Dárci naděje… dárcovství kostní dřeně

Rubrika: Kam nechodí slunce...

li18Chtěla bych zase začít příběhem, příběh-život jedné malé holčičky, kterou jsme potkaly s Liliankou na stacionáři na Homolce. Malinká, okatá a usměvavá, v té době asi 5ti letá princezna tam byla také na jedné z pravidelných transfůzí. S maminkou jsme se daly do řeči…

Bohužel si už nepamatuji jméno…

Předčasný porod, vrozená anémie, a pak závislost na transfůzích krve. Začal se hledat dárce pro tuto malou princeznu. V celém registru dárců kostní dřeně se shodoval v tkáňových transplantačních znacích – HLA antigenech jediný člověk. Daroval kostní dřeň a po náročných dnech, měsících nastal den D. Už už se zdálo, že bude zase dobře…bohužel naneštěstí po nějaké době se nemoc v plném rozsahu vrátila. Jediný možný dárce byl tedy po nějaké době požádán znovu o dárcovství, ale již odmítl.

Nezbývá, než tedy čekat, zda se neobjeví v registru někdo podobně shodný, nějaký zázračně se shodující dvojník, který pomůže.

Když mi to maminka vyprávěla, obě jsme měly slzy na krajíčku, přesně jsem věděla, co cítí. Obrovskou bezmoc a nejistotu a velkou lásku k malé princezně…

V tu chvíli mi bylo moc úzko, měla jsem chuť – kéž by to bylo tak jednoduché – říct, že chci zkusit darovat dřeň já. Chtěla jsem pomoci, za každou cenu, i když jsme se vůbec neznaly.

Hned druhý den jsem se začala zajímat, jak se dá pomoci, není to zase tak složité, a do měsíce jsem byla zařazena do databáze potencionálních dárců kostní dřeně. I když třeba nebudu moci pomoci naší Liliance, chtěla bych nabídnout pomoc někomu jinému.

Honzík už nesplňuje podmínku věku pro vstup do registru, ale podpořil mě a rozhodně je pro:-)

Moc mě bolelo, když jsem zaslechla názor, že jsem blázen, že to přeci bolí. Tahle věta mi zůstala někde hluboko uvnitř, nikdy se nesmířím s tím, že ji dokázala vyslovit Lilianky velmi blízká osoba. To bolí opravdově a napořád…

Děkuji mojí sestřičce Slávce, která se přihlásila do registru automaticky, i když ta šance, že někdy budeme osloveny k dárcovství, je malá, ale dáváme tím naději, naději na nový život a to rozhodně za trochu nepohodlí a možná i malé bolesti stojí. Nemyslíte?

Zde jsou přímo oficiální stránky ČNRDD: www.kostnidren.cz/registr/

Existuje snad větší dar člověka člověku, než je naděje?

Více se můžete dočíst na webu autorky: www.liliankaslunicko.webnode.cz

Napsal/a: Jajulina

Toto taky stojí za přečtení!

Venkovní únikové hry Hunter Games: objevte parádní zábavu

Baví vás klasické únikovky? Vzrušující příběhy a plnění úkolů? Přemýšlíte, kde se dá zažít ta nejlepší úniková hra v

Čtu dál →

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • ahoj, jak je to v Ezpově bájce?slová zraňují víc než činy.

  • Anonymní

    Bokul, mně zase přijdou dnešní lidi úžasní. Stačí, aby vyšel článek v Blesku nebo se odvysílala reportáž ve zprávách a lidé pomáhají ze všech stran – i ti, co sami mají málo, ať už peněz nebo zdraví. Jen se musí o problémech víc mluvit…každý (včetně mě) raději pomáhá konkrétním lidem v konkrétní situaci. Tenhle článek je velmi důležitý – osloví zase další lidi a věřím, že ti, co pomoct můžou, pomůžou.

    Marina

  • bokul

    V dnešní době se čím dál tím méně lidí dokáže obětovat. Nemá smysl sepisovat argumenty, proč tomu tak je – každý, kdo bude chtít, alespoň na jeden přijde.

    O to více si cením všech, kteří se nebojí nepohody, či případné bolesti a jdou do toho. Ať je to transfúze nebo odběr kostní dřeně, či dárcovsví orgánu.

    Skláním se před nimi a děkuji, děkuji všem, kteří se dokáží dělit o ten dar největší – o zdraví.

  • Králíček4

    Ahoj Jajulino,se zájmem jsem přečetla i tvůj druhý článek.Moc mě samotnou mrzí,že se ani já ani manžel již nevejdeme do věkového limitu.Manžel dával roky krev a plazmu,alespoň mohl pomoci tímto způsobem tomu komu bylo potřeba.
    A doufám,že se najde brzo někdo kdo pomůže vaší Liliance.

  • Ahoj Jajulino, se zájmem jsem četla i tento tvůj druhý článek. Můj manžel zhruba před měsícem přišel s tím, že jeho kamarád má leukemii. Znala jsem ho, s manželem svého času pracoval. Je to otec dvou dětiček. Manžel mu automaticky nabídl, že pokud bude potřeba, tak podstoupí testy a daruje mu kostní dřeň, když to bude možné. O bolesti s tím spojené, snad ani jeden z nás nezapřemýšel. Je to jedna z mála věcí, která mě na manželovi lichotí a jsem ráda, že se takto rozhodl.

    I já vám přeji štěstí, pokud bude potřeba, aby se ta správná duše našla a vaší Liliance pomohla.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist