Den blbec

Rubrika: Od srdce i od plic

1038126_people_seriesMoje babi říkávala „Dnes jsem vstala prdeló napřed!“… babi už tu není, ale mně zněl její výrok dnes celý den v uších… taky jsem dnes asi vstala napřed tou určitou partií těla, jinak si to totiž nedokážu vysvětlit…Moje holčina vstává každý den nejpozději v 8:00 a to už je co říct. Dnes, když jsem potřebovala odejít z domu nejpozději v 9:00, jsem se probudila do nového dne, koukla na budík a… vylítla, páč bylo 8:40 !

Moje holčina, která vše zbaští během pár minut se dnes rozhodla snídani vychutnávat!

Moje holčina na sebe těsně před odchodem z domu záhadným způsobem vylila půlku obsahu z nekapajícího hrnečku!

Moje holčina a já jsme z domu vyrazily 9:40!

Já bohužel neminula schránku a našla v ní dvě krávy „červený“ nenažraný + jednu upomínku za nezaplacený mobil. Nechápu, jak jsem mohla zapomenout 😮 !

Hlavním cílem cesty bylo zdravotní středisko. Přesněji oční oddělení… ještě přesněji razítko doktorky z očního oddělení. Doktorka tam byla do 10:00, my dorazili 10:05!

Protože tam měla být ještě od 12:30, řekla jsem si, že si prošmajdáme město a pak se vrátíme. Vyrazily jsme. Hned před vchodem jsem najela kolem od kočárku do… ne ne zadržte se svoji představivostí… najela jsem do žvýkačky. No… možná by ta první varianta byla lepší!

Byl čas na svačinku. Dojely jsme do parku a obsadily lavečku. Zrovna jsem našla vhodnou polohu, nandala bryndák a rozdělala přesnídávku, když se asi metr od nás usadil diskutující páreček. To by mi samozřejmě nevadilo, pokud by si ovšem nehráli na spalovnu. Kdysi dávno jsem taky patřila do té bandičky, co si prohání kouř s tunou zplodin plícemi, ale takto bezohledná jsem „snad“ nikdy nebyla!

Sbalila jsem kočár a se řvoucím dítětem, které nechápalo, proč nedostalo sváču, jsem se posunula o pár metrů dál. Stačila jsem jí dát sotva půlku, když se objevil náklaďák, který „cosi“ vezl do parku a zastavil nám prakticky za zadkem. Dva chlápci začali to „cosi“ velkého a kovového shazovat na chodník. V hlavě mi běželo jak na kolovrátku: „klid… dýchej… klid… dýchej… klid…“ Dojedly jsme, napily se a začaly se rychle balit. Chlápci to však zabalili taky. Řidič sice viděl, že jdeme, přesto (a pevně doufám, že jen náhodou) nastartoval přesně ve chvíli, kdy jsme projížděly kolem předního kola. Obě jsme se lekly, malá začala brečet, mě se chtělo řvát něco o… no však víte!

V tom jsem si uvědomila, že musím na poštu zaplatit tu upomínku. Dorazila jsem tam přesně 11:03. Polední přestávka na poště 11:00 až 12:30!

„klid… dýchej… klid… dýchej… klid… “

No nic… prošly jsme se a během následující hodiny se nic zásadního nestalo… tedy až na to, že se mi vytvořily dvě super kuří oka, protože jsem vyrazila poprvé v letních botech!

Chvilku po dvanácté jsem usoudila, že si dáme oběd. V našem malém městečku je jen jediná možnost, kde si dát v klidu oběd s mimčem. Je to takové malé átrium, celkem příjemné posezení. Těšila jsem se, že si konečně sednu a že si dám něco dobrého do nosu… tedy do pusy. Malé jsem koupila skleničku a zamířila do átria. Přesto, že je tam cedule jak kráva „od 11:00 do 13:00 zákaz kouření“, kouřilo tam asi pět lidí!

Koupila jsem si párek v rohlíku, nechala ohřát skleničku pro malou a šla zase do parku. Věřte nebo ne… chtělo se mi brečet !

Zblajzla jsem párek, malá skleničku… a to dokonce bez náklaďáků a v rámci možností bez nikotínového oparu. Blížil se konec polední pauzy na poště a tak jsme opět vyrazily… já teda už sotva šla v těch super letních botičkách!

Na poště… no nebudu popisovat… tušíte, jak to chodí na poštách… „žádné lidi, čerstvý vzduch, příjemné a milé chování zaměstnanců, všichni tolerantně a s úsměvem pustí mamču s kočárkem“!

Zaplať Bůh už nás čekalo jen to oční. V čekárně nikdo nebyl, přesto, asi aby název té místnosti nepozbyl na významu, jsme čekaly 15 minut, než vyšla sestra a dalších 15 minut po té, co zase zašla se slůvkem: „moment“. Čekala jsem a v duchu si přehrávala celé dopoledne. Ještě včera mi přišlo, že těch 250,- Kč za to stojí. Abyste rozuměli… Nestihla jsem si včas koupit nové brýle a abych mohla využít při koupi ten velkorysý příspěvek zdravotní pojišťovny, nesmí být razítko z vyšetření starší 10dnů. To jsem samo s přehledem propásla, takže jsem potřebovala razítko nové. Razítko na 250,- Kč. 250,- Kč, kvůli kterým jsem teď seděla úplně vyšťavená, naštvaná, hladová a s puchejřama na nohách v té blbé čekárně a nadávala si, že jsem se na to radši nevykašlala!

Malá zrovna usínala, když vylezla sestra a zakřičela moje jméno, jako bychom byli na ušním a ne na očním !

Jsme v ordinaci. Lékařka asi taky nemá svůj den, tváří se jako bych po ní chtěla půjčit peníze. Pak se ptá, jestli chci znovu vyšetřit. Proběhlo mě hlavou, že možná jen vypadá nepřátelsky, ale že se pokouší žertovat… „Tak chcete?“ ptá se znova a dívá se na mě, jako by opravdu čekala odpověď. „Ne, vždyť jste mě vyšetřovala před měsícem“, říkám jí a ona konečně bere razítko a s líným pohybem ho buchne vedle razítka předchozího. Ještě datum a podpis… už se vidím doma. Podává mi ten orazítkovaný papír a se slovy: „Bude to 30,- Kč“ natahuje ruku. Udělalo se mi rudo před očima!

Po krátké výměně názorů na téma českého zdravotnictví, slušnosti některých lékařů a směšnosti celé situace… jsem roztrhala ten kus papíru s oběma razítky na pidi částečky, hodila to ostentativně do koše a vykráčela středem!

Dorazily jsme domů. Přesto, že doma byl po našem raním úprku pěknej binec, dala jsem malou spát a pak sedla k noťasu, vyhodila kopyta a psala… už jsem byla u scény v ordinaci, když malá začla kníkat. Odhodím noťas, letím za ní… po chvíli opět usnula. Uff… jdu zpět, beru noťas… psala jsem do formuláře na netu a noťas se zaklapl… jistě víte, kde byl celý text!

Ale nevzdala jsem to… o pár hodin později jsem sedla a napsala vše znova.

Není hezké bavit se na cizí účet… já však pevně doufám, že jsem vás alespoň jednou během čtení rozesmála. Ono to totiž vlastně celé k smíchu je… a i já se tomu budu zítra smát… teda, pokud nevstanu zase prdeló napřed!

😀 😀 😀

Napsal/a: Lenčáč

Toto taky stojí za přečtení!

Jak zařídit, aby mu to ve škole šlo

Kdo z vás si nepřeje, aby se jeho dětem ve škole dařilo? Přihlaste se! A kdo si naopak přeje,

Čtu dál →

Pomóc, moje dítě nejí maso!

Svíčková. Knedlíky s omáčkou si přidá, maso nechá. Šunkofleky. Miluje je, ale šunku vždycky vydoluje do posledního kousku. A nesní.

Čtu dál →

Tip na výlet: Ovčí farma Horní Dvorce

Dnes přicházím s tipem na trochu netradiční výlet. Není to výlet nijak časově náročný, dětem se ale jistě bude

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)

  • takových situací znám… je fajn slyšet, že to vadí i někomu jinému, že tedy nejsem hysterická 🙂

  • Bramborka

    Jak pravdivé((((((((((-:

  • Lenčáč

    😀

  • Evakub

    Léňo, i já jsem se nejednou zasmála! Aspoň trošku mi to vylepšilo den. Taky to vidím za 5 bodů!

  • Lenčáč

    Moc díky… všem… splnilo to účel a to mě těší 😀

  • Leni, přímo ze života.
    Je to za 5 bodíků, bezva napsáno. :O)))))))

  • Leni, splnilo to účel, fakt jsem se zasmála… ale zároveň je mi tě moc líto… jo jo, občas takový den máme každá. Jen u nás se tomu říká – pardon – že na posraného i hajzl spadne :))
    Ad botičky – to mi povídej, minulý týden jsem si koupila nový kostýmek (neboť do starého už jaksi nenacpu zadek 🙂 ), starorůžový, moc hezký. K němu jsem sehnala nádherné růžové botky – pravda, trochu levné, ale říkám si, jen k tomu kostýmku budou úžasné. Po dnešku už si to nemyslím… 🙁 Bolí mě z nich celé nohy jako čert – takže ode dneška je mám jen pro případ, že bych v tom kostýmku šla někam, kde budu jen posedávat 🙂
    No a s tím roztrhaným potvrzením jsi to vyřešila skvěle :)) Budiž útěchou, že za krásný článek (byť den stál za … ) máš 5 bodíků 🙂

  • Horempádem

    Milá Leni, včera v noci jsem měla potřebu napsat článek, docela jsem se rozepsala a když jsem práci dokončila, tak na sebe byla i náležitě pyšná jak se mi to povedlo. Obyčejně průběžně text kopíruji do wordu, abych předešla ztrátě drahoceného toku myšlenek 🙂 Tentokrát asi důsledkem únavy, jsem tak neučinila a celý drahocený text se při vytváření náhledu, ztratil taky kamsi. Byly skoro tři hodiny v noci a už jsem opravdu neměla sílu na další psaní :-))))) Dnes se o to pokusím znovu a fakt si to nezapomenu ukládat

  • Leni,dobré čtení.To se někdy vyvede takový den.Potom to stojí za to.Ale pokud to není denně,tak se tomu člověk později aspoň zasměje.:-))))

  • Padmé

    Lenčáč: děkuji za příspěvek, pěkné počtení :o) Rozesmála jsi mě: „jak to chodí na poště“ :-))) a tím: „klid.. dýchej..“ – to si totiž v takových situacích říkám také :-))
    A jinak jsem se nesmála tobě, protože ty jsi měla opravdu den s velkým „D“, smála jsem se tvému vyprávění.

  • Mno tak to byl slušnej dníček.
    Přeju co nejmíň takových prdeloovstávajících dní – přeci jen něco takového si nervová soustava křehké ženy nezaslouží .)

  • Milá Lenko-super článek.Četlo se to hezky.A k té smůle.Nejsi jediná kdo má prostě posranej den a nic se nedaří.Znám tyto dny a ještě,že je mám tak dvakrát do měsíce,ale stojí to za to.
    A k těm lodičkám,já jsem taky chodívala s novýma botama -však jdu jenom tam a je to kousek. Ale dopadne to vždycky tak jak jsi popsala.Nohy napuchlé,že by člověk nejraději šel bosky.
    Přeji ti hezký sluníčkový den.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist