, že jí jeho přítomnost ani nijak nechybí. Ale přesto to byla rána. Tři roky života jakoby najednou někdo ukradl.

    Opustila kvůli němu svoje kamarádky, ty se zatím povdávaly, měly své starosti s rodinou a na Kristýnu neměly čas. Vlastně se jich ani neptala, nehodilo se to, když to byla ona sama, kdo je pustil k vodě. Proto ji překvapilo, když se ozvala Jitka sama od sebe a pozvala ji na víkendovou lyžovačku na chalupě u známých.
    Nejdřív se jí nechtělo trávit víkend se šťastnými rodinkami. Pak si ale řekla, že než se utápět v slzách sama v pošmourné Praze, radši si na horách vyvětrá všechny chlapy z hlavy. Bude to nakonec aspoň dodatečně i bezva dárek k těm zatraceným narozeninám.

    Ukázalo se, že to bylo to nejlepší, co mohla udělat. S dětmi zapomněla na všechna trápení. Však ji taky nenechaly chvíli vydechnout, to bylo samé „tetó“, „Kjistý“. Sáňkovali, stavěli sněhuláky a když dětičky odpočívaly, užívala si lyžování. Na trápení nebyl čas a ani nálada. Večer poseděli dospěláci u vínka a vykládali a vykládali.

    V sobotu během povídání se ozval mobil – žeby si Pavel dodatečně vzpomněl na její narozeniny? Vypadalo to tak – „Mila princezno, preju ti vsechno nejlepsi k narozeninam. Tvuj velkej bracha.“ Tak to od Pavla nebude, bráchu taky nemá, takže omyl. No, aspoň na někoho si někdo s narozeninami vzpomene.
    Jenže to by se to ta princezna s takovou nedozvěděla, nebude smutná? A tak odepsala: „Velkej bracho, je mi to moc lito, ale nejsem princezna, nemam zadnyho brachu a narozeniny uz jsem mela. Asi sis spletl cislo. Zkus to znovu, at neni princezna smutna. K.“

    A za chvíli kupodivu přišla odpověď: „Mila K(larko?), dekuju za upozorneni a omlouvam se, ze jsem vyrusoval. Prani k narozeninam neni nikdy dost, tak k tem tvym dodatecne preju taky vsechno nejlepsi a doufam, ze jsi je krasne oslavila. Velkej bracha :-)“

  • Milé dámy,
    udělaly jste mi radost! Nevěděl jsem, jestli se vůbec dočkám nějakého příspěvku, který by se dal použít a již teď je jasné, že alespoň napoprvé bude z čeho vybírat. Nebudu nijak zdůvodňovat svůj výběr, protože se budu rozhodovat čistě podle pocitu, který příspěvek bude nejlepší pro další pokračování. Věřím, že aurorky příspěvků, které nebyly vybrány, na psaní nezanevřou a že pošlou svůj příspěvek i v dalším týdnu. Budu se snažit, aby se nás zapojilo co nejvíc, proto vybraná autorka nebude mít v dalším kole možnost být znovu vybrána a obecně budou mít přednost dosud nepublikované pisatelky. Snad to bude ku prospěchu věci a k vaší spokojenosti.

  • Jméno vyberou človíčkovi jeho rodiče, než se narodí. 🙂

  • Anonymní

    Jeeeej, to je krasny a vtipny napad :-)))…..a nemoholi by sme zacat od zaciatku a dat clovieciku najskor meno? 😉 Co tak Klara alebo to bude chlapcek? Tak teda Vilko, Viliam? :-))))
    Bibiana

  • Tak tomu říkám nápad. Jsem zvědavá co nakonec vytvoříme, já bych hlasovala pro více dětí (přece nechceme jedináčka) a několik příbuzných a přátel, ať to má nějakou šťávu. Vyhlásit anketu na jména by mohlo být taky zajímavý. Abych jenom neobdivovala, tady je má troška do mlýna….

    Lucka se pomalu procházela zasněženými ulicemi. Město bylo vánočně vyzdobené, ale ona se moc vánočně necítila. Dárky pro rodiče a brášku už má nakoupené, péct vánoční cukroví jen pro sebe se jí nechtělo. „Co já dneska vlastně budu dělat?“ říkala si. „Maruš shání strkadlo pro synka a maželovi plete svetr, tak na mně nebude mít čas, Jitka zase bude někde s tím svým novým objevem a Květa je v porodnici.“ Vidina osamnělého večera ji začala děsit. Až se do ní dala zima. „Brr, to je kosa, že bych se šla někam ohřát?“ Před ní lákala svým poutačem internetová kavárna. Lucka po krátkém zaváhání vstoupila dovnitř.
    Kavárna byla skoro prázdná a vypadala docela útulně. Malé boxíky s počítači, tichá hudba a mile vyhlížející mládenec za barem. Lucka si objednala kávu se šlehačkou a sedla si k jednomu z počítačů a začala vcelku bezmyšlenkovitě brouzdat po netu. Ani nevěděla proč a otevřela jeden z mnoha chatu. Najednou se zarazila a začetla do rozhovoru několika lidiček. „Ahoj můžu se přidat?“ „Jasně, ahoj, odkud jsi“ odpověděl jí jeden z diskutujících, s nickem Nekky. Lucka si s ním začala povídat a ani nevnímala, že jí stydne káva a venku se pomalu stmívá. „Slečno, budeme zavírat“ vyrušil ji tichý hlas. Lucka se až lekla, kolik je hodin. Rychle vypnula počítač a zaplatila. Už byla na odchodu, když si uvědomila, že neví jak se s Nekkym znovu spojit, a nezná ani adresu chatu na kterém si tak krásně povídali. „Promiňte prosím“ špitla trochu nesměle,k mládenci,který za ní zamykal dveře , „šlo by nějak zjistit adresu na které jsem byla?“ „Ale jistě“ mladíkovi prsty se zkušeně rozeběhly po klávesnici a zachvíli už měla v ruce papírek s adresou. Domů odcházela pevně rozhodnutá. Hned zítra si na svém počítači zařídí internetové připojení, aby mohla znovu mluvit s Nekkym. „Jak asi vypadá“ říkala si ještě doma a zdáli se jí krásné sny o vysokém muži se divným jménem Nekky.

  • Petra

    Koukám, že se to rozbíhá pěkně a Láďa bude mít příští týden hodně těžké vybírání toho nejlepšího příspěvku.

    A pozor – jak to bude s odměnou? Za každý smysluplný příspěvek získáte 1 klubíčko, pokud se zrovna Vaše vyprávění stane součástí celého příběhu, místo 1 klubíčka Vám připíšeme hned 6.

  • Martina 2

    Klára seděla ve své kanceláři a zrovna dneska jí ta práce moc nebavila. Podívala se ven z okna a zamyslela se nad tím, co asi bude dnes odpoledne dělat. Bylo léto, ale ani ho moc nevnímala, protože celý den trávila v práci u počítače a když se večer vrátila do svého malého bytečku, čekala jí tam jen televize. Její kamarádky už byly většinou dávno vdané a některé měly i děti, tak ani neměla nikoho, s kým by mohla večer zajít třeba do kina. Žádného přítele Klára momentálně neměla, né že by nechtěla, jen jí to s chlapama nějak nevycházelo.
    Podívala se na hodinky, do konce pracovní doby chyběla ještě hodinka, ale šéf už odešel, tak by se mohla trochu flákat. Třeba na chatu. Přihlásila se v příslušném okénku a za chvíli si už povídala s virtuálními přáteli.
    Ten den odcházela z práce ještě později než jindy a spěchala domů, aby si zase rychle zapnula počítač. Na chatu se totiž seznámila s někým, kdo si říkal „osamělý pracující“. Měli si toho hodně co říct, a tak se domluvili, že hned jak přijdou domů, budou v chatování pokračovat. Klára spěchala, aby už byla doma a celou cestu si neznámého představovala. Napadala jí spousta otázek. Jak asi vypadá? Kolik mu je? Ten den jí cesta ubíhala pomalu, už už aby byla doma.

  • X (iks), to je zkratka mého přihlouplého jména Xénie.Jména si bohužel sami nevybíráme, doufám, že my jednou-jednou až potkám toho pravého pro život, vybereme našim dětem jméno mnohem hezčí-třeba Vašík, když to bude kluk, a holka….No, ale to předbíhám.
    I když….,o jednom vhodném adeptovi alespoň na přítele bych možná věděla. Včera tam zase byl, v internetové kavárně co je u nás v domě.Vždycky, když jdu večer kolem sedmé s naší Bělinkou na procházku, kouknu výlohou na to místo v rohu jestli už tam sedí.Dřív jsem venčila nerada,brácha přece může doma taky něco dělat, ale teď mě to vyloženě baví.Ani nevím čím mě zaujal,neznám ho, nevím jak se jmenuje, ale je zajímavý. A taky jsem zvědavá, co na tom netu každý den dělá. Hry nehraje-to vidím,napadlo mě, že se třeba zkouší seznámit díky moderní technice.
    V mé hlavě se rodil plán, jak z toho záhadného neznámého udělat známějšího.A protože jsem holka nebojácná, šla jsem do toho. Bělinka vyrazila na obchůzku s bráchou a já, na ten internet.
    Místo vedle….,říkejme mu zatím Y, bylo naštěstí volné.Ač používám počítač a internet každý den, pro
    tentokrát jsem na všechny své znalosti nějak zapomněla a nutně potřebovala pomoc.Trošku s obavou jsem se otočila k NĚMU,očkem mrkla na jeho obrazovku-seznamka to nebyla-uf, smolil nějaký sálodlouhý článek.No a nezbylo mi, než ho poprosit jestli by mi neporadil, jak napíšu ten „zavináč“ a jestli by mi nepomohl se založením nové schránky. Já mám na lidi čuch, věděla jsem, že to bude určitě kluk ochotná a že mě v tom nenechá.Poradil mi rád,a prý jestli ještě něco budu někdy potřebovat,zase mi rád pomůže, že je tam každý večer po sedmé. „Já vím“,uteklo mi z pusy,podíval se na mě nechápavým pohledem ,pak se usmál a já se tomu začala taky smát. Musela jsem s aspoň půlkou pravdy ven,no že jsem si všimla jak tu tráví večery.Ten večer tu svoji práci na netu ukončil nějak rychleji a pozval mě do zahradní restaurace u nás před domem na kávu a popovídání si. Jmenuje se Štěpán. No řekněte, nebydlím já na bezva místě? Internetová kavárna a zahradní restaurace hned u domu-ideální místa k seznámení.

  • Viděla bych to tak, že ona po dlouhém pracovním dni, se ona vrací do opuštěného bytu, kde na ní nikdo nečeká. Protože je pozdě, nepřipadá v úvahu ani návštěva u nějaké své kamarádky a tak si doma usedne s čajem k internetu a napadne jí, že by si teda mohla s někým popovídat na chatu. S několika lidmi probírají vše možné a jeden si s ní začne po chvíli „šeptat“ a začne se nenápadně vyptávat, cože je tak pozdě a ona na chatu a tak se dají do diskuze a dlouho do noci si povídají….pak už je opravdu čas jít spát a tak si slíbí,že zase další den se na chatu setkají. Najednou jí už nepříjde tak špatné, že je vlastně doma úplně sama a docela se těší na další povídání s oním tajným neznámým…zatím zná jeho nick i jméno, které jí prozradil…Tajně si přeje, aby byl věkově s ní na stejno nebo o pár let starší a už už se nemůže dočkat dalšího večera :o)
    Aspoň takle to je můj výplod fantazie, pro začátek :o)))

  • Jsem moc rád za první komentáře. Ideální by bylo, kdybyste napsaly přímo příběh. Např. on i ona seděli na chatu, začali se bavit, pak se setkali v reálu, strašně se yamilovali a věděli, že to je už na pořád. Samozřejmě trošku víc košatě, ale hlavně tak, ať se to dá vzít a pouze vložit do povídání o človíčkovi. Taky se těším, že bude víc růyných nápadů a ne jen jeden, se kterým ostatní souhlasí. Zkuste yapojit svou fantayii a třeba i vzpomínky a napište příběh, jak se seynámili rodiče človíčka. Jméno pro človíčka budeme vybírat v rámci dalšího pokračování, když se bude blížit jeho narození. Zatím se ještě ani nedali dohromady jeho rodiče. 🙂

  • super nápad, už se těším na příhody toho človíčka. A jak se bude jmenovat? Co vyhlásit anketu na jeho jméno?

  • Prima nápad! Doufám, že se nám to nezvrhne jako císařský řez, ale myslím spíš, že to bude dobrá zábava a fantazii se přeci meze nekladou. Martina měla dobrý nápad na seznámení přes internet. Když už jsme tady… proč ne?

  • a já myslela, že se Petry rodinka rozroste o nového člena!
    :o)

  • Martina 2

    Dobrý nápad. Mně by se líbilo, kdyby se človíčkovi rodiče seznámili přes internet. Oba celý den pracují,, jejich známí jsou již zadaní a všude chodí v páru, a tak tihle dva tráví večery sami doma u počítače.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist