Manžel měl plno kamarádů,než jsme se poznali. S některými se schází ještě teď. Chodím s ním na návštěvy tam,kde mají děti, nebo alespoň ten kamarád má manželku. Někteří chodí i k nám, jezdíme spolu na dovču, na výlety. Takhle to bylo i s Tomášem a Janou…
Až jednou….Volala Jana, že měl Tomáš nehodu, jestli ji odveze můj manžel do nemocnice a já pohlídám děti. Nic bližšího nevěděla, jen to,že boural v pracovní době a v které nemocnici je. Vzala jsem si všech pět dětí a doufala, že to bude v pohodě. Za chvíli manžel volal, že je Tomáš v komatu, skoro všechno má zlomený, no byl na tom hodně špatně. Nabídli jsme Janě, at u nás zůstane, jak dlouho bude chtít. Hned souhlasila, bála se, že by to doma nezvládla. Přivezla si pár prý potřebných věcí a nebylo tu k hnutí.
Jana byla u Tomáše každý den, ale vůbec jí nevnímal. Pořád brečela. Hrozný to bylo i pro děti, furt se ptaly na tátu. Uteklo 14 dní a volali Janě z nemocnice, že se Tomáš probral. Jana hned jela za ním. Jediný, co stihl Tomáš Janě ten den říct bylo, že ho všechno bolí. A usnul.
Druhý den Jana přišla s Tomášovými věcmi, Tomáš umřel. Nemohli jsme tomu věřit, bylo to hrozný. Jeden den ráno odjel do práce a už se nevrátil. On si jel podle pravidel, ale naboural do něj Renault plný opilých mladíků, kteří se vraceli z diskotéky.
Jana se nastěhovala k Tomášovým rodičům. Už k nám moc nechodila. Párkrát jsme si zavolali, ale Jana se uzavřela do sebe a nechtěla s nikým komunikovat. Tak jsme tam za ní hodně začli jezdit a byli jsme u nich skoro jak doma my. Zase se začla smát.
Jednou přišla s tím, že začla chodit s Tomášovým bratrem Martinem. Byli jsme rádi. Po dvou letech po smrti Tomáše Jana začla opět pořádně žít. Po dalších dvou letech se s Martinem vzali. Teď Jana čeká další miminko a věří,že Tomáš všechno ze shora vidí a schvaluje jí to.
Napsal/a: zebra
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
Je to opravdu moc smutný článek, já si nedovedu představit, že by se mi něco podobného stalo.Nedávno zemřel při havárii manžel a syn mé kamarádce.
Je to o to smutnější, že měl děti…
Mě zahynul před 2 měsíci v autě bratr,zrovna se rozváděl, měl také 2 děti,jeho žena tropila scény,ale už se třepala na to ,co zdědí, bratr byl poknikatel a žil si opravdu nadpoměry,já jsem byla pro ně jen sociálka, tak se se mnou nestýkali,bydlím daleko , nikdo mi neposlal ani parte,dozvěděla jsem se to od cizích.Po pohřbu mi můj vlastní táta řekl,že když stratil syna ani mě nemusí vidět, ale to je práce jeho přítelkyně,která jde také jen po penězích a baráku….kam jen ten svět spěje…..
hmmm, nemám moc takové příběhy ráda, stačí to co vysílají v TV – v e zprávách!!!!
Zrovna včera večer mě něco podobného napadlo, když jsem viděla tu mlhu… mamžel jezdí rádno do práce a vím že tou dobou jezdí proti němu lidi z noční – tak aby dával pozor, mikrospánek…..
Je to smutny,ale takovej je zivot.Nekdy krasnej a nekdy krutej.Nikdy jsem na takovy veci nemyslela az do okamziku,kdy se mi narodila mala.Od ty doby(9 mesicu) ziju ve strachu,ze se nekomu neco stane.
Je to smutný příběh, ale nakonec i Jana našla cestu k novému štěstí a má zase důvod „žít“.
To je moc smutný příběh,ale i takové bohužel píše život.Já mám kamarádku,která jela v šestém měsíci těhotenství svému tenkrát příteli na vojnu na přísahu.Ten víkend měl dostat opušťák a měli se vzít.Taky měli bouračku,né jejich vinou a ona zůstala v komatu.Udržovali ji kvůli miminku,ale kamarádce nedávali velkou naději.Malý Mareček se narodil císařským řezem v sedmém měsíci a byl úplně v pořádku.I kamarádka se asi po 6 týdnech probrala a naštěstí mentálně v pořádku,i když má „znetvořený“obličej,který už nebude mít nikdy jako před nehodou.Abych to zkrátila,dnes je Marečkovi 5let,minulý rok byla i ta tehdy neuskutečněná svatba a v plánu je i další miminko.
To je smutný příběh se štastným koncem. Sice to trvalo,ale na Janu se zas usmálo štěstí.
Mobile Sliding Menu