Vím, že na toto téma bylo i na stránkách VD napsáno mnoho, přesto mi to nedá….
Píšu za všechny maminky, které z nejrůznějších důvodů kojit ani nezačaly, nebo musely s kojením po nějaké době přestat…
Nezlobte se, ale mně už tato mediální masáž dohání k šílenství…
Ve chvíli, kdy se žena rozhodne mít dítě, je ze všech stran masírována skutečností, že jenom kojení je to jediné správné pro její děťátko, a že máma, která nekojí, upírá svému miminku to nejlepší. Žena, která pak ze zcela objektivních důvodů kojit prostě nemůže, se cítí frustrovaná, zavrženíhodná, má výčitky svědomí a troufám si říct, že v době krátce po porodu, si koleduje o parádní depresi…
Myslím, že se k tomuto tématu mohu vyjádřit už s dostatečným odstupem, protože moje děti už mají 4 a 2 roky.
Já sama jsem byla rozhodnutá své děti za každou cenu kojit co nejdéle. Staršího syna jsem plně kojila asi tři měsíce, poslední měsíc však vůbec nepřibíral. Dětská lékařka rozhodla přejít na umělou výživu. Ještě v ordinaci jsem se rozplakala. Několik dalších dní jsem trpěla obrovskými výčitkami svědomí, dávala jsem ten neúspěch za vinu sama sobě.
Nutno podotknout, že ze strany mého manžela i nejbližší rodiny jsem měla vždy ve všem obrovskou podporu. Jaké bylo ale mé překvapení, když z věčně uřvaného miminka, se během několika málo dní stalo usměvavé, spokojené, šťastné děťátko, které začalo najednou dělat obrovské pokroky! To mi ke štěstí úúúúplně stačilo!!!
Šimona jsem pak částečně kojila ještě další tři měsíce.
Za dva roky se narodil Matěj a já si říkala, že teď už určitě bude vše v naprostém pořádku a těšila se. Problémy začaly už v porodnici. Tehdy ale přišla obrovská pomoc a duševní podpora:
z porodnice nás propouštěla sestřička, která byla shodou okolností u porodu obou mých kluků – paní těsně před důchodem – chce se mi říct´“starý zkušený praktik“. Řekla mi, že pro miminko je ze všeho na světě nejdůležitější klidná, nefrustrovaná a odpočatá máma. Ve chvíli, kdy máte malé děťátko a postarat se musíte i o starší dítě, které vás v té době potřebuje ještě více než kdy jindy, a zvládnout musíte i domácnost, je umělá výživa ve chvíli, kdy máte problémy s kojením, obrovskou úlevou a pomocí.
Matěje jsem kojila a jen na noc mu dávala umělou výživu. Pokud to mohu srovnávat s prvním dítětem, vše bylo daleko více v klidu, Matěj dělal pokroky a já si toto období daleko více užila. Synka jsem částečně kojila půl roku.
I já se dost často setkala s krutou kritikou ze strany až militantních propagátorek kojení. Výčitky? To jsem už vůbec neřešila – sestřička Valentová v porodnici měla totiž naprostou pravdu.
A vliv kojení na zdraví dítěte? Určitě mi většina z vás dá za pravdu, že jeho prospěšnost nejde zobecňovat. Ve svém okolí mám řadu případů, kdy děti kojené trpí alergií, astmatem, jsou často nemocné a naopak…
Takže milé maminky – čekatelky, kojení je sice nádherná věc, která vás krásně sblíží s vaším děťátkem, ale nedělejte si s případným neúspěchem větší hlavu než je potřeba….
Ta sestřička totiž měla fakt pravdu!!
Lenia
Napsal/a: Lenia
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (53 vyjádření)
My nárok nemáme, ale všem dětem jsme kupovali HA mléko. Momentálně Bebu za 305,– (nejlevnější, co jsme kde v Praze objevili, jinak třeba 320 – 330 korun) a myslím, že ji nemáme ani na týden. A to jsme přešli z ještě dražšího Nutrilonu, který prckovi nedělal dobře. Takže fakt nic moc :((.
Hm, my bychom měli nárok na nějaké mléko pro holky s příspěvkem pojišťovny, ale musel by to schvalovat revizní lékař… Než by to schválil, holky by asi umřely hlady.
Ještěže holky byly v pořádku a mohli jsme vzápětí přejít na normální Nutrilon.
Víte ale co mně fakt docela štve? Jak jsou umělé výživy drahé. Proč nemůžou být alespoň z části, třeba jen první půlrok, hrazené pojišťovnou? Vím, že v dnešní době je taková otázka až zbytečná. Ale myslím, že by to mohlo fungovat i jako podpora rodičovství. Vždyť bez mlíčka mimi být nemůže.
Už nějakej pátek musím Nice kupovat mlíčko za 160 korun, když ještě pila 2x denně, měla tu pixlu na necelý týden, teď už alespoň na deset dní.
Vandulo máš naprostou pravdu.Pamatuji si jak jsem řešila s manželem co budeme dělat, když budeme od rána do večera pryč.A řešení bylo jednoduché.Koupila jsem termosku 0,5 litru bohatě stačí.Potom jsem měla petku se studenou vodou a nádobku s Nutrilonem.Mála , když dostala hladíka namíchala jsem mlíčko a bylo po potížích a dělám to do dneška i v noci. Natálka má 14měsíců.
Ahoj,tak já kojím už 2,5roku.Myslím že každá z nás pozná svou hranici kdy dítě odstavit,Když prostě neprospívá a nebo naopak.Ted jsme v takové fázi,kdy už je malý závislý a mám problém ho odstavit.V porodnici byla mamka a ta měla vpáčené bradavky,měla problém s kojením,malá jí pak plakala hlady a tak už v porodnici přešla na UM.Měla z toho výčitky,ale sestřička a všichni ostatní jí dost podpořily.
Víš v čem ale je ten problém? V tom, že když se nekojící maminy začnou o svém problému bavit, vždycky přijde někdo, kdo jim připomene, jak je kojení úžasně pohodlné….nemusí se mýt lahvičky, nemusí se v noci vařit Sunar, cestování je pohodička….no je, no. Jenomže tohle my si moc dobře uvědomujeme, a přesto musíme zvládnout tu nepohodlnou variantu a dítě nakrmit tak jak to jde.
Já patřím mezi ty mamky co jim nebylo dopřáno kojit.Neměla jsem ani kapku mléka a nikdy jsem si neřekla seš špatná máma, že nekojíš.Otázku ¨Proč nekojíš?¨
jsem dostala asi stokrát a bylo to opravdu únavné a někdy nepříjemné.A co se týče té kampaně je strašná.Souhlasím s kojením , že je to nejlepší , ale někdy to nejde a maminka co na to není připravená tak může mít pěkné deprese a to miminku nepřidá.Tak všem nekojícím chci řict jsme všechy dobré maminky.Hlavně,když máme doma spokojená miminka.
No, v pořádku, ale myslím, že máme svobodu slova, tudíž pokud bys pod můj článek o úspěšném kojení napsala, že jsi líná vstávat pětkrát za noc kvůli kojení, asi bych se tomu zasmála a určitě by mi to nepřišlo mimo mísu.
No co už, hlavně, že ty naše děcka mají co jíst…
Sepy, fakt nemusíš vykřikovat Proboha, kde to jsme…Opravdu jsem ti neřekla, že něco nesmíš číst, reagovat, napsat svůj názor….
Jenom mi to přišlo asi stejně na místě, jako kdybych já připsala k článku o úspěšném kojení, že si nedovedu představit vstávat pětkrát za noc na kojení, protože jsem líná.
Prostě je to můj pocit a názor, který jsem napsala na tvůj pocit a názor. Je to špatně?
Vyvalené prso jsem měla tu čest vidět, proto jsem o tom napsala, toť vše. Opět jenom můj názor.
Vandulo, mě to jako poznámka mimo mísu nepřijde, prostě je to fakt, jsem lenoch. To nebyla nějaká výtka nebo tak. Maminkám, které nekojí, nic jiného nezbývá a já jsem ráda, že mě se to netýká.
A to, že je to článek o maminkách, které nekojí? No a co. To jako, že když já kojím, tak si to nemůžu přečíst, nemůžu zareagovat a napsat svůj názor, podělit se o svou zkušenost? Proboha, kde to jsme? A mimochodem, v podstatě se článkem souhlasím a na nekojící maminky nekoukám jako na exoty, neodsuzuji je…
A rozhodně jusem si nevšimla, že by maminky na ulici kojily stylem „vyvalené prso“. Každá z nás je snad trochu cudná a vyndá z pod trika pouze potřebnou část, kterou má mimi stejně v puse. Takže, co je vidět? A když to někomu vadí, tak se prostě nekouká, né? Nevidím v tom problém.
Sepy, já ti tvoje úspěšné kojení opravdu moc přeju, upřímně, ale tenhle článek byl o maminkách, které kojit nemůžou, proto mi tvoje poznámka o vaření Sunaru v noci přijde trošku mimo mísu….
Nesouhlasím s tím, že kojení je to samé jako krmení z lahvičky. Když se maminka bude chovat bezohledně a kojit stylem „vyvalené prso“, tak je to dost o něčem jiném. Ne všem to musí být příjemné – myslím těm okolo ní.
mimkys: no, právě proto píšu, že jsem vděčná za to, že jsem v klidu a pohodě kojila 🙂
Sepy, když to jinak nejde, tak musíš vstát a ten sunar uvařit! Dělala jsem to takhle od půl roka malé a nyní je jí 15 měs. a ještě 2x za noc vstávám a dělám jí ho.
Pavla
Já kojila Danka do 20ti měsíců, kdykoliv a kdekoliv, podle potřeby. A rozhodně jsem při tom neměla výraz „JÁ JSEM MATKA A KOJÍM – A VY TO VŠICHNI RESPEKTUJTE…“ Malej měl prostě hlad a konec, je to jako když nekojenému dítěti dáte na lavičce v parku flašku, rohlík nebo cokoliv jiného…
Ale jinak nejsem nějaký propagátor kojení, někomu to jde, někomu ne, někdo má problémy, někdo ne.
Já jsem kojila ráda, problémy jsem neměla a v noci jsem se vyspala. Nedovedu si představit, že bych musela, třeba ve tři ráno, vstát a jít vařit Sunar. Jsem na tohle lenoch 🙂
Vandulo,
díky-přesně to jsem měla na mysli. Naprosto souhlasím…
Myslím že přesně chápu, co chtěla Tamina říct. Nepsala přece o nějakém diskrétním kojení na veřejnosti, ale o matkách, které kojí s výrazem – JÁ JSEM MATKA A KOJÍM – A VY TO VŠICHNI RESPEKTUJTE….Nemůžu si pomoct, ale čas od času takovou vidím. Dneska už je mi to jedno, maximálně si pomyslím svoje, ale moc dobře si pamatuju, že dřív, za bezdětna, mi to moc příjemné nebylo. Prostě jsem nevěděla kam s očima, bylo mi trapně, asi za ni….
Já vím že se mi to kecá, když jsem sama na veřejnosti nikdy nekojila, ale přes to si myslím, že to vždycky jde udělat tak, aby to bylo příjemné všem okolo – prostě se otočit zády, snažit se, aby to bylo opravdu jenom kojení, a ne exhibice – kojení na odiv.
Ahoj Lenio,jsem rada za tvuj članek.Mam taky problemy s kojením.Kojím častečně a dokrmuji Nutrilonem.Začalo to tak,že maly nepřibíral a doktorka řekla ,že musíme přikrmovat.První jsem měla velke výčitky svědomí,ale když jsem mluvila s jinýma mamkama,ktere mají problemy s kojením tak jsem se uklidnila a teď jsem v pohodě malý roste a vypada spokojeně.Pa Simona
Tak se taky přidávám k diskuzi o kojení a popíšu vlastní zkušenost. Mám dvě děti v rozmezí 15.let. První dceru jsem kojila jen tři měsíce. Nejspíš proto, že jsem byla hloupá a dala na „rady zkušených“ a kojila po třech hodinách. Výsledek byl řvoucí hladové miminko, vystresovaná mamina a brzký přechod na umělou výživu.Mlíčko prostě nebylo. Strašně mě to mrzelo, ale bohužel, tenkrát jsem si myslela, že je chyba ve mě, že prostě na to nemám. Lucka vyrostla ve zdravou pěknou holčinu a nekojení na ní nezanechalo žádné následky.
U druhého miminka už je situace jiná, nikdo mi nenařizoval kojit přesně na čas a tak Dáda dostal, kdykoliv si vzpomněl. Brzy mu bude 15. měsíců a ještě kojíme.Sice už jen hodně málo /tak 1x za den nebo časně ráno okolo 5.hod./ Mezi jeho 11. a 12.měsícem, jsme najeli na večerní dávku sunaru a později jsme k tomu přidali i ranní dávku sunaru. Takže teď momentálně kojíme i pijeme sunar.Úplné odstavení nechávám plně na něm a zatím se mu moc nechce.
Jsem strašně rádá, že u druhého miminka se mi povedlo kojit takhle dlouho a viděla jsem v tom jen samé plusy. Hodně cestujeme a tak mi moc vyhovovalo balení mlíčka, které bylo kdykoliv připravené a ve správné teplotě.Kojila jsem kdekoliv a neřešila, jestli někoho pobuřuju. Mimochodem s žádnou špatnou reakcí jsem se nikdy nesetkala, naopak…. Dneska už se kojení na veřejnosti bere jako naprostá samozřejmost a většina lidí se nad tím nepozastavuje.Pravda je, že jsem nikdy nedávla na obdiv „pozor já kojím“ ale snažila jsem se chovat nenápadně. Ale to určitě dělá většina rozumných mamin.
Jak dlouho kojit? To si asi určí maminka, miminko nebo jiné okolnosti sami. Děkuju všem okolnostem, že se mi daří koji tak dlouho, ale v žádném případě nezatracuju maminky, které nemůžou své děti kojit. V dospělosti stejně těžko poznáte kdo byl jak dlouho kojený a naštěstí se to nemusí psát na čelo.
Já kojila také na veřejnosti a blbý mi to nepřišlo. Byli jsem na pouti, malá měla necelé 4 měsíce a nebylo kde nakojit, tak jsem jí nakojila uprostřed kolotočů a všichni mi byli ukradení…
Hm, já si pamatuju, když jsme s holkama úplně malinkýma byli na dětské klinice v Olmiku, čekali jsme na UZV… a přestože jsem jen přikojovala, tak tam jsem je prostě nakojila, lahvička čekala k babičce…
A sestřička se mě snažila dostat do kojící místnosti – to mi připadalo fakt divné….
A na očním oddělení v přerovské nemocnici jsem teda v čekárně nekojila – tam byli samí senioři (senioři, né seniorky) a všichni čučeli jen na nás…
Naštěstí pak sestřičku napadlo, že mají prázdný pokoj, kde můžu holky nakojit. Tam jsem byla za to soukromí ráda.
Mobile Sliding Menu