Dnes je to již přes měsíc, co se nám narodil syn Vojtíšek. Je to náš velký uřvánek, který si vyžaduje neustále pozornost a tak budu stručná, protože za chvíli o sobě dá určitě zase vědět:)
Ráda bych se podělila o své zážitky z porodu. Termín porodu mi doktorka stanovila na 9. prosince. Později mi termín upravila na 1. prosince a nakonec podle několika ultrazvuků se vrátila k 9. prosinci. Nemohli jsme se s manželem dočkat, i když jsem se porodu hrozně bála. Nesnesu totiž injekce, při každém odběru krve omdlím…nedovedla jsem si představit, jak zvládnu kapačky…
Nicméně bylo 9. prosince a Vojtíškovi se stále nechtělo na svět. 13. prosince jsem přišla na kontrolu a doktorka mi sdělila, že porodu trochu napomůže a odloupla mi vak blan s tím, že do 17. prosince určitě porodím. Pokud by se tak nestalo, tak prý mám přijít v sedm ráno na porodní sál na indukci. Celý týden se nic nedělo, a tak jsme se 17. prosice ráno vydali do porodnice na vyvolání porodu. Již ráno byl takový malý zádrhel, kterému se teď směji – bydlíme na vesnici 15 km od Pardubic, kde jsem rodila a manžel nenastartoval auto..A tak jsme se do porodnice vydali vlakem. V sedm ráno jsme dorazili do porodnice, kde mi po počátečních administrativních úkonech natočili monitor (byla jsem na něm přes hodinu, protože se Vojta odmítal hnout). Po další přípravě k porodu (vyprázdnění střev) jsem byla zavedena na porodní sál a připojili mě na monitor. Manžel byl celou tu dobu se mnou. Po chvíli přišla sestřička a zavedla mi kapačku. Kupodivu jsem to i přes můj strach z injekcí zvládla:). Poté přišel doktor s nástrojem, který ani nebudu popisovat a napíchl mi plodovou vodu. To bylo 11 hodin dopoledne. Vůbec to nebolelo, a já jsem čekala, co bude dál. Po čtvrt hodině mi začaly kontrakce. Ta první byla neskutečná. Za chvíli přišli další a najednou již byly po pár minutách…Nejvíc jsem se bála o miminko, že mu ublížím, že již nevydržím netlačit. Opět ke mně přišla porodní asistentka s dotazem, zda budu chtít epidurál. Váhala jsem, měla jsem strach z injekcí, a také kdyby byly komplikace a musel by být proveden císařský řez, nemohla bych mít celkovou anestezii. Tak mi sestřička řekla, že se na mě podívá doktor, a jestli budu otevřená na více než centimetr, musím se rozhodnout. Doktor dorazil, prohlédl mě, sdělil mi, že jsem otevřená již na osm centimetrů a není již čas. Pak šlo vše ráz na ráz, najednou jsem mohla tlačit, zatlačila jsem 3x a Vojtíšek byl ve 12:45, tedy po hodině a půl kontrakcí, na světě.
Měla jsem obrovské štěstí, že porod proběhl tak rychle a hladce a chtěla bych poděkovat sestřičkám a doktorům Pardubické porodnice. Byli úžasní, milí a neskutečně mi porod svým přístupem usnadnili.
Napsal/a: Vendula
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (4 vyjádření)
zase jsem se zapoměla přihlásit
Ne nerodila jsem ve Zlíně, rodila jsem v Jičíně. To druhé v Jilemnici a nedá se to srovnat. Jičín jsem úplně odepsala. To mě taky tvrdily že když odteče voda, musí dítě do 24 hodin ven a jak to dopadlo, malej se narodil až 36 hodin po odtoku vody.
Nedá mi to a musím reagovat na Kristýnu,zajímalo by mě,kde jsi rodila,nebylo to náhodou ve Zlíně?Nebo je snad u nás víc tak příšerných porodnic?Mně porod vyvolávali kvůli vysokému tlaku a když mně píchli vodu,řekli mně,že teď už se to musí porodit,že jak odteče voda,musí dítě do 24 hodin na svět.Takže absolutně nechápu…Rodila jsem v porodnici,která není nijak komfortní,ale přístup,hlavně odborný,je perfektní,všichni se snažili,aby to šlo co nejrychleji a malý byl za necelých 6 hodin na světě ( z toho úporné bolesti snad jen 2 hodiny ),epidurál tam ani nedělají,sestry mně to vysvětlily tak,že bych ho nechtěla ani kdybych měla sebevětší bolesti.Myslím,že můžeš být ráda,že všechno dobře dopadlo a malý byl v pořádku.Hodně štěstí!
Ahoj, tak to ti opravdu závidím, že jsi měla tak rychlý porod. Když jsem porodila před 3,5 lety svého prvního synka, řekla jsem tenkrát, že už žádné děti nechci. Bylo to něco strašného.
Bylo to v září, ve středu v 5 hodin ráno mi praskla voda. Vydali jsme se tedy s manželem do porodnice. Bolesti jsem žádné neměla, tak mi dali provokačku a uložili na předporodní pokoj. Celý den se nedělo vůbec nic. Večer mi dali další provokačku, a o půlnoci začali první kontrakce. Jenže to šlo strašně pomalu. Celou noc jsem měla bolesti tak po 4 – 5 minutách a vůbec jsem se nemohla otvírat. Ráno v 6 hodin jsem byla teprve 1 cm, dali mi kapačku, a přesunuli už na porodní sál. Během dvou hodin bolesti tak zesílili, že jsem si říkala že snad každou chvíli porodím. Bolesti byli už po 2 minutách, ale já byla teprve na 3 cm. Tak to bylo až do 2 hodin do odpoledne. Bolesti už se nedali vydržet, byla jsem tak vyčerpaná, že jsem říkala, že snad ani neporodím, že nebudu mít sílu tlačit. Ve 3 hodiny přišla sestra, jestli nechci epidurál, že jsem pořád na 3 cm a že to může ještě dlouho trvat, tak jsem souhlasila. Přišly dvě doktorky, píchali mě půl hodiny injekce do zad, a pak prohlásily, že se nemůžou trefit, tak mi dali jen něco na zklidnění a proti bolesti. Hodinu jsem necítila bolesti. Byla to úleva, sestra mi tedy kapačku dala na plno, abych se začala rychleji otvírat. V 5 hodin přišla doktorka se na mě podívat, to už mi zase začaly kontrakce, a moc mě nepotěšila. Teprve 4 cm, řekla a odešla. To už jsem brečela, manžel mě uklidňoval, a já se svíjela ve sprše v bolestech. Najednou zničehonic jsem cítila hlavičku a nutkání na tlačení. Křičela jsem na sestru, že už potřebuju tlačit, ta mě řekla, že to není možný, ať ještě vydržím, že zavolá doktorku. Lehla jsem si ,a než přišla doktorka, tak jsme se sestrou porodily. Dvakrát jsem zatlačila a malý se v 18:30 narodil. Byla to taková úleva. A jak myslíte, že dopadlo mé předsevzetí, že další dítě už ne? Před měsícem jsem porodila druhého chlapečka – mimochodem v jiné porodnici – a jsem nesmírně šťastná.
Mobile Sliding Menu