Já vím, že tenhle příběh vlastně ani nezapadá do předvánoční atmosféry… ale třeba i vy budete mít o vánocích doma nějakou kamarádku ze školy… 🙂
S Anu jsem se potkala v Belgii, ještě během své stáže na vysoké škole. Padly jsme si do oka na první pohled a i s odstupem času musím říct, že ji zbožňuji nejen já, ale celá naše rodina. Když telefonuje, manžel si tu její hatlamatilku nahrává do mobilu a jsem přesvědčená o tom, že tím pak ještě minimíálně měsíc baví své kolegy v práci. A nově nikoliv pro její hatlamatilku. Anu nám dává do těla 🙂Je to nádherná, metr sedmdesát vysoká štíhlá plavá… modrooká, zapomněla jsem…
…. a po včerejším ranním incidentu … dodává můj muž… pouze můj muž…. trochu …“blbá“… já dodávám, nevinně blbá a taky naštěstí v nevědomosti… 🙂
Už jen její jméno mi odjakživa připadalo vtipné : Anu Alina Johanna Marja Laura Reetta Riikka Sanna Sari Tuula. Já se představovala jako Marta Procházková. Anu vyslovení jejího jména trvalo skoro minutu a pokud pedagog vysoké školy chtěl její jméno zapsat, mohli jsme se vydat na pětiminutový kofí brejk 🙂
S Anu jsme si na první pohled padly do oka, během půl roku v Belgii se z nás stala nerozlučná dvojka a byly jsme strašně rády, že jsme schopné si dobře porozumět aspoň v angličtině.
Když telefonovala domů ona, já měla záchvaty smíchu, když jsem volala já, tlemila se Anu.
A náš vztah přetrval do současnosti.
Anu je nyní velmi vážená novinářka. Píše především pro přední finské ženské časopisy, pracuje pro ženy v businessu, propaguje, radí, pomáhá, kde může. Superžena. Jen na rodinu a děti jí nějak nezbyl zatím čas, chlapy bere trochu jako nutné zlo (otázkou zůstává, jestli náhodou nemá pravdu, ale zkuste tuhle tezi vyslovit v Čechách nahlas 🙂 ) a pracuje a pracuje. Je pekelně dobrá. Říkají kritiky, protože i když si strašlivě její tvorbu toužím přečíst, píše finsky. A já se nechytám. Ani v nadpisech.
Anu k nám přijela v pátek na prodloužený víkend. Krása nesmírná. Zase chtěla do Prahy, zase chtěla do opery. Stejný průběh jako vždy. Fascinuje mě pokaždé, když je tu na návštěvě, tím, jak dokáže s novým a novým nadšením obdivovat tytéž věci, které už viděla léta předtím. A znovu žasne. Nad Orlojem. Nad Pražským hradem. Nad Karlovým mostem. Narozdíl od běžného obyvatele Prahy, kterého za ty roky chůze po narvaném Staromáku ničím pozitivním nenaplňuje…
Ale o tom psát nechci.
Jen tak mimo protokol musím oznámit, že jsem si v poslední době oblíbila jednorázové ubrousky na všechno a nutno podotknout, že má oblíbená drogerie je nabízí v opravdu širokém sortimentu… na dětské zadečky, na odlíčení, na zrcadla, skla brýlí, kuchyňské linky, podlahy, palubní desky v autech, toalety… čert aby se v tom vyznal…
Stačí si jen vybrat. Já si vybrala všecky. Mám je různě rozmístěné po bytě, aby vždy stačilo jen sáhnout a operativně setřít…
… a taky, jak víte, mám čtyřletou dceru Karolínu, která momentálně prožívá tzv. „pomáhací období“ a strašlivě ráda stírá po vzoru její matky, tedy po vzoru mém, to, co vidí…
… proto některé obzvláště zákeřné čistící ubrousky, jako například ten na prkénko toalet, zůstávají před Karolínou ukryty…
… v mém košíčku s kosmetikou…
.. a dovedete si představit, co udělá finská kamarádka, když v kufru se šminkama najde ubrousky s německými nápisy? No jasně… odlíčí se…
…čističem na záchod…
… a když pak za vámi přijde, že ji vaše odličovací ubrousky přijdou docela agresivní… vydržíte se nesmát? 🙂
Já tedy ne… Ale k tomu, abych jí řekla pravdu, jsem se také nezmohla, no divíte se?
Vy mějte krásný den. A pokud se náhodou během Vánoc chystáte na cestu do Finska, pozor na odličovací ubrousky 🙂
Vaše Marta
Napsal/a: Marta Procházková
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)
Anu je mi sympatická už jen přes řádky 🙂 „Bohužel“ jsem už byla snad milionkrát v její kůži, stačí mi vlézt např. v Holandsku do krámu a chtít koupit zakysanou smetanu…radši ani nechci vědět, co jsem to do té omáčky nakonec nalila 🙂
No jasně, Padmé, jenže, kdyby nebyly dobře uschovány, matlaly by se s nimi holky 🙂
Ahoj Marti, díky za úsměvný článek :-).
Myslím, že nejen Tvá kamarádka Anu je schopna se odlíčit tímto způsobem 😀 . Mně by stačilo nemít kontaktní čočky 😀 .
Ne nadarmo mi babička říkávala: „Když něco nevíš, zeptej se.“ 🙂
Ovšem na druhou stranu – kdo by v kufříku na kosmetiku hledal čistítko na toaletu? 🙂 Já asi ne! 😀