Příběh jarní, vzpomínkový…
„Ty jseš ale nádivka…“ říkali doma, když jsem něco zvorala, zmotala nebo vyšpatnila.
“ To je hlavička!“ chválili ve škole, když se mi dařilo.
O nádivce (zvané taky hlavička) bude první příběh…
Jeden z receptů je navíc vzpomínkový:
Upeču dozlatova kuřátko a vzpomenu si na dětství u babičky na vsi a na její venkovský dvorek, plný různě pobíhajících, kvokajících, štěbetajících opeřenců.
Upečené kuře vykostím, nakrájím na kostičky. Pokrájím i několik housek (pekař tehdy jezdíval v pondělí, ve středu a v sobotu), zaliji trochou mléka a nechám rozmočit. Při vzpomínce na babiččinu zeleninovou zahradu pokrájím menší pórek na kolečka. Čerstvé žampiony (tichý klidný les za domem a moje každoroční houbařská vášeň…) také nakrájím a orestuji na oleji. Posolím je, pokmínuji a vmíchám kuřecí kousky a pórek. Nechám vychladit. Rozšlehám dvě čerstvá domácí vajíčka (dnes by se řeklo BIO), která osolím a přidám je k houskám. Zamíchám lžíci nasekaných čerstvých bylinek, vmíchám žampionovou směs a podle potřeby zahustím strouhankou. Peču a vzpomínám.
Příběh letní, jak jinak než zamilovaný…
Bylo léto, horké léto a kde se vzal, tu se vzal…ON. Sympaťák s velkýma jiskrnýma očima a rozpustilými nápady, korunovalo exotické jméno, vonící příslibem dálek. Klasika: léto přeje lásce a my se do sebe zamilovali, jak jinak než po uši.
Já, žena se snubním prstýnkem a několika potomky, nějaká ta léta taky už na krku, jsem milovaný idol tak ráda pozorovala ve spánku – i sny měl divoké. Náš vztah neskončil s podzimem (jak by se slušelo od nezávazného flirtování), ale trvá již víc než deset let.
Pravda, o moji přízeň se musí dělit – ač nerad – s manželem, který má jedinou podmínku: „Do ložnice mi nesmí…“.
Svého muže zcela chápu – jako spořádaný manžel a hlava rodiny, nehodlá sdílet lože manželské se sokem, který je mladší, dosud plný síly a nezkrotného temperamentu. Natruc můj paličatý ochránce škodí manželovi, jak se dá – zvláště rád krade úrodu (jahody a mrkev) z naší zahrádky.
Jste zvědavi na jméno toho zloděje a mého ctitele?
Jmenuje se Torro – myslíte, že je to pro jezevčíka moc rajcovní jméno?
Příběh podzimní, opsaný…
Byla poslední neděle v září a já se vracela – letos už možná naposled – z víkendového vandru. Tak jako ježek se zahrabe na zimu k jablíčkům, i já se budu muset zahrabat ke svým učebnicím do malého pokoje v jednom paneláku našeho šedého města.
Na tvář mi dopadaly paprsky podzimního slunce, do vlasů se mi pletlo babí léto a míjely mne barevné plechové krabice, napěchované obézními lidmi, košíky letošních václavek a zelenými větvičkami z lesa. Ale bylo mi ve chvíli, kdy jsem šla ve svých vyšisovaných džínách po vyhřátém strništi, moc fajn a byla jsem ráda, že nejsem jednou z nich.
Starý notes – neznámý autor.
Příběh budoucí – zimní, adventní
Tak ten se začne odehrávat zřejmě ve chvíli, kdy z našeho města odjedu do města velikého na nákup vánočních dárků. Jo, a taky budu tvrdit, že letos už doopravdy upeču jenom pět, PĚT druhů cukroví a to: linecké hvězdičky, kokosky, pusinky, pracny, vanilkové rohlíčky, ořechy.
Napsal/a: hannah58
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)
No zní to jednoduše a tak se to rýsuje,že zítra vstanu-né PC nezapnu,hned nakoupím a zkusím.
Už teď bych si dala.
Je fajn,že jsi do detailu vše napsala.
Už vidím holky jak se baví,ale mě to neva,v každém věku je fajn se něco přiučit.
Hanči25,
do té druhé nádivky dáváme většinou kombinaci vepřového uvařeného masa a dobrého uzeného,třebas koupeného – nejlepší ale je libové domácí. Nebo kombinace vařeného masa králičího a opět uzeného. Hovězí maso totiž příliš nekupujeme. Když připravuji nádivku ze šesti rohlíků, dávám asi – bajvočko – 250 ml vývaru, čtyři až pět vajec.Já šetřím, tak dávám čtyři. Ovšem nejprve vyšlehám žloutky, opepřím, osolím a vmíchám do nádivky. Z bílků ušlehám sníh a ten do směsi zlehka vmíchám. Peču v předehřáté troubě, v pekáčku, na 180 st. asi 45 minut. Zbytek vývaru doleju do nádivky po chvíli pečení. A po čtvrt hodině pečení přikreju pekáček pečicím papírem. Špejlí zkouším, zda je nádivka hotová – to se potom na špejli nelepí Tak, ať se podaří – potom, Hanino, písni jak to dopadlo, jo.
Až teď jsem koukla a moooooooc děkuju.
Už na papíru napsaný a mám čas vyzkoušet.Nikdo doma,tak budu pokusy zvládat a z dětí pokusný králíky udělám.
Dvoje maso-takže třeba hovězí +vepřový?
No nesmějte se a pamatujte,že jsem nikdy nádivky nedělala…
JÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ, to je opravdu krásný a zároven i ta nostalgie z toho jde:))))))))))
Zavo, díky!
Hanino25, posílám gramáž – ber ji shovívavě, je to plus minus něco, aneb zhruba:
200 g kuřecího masa,tři housky, 5 dl mléka, menší pórek, 100 g žampionů, bylinkami myslíme řeřichu,petrželku, cibulku, strouhanka 200g.
A čím udivíš skorotchýni – kuchařku s výučním listem? Tímto:
Druhou nádivku připravuji nejméně ze dvou druhů masa. A teď pozor: jeden den staré rohlíky i starší rohlíky vůbec nenamáčíme do mléka a ani mléko nepoužijeme. Kousky rohlíků pěkně dozlatova opečeme na másle na pánvi. Jsou ovoněné máslem a křupavé. Takto je použijeme do nádivky. Místo mléka nádivku zvlhčujeme kvalitním vývarem – v něm se vařilo maso do nádivky. Vývar je kvalitní, když v něm povaříme celou mrkev i další kořenovou zeleninu, taky celou cibuli. Zeleninu vyhodíme. A to je potom nádivka, kterou lze jíst nejen na Velikonoce, ale kdykoliv, i s čerstvou zeleninou jako přílohou, zatepla, zastudena, jak kdo chce. A hlavně – kouká každá tchýně!!!
Krááása, dýchá z toho láska, léto i vánoce.. je to vůbec možný?
No Hannah,báječný.
Příběh první jsem přečetla po druhé s tužkou v ruce a přesvědčením,že nádivku konečně zvládnu.U nás se moc nedělali a v mé domáctnosti taky né a skorotchýně je kuchařka vyučená tak si zkusím díky Tobě „šplhnout.Nevadí,že se budu tak trošku chlubit cizím peřím???
Ten druhý ,tos mě dostala.Už se mi honilo v hlavě jaké může mít jméno a konec mě rozesmál.
A na ten poslední,ikdyž ten podzimní je krásně romantický,si počkáme zda opravdu zvládneš Svá předcevzetí.
Piš dál,hezky se to čte…
Mobile Sliding Menu