Mateřství a zodpovědnost druhých

V Kam nechodí slunce...

258232_sepia_childs_series_2„Měla bych něco udělat“ – řekla jsem si hned včera v noci po shlédnutí reportáže „Na vlastní oči“ na Nově. Přiznám se, že jsem musela při prvním pohledu na televizi nechat žehlení a dlouho jsem nebyla schopna slova. Když to skončilo, nestačil mi kapesník a můj muž jen těžko slzy ukrýval a zároveň měl hrozný vztek… Reportáž byla o chlapečkovi, který v osmi letech prožil klinickou smrt, když se topil. Dnes je mu deset a je z něj žijící troska. Snad mi jeho blízcí ten výraz prominou, ale podobně se vyjádřili i v pořadu. Maminka se o něj doma stará a věří, že se jeho stav zlepší. Tonutím mu odumřely některé mozkové buňky a nedá se vůbec mluvit o tom nedávno krásném, chytrém a živém chlapečkovi. Celá reportáž na mne zapůsobila o to více, že jsem pedagog a jedním z důvodů, proč tenhle článek píšu je také to, že pan bývalý ředitel školy, který tehdy byl s dětmi a s dalšími kolegy na koupališti, přistoupil k celé věci, jako „stalo se“. Zúčastněné vychovatelky i on dostali půlroční podmíněné tresty. Zjistili až pozdě, že jim chlapec chybí. To už byl čtvrt hodiny pod vodou.
Prostě opravdu se TO někdy stane. Ale nemuselo se stát. Určitě tomu mohli zabránit větší zodpovědností. To tady nemá smysl řešit, něco podobného se stalo kdysi i mně. Naštěstí následky nebyly tak strašné, jako v tomto případě. A bylo to naopak pouze a jen nezodpovědností rodičů té dvouleté holčičky, kterou dali na starost její 6-ti leté sestře a já u toho náhodou byla. Došlo k těžkému úrazu a i přesto, že to nebyla vina moje, ani nikoho z mých podřízených, dodnes, když si na to vzpomenu, zastaví se mi na chvilku srdce.
Chci však mluvit o té mamince, která se osm let těšila ze svého jediného syna, ona i celá jeho rodina byla šťastná, jak jim roste a prospívá a najednou, jenom proto, že si někdo neplnil své povinnosti jak měl, je všechno jinak. Právě proto, že mám tu svou negativní zkušenost se zodpovědností jiných (a bohužel nebyla jediná), neustále bojuji, když mám svého malého synka pustit se školkou na výlet, na cvičení, do bazénu, do školky v přírodě. Budou všichni zodpovědní, alespoň tak, jak bych byla já, nebo alespoň tak, jak jim to ukládá jejich pracovní povinnost? Budou mít svěřené děti stále na očích, zabezpečí všechno tak, aby nemohlo dojít k úrazu, dívají se na svěřené děti jako na své? Nebo je to všechno otázka jenom náhody? Někdy si připadám až sama sobě protivná, že všude vidím nebezpečí. A je to čím dál horší. Čím jsem starší, mám větší strach.
Ten pořad, co byl včera v televizi, by měli vidět povinně všichni, kteří ve své práci nesou za někoho zodpovědnost. Ta bezmocnost matky, která díky lhostejnosti a nezodpovědnosti jiných přijde o zdraví dítěte nebo možná i o něj, je hrozná. A asi jí nikdy nikdo nevysvětlí PROČ ZROVNA ON. To asi vysvětlit takové mámě nejde.
Chtěla bych hned něco udělat, nějak pomoci. Celý den se snažím zjistit jejich adresu, abych mohla přispět na jeho léčení. Neviděli jste někdo ten pořad? Nepamatujete si aspoň vesnici? Tak jsem sedla a napsala tenhle článek. Aspoň se o to musím s někým podělit.

Napsal/a: mamia

Toto taky stojí za přečtení!

Kolik % svého platu dáte v létě za zmrzlinu?

30°C ve stínu. Vedro na padnutí. Nechce se vám pracovat, uklízet, vařit. Stejně nikdo nemá na jídlo chuť. Děti myslí

Čtu dál →
sourozenecká žárlivost

Jak na to, když jsou jako kočka a pes

Objevte 3 věci, které dětem pomůžou, aby přestaly žárlit, ubližovat si a dělat naschvály. Ale pozor, ať to nepropásnete.

Čtu dál →

Soutěž: Nečekaná přátelství

Příběhy o zvířátkách mají rády snad všechny děti. Tři knížky, které jsou jich plné, vám chci dnes představit. Jednu

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (13 vyjádření)

  • Už to jsou tři roky,ale ta událost určitě nenechala nikoho klidným,protože to je nezodpovědné co stalo a trest může být jaký chce a dítě už prostě zdravé nebude.Pevné nervy a hodně štěstí,veselé Velikonoce.

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Danniello,
    promiň, ale stačí okamžik? Vždyť ty děti, o nichž se tu píše, ležely jedno 15 a druhé 20 min pod vodou!!!
    Tohle už je nezodpovědnost, a ne okamžik nepozornosti.

  • Danniella

    Zdravím všechny,
    souhlasím s Láďou, má-li člověk jedno dítě, všechny obavy se soustředí na ně a stane-li se něco, a nemusí to být zdaleka takováhle tragická věc, člověka to příliš vyvádí z míry. Jde tady určitě o hroznou nezodpovědnost, ale nemyslím si, že při dobrém přístupu pedagogů se taková věc stát nemůže. Vždycky se něco takového může stát, a to třeba i rodičům. Někdy stačí okamžik. Ale jistě se dá zodpovědným přístupem většině nehod předejít.

  • Dáša P.
    Dáša P.

    Asi jsem to neměla číst, protože tohle jen voda na můj mlýn, jen posílení mého strachu o děti. A je lhostejno, jestli máte dítě jedno nebo pět. Každé dítě je stejně důležité a jedno nemůže nahradit jiné.
    STRAŠNĚ se o své děti bojím. Vždy jsem se bála o rodiče, o sestru, pak o partnera a teď nejvíc o děti. Snažím se to (doufám že úspěšně) skrývat, snažím se dávat dětem volnost. Ale když jdou na plavání se školou, přiznám se bez mučení, že mám celý den průjem a toužebně očekávám, kdy už zazní zvonek u dveří, kdy se vrací dítko domů…
    Nejen po tomto hrůzném případě 8letého chlapce, ale hlavně po příběhu dítěte, které zapomněli právě na plavání se školou, a přišli na to po 20-ti minutách, bylo pozdě…:-(
    Poznala jsem, že s každou další láskou jde ruku v ruce strach. Koho milujeme, o toho se bojíme. Nevím, proč to tak je.
    Kéž by se takové zbytečné trgédie neděly!!!

  • Když jsem tenhle článek četla poprvé, přehlédla jsem velice podstatnou informaci – cituji „To už byl čtvrt hodiny pod vodou.“. Kdybych byla četla pořádně, zněl by můj předchozí komentář jinak. Mamio dávám ti naprosto za pravdu, stačilo víc zodpovědnosti a neštěstí se nemuselo stát. Aby u vody dítě chybělo čtvrt hodiny a nikdo si nevšiml je trestuhodná nezodpovědnost. Doufám že si to budou pamatovat až do konce života. Mrzí mě, že jsem četla mizerně a podle toho reagovala.

  • Radku (z minového pole), nelze jinak, než abych ti odpověděla. Jezdila jsem na tábory a pořádala sportovní a další akce pro děti skoro dvacet let, takže dovedu dost dobře posoudit, zda se děti uhlídat dají nebo ne. Ano, může se stát leccos. Já budu však stále tvrdit, a mysli si co chceš, že má-li někdo cizí děti na starosti, je jeho povinnost dělat jen to, co má a to na víc než sto procent. Všechno je jen v přístupu a zodpovědnosti k práci, v kontrole a důslednosti. Pokud tohle všechno funguje a lidé (výchovní pracovníci především) chodí do svého zaměstnání, protože si ho vybrali a dělají ho s láskou, nemůže k takové situaci dojít. Tahle fakta, ať už znějí jakkoli, platí i dnes. Nikdy se mi za celá léta nestalo, že by mi rodiče vynadali, že měly třeba děti špinavé prádlo. Podstatnější bylo, že děti měly na chvíle na táboře krásné vzpomínky, že si užily legraci, naučily se nové věci, chtěly jet příště znova a hlavně, že přijely živé a zdravé. Při koupání se vždy musela dodržet zásada: pět dětí s jedním dospělým do vody, ostatní s dalším dospělým na břehu. A nikdy se nic nestalo a všichni to zvládali bez problémů. Nebo myslíš, že jsme měli jen štěstí? Možná, ale mám čisté svědomí, že jsme udělali vždy všechno, abychom to svědomí před rodiči dětí potom čisté mohli mít.

  • Anonymní

    Nekolik let jsem jezdil s malyma detma na tabory a ten kdo nezazil co dokaze skupina 20 peti az deseti letych deti, nemuze hodnotit odpovednost ci neodpovednost vedouciho.A kdyz si po tydnu prijeli rodice pro sva ditka, odmenou nam vedoucim bylo jejich rozhozceni, ze maji spinave kufry a kalhoty, ktere jsme jim uz nestacili vyprat…To same plati pro ucitele jak ve skolce, tak i ve skole.Chapu, ze Ti jsou placeni za to, aby davali na deti pozor.Myslim, ze se jim to dari velice uspesne a patri jim muj obdiv.Proto si myslim, ze by jste tento pripad opravdu meli brat jako tragedii hlavne pro rodice ditete a ne z toho vyvozovat zavery, jak jsou ucitele nezodpoveni a co si pocnou chudaci Vase deti na skolnim vylete …S pozdravem Radek z minoveho pole.

  • Anonymní

    Ten pořad jsem také neviděla, a dost mě ten článek vzal. Dávám svého staršího synka do školky, a počítám s tím, že tam je v dobrých rukou. Ale teď asi budu mít každé ráno trošku obavy. Pokud má člověk děti, tak ho tenhle článek musí zasáhnout, a nevím, pokud by se tohle nám stalo, jestli bych tomu dotyčnýmu byla schopná někdy odpustit, i kdyby to byl někdo z nejbližšího příbuzenstva. Jinak musím dodat, že je ten článek velice hezky napsaný. Mějte se Kristýna

  • Mamio, dlouho jsem nevěděla, co na tohle říct. Ten pořad jsem neviděla, i když mám pocit, že jsem o tom chlapci už slyšela. A nebo to mohl být jiný případ. Mám v hlavě zmatek – až někomu svěřím svoje děti, samozřejmě budu předpokládat, že mi je v pořádku vrátí. Zvlášť je-li to škola a učitelé, kteří si tuhle práci vybrali dobrovolně. Ale nevim, co je to uhlídat skupinu dětí. Obávám se, že i tomu nejpečlivějšímu učiteli se může neštěstí stát. Neobhajuju tyhle konkrétní vychovatele, nevím jak se to stalo, jestli se snažili a nebo tlachali někde v koutku……
    Obávám se, že jediné, co můžeme udělat je uvědomit si, že nejsme nesmrtelní. My ani naše děti. Já vím, zní to krutě a dobře se mi to píše, když obě moje děti sedí vedle mě a dívají se na pohádku. Ale je to bohužel tak.

    V našem sousedství se před mnoha lety stal případ – babička hlídala vnuka, asi pětiletého. Vběhl pod auto a zemřel. Ani nejbližší člověk nemusí uhlídat….

    Jak si ale zajistit, aby ti, kterým svěříš svoje dítě dělali to co mají? Jít s nimi? Dřív se to tak dělalo, že někdo z rodičů dělal doprovod. Ale v okamžiku, kdy s nimi nebudeš, začnou se chovat jinak, pokud budou nezodpovědní. Když budou zodpovědní, budou svojí práci dělat stejně pečlivě před tebou nebo bez tebe. Jak to poznat?

  • Láďo, děkujem :o)

  • Dámy, myslím si, že lékem na vaši úzkost je pořídit si další děti. Čím víc, tím líp. Ona totiž radost, které děti přináší dokáže zahnat i takovéto obavy a když už se něco tak hrozného stane, nebo když přijdete o dítě, víte pro co žít a nikdy nezůstane bez radosti jen zcela ponořené do svého smutku.
    Jinak všem rodičům bych chtěl popřát zdravé děti a co nejvíc radosti ze svých drobečků.

  • Martina 2

    Moc krásně napsáno. Také jsem tu reportáž viděla a moc to na mě zapůsobilo. V tom, že vidíš všude nebezpečí nejsi sama, já mám také strach, jakmile malá není se mnou a myslím si, že takové pocity prožívají všechny maminky. Nejradši bych s ní byla 24 hodin denně, ale to je samozřejmě nesmysl. I když jde dcerku hlídat babička, udávám jí přesné instrukce na co všechno si má dávat pozor. Až si někdy myslím, že to přeháním, vždyť měla taky děti, ale nemůžu si pomoci. Byla bych moc ráda, kdyby se ti povedlo tu adresu sehnat, jestli bys jí mohla sem připsat, určitě se nás najde hodně, kdo chce pomoci.

  • Také jsem včerejší NA VLASTNÍ OČI sledovala s manželem a řekli jsme si, že jistě té rodině plno lidí pomůže. Vesnici si bohužel nepamatuju, ale určitě by poradily v TV NOVA.
    Ten příběh mě také vzal u srdíčka, bylo to hrozné a ten ředitel mluvil tak chladně, jako když se ho to opravdu netýká…Té rodině toho chlapečkě přeji mnoho energie a všeho dobrého a moc bych jim přála, aby se jim veškeré úsilí, které celou dobu věnují jen synkovi, obrátila v dobré a synek se začal uzdravovat.
    Článek jsi napsala moc pěkně, určitě se tady objeví hodně komentářů…

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

TOPlist