Dárci naděje… dárcovství kostní dřeně

4.2.2010

Jajulina

Chtěla bych zase začít příběhem, příběh-život jedné malé holčičky, kterou jsme potkaly s Liliankou na stacionáři na Homolce. Malinká, okatá a usměvavá, v té době asi 5ti letá princezna tam byla také na jedné z pravidelných transfůzí. S maminkou jsme se daly do řeči…

Bohužel si už nepamatuji jméno…

Předčasný porod, vrozená anémie, a pak závislost na transfůzích krve. Začal se hledat dárce pro tuto malou princeznu. V celém registru dárců kostní dřeně se shodoval v tkáňových transplantačních znacích – HLA antigenech jediný člověk. Daroval kostní dřeň a po náročných dnech, měsících nastal den D. Už už se zdálo, že bude zase dobře…bohužel naneštěstí po nějaké době se nemoc v plném rozsahu vrátila. Jediný možný dárce byl tedy po nějaké době požádán znovu o dárcovství, ale již odmítl.

Nezbývá, než tedy čekat, zda se neobjeví v registru někdo podobně shodný, nějaký zázračně se shodující dvojník, který pomůže.

Když mi to maminka vyprávěla, obě jsme měly slzy na krajíčku, přesně jsem věděla, co cítí. Obrovskou bezmoc a nejistotu a velkou lásku k malé princezně…

V tu chvíli mi bylo moc úzko, měla jsem chuť – kéž by to bylo tak jednoduché – říct, že chci zkusit darovat dřeň já. Chtěla jsem pomoci, za každou cenu, i když jsme se vůbec neznaly.

Hned druhý den jsem se začala zajímat, jak se dá pomoci, není to zase tak složité, a do měsíce jsem byla zařazena do databáze potencionálních dárců kostní dřeně. I když třeba nebudu moci pomoci naší Liliance, chtěla bych nabídnout pomoc někomu jinému.

Honzík už nesplňuje podmínku věku pro vstup do registru, ale podpořil mě a rozhodně je pro:-)

Moc mě bolelo, když jsem zaslechla názor, že jsem blázen, že to přeci bolí. Tahle věta mi zůstala někde hluboko uvnitř, nikdy se nesmířím s tím, že ji dokázala vyslovit Lilianky velmi blízká osoba. To bolí opravdově a napořád…

Děkuji mojí sestřičce Slávce, která se přihlásila do registru automaticky, i když ta šance, že někdy budeme osloveny k dárcovství, je malá, ale dáváme tím naději, naději na nový život a to rozhodně za trochu nepohodlí a možná i malé bolesti stojí. Nemyslíte?

Zde jsou přímo oficiální stránky ČNRDD: www.kostnidren.cz/registr/

Existuje snad větší dar člověka člověku, než je naděje?

Více se můžete dočíst na webu autorky: www.liliankaslunicko.webnode.cz

Líbí?

(Zatím nehodnoceno)

Loading ...

Diskuze k článku

Midi16 napsal:

25.2.2010 v 15:46

ahoj, jak je to v Ezpově bájce?slová zraňují víc než činy.

0 0

Anonymní napsal:

5.2.2010 v 7:52

Bokul, mně zase přijdou dnešní lidi úžasní. Stačí, aby vyšel článek v Blesku nebo se odvysílala reportáž ve zprávách a lidé pomáhají ze všech stran – i ti, co sami mají málo, ať už peněz nebo zdraví. Jen se musí o problémech víc mluvit…každý (včetně mě) raději pomáhá konkrétním lidem v konkrétní situaci. Tenhle článek je velmi důležitý – osloví zase další lidi a věřím, že ti, co pomoct můžou, pomůžou.

Marina

0 0

bokul napsal:

4.2.2010 v 19:30

V dnešní době se čím dál tím méně lidí dokáže obětovat. Nemá smysl sepisovat argumenty, proč tomu tak je – každý, kdo bude chtít, alespoň na jeden přijde.

O to více si cením všech, kteří se nebojí nepohody, či případné bolesti a jdou do toho. Ať je to transfúze nebo odběr kostní dřeně, či dárcovsví orgánu.

Skláním se před nimi a děkuji, děkuji všem, kteří se dokáží dělit o ten dar největší – o zdraví.

0 0

Králíček4 napsal:

4.2.2010 v 18:55

Ahoj Jajulino,se zájmem jsem přečetla i tvůj druhý článek.Moc mě samotnou mrzí,že se ani já ani manžel již nevejdeme do věkového limitu.Manžel dával roky krev a plazmu,alespoň mohl pomoci tímto způsobem tomu komu bylo potřeba.
A doufám,že se najde brzo někdo kdo pomůže vaší Liliance.

0 0

Horempádem napsal:

4.2.2010 v 14:41

Ahoj Jajulino, se zájmem jsem četla i tento tvůj druhý článek. Můj manžel zhruba před měsícem přišel s tím, že jeho kamarád má leukemii. Znala jsem ho, s manželem svého času pracoval. Je to otec dvou dětiček. Manžel mu automaticky nabídl, že pokud bude potřeba, tak podstoupí testy a daruje mu kostní dřeň, když to bude možné. O bolesti s tím spojené, snad ani jeden z nás nezapřemýšel. Je to jedna z mála věcí, která mě na manželovi lichotí a jsem ráda, že se takto rozhodl.

I já vám přeji štěstí, pokud bude potřeba, aby se ta správná duše našla a vaší Liliance pomohla.

0 0

Napište svůj názor