Normální porod?! Běžte raději jinam!

Rubrika: Porod

133305_at_the_gynecologistsKvalita českého porodnictví je stále vyzdvihována jak samotnými lékaři a lékařkami, tak odbornými společnostmi. Zdůrazňuje se nízká perinatální úmrtnost i špičkově vybavené velké porodnice. Existuje ale vůbec přímá souvislost mezi kvalitou a moderním vybavením? Jsou české porodnice opravdu bezpečné?

Možnost výběru značně omezena
Je absurdní, na jak nedemokratickém principu je porodnická péče v českých nemocnicích založena. Při pohledu na vyspělé země západním směrem vidíme obrovský rozdíl (podobně, jako když jsme těsně po revoluci vyráželi za hranice a styděli se) – české ženy ve srovnání de facto nemají možnost volby.
Možnost volby není přitom v žádném případě v rozporu s bezpečím při porodu – existuje dostatek dat pro srovnání. Doporučení pro péči v průběhu normálního porodu založená na závěrech vědeckých výzkumů shrnuje např. WHO (Světová zdravotnická organizace). Hlavním doporučením je zachovat normální průběh porodu – „při normálním porodu by pro zásah do přirozeného procesu měl existovat opodstatněný důvod“. (WHO: Péče v průběhu normálního porodu, česky vydalo MZČR 2002, celý text najdete na http://iham.cz/old/dokument_ostatni.php)

V současném českém porodnictví vnímáme dva základní rozpory: praxe a platná legislativa, praxe a dostupné výsledky vědy.
Odborné společnosti zdůrazňují na prvním místě nízkou perinatální úmrtnost – ta ovšem mnohdy s rigidním přístupem k porodu nesouvisí. Zahraniční odborné společnosti poukazují například na fakt, že míra umělého přerušení těhotenství ze „zdravotních důvodů“, tj. z důvodů pozitivních výsledků testů na vývojové vady při vyšetřeních perinatální diagnostiky je v ČR mnohonásobně vyšší než v jiných vyspělých zemích (18% u nás oproti 1 – 3% v dalších zemích EU). Rozdíl vzniká také jiným pojímáním mrtvorozenosti, která se oproti zahraničí stanovuje minimální váhou plodu 1000g. Děti narozené mrtvé třeba v 30. týdnu jsou tak v ČR považovány za potrat a nikoliv za mrtvě narozený plod.
Dalším často se objevujícím imperativem je nutná přítomnost co nevýše vzdělaných specialistů při porodu (druhoatestovaný gynekolog/gynekoložka, neonatolog/neonatoložka ad.). Jen oni údajně dovedou zhodnotit stav rodící ženy a narozeného dítěte.
Důkazy pro tato tvrzení ale u nás stále chybějí – dosud například nikdo řádně nezpracoval porovnání péče porodních asistentek a lékařů/lékařek, ať už v těhotenství či při porodu a po porodu. Zahraniční výzkumy, kterých je velké množství, přitom jednoznačně ukazují, že nejvhodnějším poskytovatelem péče pro zdravou, tzv. nízkorizikovou ženu je porodní asistentka. (zdroj: WHO: Péče v průběhu normálního porodu, vydáno česky v roce 2002 MZČR).
Je důležité připomenout, že i náš právní řád, podobně jako legislativa dalších vyspělých zemích, nařizuje poskytovat péči především v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy (tzv. Evidence Based Care). Ženy tedy nejsou povinny podřídit se vnitřním řádům jednotlivých porodnic, pokud by byly v rozporu s jejich právy.

Zákon 20/1966 o péči o zdraví lidu:
§ 11 Zdravotní péči poskytují zdravotnická zařízení státu, obcí, fyzických a právnických osob v souladu se současnými dostupnými poznatky lékařské vědy.

Místo podpory strach
V důsledku rutinních postupů vzniká velmi klasický český paradox:
Žena přijde do nemocnice, je na ni doslova „proveden porod“, zdravotníci postupují nikoliv individuálně, ale podle zažitého scénáře, kdy žena sama je vlastně odsunuta mimo, „pracuje se“ jen s orgány a plodem. Zásahy plodí dalsí zásahy, porod mnohdy končí za dramatických okolností a hlavní pocit, který si v takovém případě žena nese a sděluje svému okolí, je – „nebýt pana doktora..!“ případně: „to bych byla byla při porodu doma umřela já i dítě!“ To přispívá k stále převládajícímu přesvědčení, že jediné bezpečné místo pro porod je nemocnice a jediným zaručeným poskytovatelem péče lékař/lékařka. Hnutí za aktivní mateřství by rádo v budoucnu iniciovalo výzkum v českém prostředí, který by přinesl skutečné důkazy o bezpečné péči.

Duly – tiché svědkyně
Dula je speciálně vyškolená žena, která ženu (a jejího partnera) při porodu může doprovázet. Během porodu rodičce
poskytuje především psychickou, ale i fyzickou podporu. Neposkytuje zdravotnické služby ani zdravotníkům nezasahuje do jejich kompetencí. Provází ženy porodem, má tudíž příležitost sledovat atmosféru porodního sálu a práci zdravotníků. Někdy bývá svědkem náročného prosazování normálního porodu v praxi. V českých porodnicích totiž stále ještě bývá do průběhu porodu rutinně zasahováno, i když probíhá normálně. Ženy, které si rutinní zákroky nepřejí, je musejí odmítat – většinou jim totiž nebývají nabízeny, ale automaticky prováděny.
„Hodně záleží na konkrétním zdravotníkovi, na zvyklostech v porodnici a na tom, jestli má žena např. dobře a vstřícně připravený porodní plán či porodní přání. Jako velký problém vidím třeba řízené tlačení, předčasné přerušování pupečníku, oddělování dětí od matek či neumožnění kontaktu matky a dítěte kůží na kůži. Jinak mám jako dula zkušenost, že se splněním některých jiných přání rodičky nemusí být problém“, popisuje Vlasta Jirásková.

Císařské řezy na běžícím pásu
Možnost volby pak paradoxně existuje tam, kde by neměla: pokud si přejete místo normálního porodu přivést dítě na svět „císařem“ a máte „svého“ (rozumějte řádně zaplaceného) lékaře, většinou vám vyjde vstříc. A to přesto, že tato náročná operace u nás musí být vždy indikována ze zdravotních důvodů. Stejně tak ženy, které si přejí porodit v epidurální analgezii, bývají uspokojeny. Paradoxně tak u nás získal podporu porod lékařsky vedený, s mnoha nadbytečnými a rizikovými zásahy, které WHO nedoporučuje.
Počet císařských řezů u nás stoupá, i když ne tak závratně jako v některých dalších vyspělých zemích. Ovšem podle mnohých svědectví stoupá počet těch „zbytečných“. Roli hraje netrpělivost zdravotníků, nedostatek podpory normálního porodního procesu, někdy i zcela absurdní důvody – například blížící se dovolená „našeho“ porodníka..
„.Nárůst plánovaných operací je důsledkem přání žen. Odhaduje se, že až polovina císařských řezů je na přání rodičky. Ačkoliv většina porodníků popře, že je ovlivnitelných, praxe je taková, že přibývá žen ochotných udělat cokoliv, aby se vyhnuly spontánnímu porodu. K uvolnění a zbavení se strachu a zábran nepřispívá bohužel atmosféra porodního sálu ani chování personálu, “ říká k tomu lékařka Helena Máslová, která pracovala na porodnickém oddělení.

„Celosvětové rozšíření operativních porodů si zaslouží více pozornosti, neboť nepotřebné zásahy jsou škodlivé pro matku i dítě.“ WHO: Péče v průběhu normálního porodu

Světový týden respektu k porodu
Světový týden respektu k porodu vyhlašuje každoročně AFAR – Frankofonní aliance za respektovaný porod. Již čtvrtým rokem se připojuje i Česká republika.
Hnutí za aktivní mateřství s dalšími spolupracujícími organizacemi v rámci letošního Světového týdne respektu k porodu připravují:
Informační festival o těhotenství, porodu a rodičovství UMĚNÍ PORODIT
HOMO ECOLOGICUS – přírodě i člověku šetrné prostředky nejen pro rodiče a děti
Veřejnou debatu týdeníku RESPEKT a České ženské lobby na téma práva žen během péče v těhotenství, při porodu a v šestinedělí (v rámci cyklu kulatých stolů, pořádaných Českou ženskou lobby, více na www.czlobby.cz)
Diskusi časopisu Proměny na téma Nárůst počtu císařských řezů – medicínské, společenské a psychologické souvislosti
Premiéru filmu Porodní plán, režie: Kateřina Kačerovská, Gabriela Kontra
a další doprovodné programy, které naleznete na www.respektkporodu.cz.

18. – 24. května 2009, Kino Perštýn, Praha
Souběžné akce v dalších městech ČR – každoročně se připojuje mnoho dalších organizací, zejména mateřských center. Jejich seznam i nabídku programu najdete na
www.respektkporodu.cz

Oficiální záštitu nad touto převzalo Hlavní město Praha.

Více informací naleznete na www.respektkporodu.cz.

Napsal/a: Tisková zpráva

Toto taky stojí za přečtení!

Pořízení tažného zařízení je snadné a cenově výhodné

Disponovat vozem bez tažného zařízení není žádný hendikep, jak by se mohlo zdát. Pokud potřebujete využívat přívěsný vozík, karavan, nosič

Čtu dál →

Cyklistické dárky pro malé i větší cyklisty

Máte doma nadšeného cyklistu a nevíte, co mu pod stromečkem udělá největší radost? Podobným problémem se rok, co rok

Čtu dál →

Návod na výrobu vánočního zvonečku

Vánoce se pomalu ale jistě blíží a proto je vhodné ve volných chvílích začít s přípravou vánočních ozdob. Největší radost

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Anonymní

    Nejsem zastance porodu cisarskym rezem, ale paklize to jednou lekar doporuci, melo by se to respektovat. Sestrenice chtela za kazdou cenu rodit prirozene, i kdyz ji to lekari nedoporucovali kvuli velikosti hlavicky ditete. Prirozene nakonec rodila, ale holcicce je dnes rok a pul a stale nemuze chodit, prodelala totiz pri porodu mozkovou obrnu, protoze doslo k prilisnemu zmacknuti lebecnich kosti. Maminka s ni ted musi kazdy den cvicit a modlit se, ze to jednou motoricky dovede. Takze holky pozor, trend prirozenych porodu je sice krasny, ale musi na to byt podminky a pokud lekar, tvrdi, ze cisar je vhodnejsi, mozna na tom neco bude

  • radeji císaře než normální porod.první dcera byla normálně,16 hodin na sale.fuj,uz nikdy víc.co jsem zjistila že čekáme druhé jsem se bála jako čert.
    naštěstí byla císařem,sice jsem dva dny skoro nechodila,ale mohla sem si i sednout a kulturně se i najíst(ne v kleče na zemi u postele a tác na dece).

  • Anonymní

    Vždycky když něco takového čtu tak mě to naštve. Proč by se ženy nemohli rozhodnout jak chtějí rodit? Já sama rodila císařem. Vypadalo to na normální porod ,ale kvůli velikosti dítěte (4500g)se raději provedl císařský řez(ještě než fyz. porod nastal). Asi bych se za to měla stydět že jsem byla na císaři,ale nevidím k tomu důvod.

  • Anonymní

    Na můj první porod mám jen ty nejhorší vzpomínky.Nepříjemný doktor,který zrovna sloužil dvanáctku,sestra,která mě při holení pořezala,ale ani ji nenapadlo omluvit se.Zkrátka děs. Další dítě jsem se rozhodla mít až po 8 letech a hned od začátku těhotenství jsem měla z porodu strach.Naštěstí se věci vyvinuly tak,že mi udělali císařský řez,ve spinálu a byl to pro mě ten nejkrásnější životní zážitek.Všichni kolem mě příjemní,komplikace žádné,druhý den už jsem chodila.Hromada lidí odsuzuje plánovaný císařský řez,ale já bych do toho šla příště zase!

  • JanaOss

    Rodit je někdy opravdu za trest a když člověk vidí v různých filmech stále stejné postupy v Americe atd, je jasné, že filmované je to podle skutečnosti. Tam se to rodí. Tam nikdo na rodičku neřve nenadává jí, naopak jí všichni podporují a pomáhají jí.
    Zažila jsem porod před 23lety – byl to můj první a byl trochu komplikovaný. Měla jsem hodného doktora, ale bylo to všechno na dnešek až předpotopní. Druhý porod nebyl ¨nic moc, ale šlo to. Nejhorší pro mě bylo, jak vedle mně ležela mladinká holčina a jak po ní pořád všichni řvali, že nesmí vydat ani hlásku, že tohle a támhleto a chudák ani netušila, co se s ní děje. To bylo fakt hnusný. Holčina sotva 18, vystrašená a podle všeho to bylo i trochu komplikované- taky to bylo takové tintítko, hubená, drobná. Moc jsem jí litovala.

  • Anonymní

    Sama za sebe můžu říct, že porod je něco krásného. Měla jsem asi štěstí jak na lidi kolem, ale i na jeho samotnou délku. Trval od příchodu asi 2hod. Takže když jsem si přečetla tento článek, nějak jsem neporozuměla jeho obsahu. A pokud bych měla před porodem, tak po přečtení budu mít ještě větší strach.

  • Já mám s porodem velmi špatné zkušenosti a proto mám jenom jedno dítě,protože to nestojí za ty nervy -když doktor na vás křičí a sestra je nervní,že zrovna svačila a že jsem mohla ještě chvíli počkat.No prostě děs.Proto říkám jednou avíce ne-ne děkuji.Možná si řeknete,že můžu přece jít jinam,ale prostě ten odpor tam je a já nebudu pokoušet čerta.Sluníčkový den.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist