Ahoj, jsem máma dvou dětí ve věku 8 a 5let a již nějakou dobu praktikuji Nevýchovu a píši o tomto svém snažení.
Nyní jsem se delší dobu neozvala, protože jsem četla a pak trochu zkoušela metodu KonMari (pro nezasvěcené knížka Zázračný úklid – pořádek jednou provždy od Marie Kondo). Ne, že bych vyhazovala tak ve velkém, jak radí v knížce. Stále mám pocit, že věcí je více než potřebujeme, ale přesto jsem dost věcí protřídila.
Bohužel je to časově náročné. K tomu chodit do práce, věnovat se dětem, manželovi, … a ještě jsme byli na několika pěkných výletech (Mirákulum, Chýnovská jeskyně, hrad Zvíkov) a pak týden dovolená u moře.
Dnes pro vás mám ohlédnutí za dvěma články z webu Nevýchovy:
Jak moc ve skutečnosti bolí rozbité kolínko?
Článek je o nedorozumění na dětském hřišti mezi maminkou a čtyřletou holčičkou, která si odřela kolínko a pláče. Maminka je z této situace nervózní, nelíbí se jí zájem okolí a tak chce mít vše rychle odbyto.
Věty jako: „Nebul, to nic není.“ nebo podobné jsme slyšeli skoro všichni od svých rodičů či prarodičů.
Celý článek si můžete přečíst přímo na webu Nevýchovy.
Chci se s vámi podělit o naše řešení podobných bebíček.
- Obě děti mají dost často, hlavně nohy samou odřeninu a modřinu.
- Syn si již před delší dobou ulomil zuby – jedničky, které mu musela zubařka vytrhnout a tak čekáme, až dorostou nové. Nedávno uklouzl na roh kovové lavičky a prorazil si ret.
- Dcera při jízdě na kolečkových bruslích měla nohy samou modřinu. To jen, že nejsou zrovna klidné a doma sedící ratolesti, ale pěkná kvítka.
Skoro vždy mám při našich výletech u sebe krabičku první pomoci. Její obsah je již dlouho stejný, a to: obvaz, nůžky, náplasti, nůž, lžičky, mastička na komáří kousance, tablety na bolest v krku a desinfekční roztok Betadine.
Z dětství si pamatuji štípající peroxid vodíku a jsem moc ráda, že jsem objevila něco neštípavého, co desinfikuje a dítě ošetření vydrží bez velkého cukání a slziček, jak moc to v ráně štípe.
Veliký problém nastal, když jsem koupila dětské barevné náplasti. Děti chtěly zalepit i miniaturní, sotva viditelná bebínka, protože se jim líbily barevné prstíky. Ale i tento zájem ustal a nyní ošetřujeme jen větší úrazy.
Několikrát jsem ošetřovala i jiné děti, které upadly a rozbily si kolínka.
Snažím se, abych dětem neříkala, že to nemůže zas tak bolet, tak ať tolik nevyvádí. Já opravdu nevím, jak je to může bolet a tak ošetřím a pokud mají potřebu, tak obejmutí a pofoukání bolístky.
Další článek:
Tohle na mě nezkoušej!
Pojednává o návštěvě cukrárny a koupi dortíku, který dítěti (2 roky) vůbec nechutnal. I tento článek si můžete přečíst přímo na webu Nevýchovy.
Při čtení jsem se musela usmívat, protože první popis situace, kdy dítě nechápe, proč si nemůže dát jiný dort, mě pobavil a ve chvílích nepohody se stále poznávám, podle nevýchovného rozdělení policajt jako vyšitý.
Jinak se snažím dětem vysvětlovat, co jak a proč. Až se občas do vysvětlování zamotám a taky si musím dávat pozor, abych měla jejich plnou pozornost, protože při sledování televize to opravdu nejde. Vůbec nevnímají a já si mohu povídat co chci.
Co se nám moc nedaří
Co mi zatím podle Nevýchovy fakt nejde je, aby děti pomáhaly dobrovolně a bez mučení.
Chci na nich utírání nádobí, úklid hraček a skládání jejich spodního prádla po vyprání. Těch řečí nebo absolutní slepoty a hluchoty si užívám dost a dost. Zkoušela jsem ledacos – domlouvání, vysvětlování, pokuty, bububu, ale nepomáhá zatím nic.
Tohle je tedy nyní můj úkol číslo 1.
Přeji vám všem krásné prázdniny.
Ahoj Květa
Napsal/a: Kvitek1
