Poslední záchvěv zimy

Rubrika: Jen tak

Uvízla jsem doma. Syn onemocněl a musím přiznat, že jsem se tomu ani moc nedivila, ve třídě postupně onemocněla většina dětí a poté, co jim „odpadl“ i třídní profesor, mi bylo jasné, že je to jen otázka času, kdy na něj přijde řada…

Cítila jsem se nesvá, jak je nemocný, špatně spím nebo nespím vůbec. A když on pak přes den spí a dohání noční spánkový dluh, já většinou vařím nebo žehlím. Nicméně tentokrát jsem byla opravdu uondaná, že jsem si v duchu říkala, že se na žádnou aktivitu nezmůžu. A jen mi tahle myšlenka prolétla hlavou, začaly se z nebe snášet sněhové vločky. Odhrnula jsem záclonu a dívala se oknem ven. Přesto, že už se na jaro těším a v podstatě se dá říct, že ho vyhlížím a očekávám, musím říct, že jsem tou nádherou byla okouzlena. Vločky se lehounce a tiše snášely k zemi, byly velké jako pětikoruny a vše venku pomalu halily do bílé. A to je krásné. Moc krásné. Na mě to působí velice něžným a křehkým dojmem, vše je čisté a kouzelné.
Když v tom mi přelétl přímo před nosem, tedy – před oknem, pták. Chvilku jsem nechápavě mrkala.
A pak mě napadlo, jestli třeba nemá hlad. To je holt výsledek „maminkovského povolání“, stále myslím na něčí žaludek. Tak jsem zalovila ve špajzce a našla jsem zbytky loňských vlašských oříšků a k tomu pytlík slunečnicových semínek. Ořechy jsem vyloupala a spolu se slunečnicí jsem to nasypala do krmítka.
Nejdřív se nedělo nic. Byl klid.
Nikde ani živáčka.

Zvonci_VDdlask_VD

V duchu jsem si pomyslela, až vám všechno zasype sníh, bude vám bašta na krmítku milá. A ani jsem nemusela tak dlouho čekat. Nejprve se osmělila sýkorka. Přilétla, během zlomku jedné vteřiny popadla do zobáčku oříšek a v mžiku byla pryč. Nestihla jsem ani mrknout. Uplynulo několik minut a zas nic. Po chvíli přilétl kos, usadil se přímo v krmítku a začal zobat slunečnici, naprosto klidný a bez obav. A to byl zřejmě signál pro ostatní ptáčky – aspoň já si to tak zcela laicky vykládám – začali létat ke krmítku, štěbetat, domlouvat se, pípat a diskutovat spolu. Byl to úchvatný pohled. Asi to nebudu umět dost dobře popsat slovy, ale život je opravdu nejkrásnější, když o sobě dává vědět – ať už je to drobounké poskakování malých nožiček po krmítku nebo ladný pohyb křídel vzduchem. Nádhera. Jedním slovem – nádhera.

sykorka_konadraSojka_VD

A v tu chvíli jsem se odplížila po čtyřech pro foťák, abych ty drobné návštěvníky svým pohybem nevyplašila a nejdřív zpovzdálí, pak jdouc blíž, ale schovaná za opěradlem židle, jsem začala fotit. A fotila jsem a fotila, až jsem se ztratila v čase a přestala vnímat. Byl to zvláštní nepopsatelný pocit. Moc jsem si přála zachytit ten okamžik, vyfotit tu krásu, zdokumentovat každého ptáčka na krmítku, nedočkavě jsem čekala na každého dalšího hosta a tlouklo mi srdíčko, když přilétl roztomilý opeřenec a mně se podařilo ho vyfotit. Pravdou totiž je, že ti malí drobní úžasní tvorové jsou nesmírně rychlí. Takže na drtivé většině fotek mám buď krmítko, prázdné krmítko, neb jsem stiskla spoušť a než to fotoaparát zachytil, byl ptáček pryč. Tudíž bych mohla 80% fotek označit názvem „krmítko stokrát jinak“. Nebo jsem zachytila jen svištění vzduchem, rozmázlé křídlo jako tah štětcem či ptáčkovo pozadí. A ano, musím se přiznat, že prdelek mám spousty, desítky a desítky.
sykorka_babka_VDSAM_2094_modrinka

Nicméně – pár fotek se mi snad aspoň trochu povedlo a tak je posílám… Vám na VD… jako pohlazení na duši a zároveň jako prosbu – vemte zimu na milost, stejně už odchází…

Přeji krásný sluníčkový den :-).

Napsal/a: Padmé

Toto taky stojí za přečtení!

Jak vybrat první šlapací kolo?

Pamatujete si své první kolo? Možná jste ho jako já našli pod stromečkem, možná to byl dárek k narozeninám. A

Čtu dál →

Pravda a lži o kontaktním rodičovství

Možná jste tenhle název už slyšeli a možná ne. Tak jako tak, pokusím se vám ozřejmit, co to doopravdy

Čtu dál →

[Soutěž] Rozčesejme Česko

Účes do školy a do školky během chvilky? Jde to! Díky knize Rozčesejme Česko přestává být česání sci-fi! 3

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (7 vyjádření)

  • Padmé

    Ahoj Danasi, děkuji za Tvoji reakci :-). Je to od Tebe milé :-).

    Máte-li dvě kočky, pak je to jasné! Kočky a ptáčci nejdou dohromady. My kočku nemáme a sousedi mají takovou „rozmazlenou“ ( je jen doma a na procházky chodí na vodítku) :-).

    Ahoj Lien, děkuji za odpověď. Chápu to, jak jsou kolem jiná zvířata, tak to asi nejde, ptáčci jsou opravdu velmi plachá stvoření.

  • Lien

    Padmé my krmítko nemáme, máme kozy a slepice a ono je hrozně zajímá, jediná možnost by byla dát ho na okna do silnice, které jsou tak nízko, že by asi ptáčkové odvahu nenašli.

  • danasi

    Padmé, jedním slovem překrásné. Pěkné pohlazení po dušičce. Rozplývala jsem se tu s tebou. Ty prostě nikdy nezklameš.

    U nás letos bylo krmítko prázdné, neb jsem nechtěla lákat ptáčky do jisté záhuby. Naše dvě kočky Bělka a Špína, by měli hostinu. I když potvůrky dostávají vybrané lahůdky, jako játra, vařené masenko, vývar atd. Stejně jsou to zdatné lovkyně a myší a nebohých ptášků ulovily dosti i tak. A náš pes, aby se nenechal zahambit, vše co donesou po mém zkouknutí ihned odtáhne a sežere.

  • Padmé

    Ahoj Lien, děkuji za napsání.
    Zrovna dnes u nás chumelí, tak si na to jaro budu muset ještě chvíli počkat.

    A teď mě tak napadá, jestli máš krmítko? Bydlíš někde stranou města, že? To by u Vás mohlo být dost opeřenců k pokoukání (i na focení).

  • Lien

    Krásné, článek i ptáčkové, děkuji za sdílení.

  • Padmé

    Suodal, děkuji Ti za Tvou reakci :-).
    Ani já bych nemohla napsat, že zimu zbožňuji, nebyla by to pravda. Nicméně – zimu obvykle přežiji díky lyžování, neb mě baví a teď, poslední dny, díky focení :-). Na jaro se ale už také těším! 🙂 A moc :-).

    Je moc dobře, že ses dokázala vymanit ze smutnílkovských stavů a dívat se na zimu jako přirozenou součást běhu času a střídání ročních období.

    A být medvídkem… a zazimovat… to by vůbec nemuselo být špatné.. 😀 😉 :-).

  • Krásné zimní čtení – **děkuji** 🙂 Každý rok trpívám lednovou depresí ze zimy. Už nějaký čas se dívám na SVĚT trošku jinýma očima…jsem v podstatě medvědí typ. Na podzim zalezu a vytáhnou mě až první jarní paprsky. I letos tomu nebylo jinak, jen s tím rozdílem, že jsem nenadávala na zimu a neměla depresi, tak jako roky před tím. Zimu beru jako velký a klidný spánek Matky přírody, kdy nabírá sílu, aby nás na jaře mohla uchvátit svým neskutečným kouzlem životního koloběhu, který jsme my lidé začali brát jako naprostou samozřejmost a už se vůbec nepozastavujeme nad tímto neuvěřitelným kouzlem, které je naprosto dokonalé.

    Odpočívala příroda, tak jsem odpočívala taky. Každý den cítím víc a víc, jak mi do žil proudí jaro. Cítím neuvěřitelnou jarní únavu, ale zároveň se cítím každý den silnější a těším se na to, až se nám jaro ukáže v plné kráse. 🙂

    A souhlasím s tou křehkostí a čistotou-je to nádhera…myslím, že jsem zimu už navždy vzala na milost 🙂

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist