Láska existuje!

V Od srdce i od plic

634966_studio_romeo_5Abych se vám přiznala, tak jsem nikdy nebyla svatá, vlastně přímo naopak. Tak kolem dvacítky jsem začala tak nějak „bouřit“, a každou chvíli jsem měla někoho jiného a nijak mě netrápilo, jak se na mě koukají ostatní…Pravdou je, že pár těch kluků bylo zadaných, někdo dokonce ženatý, a já jsem po pár zklamáních přestala věřit všem mužům. Protože když mohli zahýbat svým přítelkyním a manželkám, které o tom neměly ani tušení, tak proč bych měla věřit, že existuje někdo, kdo to nedělá? Pravdou je, že jsem byla možná lehce dostupná, ale to je přece neomlouvá.
Ta nedůvěra postupem času docela rostla, až se rozrostla i na ženy, a já přestala úplně věřit v lásku. Byla jsem skeptická ke každému vztahu, když někdo snad tvrdil, že je s někým šťastný, tak jsem mu to strašně vymlouvala a všude hledala lži, nedůvěru, lhostejnost nebo nevěru. Začala jsem se chovat jako chlapi, začala jsem je jenom využívat, byli pro mě jenom sexuální objekty. A vůbec jsem neřešila to, co si o mě ostatní myslí, tak nějak jsem se srovnala s tím, že lidé prostě neumějí být věrní a pak už jsem si ani nedokázala představit, že bych uměla sama být věrná, takže jsem nepočítala s tím, že bych si snad někdy mohla najít stálého partnera, nedejbůh snad dokonce manžela! Nehledě na to, že i kdybych náhodou někoho takového potkala, tak kdo by asi mohl se mnou myslet něco vážně, když slyšel jaká jsem byla.
Ale jednou jsem ho potkala….. Samozřejmě náhodou mezi těmi lidmi, mezi kterými jsem se pohybovala, takže měl až moc příležitostí si od kohokoliv vyslechnout, co jsem zač. Ale přesto ho to neodradilo. Nejen, že se se mnou nechtěl hned vyspat, ale předem mi na rovinu řekl, že ani nechce žádný chvilkový románek. Tak jsme to zkusili, i přes mojí obrovskou nedůvěru k vztahům. A i když už jsem opravdu nevěřila tomu, že existuje „něco jako láska“, tak jsem ke svému obrovskému překvapení zjistila, že jsem v tom až po uši. Že už nechci nikoho jiného, poprvé v životě jsem byla na sto procent přesvědčená, že jemu můžu věřit.
Připadala jsem si, jako že tohle přece nemůže prožívat nikdo jiný, že nikdo se nikdy nemiloval tak jako my dva, snad možná jen Romeo a Julie.:-) Když jsme spolu chodili 4 měsíce, tak jsme se rozhodli, že si pořídíme miminko. Během měsíce jsem otěhotněla a za další dva měsíce jsme se brali. To byl fofr, po sedmi měsících známosti! Teď už jsme spolu skoro tři roky a možná jsem blázen, ale já mu pořád věřím, pořád si myslím, že jsem nemohla potkat nikoho lepšího ani pro sebe, ani pro naší dceru, pořád jsem přesvědčená o tom, že mě miluje a VÍM, že on by mi nikdy nemohl zahnout. A za to ho nade všechno miluji. A ještě za něco…………..konečně mě zase naučil důvěřovat lidem….

Napsal/a: Zuu

Toto taky stojí za přečtení!

Vyrobte si svůj sirup na kašel

Léto je pro nás maminky vysvobozením od nekonečných martyrií dětských nachlazení. Já jsem si je tenhle rok užila do

Čtu dál →

Kolik % svého platu dáte v létě za zmrzlinu?

30°C ve stínu. Vedro na padnutí. Nechce se vám pracovat, uklízet, vařit. Stejně nikdo nemá na jídlo chuť. Děti myslí

Čtu dál →
sourozenecká žárlivost

Jak na to, když jsou jako kočka a pes

Objevte 3 věci, které dětem pomůžou, aby přestaly žárlit, ubližovat si a dělat naschvály. Ale pozor, ať to nepropásnete.

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)

  • mamcalenca

    já to měla zuu přesně opačně,ve vztahu jsem byla vždy opatrná,a pokud jsem necítila,že ho mám ráda,nebo že ho miluji,tak jsem do „toho “ nešla..na divokou dobu jsem byla vždy taková jiná..i panna jsem byla do 18let a to jsem s tím dotyčným chodila rok!

    pak jsem potkala exmanžela,dlouho jsme spolu chodili..jenže jeho matka pro něho byla víc a já jsem byla fackovací panák….
    po rozvodě jsem s dětma byla 8l sama,4x jsem se nechala od ségri vyhecovat,at jdu na kafé s jejíma dohozenýma borcama:-))jenže-bud se chtěli jen pořád bavit,nebo jaksi zapomněli,že mám i děti..nebo si chtěli jen zasexíkovat a ukazovat se s kočkou:-))
    po letech skepse,ikdyž jsem veselej človíček,jsem už nevěřila,že potkám normálního chlapa,co umí projevit city,měl by na prvním místě mě,děti a pak až matku,nepil by,nebyl by násilník:-((
    a jednou,když děti byli na prázdninách u ex,tak si tak brouzdám po kupku,závidím párečkům..a najednou,koukám,soused z děctví leží naproti mě..kecáme,vzpomínáme..jdeme na večeři a já zjíštuju,že je to pořád ten fajn kluk a že je mi s ním mooc hezky..
    pak po tolika letech ho pozvu na kávu k sobě a vůbec se nebojím,že by to mělo bejt jinak,opravdu jsme jen pili kafé a čučeli na fotky dětí:-))
    pak za týden,jsme pro ně jeli na nádraží,pak jsem musela nečekaně do nemocnice a nemám babičky,které by hlídali..jenže on se nabídl,že se prostě seznámí takhle a nějak to zvládnou..a když za mnou přišli a řechtali se,jak zabarvili prádlo na růžovo,a že jim mooc chybím,věděla jsem,že s tímto chlapem s velkým Ch,se nemusím bát ani vlka:-))
    hodně brzy se mě zeptal,zda se chci stát jeho ženou a hodně brzy se nám povedlo čekat naší Adélku!
    jsem štastná a věřím,že i láska v životě,může bejt jako ta z románů!!

  • Láska opravdu existuje, ale někdy chvíli trvá než ji najdeš.

  • Máš pravdu – LÁSKA EXISTUJE!!!

  • To je hezký příběh – ten pocit, že „jsou všichni chlapi stejní“ určitě někdy v životě měla každá ženská – některá jenom nachviličku, jiná na hodně dlouho a hodně hluboký…tak vám oběma s manželem přeji, abyste se v životě v tom druhém nikdy nezklamali:-)….

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist