Jdeme do finále – 38. týden v běhu

Tak ostuda, ostuda, ale šup, 4 měsíce jsou pryč a je tu zřejmě poslední článek ode mě do Těhotná s VD.
Navážu na článek minule a to dobrou zprávou – vztah je mnohem lepší a máme dětský pokoj a ne skladiště. Stálo mě to teda jeden hysterický výstup s pláčem, kdy už jsem opravdu byla naprosto zoufalá.

Taky si s přítelem promluvila jeho máma, což nemyslím, že by mělo přímý efekt, ale přítele to rozmluvilo. Jak ho znám, tak by mohl v práci s chlapama těžko probírat, že mu maminka dávala kázání, tak si postěžoval mně. Ať je to, jak je to, zafungovalo to. Víc mi doma pomáhá, byl i s Alešekem párkrát venku, bavíme se a je zase milej. Samozřejmě idylka to není, zaprvé já jsem po 5 letech pořád ve střehu, kdy ho to přestane bavit. A za druhé ta závislost na počítači a lenost jsou fakt 2 hrůzostrašný věci. Ale líp se to snáší, když je doma pohoda. Nejvíc zatěžkávací zkouška přijde po porodu. Za prvé se bude muset postarat pár dní o Aleška, až budu v porodnici, i když za pomoci celého příbuzenstva. A za druhé mi pak bude muset pomáhat a to hodně, ale o tom ještě později.

Vždycky, když se něco událo, říkala jsem si – to musím napsat na VD. Ale paměť mám normálně špatnou a teď, co jsem doma na mateřský, tak mi nefunguje snad vůbec. V ložnici si řeknu, že musím něco udělat a než dojdu do obýváku (3 m), tak nejen, že nevím co, ale nevím ani, že jsem něco chtěla udělat. Proto mě nejvíc pobaví, když mě tchýně požádá, abych jí něco připomněla. Já, co si nenapíšu, to většinou není. Ale tak vezmu to v pro mě nejdůležitějších bodech:

1)      Máme dětský pokoj. Chce to ještě dodělat dost věcí, ale hlavně že máme kam uklízet hračky a mohla jsem konečně připravit věci pro miminko. Díky Bohu za sušičku, nemusím žehlit a prádlo je krásně voňavé a nadýchané, přesto vydesinfikované jako po žehlení. Nikdy bych tomu nevěřila, ale jsem teď chodící reklama na sušičky. Jak budu mluvit, až přijde nedoplatek za elektřinu, to je jiná věc. Jediná věc, co mě mrzí, že to přítel udělal tak pozdě. Nechtělo se mi teď měsíc před porodem, kdy už jsem nervózní, začít učit Aleška spát v pokojíčku, aby ho pak nerušila sestřička. Takže spíme pořád spolu v manželské posteli, přítel v dětském pokojíčku na válendě. A tak to asi ještě nějaký čas bude, pokud se nevyskytne něco, co mě donutí to změnit.

2)      Bezproblémové těhotenství skončilo. Takřka jsem přestala chodit, vynechává mi levá kyčel. Tím, jak jí odlehčuju, začala mě bolet i pravá a přidala se nakonec i bederní páteř. Většinu dne prosedím, ležet nemůžu, jak to bolí. Léky brát teď na konci už nechci, prý to po porodu přejde, to jsem na to zvědavá. S Aleškem nedojdu ani do obchodu za rohem, ven chodí už jen s babičkami nebo občas s tatínkem. Vzhledem k tomu, že mi promarodil skoro celé léto se čtyřicítkami horečkami, tak mě mrzí, že si spolu už nic moc neužijeme. Naštěstí on je strašně hodnej chlapeček, rád běhá venku a blbne, ale taky má moc rád skládání puzzle, čtení z knížek, různé říkanky, Duplo apod, co s ním můžu dělat v sedě, a tak nám ten čas rychle uteče. Prababička mu koupila magnetky na lednici – písmenka. Stačí mu říct, aby našel B jako bába a už ho slyším výskat z pokojíčku, že ho našel. Umí takhle už asi 7 písmenek. Zato zručnost mu někdy chybí, Duplo rozloží a rád vyskládá do krabice, ale stále ještě nepochopil, že skládat se musí přesně na sebe, ne jako dřevěný kostky halabala. To jsou pak vzteklý výlevy, když nemůže posadit medvídka na domeček.

3)      Jinak s Aleškem je to vůbec bezva. Máme spoustu našich her a já miluju jeho smích a grimasy. Navzájem se pokoušíme, třeba když mu řeknu – Ne, že se teď budeš usmívat. A on přivře oči a otevře pusu dokořán, jako že děsnej smích. Nebo on si schválně lehne na můj polštář a já ho „musím“ vyhánět. Moc se mu nechce do mluvení, ale však to znáte, mámy rozumí i beze slov, a tak se většinou domluvíme. Mám velikou radost, že hezky jí. Miluje rajčata a hrušky, těch sní i několik denně. Jinak nemá problém s ničím, jen občas má den, kdy prostě nechce přílohu a chce jen maso. Miluje ryby, sní celý filet klidně i bez kaše nebo brambor. Sice si myslím, že 80 cm je na 1,5 roku celkem málo, ale doktorka to nekomentovala. Mám věci od kamarádek a příbuzných na podzim a zimu, ale asi to budeme celou dobu ohrnovat a různě zakládat.

4)      Jinak malá roste, teď by podle posledního měření měla mít cca 3,2 kg. Pořád se mi točí v břiše, to s Aleškem neznám, ten tak občas líně kopnul. Ona jak kdyby se tam propínala do všech stran. Hlavičkou dole je už od cca 20. týdne, to byl i Alešek. Včera jsem ale dozvěděla, že mi to asi nebude moc platné a můj gynekolog mi silně doporučil císařský řez. Po prvním porodu jsem se totiž léčila s močovým měchýřem a totálně propadlým pánevním dnem. Už tehdy mi urogynekolog doporučil rychle otěhotnět, aby se to mohlo odoperovat a močák že mi dají do síťky nebo na pásky. Ale že když plánuju ještě druhý dítě, tak nemá cenu to dělat před tím, že by mi to těhotenství stejně znovu vrátilo do stavu před operací. A bohužel se to nezlepšilo ani cvičením ani časem, jak pan doktor doufal. Prý by byl přirozený porod rizikový, protože miminko není zrovna malé a nemohlo by projít porodními cestami přes to spadlé pánevní dno. Mám si to promyslet do úterý do další kontroly. Poprosila jsem ještě primáře z nemocnice o konzultaci, podívá se na mě, zajímá mě názor dalšího doktora. Váhám hlavně kvůli Aleškovi, nemohla bych se o něj pořádně starat po návratu z porodnice, jizvy se mi hojí hodně špatně a vůbec tak nějak nejsem psychicky připravená na to, že moje dítě přijde na svět jinak než až si samo řekne a přirozeně. Musím to nějak zpracovat, promluvit s primářem a pak se uvidí. Nakonec se s tím určitě vyrovnám, nejsem ten typ, co se donekonečna hrabe v bebíčku, ale prostě od včera jsem tak trochu v šoku.

Tak to je zatím vše, budu se ozývat ještě případně v komentářích a pak už asi přijde růžovka. Tentokrát ta nejrůžovější, snad se doktoři nespletli. Ale i kdyby, mám spoustu modrých věcí po Aleškovi. Přeju všem klidné září i přes ty všechny starosti se školkou a školou. To se nás zatím netýká a ještě nějakou dobu týkat nebude. Držte se!

Napsal/a: Teru