Hody, hody, doprovody

Nezdobila jsem nalepovacími zajíčky okna jako ostatní sousedé, nezasadila jsem obilí, ze kterého by vyrostla zelená travička, do které bych pak posadila žlutá umělá kuřátka, nebarvila jsem dokonce ani vejce a nedávala je do mísy na stůl…

Manžel dostal na neděli a velikonoční pondělí službu! I když se nejednalo o Vánoce, ale pouhé Velikonoce, přišlo mi to nesmírně líto. Nechtěla jsem být v tento den sama a za oknem zoufale vyhlížet kolemjdoucí mrskače a doufat, že snad někdo zavítá i k nám.
A pak mi máma nabídla, ať jdu k nim. Neváhala jsem ani minutu, sbalila jsem do batůžku to nejnutnější a nastěhovala se k nim s naší dcerkou už v neděli.
Máma měla doma vše schystané, okna polepená zajíčky, na stolech už čekala barvená vajíčka na případné mrskače, v květináči se zelenala tráva a v ní seděla kuřátka, v lednici na míse byly nazdobené chlebíčky a připravené vínečko.
Ráno jsme vstaly, jako každý den, už někdy po šesté hodině, kdy nám dcerka dělala budíček a chtěla si hrát. Bratr vyběhl z pokoje s pletenou žílou, která byla plná barevných mašlí a šlehal a šlehal.
Dcerka, když spatřila tuhle „novou neznámou hračku“, rozzářily se jí oči a ihned se po ní vrhla. Barevné šustivé mašle se jí líbily a s mrskačkou se oháněla hlava nehlava, ani nebylo potřeba jí vysvětlovat, k čemu slouží, přišla na to vlastně sama.
Ale protože bratr chtěl jít vymrskat naši babičku a na baráku obejít některé sousedy, ač nerada, musela mu dcerka mrskačku zase vrátit.
Sotva bratr odešel, stoupla si dcerka za dveře a vyčkávala na jeho příchod. Její nadšení, když se za pár minut zase otevřely dveře, bylo nepopsatelné. Ihned se vrhla po bratrovi a dožadovala se „své“ žíly, se kterou běhala po celém bytě a mlátila s ní každého, co jí síly stačily. A tak si vlastně vyhrála sama a ani nás k tomu nepotřebovala.
Pubertálním opilcům dávno odzvonilo, stali se dospěláky, a já se nemusela obávat návštěvy v pozdních odpoledních hodinách, kdy už měli nějakou tu promili. Netušili totiž ani to, že jsem u svých rodičů, takže mě svojí návštěvou nepoctili. A tak došlo jen pár sousedů z našeho domu a celkově ten den proběhl poměrně v klidu. Jen venku to vypadalo, jakoby se čerti ženili, mrholilo a byla zima.
A protože odpoledne měl domů dorazit manžel, uháněla jsem netrpělivě zpět do našeho doupěte lásky, abych ho přivítala. Rachot klíče v zámku a následné otevření dveří dcerka nemohla neslyšet, okamžitě vyrazila naproti mému manželovi a křičela u toho „tata, tata“. A i když má naše malá teprve 13 měsíců, jde vidět, že už lecčemu rozumí.
A tak jsme od manžela nebyly ani vymrskané, prý už to v odpoledních hodinách neplatí. Možná je to dobře, třeba by přitlačil a odůvodnil to tím, že je to za to, jak jsem ho celý rok zlobila.

Napsal/a: dancingmary