Ano, nemýlíte se, čtete správně, napsala jsem můj pitomek! Slovo potomek v přítomnosti, tedy jako teď, nelze používat, neb mého syna zcela pohltila Paní Puberta. Syn se mi mění před očima v muže. Je o hlavu vyšší než já, rostou mu vousy, mluví na mě cizím hlasem a vůbec celkově mám dojem, že je tu se mnou cizí chlap, na kterého si potřebuji zvyknout. 😉
Měním se i já, spolu s ním. Musela jsem přitvrdit, trochu povyměňovat a obnovit běžně používanou slovní zásobu a obohatit ji o různé patvary, nespisovná slůvka, včetně několika nadávek. Ano. Je to tak! Padmé se konečně na sklonku svého života, se šedivějícími vlasy, vějířky vrásek kolem očí a úst naučila nadávat. A mám-li být zcela upřímná a otevřená, musím napsat, že se mi to začalo líbit. Pitomek mi totiž konečně dokázal vysvětlit, tak, abych to pochopila, že čeština není jen ta spisovná (to je přece neskutečná nudaaa!), ba právě naopak, čeština může být i zábavná, plastická a to její „ničení“ zpřestřuje naše výměny. A chci-li mu tzv. stačit a úspěšně mu konkurovat, slovně, výškou už na to nemám, musela jsem na pár let, než ho Puberta pustí ze svých spárů, přistoupit na tuhle novou hru.
No a teď pár drobných střípků.
Vzhledem k tomu, že už u nás přestalo fungovat rozdělování „pro dospělce“ a „pro pulce“, čte moje knížky a ty mi pravidelně stíhá čajznout dřív, než se k nim dostanu já. Tedy se takto propracoval ke knížce, kterou jsem původně vůbec neměla v úmyslu mu půjčit. Zmíněné čtenářování se zove „Vyhlídka na věčnost“ a jedná se o poměrně drsnou záležitost, tzn. fantasy o upírech. Stihl to slouskat během jednoho dne, velmi dobře se u toho bavil a sprosťárny či krveprolití mi četl nahlas se šibalským a potměšilým výrazem v obličejíku. Pacholek jeden. Vyhodnotila jsem to tedy, že to raději číst nebudu vůbec. Pitomek se jal okamžitě aktivně masírovat matku svou a povídá mi: „Nebój sa, si už přec velká holka, to dáš! Fuck(t)! To dáš. Věřííím Ti.“ Chvilku jsem lamentovala a on zas znova: „Esli seš moje, jako že seš, tak musíš! To zvládneš. Buď přece statečná! Pag o tom pokecáme, no ni? A proberem ty amputace hlaviček.“
Druhá douška.
Ranní shon, vaření čaje, příprava snídaně, svačiny do školy.
Pitomek sedí zhroucený u jídelního stolu, oči zavřené, vypadá, že spí. Chvíli ho nechám, to jo, ale pak mi to nedá a ptám se: „Máš připraveno do školy?“ Nic. Neodpovídá. Ani se nepohne. Brvou nehne. Za pár minut prohodím: „Zajímalo by mě, jestli máš nachystaný věci, stravenky na oběd, lístky na autobus, klíče od domu.“ Ticho. Podívám se na něj. Dech pravidelný. Jinak nic. Jemně podrážděně přitlačím: „Synu, prober se, bude půl osmý.“ A v tom se ozve, aniž by otevřel oči: „Čéče, buď f klidu. Hlavně buď f klidu! F klidu, jo?“
Závěr.
Co bylo, už není. Ňůňa Padmina, tedy to poddajné, milé, hodné stvoření, co chtělo s každým vycházet po dobrém, už tu není a hlavně – já už nemám doma miminko, ale pitomka.
Varování.
Rozmyslete si, ale to jako vážně, jestli chcete, abych se sem vrátila.
P. S. Trochu kecám. Jsem to pořád já. Jen trochu ostřejší. Absolvovala jsem totiž vcelku krutý výcvik a zanechalo to na mě stopy. 😉
Ále tak nějakou jemnou křehotinku bych ze sebe ještě vysmrknout mohla. Z nostalgie. K vám. 🙂
Napsal/a: Padmé
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (19 vyjádření)
Ctiradka:
Tak jsem zas nakoukla na VD, po nějaké době a to víš, že mi to nedá, abych právě Tobě neusmrkla odpověď. 😉
Si piš, že jsem todlencto napsala já, pravda, mírně po vlivem, přesto upřímně a na rovinu. Je to vcelku hutná úleva, nehlídat si každý slovo. Tuším, že mi pitomek dává víc, než já jemu.
Jen co bude trochu volnýho času, zas něco sesmolím. A neboj se nic, křehule už dávno zamávala pá pá.
Padmé, já jsem překvapená… velmi mile.. 🙂
Článek mě pobavil, fakt jsem kontrolovala, jestli je od Tebe a s aktuálním datem… 🙂 Moc pěkný… 🙂
A za sebe musím říct, že Tvoje „nové já“ mi je příjemné. Mě to přijde přirozenější. Já za sebe chci, abys se zese tu křehotinku nevysmrkávala ani z nostalgie… 🙂 🙂 🙂
Jo a taky v Tvém podání použít slovo „kokotiny“… no, opravdu jsi mě překvapila.. 🙂 🙂 🙂 🙂 🙂
Holky, děkůjů, Vaše reakce jsou milý. 🙂
Padmé, to se doma alespoň nenudíš 🙂
Padmé, i přes všechny, změny jsi a stále budeš mé sluníčko. To nezmění ani tvůj „pitomek“. A že se rozvíjíš a hraješ hru puberťáků??? Tož vítej, já první prohrála, druhou snad jsme již překleply. Ještě mě čekají další dva souboje, ale ty doufám budou nejdříve tak za 7 let a u Denči doufám si ještě počkám. Ale to u nás bude asi vypadat jako puboš a babička. Jen doufám, že na to budu mít sílu. VÍTEJ ZPÁTKY.
Padmé vy se doma vůbec nenudíte 🙂
Pubertou jsme si prošli všichni a dnes obdivuju své rodiče,že to zvládli s nadhledem a hlavně klidem
🙂 Velmi trefné, mám to štěstí, že se u mě doma vyskytují můj drahý pubošek a má milá puboška :-), pořád drze doufám, že „to dám“. 🙂
Padmé děkuju 🙂
Jé, Padminko, to jsem ráda, že Tě tu zase vidím. Stýskalo se mi po Tvých článcích. A neboj – dáš to!!! Já to dala už dvakrát, přežila jsem to snad ve zdraví a musím říct, že mám doma dva pohodové mladé lidi. Takže – hlavně f klídku, jo?! Já Ti věřím. 😀
Padmé, kterou jste znávaly, by Vám teď nejspíš napsala, že Vám všem velmi děkuje za vlídné přijetí svého pisatelského pokusu, že jí hrkaly slzičky dojetím při čtení Vašich řádků a že ji hřeje u srdíčka, že ji rády čtete. Zřejmě by i odpověděla každé z Vás zvlášť. 😉
Ta „nová“ Padmé, kterou zatím neznáte, Vám napíše:
Několik z Vás mi napsalo a vtáhlo zpátky na VD v podstatě za vlasy. A páč jste se trefily do okamžiku, kdy jsem slavila, oslavovala a byla ovíněná, zcela impulsivně jsem sedla ke kompu, vysmrkla tuhle kokotinku a odeslala do redakce dřív, než jsem si to po sobě vůbec přečetla.
Tákže – moje drahé potvory, občas pro Vás něco sepíšu a prsknu Vám to sem, ať mě nemusíte nahánět po OV nebo na emajlu.
Extra speciál pro nováčka tvorenicko: Tebe neznám, vidím prvně Tvůj nick, tedy si zasloužíš být pozdravena zvlášť. Vítej na VD a ať se Ti tu líbí. 🙂
Mějte se, jag chcete, čuz.
Padmé, když jsem viděla tento článek, nejprve jsem několikrát zkontrolovala datum. Nějak jsem nemohla uvěřit, že čtu aktuální článek od tebe, že to není něco vytaženého z archivu.
Hezký článek, pobavila jsem se. Rozumím ti a jsem ráda, že jsi zpět. 🙂
Padme 😀 zdraviiim !
Zakaz piti kavy u netu 😀 😀
Muj syn uz je v muze,ma 20 a je vic fajn,nez nekteri vice leti muzi 😉
Takovou tu pravou pubertu,jsme prestali v pohode,i dle toho,co slysim u kamaradek,ci co vidim**
Ale zustal mu jedinecny humor,nadhled,vzdy vi, kdy co rict,ze vseho dokaze udelat nadhernou kravinu,umi nas rozesmat,mnohdy mi vazne tecou slzy smichu**
Pritom vsem je strasne hodnej-podrzi nas,ma ke me uctu**muzeme o vsem mluvit**je to skvelej bratr segram**Maji ho radi v praci(meli i ve skolach)**
Zato muj bratr,ten tedaa mel pubertu jako z ucebnice**Chudak maminka(i my) 😉 Nastesti ted z neho je supr dospelach,otec…
Me deti v puberte,dotahly k brusleni venku,k poslechu toho,co zrovna frci 😀 ,a dokazu se vic divat na svet jejich ocima a jak rika i tvuj(skvelej)syn-hlavne bud F kliduuu 😀 muj syn dodava-at ti nelupne v zadech,mum**
No a deti v praci,ve skole,to je samostatny,jiny svet,krehky…(jsou handicapovani a co rodice dali za to,aby meli „poradnou,normalni“pubertu***
Padme ahoj a moc hezke,ale to jsi ty 😉
Ty drsnacko 😀 Cool***
Tak Adam si na Paní Pubertu ještě chvíli počká, ale článek mě skvěle pobavil. Málem jsem i vylila kafe do klávesnice :-). A hlavně mě fascinuje, s jakou nadsázkou tu jeho pubertu zvládáš, já jsem nervák od přírody a jak není po mém, je někdy zle :-).
Drž se, článek super super super :-)))
No tak to jsem ráda, že tohle nemám doma jenom já. Já to mám ale v dvojím podání a puboši se vzájemně doplňují a zkouší hranici mojí trpělivosti. Ale když potom „bouchnu“, to to potom lítá. I když starší puboš se začíná se mnou hádat.
Řeknu – „A už mlč nebo … (dál se nedostanu). Jeho odpověď – „Sem zvědav, co řekneš, protože – sem vdova – jak dobře víš, u mě uplatnit nemůžeš“.
Musím se moc držet, aby mě nevyletěla ruka a jednu mu neflákla. A na větu – „Klid, mám to pod kontrolou“ co se týká učení začínám být alergická.
Takže Padmě piš další články a úvahy. Moc se na ně těším.
Padmé, parada! Zž jsem na Tebe myslela, kde se touláš, žeTě nebylo dlouho vidět a Ty zatím měníš své zvyky a duchem se z Tebe stává mladá, drsná holka… 🙂 Pokračuj, zajímá mě Tvá proměna… 🙂 Měj se krásně! *
jo puberta,jak do ní kluci vlezou,do smrti z ní nevylezou 🙂
Milá Padmé, Tvůj článek mi udělal velikou radost a hlavně mě hned po ránu skvěle pobavil. Těším se na další, to jsem troufalá, viď?! 🙂
PS: Čuz ☺
to mám radost,že Tě opět můžu číst.Výraz „to dáš“ u nás už také proběhl.
Manžel mi pořád říká neboj bude hůř 🙂
No a ty se už nikam nestrácej
Mobile Sliding Menu