Veronika 17.tt – první pohyby

Ahoj…tak jsem tu zase. Po minulých, docela hektických 14-ti dnech, jsem tentokrát trávila čas v trochu klidnějším tempu. Musela jsem trošku zmírnit, byla jsem z toho všeho celkem unavená. A navíc mi ani nebylo zrovna moc dobře. Pořád je mi nějak divně od žaludku. Ale po zmírnění tempa se to vždycky zlepší.

V minulém článku jsem se zmínila, že jsme byli na zápise ve školce a že čekáme, jak to dopadne. Tak z Vašíka bude od září školkáček. Vašíka už na to pomalu připravujeme, už ví, že bude chodit do školky, dokonce už ví, kde se ta školka nachází. Taky jsme mu vysvětlili, co tam bude dělat a další věci. Přece jenom je to důležitý krok v jeho životě (a nejen v jeho). Vašík se strašně těší. Vždycky, když procházíme kolem školky a on vidí děti venku, tak by nejradši běžel za nimi. Jsem opravdu ráda, že ho přijali, protože bude s dětmi v jeho věku a já se přiznám, že budu trochu klidnější a nebudu nervózní, že ho nějak zanedbávám, kvůli péčí o miminko… Ale taky ještě nevím, jak bude Vašík školku snášet. Nakonec se může stát, že bude doma. 🙂

Ale jelikož mám porodit až začátkem listopadu, tak vůbec nevím, co budu od září do té doby dělat, až ho odvedu do školky. Teď mám celý den naplánovaný s ním a furt je co dělat, ale najednou bude „pryč“ . 🙂 Ale tak ono se vždycky něco najde. Ale když tak vzpomínám, tak ještě nedávno jsem ho držela poprvé v náručí a už jde do školky. Strašně to letí.

Co se týče toho nejdůležitějšího, mého těhotenství, tak krom těch občasných divných pocitů od žaludku, mně nic netrápí. Vlastně mě ještě začínají bolet záda, přesněji, bederní páteř. Ale s tím jsem počítala, protože už při prvním těhotenství mi můj ortoped říkal, že mě záda asi hodně potrápí, ale nic. Tak snad se to nerozjede více, zatím se to dá ještě vydržet. Bříško se mi taky pomalu začíná kulatit. Ale rozhodně méně, než u Vašíka… to jsem měla už skoro dvojnásobné. Však byl taky veliký. Mimísek roste, jak má, srdíčko má v pořádku. Jak mi vyjde článek, jdu na další kontrolu, takže příště budu vědět více. Už jsem ale pocítila první pohyby. Sice slabounké a jen velmi zřídka, ale byly tam. Však ono to přijde a už se na to těším. Už si pomalu ani nevzpomínám, jaké to bylo. 🙂

Nakonec jsem neodolala a pořídila jsem našemu mimískovi první věcičky do výbavičky. Koupila jsem pár bodýček a látkovou knížečku. Prostě jsem neodolala. Taky jsme dostali od kamarádky první plínky. Je to úsměvné, když to srovnám s plínkou od Vašíka, který je už naštěstí dlouho používá jen na noc. Takový rozdíl. Ale je to fajn uvědomit si zase, jaké malé to miminko bude. 🙂

Už jsme se s přítelem bavili i o jménech. Pokud to bude holčička, bude to Vendulka – na té jsme se shodli. A pokud to bude chlapeček, bude to pravděpodobně Jakub. Ale o jméně pro chlapečka se bude ještě asi dlouho debatovat.

Jinak celá naše rodina žije poslední dny hokejovým mistrovstvím. Já i můj přítel jsme obrovští fandové a prožíváme to naplno… a nejen my. Všichni tady kolem jsou do toho úplně „zažraní“. Už jsme to přenesli i na Vašíka. Pokud to jde, sedí s námi u televize a řve góóóóoól. Asi to má po mamince a tatínkovi.

Pro dnešek to bude asi zase všechno. Těším se na vás příště. Mějte se hezky.

Ahoj Verča a mimísek

Napsal/a: Veronika