Maturitní ples

Rubrika: Od srdce i od plic

163129_sisters_at_graduation_party_2A už je to tady. Máme maturitní ples. Ne tedy já, ale gymnázium kam chodil synovec. Já, jako hodná tetička, je nechám zapustit základnu v našem bytečku. Jaryk i Janička jsou na VŠ v Brně a bydlí tady ve vesnici, kde lišky dávaji dobrou noc. Přece je nenechám jít domu pěšky 15 km v noci a zimě. Janička je vážná známost! No uvidíme, jak dlouho vážná bude…

Tak začínám dělat přípravy na omladinu, aby jim nic nechybělo. Hurááááááá nakoupit baštu. Jaryk prý nejí maso, tak zeleninka bude dobrá. Janička? Tak to nevím, raději vezmu od každého něco. Jeden nikdy neví, co si budeme povídat. Znáte to. Mám nakoupeno, co ale uvařit?Přijedou večer v 18,00!!!! Raději udělám obložené mísy. Ať si každý veme co má rád! Je 18,30 a děcka jsou tady. Janička svetřík, rifle, pohorky. Jaryk kapsáče rozkrok až u kolen, vytahanej svetr snad po dědovi, boty, no raději neřeknu. Naštěstí bundy hodně zakryjí!?
Teto, jsme tady, hlásí hned u dveří. Jako bych je neviděla! Koukám a nic nevidím, kde je něco, jako taška s oblekem? Jaryk asi uhodl mé obavy, přivlekl! batoh mé velikosti! což je 158 cm.Teti, kam si můžu dát oblek? A z báglu se vytahuje bílá košile, puntíkatá kravatka, modrý oblek a lesknoucí polobotky! Rošťák, hned si mrknul!Janička zatim vyčkává. Potvůrka jedna. Co se týče bašty, škoda slov. Janička nic nejedla, vzala si jen čaj. Byla zmrzlá. Jaryk raději špagety.
Teď začala proměna. Já žehlim košili, neb ho nemohu pustit jako zmuchlance, to se musí uznat. Janička si zatím šlechtí obličej. Pomalu se převlíkají a já se nestačím divit. To, co přišlo, se najednou proměnilo jak mávnutím kouzelného proutku ve Sněhurku a prince. Oba dva se neustále hladí a ujištují se, jak jim to sluší, parfém nepoužijí bez souhlasu toho druhého. Moc krásná podívaná.
Janičce jsem pomáhala sešněrovat korzet, jako kdyby to byla moje dcerka. Pěkně jsme si popovídali. Když už bylo vše hotovo, pochopitelně dostali pár rad, jak se mají chovat a hlavně o nebezpečí nechávat jeden druhého o samotě někde po cestě. Zároveň jsem jim dala klíče od bytu, aby se nemuseli vracet podle mého času, ale až se jim bude chtít. Přijeli totiž jen kvůli tomu, skoro přes celou naší vlast! Teď odchází a v kapsičce je hřeje nějaký ten peníz na přilepšenou. Jsem hodná tetička.
Nevím, kdy, se vrátili. Spala jsem, dcerka jim připravila pelíšek, jídlo už bylo domluveno, ať si vezmou z ledničky, co chtějí, stejně ještě dlouho breptali. Dcerce je 17.
Ráno vstávám, je 6,30 a v Bille maji otevřeno od 7,00 jdu nakoupit. K snídani rohlíčky, šunčičku, nějakou buchtičku. Ovoce, nesmim zapomenout vitamíny. Vždyť chřipka řádí a jsou tak daleko!
Snídaně je hotova. Už jen až vstanou, můžou baštit. Manžel říká, že okolo nich poletuju jak kvočna. Jsou to přece ještě děti! Teda podle mého měřítka! Sice 24 a 20 let, ale děti. Pravda mé sestry, ovšem to je rodina! Musim se přiznat, ráda rozmazluji, posílám jim i balíčky provianťáky. Vždyť jsou to přeci studenti a ti nemají na růžích ustláno. Tak jim pomůžu. Krásně to hřeje u srdíčka. Mládež vstala, tak jim bude chutnat! Ale co to ?
Jaryk nesnídá, prý neni zvyklý! Janička ano, hodná holka. Nevím, zda chtěla udělat radost, ovšem baští! Pravda, ne šunčičku, zeleninku ani ovoce, leč poctivou domácí marmeládu. Musím jim poslat! Hned vložim do připravené krabice, tu neviděli! Chvilku si povídáme a je čas odjezdu. V pokoji to vypadá jak po výbuchu, snaha byla, ale nevěděli, kam co patří. Už jsou zase jako „bezdomovci“. Nabalila jsem je na kolej, přece jim hned nebudu posílat balík, když si to můžou odvézt! O zašitým balíku nic neříkám, přece se musí doplnit! Celou dobu jsem poslouchala pečlivě, co potřebují, vždyť ani nepostřehli, že poslouchám. Na cestu jim ještě dám penízky a můžou vyrazit k rodičům.
Dostala jsem dárek, svíčku. Prý za zneužití. No, já měla radost,že jim mohu pomoci.
Už jedou, přijel autobus, nastupují. Vše pozoruji z okna. Zvedám telefon, volám sestře. Haloóóó Ino, už Ti jedou. Připrav čaj, Janička bude zmrzlá, jo vše bylo v pořádku, neboj. Jsou šťastní, zaláskovaní, neboj za 30 minut je tam máš. Ahoj.
Usedám do křesla a pouštím si kazetu maturitního plesu mého synka, vzpomínám. To jsem ještě byla zdravá. Popíjím čaj, sem tam slzu uroním, vzpomínám. Synek tu neni, je daleko, skoro přes celou naší vlast. Je v Brně. Já štěstím usínám, vždyť myslím na synka.
Až Jaryk přijede na kolej, sejde se s Tomkem, budou popíjet čaj, co jsem jim dala, jíst sušenky, co jsem poslala, třeba i víno si otevřou, co jsem jim věnovala.
To jsem já, tetička, co vždy bude tam, co děti něco otevřou.
Jsem všude, stačí jen něco do ruky vzít a jsem tam i já.

Napsal/a: Kasparek

Toto taky stojí za přečtení!

Kam s dětmi za lyžováním? V italském středisku Passo Tonale děti milují!

Italové děti milují, to je obecně známo. A udělají pro ně první poslední. Lyžařské středisko Passo Tonale vás o

Čtu dál →
Jak dětem ulevit od ucpaného nosu

Jak dětem jednoduše ulevíte od ucpaného nosu

Milé maminky, jsou Vaše děti často nachlazené? Teče jim z nosu, v noci mají ucpaný nos a těžce se jim dýchá? Pomozte

Čtu dál →

Môžem dať dieťatku jesť hocičo?

Môžem dať dieťatku pribináčika? Alebo zákusok? Alebo kupovanú nočnú kašu? V mamičkovských internetových skupinách sa pravidelne objavujú otázky, či to alebo

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • dadýsek

    Tak takovou tetičku, by jsme asi braly všichni co?? Já teda určitě. Taková se jen tak nenejde (o:

  • Anonymní

    Hm, já to slovanské pohostinství nemám rád, vžycky se cítím strašně nesvobodný, když mě nějaký hostitel takhle obletuje. Raději mám když mi řekne „lednice je v kuchyni, ber si co chceš“ a více se o mě nestará a nečumí mi do huby, jak mi chutná.

  • Jéje – co já bych za takovou starostlivou tetičku dala:-)…hezký:-):-):-)…

  • Hezký článek a hlavně vzorná tetička. Já příbuzným nabízím pobyt na horách, ale nějak se nikomu nechce, sestra to s dětmi využila jen jednou, dneska už jsou větší a nemají zájem. Když vidím jak lidi vydávají velký peníze za pobyty na horách, tak mně to mrzí, ale ani moje velký děti o to nemají zájem, tak jen doufám, že jednou budou posílat vnoučata k babičce.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist