Už se tady o hubnutí psalo. Já se na všechna ta nařízení ale dívám velice skepticky. Jsem tlusťoška – přiznávám. Byla jsem jí prakticky celý život víc či méně. Hubnutí? To se nadařilo nikdy. Jediné, kdy jsem zhubla, byl nějaký psychický průšvih. Když se naši rozváděli, problémy s mužem, smrt v rodině a tak. To byly doby, kdy se moje váha znatelně vychýlila, ovšem niky nebylo možné předem určit kam. Jednou tak, jednou opačně a ne vždy stejně…
Jako vždy přichází velké ale.
Znám všechny zásady o zelenině, masu a pitných režimech. Jenže teď mi řekněte – jak to udělat, abych si to mohla dovolit. Nemyslím, že jsem jediná. Když vezmu všechny své širší známé, pak to vidím všude. Je dost peněz na nakrmení rodiny, ale už není na to, aby si paní domu dopřávala dietní stravu. Vařit rodině ze zeleniny je nemožné, neboť přes všechny snahy rodina taková jídla odmítá a navíc by to značně zatížilo rozpočet. Určitě stojí víc zeleninová směs s kuřecími prsíčky než rajská a knedlík.
Máme tedy jedinou možnost – trápit se hlady. To ale nejde věčně. Já to zažila, když mi umřel muž a nemohla jsem několik týdnů jíst vůbec nic. To je pak ženská bez síly a sotva se plouží a kdo za ni zastane její práci? Tak tohle také není ta správná cesta. Prostředky na hubnutí, zvané doplňky stravy, jsou buď velmi drahé nebo ty, které jsou dostupnější, jsou naprosto na nic. Všechny takové prostředky jsou zaměřené na odebrání tuků z potravy, ale nic z toho neúčinkuje na naše léta skládané tuky na stehnech, zadečku a bříšku. Kolik mamin několika dětí nemá problém s větším bříškem? Málokterá, pokud to není dáma zaměřená na své tělo.
Tak si to shrneme – strava vhodná na hubnutí je drahá, zatěžuje znatelně náš rozpočet rodiny a přípravky na hubnutí, které fungují, jsou drahé. Takže co teď my mámy, na které občas zbyde jen chleba s máslem, protože uvaříme prima jídlo a potomci nám jej zbodnou (u nás běžná věc, i kdyby to byla omáčka na dva dny).
Najde se nás víc s podobným názorem? A jak to řešit? Pohyb mám, jídla si ubírám a mám pocit, že dveřma za chvíli neprojdu.
Jen prosím ne ty řeči o pozitivním myšlení atd. Hubnutí je nutno nejprve v hlavě a pak to jde. Jo – s horou drahé zeleniny a bílého dietního masíčka, to bych zhubla raz dva. Já musím rozdělit patnáct tisíc na dvě půlky- jedna je nájem a druhá všechno ostatní pro čtyři lidi, základku, učiliště a doktory.
takže? máme nápady?
Napsal/a: JanaOss
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
ještě jedna věc, tuhle jsme s manželem koukali na starší český film, asi tak z 70-80 let. Hrály tam prostě normální ženský, krev a mlíko, jednoduše takové střední baculky 🙂 Manža mi na to říká „vždyť tenkrát byly skoro všechny baculky a nikdo se nad tím nepozastavoval a připadalo nám to normální, ne jak ty dnešní vychrtliny“. A je na tom velký kus pravdy, dnešní podoba ženy je dost medialně pokřivená a je to špatné. Samy víme, že to značně ovlivňuje hlavně mladé holčiny, které pak končí na psychiatrii s mentální anorexií nebo bulimií.Pokud se tedy někdo rozhodne bojovat s kily, určitě by to mělo být za podpory rodiny nebo lékaře, člověk by neměl stratit nadhled nad realitou a být střízlivý vůči svým nárokům. Proto když jsem začala s hubnutím vytyčila jsem si cíl a poradila se se svým okolím. Nechci být vychrtlinou, chci být tak akorát, přiměřeně svému věku, reálně ke svým přáním.
Anonimní, máš pravdu, pokud žena se naučí líbit se sama sobě taková jaká je, má určitě vyhráno. Proto není třeba lidi, kteří nechtějí s kily nic provádět, o něčem takovém přesvědčovat. U mě bohužel, i když jsem se snažila sebe i okolí přesvědčit, že takhle to není špatné, tak se mi to nezdařilo. Prostě jsem nechtěla uvíznout v již zmiňované velikosti XXL a to nejen kvůli oblečení, ale protože mě to omezovalo v pohybu. Těch třicet kilo bylo prostě navíc a díky tomu, že jsem poměrně malá (157) to začalo být problémem. Jsem ráda, že i pro mě se našla cesta a dokázala jsem si s tím poradit a cítím se lépe…mnohem lépe a co víc jsem šťastná. Hodně štěstí a krásný den
Nedá mi to nereagovat. Prostě musím. Taky patřím do té kategorie xxl. Ale protože to, co řeší JanaOss jsem řešila prakticky patnáct let, přešla jsem na jinou metodu. Jen moje lékařka se s tím nějak nechce vyrovnat. Co je lepší? Mít postavu manekýny? Nebo mít spokojenou rodinu? Já zvolila to druhé. Manžel má aspoň za co chytit jak se říká. A můj nejmladší syn na ulici klidně řekne „maminko proč je ta paní tak hubená? vždyť ona není vůbec hezká! Myslím si, že je to jasné nebo Ne?
Možná jednou budu litovat, ale dnes jsem si upravila tu psychiku, jak se o tom teď poslední dobou hodně píše. A už nemívám ani záchvaty „vyklízení ledničky“ani hladovění. A všechny možné i nemožné zázračné i zázračnější diety. Jsem jen normální smrtelník a ne milionář. Tak mi promiňte moji rebelii, ale fakt po patnácti letech už vím, že nejlepší pro život je celková pohoda a k té aspoň v mém případě patří spokojenost mých nejbližších. A že nosím 46 místo 38 to je jedno. Hlavně, že mě se to líbí.
Tak se mějte.
JanaOss, taky asi nebudu za mou radu pro tebe 🙂 Jestliže jsi četla články tady na VD možná jsi narazila i na ten můj o boji s kily. Také jsem řešila problémy s hubnutím právě po dítěti. Přibrala jsem tehdy šílených 30 kilo. Zkoušela jsem kde co asi jako ty,tj. zdravou stravu, dělenou stravu, omezování se v jídle a vše marně. Uznává že zdravé stravování nebo právě zmíněná dělená strava jsou poměrně finančně náročnou věcí, obzvlášť když to musíš vařit nebo připravovat pro sebe zvlášť, protože zbytek rodiny o to moc nestojí 🙂 Jenže následkem odpírání si některých nezdravých věcí na to časem člověk dostane obrovskou chuť a najíždí do starých kolejí. S omezováním jídla za den je to přibližně stejné. Jak jsi říkala ve svém článku bohužel „je to v hlavě“. Málo kdo ví proč, ale je to prostě tak. Jednou jsem s tímhle postěžováním přišla za svou doktorkou a přesně co ty jsem jí řekla, že omezování stravy, nebo zdravá strava v kombinaci s pohybem mi nepřináší žádné úbytky na váze a že jsem z toho už nešťastná. Zároveň jsem jí řekla, že nechci to co je v reklamách, tj. koktejly, zázračné pilulky a pod., že to na mě nefunguje. Ona mi tedy předepsala Meridii. Nejdříve na zkoušku na měsíc. Opravdu jsem tomu vůbec nevěřila po předchozích zkušenostech 🙂 Jenže výsledek se opravdu dostavil už po měsíci. Prakticky bez velkého snažení jsem měla 5 kg dole. Šla jsem tedy na kontrolu a nechala si předepsat tříměsíční kůru. Nyní už mám za sebou měsíce dva a je to 10 kg a mám o dvě konfekční velikosti méně. Uznávám že tu narážíme možná na problém finanční, ale pravdou je, že to je trošku jinak. Na tři měsíce to stojí sice okolo tisíce korun, ale když to spočítám, za ty tři měsíce bych to utratila za spoustu jiných věcí a ani bych nevěděla jak. Dalším pozitivem je, že ušetříš i za jídlo pro sebe:-) Tyto prášky fungují něco jako podvaz žaludku, tím jak ti omezují chuť k jídlu, tak časem jíš menší porce prostě jen proto, že ti víc žaludek nedovolí. Netrpím na chutě, ani na sladké, ale když na něj náhodou chuť mám, bezobav si něčeho kousek dopřeju. Věcí další je, že mají za účinek podporu metabolismu,což byl můj hlavní problém, že i při výdeji energie kila dolů nešla. Nyní při sebemenším zápřahu pohybu se tuky spalují. Vedlejší účinky žádné nepociťuji. Není mi špatně, nebolí mě žaludek či cokoli jiného. Manželovi s tím lezu na nervy, jak nemám chuť se přejídat:-) Sám nyní uvažuje, že je taky bude užívat, řeší taky problémy s nadváhou.
Pokud tedy chceš začít řešit problém s kily, myslím si, že i tohle je cesta. Na diskuzích na VD i v poradnách najdeš info na téma Meridia a můžeš posoudit. Každý jsme samozřejmě jiný, jak tu bylo řečeno a nikdo neříká, že i tobě to 100% pomůže. Nejde to jinak, než to vyzkoušet alespoň na měsíc. Podle toho co jsi psala jsem opravdu měla takřka stejný problém a tohle ho vyřešilo. Nezasáhla jsem výrazně do rozpočtu, neovlivňuje to stravování celé rodiny, neboť nemusím vařit nijak speciálně a cítím se mnohem lépe a hlavně se mi ulevilo, že se našla cesta, jak se znovu sama sobě líbit. Takže ti přeji mnoho štěstí pro nalezení té správné cesty.
padmé
bít tě nebudu, co říkáš, znám. Mě se zatím děti neptají na ulici, proč se nekoulím, ale smějí se mi, že do města chodím pěšky a nejedu busem. Tuhle na mě takové hnusné, problémové a sprosté (spolužačky prcka) dvojčata, holky pokřikovaly, že jsem líná si zaplatit bus a vysmívaly se mi, že jdu pěšky.
Přiznávám, já začala tady chodit pěšky hlavně proto, že mě štvaly busy- tedy jízdní řád. Do Boru to je 4km z kopce, do Šenova 2,5. Z Boru ovšem pěšky nechodím, to bych už nezvládla. Je to k nám z obou stran pořádný kopec a táhnout se ještě s taškama a po „procházce“ po supermarketech nebo dokonce po obchodech ve městě v Boru, tak mě najdou v půli kopce ve škarpě druhý den, až by rodinka zjistila, že nemají co jíst.
Milá Jano, nevím, jestli ti budu umět poradit, pokusím se 🙂 Zcela automaticky předpokládám, že se ti to nebude líbit, tak mě, prosím, netluč (to je fajn, že to přes počítač nejde :o)))
Tak tedy jak jsem hubla já:
– odstranila jsem z jídelníčku všechna sladká a kynutá jídla (buchty, koláče, dorty, knedlíky, palačinky atd. atd.), všechno ostatní jsem jedla, ale zmenšila jsem porce
– začala jsem chodit cvičit, nejprve to bylo 1x týdně a potom 2x týdně
– chodila jsem všude pěšky (žádný autobus) a nepoužívala jsem výtah (už ve 3.patře jsem si myslela, že „zdechnu“)
No a když to pořád nestačilo, přidala jsem běhání, sice to byla šílená řehole, ale běhání doopravdy zabralo…
A přebytečná kila šla dolů…
Upřímně řečeno: každý jsme jiný a každý máme nějaké dispozice, někomu to jde snadno a někomu ztěžka, pokud se tě děti na ulici neptají „Paní, proč jdete, když se můžete koulet??“ tak je asi zbytečné se trápit :-)))
Zdravím JanoOss!Článek je pěkně napsaný,líbyl se mi.I já jsem se potýkala s nadváhou.Náš rodinný rozpočet nebyl také dvakrát tlustý 10.000.- pro 4 osoby,ale zvládla jsem to .Vařila jsem normálně jako vždycky.Akorát sobě jsem nic nezahustˇovala,nejím knedlíky dodnes-místo nich uvařím 1 pytlík varné rýže.Samozřejmě musíte jíst všechno neosolené.Je to fuška,ale stojí to za to.Měla jsem 135 kg-tedˇ mám 98 kg a stále se snažím udržovat dietu.Jíst i 12x denně,ale nesmíte jíst stylem celý den nic a potom doženu všechno za celý den.Zjistili mi také cukrovku takže jsem dietu musela nasadit ze dne na den.
Byla to muka,večer mi kručelo v břiše-tak jsem si vařila zelené čaje neosladěné,žádné sladké to nejím vůbec a nechybí mi.Nepít sladké nápoje-coca cola atd.Prášky na hubnutí nejím také žádné.Při dodržení diety jsem za 14 dnů shodila 10 kg.Jezdila jsem na kole a snažila jsem se víc hýbat,podlahu jsem nevytírala smetákem,ale klekla jsem na kolena a pěkně ručně po staru.Ono to jde i když nejsou peníze.Zeleninu můžete také,ale hlavně nesolit a nesladit to je nejdůležitější základ všeho.Nehřešit.dám si jeden kousek však ono se nic nestane,ale to je nejhorší pak se dostaví jo-jo efekt,a veškerá snaha je v niveč.Zkuste to vytrvejte a nevzdávejte to.Je to kruté,ale musíme něco vydržet jsme na tom světě jen jednou.Mnoho štěstí a pevné nervy.Krásný slunečný den.!!!!!!!!!!
Mobile Sliding Menu