Aneb zeptej se mého manžela a on ti řekne kdo jsi.
„Lada čeká další miminko,“ sděluji manželovi zprávu, kterou sluchově ani vizuálně na velikonoční návštěvě u známých nezachytil. Jejich malá holčička ještě nemá rok, mezi dětmi tak nebude ani rok a půl…
Mezi holkama mají tříapůlletý věkový rozestup jako my mezi klukama, jen s tím rozdílem, že mezi nimi mají ještě téměř tříletého chlapečka…„Vlastně je buď těhotná nebo kojí a nebo obojí dohromady, to bude mít teda zabíračku,“ pokračuju ve svých úvahách a zpětně si v duchu vyčítám, že jsem na tu zprávu zareagovala opravdu dost vyděšeně, neboť jsem se asi příliš vžila do Ladiny situace. Podotýkám, že i Lada vylíčila svůj stav jako neplánovaný šok.
„Proč? Lada je typickej mateřskej a kojící typ.“
„Kojící typ?“
„Tak třeba ty kojící typ nejsi.“
Oba kluky jsem kojila více než rok, půl roku plně, oba měli vždy maximální váhové přírůstky a v podstatě největší „kojící“ problém jsem měla s odstavováním, což se mi zatím povedlo jen napůl, neboť naše čtrnáctiměsíční batole je při tomto rozhovoru slastně přisáté.
Ale ouha, i kdybych splnila představy své matky a kojila pět let, zřejmě i tak bych zůstala mimo manželovu archetypální kategorii.
Přiznám se, že jinou odpověď jsem ani nečekala, ale zvědavost mi nedala a začala jsem sondovat typologii mých kamarádek.
„A co Ela?“
Ela má doktorát z práv a posledně mi říkala, že kdyby měla možnost babičkovského hlídání, na nějakou hodinu do práce by už teď po roce na mateřské vyrazila ráda. Na cizí hlídací službu není emancipovaná dostatečně, nicméně manžel má v jejím zařazení naprosto jasno, vidí ji jako „typ k plotně“.
Pokud by jsi to Elo četla a poznala se v tomto popisu, můžeš to myslím klidně chápat jako pochvalu svého kuchařského umění.
„A Anna?“
„To je „křesťanka“, tam je to jasný, ti mají deset dětí.“
„Ale vždyť Anna má děti dvě a vrátila se do práce.“
„Tak asi umí počítat.“
Následuje podrobná ekonomická úvaha na téma finanční náročnosti dětí.
Já mám už nějaký čas status „intelektuálky“, což jsem si ale nevysloužila svým myšlenkovým potenciálem, ale dvěma slovy, jež občas používám v souvislosti s domácností a dokonce i vlastními dětmi a to „nebaví“ a „unavená“.
Mohla bych na tom ovšem být (z pohledu manžela) ještě hůř. Žebříček pro rodinu nepoužitelných žen vede kamarádka Edita, která nejde spát před půlnocí, nevynechá žádnou kulturní akci, kamarádi a přátelé si u ní podávají dveře a občas se někteří z nich zdrží pár dní i týdnů. Edita je totiž „bohémka“.
Já jí dávám ovšem mnohem větší šance. Vzhledem k tomu, že jí po několik dní stačí v průměru dvou až tříhodinová dávka spánku, má podle mně úplně ty nejlepší předpoklady pro mateřství.
…
„To tvoje dítě má k tobě nějakou averzi, ne?“
Máme na návštěvě kamarádku (typ „starší sestra“), většinou mého manžela až nekriticky obdivuje, ale i ona si už během chvilky stačila povšimnout, že naše dítě řve, kdykoli přijde do kontaktu s tatínkem.
„Proč? Já mám obě svoje děti stejně rád, ale je pravda, že s Martínkem si člověk ještě tak nepokecá, ale s Libáskem jsme teď byli na výletě…“ načež následuje podrobný popis idylicky stráveného odpoledne otce se synem. Chybí už jen dodat, jak jsem si mezitím relaxovala doma (s batoletem a střevní chřipkou).
Nestačím se divit té brilantní smyčce a přemýšlím, jakýže typ (či atyp?) představuje můj manžel.
Napsal/a: Martyčka
