Já a můj manžel

Vyučila jsem se pánskou krejčovou, švadlena a šití mě moc bavilo. Na učňáku jsme byly dobrá parta, pět holek ze třídy jsme šly šít do Severky v našem městě. Daly nás na jednu dílnu k jedný mistrový, takže byla sranda a pořád jsme si dobře rozuměly. Scházely jsme se každý víkend, pak jsme začaly chodit na diskotéky. Ale mě to tam nějak nebavilo, vždycky jsem poseděla nebo protancovala 20 minut a šla jsem domů…

Líbilo se mi country a ty discopísně mi nic neříkaly. Tak tam holky chodily ve čtyřech a postupně se zamilovávaly. To se naše parta začala trhat. Holky chtěly být se svýma klukama. Já nikoho neměla. Tak se holky snažily mi někoho dohodit. Ale bylo to na nic, furt jsem byla sama.

Zato Jarča, ta to vzala s Martinem hopem a chystali svatbu. Museli, Jarča byla těhotná. Na svatbě jsme nesměly chybět. Týdny před jejich dnem „D“ jsme si zkoušely šaty a účesy. Svatbu měli pěknou, vydržely jsme tam až do 5 do rána. Seznámila jsem se tam s bratránkem ženicha. Řekla bych, že jsme si padli do oka. Hodně jsme spolu tancovali a dobře jsme se bavili.

Přesně za 7 měsíců jsme se vzali. Mě bylo osmnáct let. Bylo nám spolu fajn, bydleli jsme u mých rodičů. Všude jsme chodili a všechno jsme dělali spolu. V devatenácti se nám narodil syn Michal. Byla jsem šťastná. Ale né na dlouho. Manžel začal hodně pít, začal chodit do hospody rovnou z práce. Domů se chodil jen najíst a vyspat. Hodně se změnil, Míši si vůbec nevšímal. Dal přednost svým svobodným kamarádům. Pak mi přestal dávat peníze. Našim jsme tenkrát dávaly 1500,-Kč na vodu a elektriku. Pak jsme měli půjčku, brali jsme si na splátky televizi a ledničku. To bylo dohromady 1050,-Kč. Mateřskou jsem měla kolem 2700,-Kč. Takže když jsem to poplatila, moc toho nezbylo. Byla jsem rozhodnutá, že si s ním večer promluvím. Čekala jsem na něj do půl druhý, pak jsem usnula. Ráno jsem zjistila, že nebyl vůbec v noci doma. Byla jsem hrozně naštvaná, že zas někde „chlastá“, ale na druhou stranu jsem měla strach, jestli se mu něco zlýho nestalo .A hned jsem to zjistila. Šla jsem k němu do práce a když jsem šla kolem HOSPODY U JELENA, tak mě viděla z okna číšnice a volala na mě, že tam manžel včera seděl do půl jedný a neměl na zaplacení. Dlužil tam něco přes 500,-Kč. Strašně jsem se styděla a dluh zaplatila. Toho jsem pak litovala. Měla jsem říct, že když nalívali jemu, tak ať chtějí peníze po něm.

Ještě ten den jsem mu sbalila věci a čekala jsem, jestli dorazí. Měl připravený tři velký tašky a batoh. Vyjímečně přišel kolem 19 hodiny, ale stejně z něj byl cítit alkohol. Ani si nevšiml těch tašek a stoupl si ke mě a řekl mi, že si musíme promluvit. Než jsem stačila něco říct, tak mi řekl, ať mu neskáču do řeči, že teď bude mluvit on. A tak jsem se dozvěděla, že si našel jinou, ale že se nemusím bát, protože ji má v práci a se mnou bude doma. To mě docela vyrazilo dech, s tím jsem fakt nepočítala. Pak dodal, že na něj čeká dole, že si přišel jen pro peníze a jdou někam posedět. Já myslela, že ho praštím. Místo peněz jsem mu dala ty sbalený tašky. Začal na mě řvát, ať mu dám aspoň 200,-Kč. Když poznal, že se mnou nehne a nic nedostane, tak vzal tašky a odešel. Lehla jsem si k malýmu a dlouho jsem brečela. Ve dvaceti jsem se rozvedla.

Napsal/a: zebra