Dudlík – nejlepší kamarád?

Rubrika: Jsem máma

1029626_amiraliKdyž se nám narodil syn v roce 2001, byla jsem zásadně proti, aby mu už v nemocnici dávali dudlík. Doma jsem ho ještě chvíli také striktně odmítala synkovi dávat s tím, že to není zdravé, že pak nebude sát s prsů a já nevím ještě, pro jaké všechny důvody jsem je zamítala, až do té doby, než ho začaly asi po 14dnech doma, trápit prdíky a malej brečel a brečelco brečel, přímo vyřvával a nebyl k utišení…přehazovali jsme si ho s manželem a tak jsem si řekla, zkusíme dudlík.


Sáhla jsem tedy do šuplíku a z oněch 6různých, kterými mě obdarovala tchýně, jsem vytáhla takový ten nejmenší-co má velikost číslo 1. Když jsem ho malýmu dala do pusy (samozřejmě dudlík předem prošel nutnou vyvářkou), zašklebil se tak, že jsem měla pocit, že vyvrhne celý obsah svého žaludku mě přímo do obličeje.
Řekla jsem si, že mu prostě nejede, ale nevzdávala jsem to..doslova jsem mu ten dudlík pořád zkoušela do jeho malé pusinky strkat, šmrdlala jsem ho jím po rtíkách a asi po 15-20minutách si jej úspěšně nechal v puse, asi na 3minutky. Jenže při pohybu hlavičkou mu vypadl a on hned začal pomlaskávat a vystrkovat jazýček a začal jakoby natahovat. Tak jsem smotala jednu bavlněnou plínku, dala malýmu dudlík do papulky a smotanou plínkou jsem mu zlehka dudlík podložila tak, aby mu nevypadl, když měl hlavičku na stranua vida, během pár minutek malej konečně usnul.
Jásala jsem a v duchu děkovala Pánu Bohu, že někomu vnukl nápad vyrobit dudlík! A tak se od té doby stal dudlík stálým a nejlepším přítelem našeho Martínka. Když bylo Martínkovi asi půl roku, přibyl k dudlíku ještě jeden nerozlučný kamarád-sametový fialový, asi 30cm, pejsek-rasu bych tipovala na kokra nebo něco takového. Takže dudlík a pejsek byli jeho nerozluční kamarádi a kam šel Martínek, tihle jeho dva kámoši museli s ním.

Když jsem poprvé šla pejska prát, malej brečel a nebyl k utišení, musela jsem ho vzít k pračce a ukázat mu, jak se tam občas uvnitř za sklem, mihne onen jeho milovaný kamarád.
Nedovedete si snad ani představit ten nešťastný výraz a pak, to bylo radosti, když jsem mu ho podávala.

Jak šli dny, týdny, měsíce a uběhli i 2roky, řekli jsme si, že je čas, aby se Martínek s jedním ze svých nerozlučných přátel rozloučil. Ano, měli jsme na mysli dudlík.
Netušily jsme, že ještě dobrý rok bude dudlík Martou dělat společníka při spaní. Zapomněla jsem napsat, že kolem 1,5roku jsme omezili dudlík pouze na spaní. Začali jsme s tím, že už je velký chlapeček a že tak velký chlapečci venku s dudlíkem nechodí, že by se mu jiní chlapečci smáli.
Nevím, zda byl tak chápající v 1,5roce nebo co, ale pochopil to hned a dudu bylo jen, když se šlo dělat hají a k tomu nesměl chybět baf baf.
Abych se vrátila k době, kdy jsme si řekli, že je čas, rozloučit se s dudlíkemzačali jsme naivně metodou, že nám ho dobrovolně odevzdá a že ho hodíme do koše a bude klid.no klid byl asi 2sekundy poté, co jsme ho hodily do odpadkového koše ten po uplynutých klidných 2sekundách skončil vysypaný na zemi a mezi odpadky se hrabal náš ubrečený syn a se slovy dudu-dudu jej hledal.
Naštěstí odpadkový koš byl čerstvě vysypaný a tak mu to velkou práci nedalo, takže dudlík putoval do očistné kůry rovnou zase s Martínkem a psíkem do postele, dělat hají.
Další pokus jsme provedli asi za týden, kdy jsme dudlík dali ptáčkovi za okno, protože ptáček má malé ptáčátko-miminko a to potřebuje dudlík (manžel využil synovu nesoustředěnost a dudlík z okna schoval). Syn pak šel a koukal, že tam dudu není a bylo to docela v pohodě sám říkal pipi dudu pá, ovšem problém nastal v době, kdy byl čas udělat hají. Asi po 3/4hodině usedavého pláče nám zase ptáček dudu vrátil, když slyšel, jak Martínek plakal.
Takle ještě následovali celkem asi ještě 3 neúspěšné pokusy (Martínek sám okousaný dudlík hodil do kamen, pak začal vyvádět a zase asi hodinu strašně brečel..tak jsem šla a sáhla pro rezervní dudlík. Další pokus, kdy jsme se s manželem už dohodli, že budeme tvrdí a neslevíme. Slevil dědeček..ten jak slyšel jak Martínek usedavě po obědě pláče, že nemá dudu neboť opět prokousaný jsme jej vyhodily, nelenil, sedl do auta a sjel do nejbližší lékárny a dudu dovezl a nám vynadal, že asi chceme Klikou přivodit psychickou újmu a nedopřát mu dudlíka, když s ním krásně v klidu usne.
To byl poslední náš neúspěšný pokus.Řekli jsme si, že to asi chce čas a že příjde sám, že ho nechce. Prostě jsme to vzdali a říkali jsme si, když synovi byli 3 roky, že vymění dudlík za nějakou pěknou hračku, až budou chodit čerti, ale vše bylo jinak a nepříjemná nemoc v červenci si to vzala do svých rukou.
Martínkovi otekly jednoho dne hrozně dásna, že mu jen špičky zoubků vykukovali, nemohl vůbec jíst, pouze pil, nemohl ani pořádně mluvit a tak mu i dudlík způsoboval bolest. Měl teploty a uprostřed na jazyku měl 1 velký bílý flek olemovaný žlutě. Měl i teploty a nás hnali na kontrolu na dětské oddělení do nejbližší nemocnice, neboť náš dětský lékař měl dovolenou.
Tam nám paní lékařka naordinovala antibiotika a diagnoza: Infekční afty. Totiž než jsme dojeli do 35km vzdálené nemocnice, Martínek těch flíčků měl skoro plnou pusu a ještě vzadu na mandlích. Také poznala, podle zoubků, že Martínek ještě má dudlík, i když jen na spaní. Že prý se mu trochu začínají deformovat jak dásna, tak zoubky.
To nás vyděsilo a řekli jsme si a dost. Martínek nosil dudlík připnutý na svém kamarádovi pejskovi, pro jistotu jsme ho s sebou vzali do nemocnice, kdyby nás tam třeba chtěly nechat. Naštěstí nenechali. Cestou jsme se ještě stavily na nákup a když byl syn venku u auta,odepnula jsem nepozorovaně onen dudlík z řetízku a schovala. Doma jsem ho hned hodila do koše.
Když šel Martínek po obědě spinkat, všiml si, že mu u pejska cosi chybí, ano dudlík. Zeptal se mě, kde je a tak jsem to svedla na paní doktorku a začala vysvětlovat slovy: Víš Martínku, jak máš v puse ty boláčky, tak to je z toho, že pořád všechno strkáš do pusinky a také dudlík, na který jsi už velký. Víš dobře, jak Tě ta bolístka v pusince bolí a to dělají bacily z dudlíku. A tak paní doktorka si dudlík nechala, abys byl zdravý kluk a neměl bolístku. Víš? Martínek jen stál a odbývával mě hlavičkou a já přemýšlela, zda to pochopil.
K mému překvapení šel ulehnout s pejskem a ještě mě dal řetízek od dudlíku..usnul, aníž by cokoliv řekl. Když se vzbudil, šel za babičkou a řekl jí, že spinkal bez dudlíku, protože si ho nechala paní doktorka v nemocnici.
Večer usnul také úplně bez problémů a když k nám někdo přijel, hrdě oznamoval, že si paní doktorka nechala dudlík v nemocnici a řekla bych, že to říkal hrdě :o)

My si konečně oddechli. Stálo nás to tolik pokusů a pak to vyřešili jedny nepříjemné afty. Mimochodem ho trápily ještě asi 10dní, za tu dobu jen pil a zhubl o 2,5kila. Takže když chodily čerti-bylo právě Martínkovi 3roky a 5měsíců, už dudlík dávno neměl.

V té době, co jsme ho odnaučovali na dudlík, jsem přečetla hodně článků o dudlíkách. Ale hodně všude psali, že při dudlíku dítě prý snáz onemocní zánětem středního ucha a zase při užívání dudlíku, se dítko rychleji zklidní a u kojenců je menší riziko náhlého úmrtí dítěte. Ale u dětí, které dlouhodobě užívají dudlík, bylo zjištěno častější výskyt moučnivky v ústní dutině a respirační a střevní infekce.
Dudlík prý není dobré odpírat kojencům, ale od 1.roku je nutné jeho užívání omezit pouze na krátká období stresu dítěte.
Od 2let zásadně prý dudlík do dětské pusinky již nepatří.

Dnes, kdy máme 4měsíční dcerku, jsme zkoušeli schválně pár pokusů, zda i ona bude taková milovnice dudlíku, jako její bráška. Ale když jsme jí zkoušeli dudlík dát, zhnuseně se po jeho ochutnání oklepala a při druhém pokusu se řádně poblinkala.Takže jí ho ani nenutíme a aspoň třeba se ušetříme podobných akcí na jeho odnaučování.
A jak jsou na tom vaši drobečce s dudlíky?

Napsal/a: Andrea

Toto taky stojí za přečtení!

Jak strávit víkend s dětmi v Praze?

Praha je tak kouzelné místo nejen díky své stovce věží nebo památek, ale také proto, že je zde nekonečné

Čtu dál →

Spoření pro děti: jaké máte možnosti?

S novým přírůstkem do rodiny je čas začít myslet na budoucnost. Chcete-li svým ratolestem zajistit lepší start do života, neměli

Čtu dál →

Jak vybrat ty pravé plenky pro novorozené miminko?

Očekávání miminka sebou nese spoustu radosti, ale také rozhodování a nákupů. Jednou z věcí, bez kterých se určitě neobejdete,

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (9 vyjádření)

  • kristýna

    Moc pěkný článek. My to u Davídka neměli žádné pokusy. Dudlíka sice miloval, ale jednou, když mu byl 1,5 roku, jsme jeli na dovolenou. Ten den jsem balila a on byl u babičky, jen jsem ho tam vyzvedla a hned upalovali na vláček. Tatka tam jel s věcma autem, my se chtěli projet mašinkou. Nestíhala jsem. Vyzvedla davídka u babičky jen s dotazem, jestli má vše, a upalovali na vlak. Přijeli jsme, a pořád vše v pohodě. Večer, když jsem ho dávala spát, jsem hledala po tašce dudlíka, až jsem zjistila, že ho babička zapoměla přibalit. Myslela jsem si ,že bude hrozný řev, ukládala jsem Dádu a přemýšlela, jak mu to vysvětlím, jenže ten si na dudlík ani nevzpoměl. Další noc a další noc také ne. Když jsme přijeli domů, našel Davídek náhradního dudlíka v šuplíku. Strčil ho do pusy, po chvíli ho vyplivl, že ho nechce, a od té doby byl bez dudlíku.
    Ted máme Adámka 4 měsíce, ten má od dvou měsíců velikou bambuli – velikost od 6 měsíců a jinej prostě nechce. Tak nevím, jestli to bude tak snadné jako u Davídka, no uvidíme.

  • Obě naše dítka měla dudlíka – vždy plochého NUK. Dcerka do dvou let – jen na spaní, když nám paní doktorka při kontrole řekla, že má zoubky trochu křivé, byl manžel nekompromisní a dudana schoval. Domča byla naštěstí pohodářka a vše si nechala vysvětlit naprosto v klidu a dudlík ji ani nechyběl.
    Po této zkušenosti jsem učila Martínka dudlat jen na spaní asi od 8 měsíců. Věděla jsem totiž, že s ním to nebude tak jednoduché. A tak jsme dudlíka postupně malému kradli po usnutí, jako to popisuje mamia. Martínkovi budou dva roky tento týden a už asi 3 měsíce jsme úplně bez dudlíka – to s plínama je to horší ty má na noc stále.

  • Máme pejska a máme taky 2letou neteř, kterou jsme chtěli odnaučit z dudlíka. má našeho pejska moc ráda, vždycky když ohlašujeme naši návštěvu, dožaduje se aby přijel i onen pejsek. jednou mě napadlo, že jí řekneme, že jí dudlíka snědl ten pejsek. A věřte nebo ne už je víc jak měsíc bez dudlíka a ještě chodí a strašně se směje tomu, že pejsek má dudlíka v bříšku.

  • Když se mi narodila Lucka a za tři a půl roku Kubík, také jsem dudlíka odmítala. Ale zjistili jsme s manželem, že to je nezbytná nutnost. Lucinku jsem moc dlouho nekojila, nějak nám to nevyšlo. Dudlíka měla asi až od třech měsíců. Kubíka jsem kojila do jeho deseti měsíců. U něj byl dudlík nutnost od doby, co přišel z porodnice. Neustále se dožadoval krmení (byl trochu více nenajedený), vždycky vypil všechno mléko, co jsem měla a jediné, co ho uklidnilo, byl dudlík. Přibýval na váze zcela normálně.
    Také jsme nemohli naše děti, syna a dceru od dudlíka odnaučit, ale naštěstí v prosinci chodí Mikuláš a čert. Lucince i Kubíkovi, (byly jim dva roky pryč) jsme vysvětlili, že když Mikulášovi dají dudlíka, dostanou spoustu dobrot. A tak Lucka s Kubíkem nejprve řekli básničku, odevzdali dudlík a potom dostali plný pytel sladkostí a nějakou hračku. Potom to ještě nějakou chvilku zkoušeli(asi tak týden), ale později zjistili, že jim vlastně dudlík nechybí. Všechny dudlíky jsme vyhodili, aby nenašli ani jediného. Dnes je Lucce šest let a Kubíkovi 2,5 roku.

  • Tak naše malá si poslední dobou dělá dudlík ze mě a hlavně v noci každou hodinu. Už jsem jí začala zkoušet dudlík, ale raději si s ním hraje než dumlá.Ale lepší se..už ho v papulce vydrží mít asi půl minuty :o) Snad se dočkám, že tomu příjde na chuť a vymění jej za mé prso s radostí…i když tomu moc věřit nechci.

  • Petra Vymětalová

    My jsme nejdřív dudlíkovat nechtěli, když mi ale došlo, že za dudlík sloužím já, rozhodli jsme se ho vyzkoušet. První pokusy byly neúspěšné, pak na chvíli vzala Áňa jeden dudlík na milost, ale po pár dnech si ho nechala jedině na procházce, jinak letěl obloukem ven. Asi ve 4 týdnech jsem konečně objevila dudlík, který byla ochotná akceptovat, a zjistila jsem, že je možné umýt si vlasy, i když miminko zrovna nespinká.
    Pak jsme narazili na podobný problém jako Hanka. Protože Áňa měla latexový dudel, po nějaké době jí pořádně nabobtnal a pokusy o výměnu končily fiaskem. Prostě už byla zvyklá na ten svůj. Nakonec se nám postupně podařilo vnutit jí novou savičku. Měli jsme pak pořád dva pohodotvostní dudlíky, které jsme průběžně střídali a obměňovali savičky.
    Kolem 8 měsíců jsem začala dudlík přes den hodně omezovat – byl opravdu jen na uklidnění a na spaní. Kolem 10. měsíce se Áňa sama zbavila dudlíku i přes noc. Prostě ho nechtěla, když jsem jí ho dala do pusy, začala se vztekat. Nakonec zas potřebovala dudlat prso, aby usnula.
    Odstavování jsem proto taky bála hlavně z tohoto důvodu, ale zvládlo se to vcelku bez problémů.

  • Naše Lucka se narodila předčasně a byla měsíc v inkubátoru. Tam jí začali dávat takovej ten obyčejnej kulatej latexovej dudlík. Takže když jsme jeli domů, vzali jsme ho s sebou. Byla na něho zvyklá, krásně ji uklidnil a večer ji stačilo jen nakojit a dát s dudlem spát a byl klid…spinkala sama krásně. Když měla asi 4 měsíce (už jsme byli dva měsíce doma) mě upozornila kamarádka, že ten náš dudlík je ten, co se při testování ukázal být nevyhovující, karcinogení atd. Takže jsme ho vyhodili v bláhové naději, že dáme Lucce silikonovej a bude. Bylo! Jenže po klidným usínání. Žádnej jinej dudel Lucka nechce, máme jich doma hromadu, zkoušeli jsme ledacos. Tak jsme bez dudlíku a máme po klidu. Dneska sloužím místo dudlíku večer já, Lucka si po kojení ještě chvilku dudlá prso, než usne. Akorát nevím, jak to bude později, až budu chtít s kojením přestat.

  • Když jsem si přečetla článek o dudlíčcích, hned se mi vybavilo, jak jsme zbavovali „dudýnka“ našeho Jakůbka. Kupodivu se jej poměrně rychle zbavil přes den, ale na noc nám to dalo docela zabrat. Pomohlo tzv. pomalé kradení. To jsme mu dudlíka po usnutí hned jak „zabral“, opatrně vytáhli z pusinky a položili na polštář. Když měl „klidnou“ noc, našli jsme dudlík ráno tam, kam jsme ho položili. Na usnutí ho ale vyžadoval stále až do necelých dvou let. Úplně jsme ho zavrhli tak, že jsme prostě mu jednou řekli, že kamarád Honzík je nemocný a svého dudlíka ztratil. Protože měl Honzíka moc rád, ochotně mu toho svého „půjčil“. S Honzíkem se viděli asi až po dvou měsících a představte si, že si na dudlíka vzpomněl! Naštěstí jsme byly s Honzíkovou maminkou domluvené a ona pohotově vysvětlila, že ten Jakůbkův dudlík Honzíka tehdy uzdravil a tak že ho půjčili zase jiné nemocné kamarádce.
    Takže Jakůbkův „uzdravovací dudlík“ putuje pravděpodobně po celé zemi a uzdravuje děti. Tehdy jsme ho samozřejmě Honzíkovi nepůjčovali, ale dali do takové malé krabičky v zásuvce k mým starým korálkům a řetízkům. Hned jsem se tam po přečtení článku šla podívat a představte si, že tam už tři roky leží. A protože je silikonový, tak je jako nový. Takže, kdyby jste někdo potřeboval „uzdravovací dudlík“ půjčit, dejte vědět!

  • Anonymní

    Pekny clanecek:-)
    No moje ditko 18.mesicu ma dudu jeste na spani a psa taky.:-)))(plysovyho).Doufam ,ze se mi podari ji ho odnaucit driv,nez zacnou nejake potize.Asi bych skoro mohla zacit hned…,ale az uvidim slzy,buh vi jak to dopadne:-(

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist