Vždycky jsem si o sobě myslela, že jsem maximálně podnikavá a praktická žena, peníze se mne drží pevně a i když nebudu zřejmě tak bohatá, abych přemýšlela, jestli strávím dovolenou na své první nebo druhé jachtě, nebudu mít nikdy problém koupit si vesměs všechno, po čem toužím.
My dva, já a můj manžel, jako pár patřící do skupiny párů jedním vtipným americkým autorem označených jako DINKs (Double Incomes and No Kids), (česky dva platy, žádné děti), jsme se tak skutečně měli. Kávičky, zákusečky, do kina s velkým plátnem a velkým popcornem, já kosmetika, holička (pravidelně bez výčitek) a manžel přehrávače, mobilečky a jiné stále menší technické serepetičky (taky pravidelně a bez výčitek).
Ten pocit finanční pohody si vybavuju už jen matně. Je to totiž už 4 roky, co jsem porodila našeho prvního syna a tak se postupně stalo, až jsme vyčerpali veškeré finanční rezervy (po narození druhého syna), že jsme si začali čím dál tím jasněji uvědomovat, že příjem je jen jeden, ale počet členů družstva se zdvojnásobil. Naše družstvo sponzoruje jen můj manžel (dnes už taťka) s malou pomocí státu. A začíná ho to pěkně zmáhat.
Hlavní velkou ranou bylo zjevení se dalšího, pátého člena našeho družstva. Tím pátým členem, nejžravějším, je naše hypotéka.
Chtěli jsme ji, prosili o ni. Jsme rádi, že jsme si ji mohli vzít. Od té doby, co ji máme, změnil se náš život k nepoznání.
K výplatě ještě daleko a peníze jsou utracené.
„Mami, představ si to, my už jsme utratili všechny peníze a výplata je v nedohlednu“, volám své matce „my jsme chudí.“
„Vítej mezi normálními lidmi, takhle my žijeme pořád“, odpovídá a dodává: „neboj se, na to si zvykneš.“
„Jak zvykneš? Nechci si zvyknout!“
„Prostě zvykneš.“
Debet na účtu jsme jako DINKs využívali minimálně. Teď ho vymetáme pravidleně. Zvykám si.
„Budeme muset začít šetřit“, naléhá na mne taťka a jedním dechem alibisticky dodává „ale já to neumím.“
„Já taky ne“, přidávám se, taky alibisticky, a v duchu si představuju, co všechno bych si chtěla koupit.
Vím, že jsem několikrát před Vánoci nebo narozeninami (jako DINKs samozřejmě) bezradně na otázku „Jaký chceš dárek?“ odpovídala: „Opravdu mám všechno a nepotřebuju vůbec nic. Nemám žádné přání.“
Teď ale, když jsem k letošním Vánocům dostala popelnici, mám přání opravdu plnou náruč. A jsou to věci, které bych dříve za dárky nepovažovala. Dovedla bych se radovat z kvalitního toaletního papíru, tablet do myčky, prášku na praní, po kterém není prádlo špinavé a nesmrdí, ale je čisté a voní. Radovala bych se z dobré kávy (a udělám si ji sama doma), nového kartáčku na zuby a gelu do toalety.
Protože to všechno u nás zřejmě příštích 30 let neuvidíte.
Ale nebojím se o nás. Máme průpravu z dob studií, kdy já jsem na cestách stopem snědla za celý den jen půl sáčku instantní polévky a půl litru zmrzliny. Můj manžel zas vyzkoušel, jaké to je jíst celý měsíc jen vločky s mlékem.
Je pravda, že jsme se za léta DINKs trochu zhýčkali snadným životem. Ale já mám třicet kilo nadváhy a ty mi zemřít nedovolí. Taťkovi zas nedovolím zemřít já. Protože opravdu nevím, co bychom si bez něj počali.
Můj blog je na dmo.blog.cz
Napsal/a: Žlababa
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (46 vyjádření)
Taky se přidávám do klubu… 🙂 Pobavila jsem se a taky lehce zasmutnila, že už si nekupuju ty hříšně drahé podprsenky, nejezdíme na all in letecké dovolené, nechodíme do kina/na pařbu/na fesťák kdy se nám jen zachce, atd. , ale máme zas toho nejúžasnějšího skřítka na světě a to za to přece stojí! A snad si někdy nějaký ten hříšně drahý krajkový kousek zase koupím a poletíme dál než jen za hranice všedních dnů… 🙂
Gratuluju vám.plně jste vystihla situaci u nás v rodině…..jsem ráda že v tom nejsme sami a je nás víc…..hlavu vzhuru,hlavně že mi a naše děti jsme zdraví…….LUCKA
Žlababo, super článek, usmívala jsem se nad ním (i když trochu hořce 🙂 ) Jsme na tom naprosto stejně.Hromadí se mi složenky, které jsem si odložila z minulého měsíce, 2 tisíce, které mi dala mamka na podzim na kozačky, se rozplynuly někde mezi plínami, složenkami a slátkami hypotéky… Z nadváhy už jsem teda za podzim 7 kilo zhubla, ale ještě mi tam dalších 7 zbývá, tak taky snad hlady neumřu :-))
teda holky, teď jsem si oddechla. Zatím patříme do krásné skupiny DINKs a užíváme si. Pamalu ale začínám uvažovat o nějakém tom prckovi a jediné co mě brzdí jsou prachy. Upřímně a otevřeně prachy. Hypoška žere a žere a moje oddvaha rozšířit rod klesá a klesá… Ovšem po přečtení vašich reakcí začínám věřit, že to nějak dopadne. Díky , za ujištění, že být „chudý“ ale mít děti je normální 🙂
Ronara
Článek moc hezký (jako od Žlababy snad pokaždé), pocity oživuje dokonale 🙂 My máme hypotéku, nyní tedy i můj plat, ale hlavně, už nemáme hypotéku+vysoký nájem, to bylo naše nejhorší období a každý měsíc, o který se kolaudace nového bytečku (nakonec jsme hypotéku na něj platili déle než rok před nastěhováním…) posouvala, mi působila kroucení útrob. Musím ale říct, že bych raději zase patřila mezi vás „chudé“, jeden plat, ale doma s dětmi, než druhý plat, ale 36-72hod. plného pracovního nasazení a bez kontaktu s dětmi. Pracuju z vlastní vůle, ale nevzpomíná se špatně na čas, kdy byl člověk chudý a šťastný…
Matildo:-) děkuji:-),psala jsem do tam-tamu tak mrkni.K
Martinko, mluvíš mi z duše…. 🙂 Pokud je to jen od výplaty k výplatě, nějak se to dá, ale jak se něco porouchá nebo nedej Bože před výplatou se nakupí nějaký větší výdaj – léky, akutní platba… je to horší. Ale žijem :)))
Jéje, holky, já se taky hlásím do fronty chápajících:-) Dlouho jsem tu nebyla, o Vánocích nás všechny smetla angína a jakási viroza, a to vám povím, peníze za léky jenom frčely…
Takže se tady dovídám – že Karamelka je těhulka? No paráda! Moc gratuluji!!!
A článek je jako psaný o nás, Žlababo, jen se musím přiznat, jsem na tom líp, popelnice máme dvě, dostala jsem od Ježíška podprdu:-)))
Faktem je, že umět se uskrovnit z měsíce na měsíc, když prašulky najednou dojdou, je nesmírně těžké. Taky máme hypotéku, jeden plat a rodičovák. K tomu tři prcky a stát přesto usoudil, že jsme příliš bohatí, podle příjmu z roku, kdy prcci byly jen dva, takže nám vzal i přídavky na děti. No, zasmáli jsme se a řekli si, že co tě nezabije, to tě posílí. Na určitých standardech šetřit ale nemíníme – děti musí mít kvalitní jogurty a ovoce, prádlo pereme v prášku střední třídy, ale na Vanish už penízky nezbydou, a Nescafe se taky nevzdám, jak píše Ájík. Oblečení a boty nakupujeme pouze přes mimibazar, a jídlo se snažíme nakupovat a vařit co nejlevněji, naštěstí holky pořád jedí jako vrabečci. Takže v podstatě jsme na tom docela dobře, a jsme hlavně štastní, že nám hypotéka pomohla k bydlení. Ale každá mimořádná platba – doplatek za elektřinu, rozbité sklo na autě a pod. nás neskutečně potrápí.
Julie, u nás kluci taky nerozdělují dárky na „měkké“ = blbé, „tvrdé“ – super :)) Prostě to přinesl Ježíšek, tak je skvělé všechno :)) A starší už zas jdou do věku, kdy měkký balíček pod stromečkem = něco nového na sebe, zvlášť ten starší si dává záležet, aby vypadal k světu :))
Tak toto je přesné. A krásně napsané. Naštěstí máme hodné děti, které nevymrzují a ten starší měl pod stromečkem radost i z ponožek. 🙂
Opravdu hezký a výstižný článeček!! Člověk si (bohužel)rád přečte, aby věděl že v tom není sám!! My jsme před svatbou s manželem byli úplně to samé, koupili jsme si všechno co jsme potřebovali…ale také ne žádné zbytečnosti, jen na to vždycky zbylo. Teď čekáme doplatek za elektriku, platbu popelnic, auto do opravy, malá potřebuje oblečení (zase o pár centimetrů vyrostla), hypotéka na byt,pro miminko bych si chtěla koupit spoustu nového, to ani nemluvím o kočárku:-)
Ale jsem moc ráda, že máme tak zlatého taťku, který zajde na nějaké melouchy, aby jsme si přilepšili… Tak holky hlavně ať to všichni zvládneme!
Žlababko, tak to fakt sedí. U nás je to do puntíků stejné. 2 děti, splátky, půjčky, hypotéka na 30 let, ne-li déle. Ještě, že je ten debet na účtu. Platy zůstávají stéjné, ale všechno kolem jde nahoru. Ale co nějak bylo, nějak bude. Hlavně vydržet. :-)))
Žlababo, je to perfektně napsané! Nepsala jsi scénáře k Ranči u Zelené sedmy??? Hodně mi to připomnělo:-)
Jinak, zatim je nam celkem fajn, mám ještě nemocenskou v celkem dostatečné výši (není to jako plat,ale dá se ještě za to něco koupit i přes hypotéku), ale za pár týdnů mě přivítejte v klubu „chudých“. PN skončí, nastoupí mateřská a rodičovská a přibyde ten další člen 🙂 Ale nějak bylo a nějak bude!
Jo, teď o vánocích jsem taky byla neskutečně ráda za ponožky a kapsle do domácí kavárny:-D
Žlababo,úplně jsem si vybavila naši situaci před pár lety,byli jsme na tom stejně…Teď už je to trochu líp,žravá hypotéka je stále stejně hladová, ale už přibyl i můj plat.Pamatuju si,že jsem v té době opravdu nakupovala podle cen- a manžel,tehdy už rovněž taťka,který si jen pomalu zvykal na novou situaci,my jsme asi přece jen praktičtější,zničeně zaskuhral-Vždyť ty už nakupuješ jako moje matka!(to je paní nezdravě šetrná od přírody -ale zásadně ne na sobě- nikoli z
nutnosti)K tomu jsem pouze dodala,že já tak nakupovat MUSÍM,ona tak činí z přesvědčení…
Ale neboj, chce to vydržet…
Buďte rádi, že máte střechu nad hlavou a práci. Ne každý má dnes to štěstí a prý bude hůř, hlavně si nikde nepůjčujte, nebo z kolotoče nevyjdete a přijdete o všechno. Dnešní zákony a předpisy už nejsou lidové. Máme s tím špatné zkušenosti.
tak jsme na tom podobně.a myslím že dalších 50%lidí v téhle republice takže si nemusíš dělat obavy že jste v tom sami.Hlavně že máme zdravé rodinu.
Žlababo, pamatuješ, jak jsme se kdysi bavily na kterési brontosauří akci o penězích? Říkala jsi, že chceš být tak bohatá, abys nemusela přemýšlet, jestli budeš moci svým dětem koupit jogurt…
Hele, aspoň už vím, co můžu přivézt, až vás přijedu navštívit – „přátelský (nebo možná raději rodinný) dentální balíček“.
(…toto letí – už to bude rok, co jsme se naposledy viděly…)
Jen bych se opakovala… Davicdek v brisku, hypoteka, kterou akorat tak pokryju nemocenskou a nasledne materskou a ostatni spotreba je z uspor… Takze tatka zatim predelava domecek, aby bylo kam z porodnice jit a pak musi pelasit do prace 🙂
žlababo no zdaleka nejste sami:-))) U nás je taky pomocníkem kontokorent. Máme dluhy,půjčky,stavebka a spoření. Jeden prcek ve školce a druhý v bříšku:-) A s touto vidinou vstupujeme do hospodářské krize.
Na druhou stranu jsem ráda,že máme půjčku-protože máme nový krásný byt kam se všichni báječně vlezeme:-) Je to něco za něco,bohužel. Tak si držme palce,aby ty výplaty otců rodin přišly vždy včas:-)))) K
Žlababóóó, tak to je super článeček – a slovy tvé maminky – vítej mezi normálními lidmi :)))
Co máme hypotéku, zhusta to u nás vypadá velmi podobně (já jen odmítám šetřit na zubním kartáčku, kvalitnějším pracím prášku a na Nescafíčku – to je totiž věc, bez které bych nepřežila, a když už dvakrát denně kávové potěšeníčko, tak aby taky chutnalo). Jinak pravidelně šetříme na všem, do kina si zajdem s manžou jednou ročně za odměnu – jinak chodí spíš taťka s kluky – 2x do roka.
Taky občas zatoužím po krásných botičkách z obchodu nebo super kabelce – ale pak si říkám – co, hlavně že jsme spolu, máme se rádi, na tomhle svět nestojí a až budou děti z domu, bude zase lépe.
jj, tatínky si musíme hýčkat – jsou to chudáci oni, kdo tu hypotéku platí. Už tisíckrát jsem se přesvědčila, že opravdu důležitější jsou jiné věci (i když hříšně si zautrácet by se mi moooc líbilo :D)
Mobile Sliding Menu