Tak jako každoročně se mě s blížícími se Vánoci, narozeninami a svátkem ptají moji rodiče, co mi mají koupit, co bych si přála. A každoročně to je pro mě velký problém vymyslet něco, čím by mi udělali radost a tak to často končívá obálkou s penězi…
Je to asi zvláštní, ale ty barevné papírky mne netěší, ač mívají často dost vysokou hodnotu. Je ve mně asi pořádně velký kus dítěte, jenže já prostě pořád chci být překvapená!!! Čímkoli. Třeba i propiskou, kosmetikou, nějakou hrou, jakoukoli blbostí, je to jedno, ale prostě dárkem. Ale musím říct, že jednou mi ta obálka udělala velkou radost. Jsou to téměř dva roky a já si přála absolvovat školu smyku a obsah té kouzelné obálky jsem tedy použila k jejímu zaplacení.Když jsem nadšeně sdělovala tuhle novinku mému partnerovi, dlouho se nerozmýšlel, a protože auta jsou jeho vášeň, okamžitě se ke mně přidal a tak jsme objednali kurz pro nás oba.
Když nastal den „D“, zasedli jsme každý za volant svého plechového miláčka a vyrazili na místo konání. Dopoledne jsme absolvovali teoretickou část spolu s dalšími asi 15 smykuchtivými řidiči. Teorie nás nabudila a my po obědě vyrazili všichni jako jeden muž směrem k letištní ploše vstříc praktické části. Když říkám jako jeden muž, je to téměř výstižné. My 3 ženy jsme byly v menšině, ale nebály jsme se vlka nic. Teda já jen do chvíle, než nám instruktor v několika ukázkových jízdách na speciální kluzné fólii předvedl několik přenádherných smyků a pochopitelně taky „hodin“. V tu chvíli jsem si pomyslela „Káčo blbá, kam jsi to dobrovolně vlezla!“ a prohlásila jsem: „Tak já už jsem viděla dost, je to pěkný a teď už můžu jet domů.“ Někteří se evidentně pobavili, zejména náš instruktor… No, samozřejmě jsem nikam neodjela, ale poslušně se jela řadit do kolony aut, která by se dala nazvat kolonou svatební, jen ta nevěsta v posledním z aut chyběla. V plánu odpoledne bylo zvládnout několik figur, jako jsou jízda a brždění na kluzkém povrchu jak na rovině, tak v zatáčce, vyhýbání překážkám a také řízený smyk přes ručku. To bych ani nebyla já, praštěná ženská za volantem, abych pořádně poslouchala instrukce a tak jsem v jedné z prvních figur místo mírného přibrždění pořádně zašlápla na fólii brzdu a světe div se, moje zlatá Mazdička 323F se roztočila rychleji než vrhači kladivem. Pevně jsem svírala volant a snažila se honem vybavit rady z teoretické části. Ty 2 a půl otočky mi přišly jak věčnost a já každou setinu vteřiny čekala, kdy se stejně jako v televizních honičkách i s autem převrátím na střechu a doufala, že stačím vystoupit, než auto vybouchne… 🙂 Nestalo se samozřejmě nic a já jen sklidila pořádný potlesk od instruktorů a hasičů, kteří permanentně a řádně kropili fólii, aby náhodou nepřestala klouzat. A ten adrenalin, co se mi okamžitě vylil do žil, bych mohla prodávat ještě na vánočních trzích. 🙂 Každopádně každou další jízdu jsem jezdila slušně řečeno umírněně a nařízené rozjezdové rychlosti jsem záměrně o 10 km/h ponižovala. Taky mi při jednom z hodnocení instruktor řekl: „Koukejte se příště pořádně rozjet, jezdíte nám tu jak s kočárkem!“ Taky mu vcelku poklesla brada po mé odpovědi, že „Bodejť by ne, když jsme za volantem už dva měsíce dva!“ 🙂
Shrnuto a podtrženo, byla to úžasná zkušenost a určitě bych si ji ještě někdy zopakovala. Podle statistik prý po absolvování jednodenního kurzu dochází ke zlepšení schopností řidiče v průměru o 15-20% a tak je prostoru pro zlepšování určitě ještě dost a ten náš poklad, který už víc jak rok nevozím v bříšku, ale v autosedačce, si máminu (i tátovu) co nejbezpečnější jízdu určitě zaslouží.
Napsal/a: babofka
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (12 vyjádření)
Peťko, má děda ještě nějaké jiné libůstky?:-))
Babofko, dík, žes ten článek napsala, tak já to tedy třeba někdy taky zrealizuju.:-) Jen nevím, kam s těma 3 dětma(do břicha už je nedám:-))) )!
Je to opravdu skvělý nápad na vánoční nebo jiný dárek.
A ty investované peníze se určitě vyplatí.
Jen kdyby k tomu půjčovali i ta auta :-))
To teda koukám! Klobouk dolů!
Asi bych do toho nešla a jako těhule už vůbwec ne.
Já řídím jen pokud musím a v zimě prakticky nejezdím.
Náš děda také rád smykuje. Jak napadne sníh, vždy když jede do garáže, zatáhne ručku a vletí k vratům smykem.
My všichni o této jeho vášni víme, ale stejně se vždy leknu a nadávám, pokud vezeme i děti.
Letos má děda nové auto, nové pneumatiky…napadl první sníh, zrovna jsem s ním jela a on zase před garáží mohutný rozjezd, ručka…a NIC! Auto se ani nehnulo. No, smála jsem se dokonale. 🙂 A děda na to jen….aha, hmmmm, tak nic no….
Ale už to má natrénované a vesele řádí dál. 🙂
No, já se školy smyku účastním pravidelně, coby spolujezdec. Máme v blízkém okolí několik vhodných ploch. A jak napadne sníh, manžel jen tak mimochodem vybere cestu kolem a už smykuje. Bez upozornění. Když jsme tohle absolvovali sami, nevadilo mi to. Ale jak už jsme vzadu měli holčičky….
No a párkrát si to takhle střihnul cestou z nákupu. Hodina po zavíračce a manža nikde. Venku čerstvě nasněženo – kolikrát jsem už šílela, že se něco stalo.
Manža říká, že kdo je připraven, není překvapen. A je pravda, že párkrát se mu to už hodilo.
Ale co se mě týče – já si teprve musím po (letos už 16) letech od autoškoly dokoupit kondiční jízdy. A o škole smyku ani nepřemýšlím. Zatím.
Ájíku, já řidičák mám a neřídím (cca těch let uvedených výše). Já naopak občas mívám sny, že sedím za volantem a to auto nezvládám…
Auto ale je archetypálním symbolem života, životní energie – tak je můj problém možná někde jinde…
;o)
Jak už jsem psala u Lenousiny „Bouračky“, my jsme s mužem oba neřidiči, tudíž ti (ale hlavně ty) co řídí a ještě ke všemu bravurně, mají můj bezmezný obdiv (i když občas mívám sny, v nichž načerno řídím a náááramně si to užívám, jenomže co s řidičákem, když auto je v nedohlednu 🙂 Takže Babofko, i ty máš můj obdiv, zvláště když jsi absolvovala TOHLE – což mi přijde disciplína ne pro zelenáče, a navíc s pinďouskem v bříšku. Moc hezky se to čte 🙂
Kaťule, ta sranda stojí kolem 3-4 tis. za jednodenní kurz, já platila tuším 2700,- ale už je to jak píšu, skoro 2 roky. Zadej si do vyhledavače školu smyku, nebo kurzy bezpečné jízdy.
Quendolino, já když to objednávala, nebyla jsem ještě těhotná, ale než jsme dohodli termín, už to tak bylo. Bylo mi dobře, žádné potíže, tak proč ne, navíc s pupkem už bych asi taky nešla a s malým mimi by to bylo taky nerealizovatelné. 🙂 A platnost poukazu je 1 rok.
Babofko, přečetla jsem to jedním dechem. Taky bych si školu smyku ráda zkusila a vůbec jsem nevěděla, že to jde pod vedením instruktorů zrealizovat.
Ale jsi opravdu odvážná, já bych to jako těhotná neriskovala – to už mi nehrozí, tak začnu pátrat a hledat informace, kde se dá přihlásit.
Teda, jsi odvážná. Taky jsem o tom slyšela, ale zatím jsem se o tom nijak blíže neinformovala, každopádně by to byla zase nová zkušenost, která se dneska mezi „piráty“ v silničním provozu docela dobře hodí. Svého anděla určitě mám, už mě taky dostal párkrát z průšvihu, manža mi vždycky řekne, že jsem měla více štěstí jak rozumu. Většinou bych ale skončila jako oběť já na úkor nějakého „silničního piráta“. Smyk jsem dostala na ledovce v zatáčce asi jednou i s dětmi, naštěstí jsem nezpanikařila, ale s ledovým uvažováním rychle zareagovala.
Kolik tě ta sranda stála? Má někdo přehled o současných cenách? Že bych to navrhla manžovi třeba dneska u večeře? Koupil mi na vánoce nové autíčko, tak by se mu mohl zvýšit krevní tlak …
Lenousi, já o těch tvých sedřených andělech strážných taky četla 🙂 Evidentně školu smyku už nepotřebuješ, když jsi to takhle zmákla bez šrámů na těle (Tvém i dětí) a dokonce i na autě (i když ty je často snazší opravovat).
Babofko, nedávno jsem si školu smyku zkusila naostro – jednou jsem to ukočírovala úplně předpisově, podruhé jsem „zaparkovala“ v příkopě. Můj anděl mě v tom nenechal, nedovolil, abych zničila auto nebo nedej Bůh někoho v něm. Nanečisto bych si to vyzkoušet šla taky, tam bych měla pocit, že na letišti to nemám do čeho napálit. Byl to od Tebe výborný nápad, snad těch smyků naostro nebude moc.
Taky už si asi dva roky říkám, že na tu školu smyku půjdu. Ne že bych se bála, ale nějak není čas. Známý tam byl a říkal, že to, co si tam zkusil, si opravdu pamatuje do dneška. Jo, pro nic za nic se neříká, že zkušenostmi se člověk učí.A hlavně si to pamatuje nadosmrti.
Mobile Sliding Menu