Zase něco hledám. Partner dnes balil našemu batolíkovi věci k babičce. Chybí mi bambucké máslo, bepanthen a olej na prdíky. Kdo ví, k čemu to budou potřebovat…
První nedobytnou skrýší se stal prostor za kuchyňskou linkou. V nestřeženém okamžiku při návštěvě tety Barborky tam naházel všechna zvířátka z vkládačky. Asi po roce přemýšlení, jestli vkládačku vyhodit nebo ne, jsem zjistila, že stačí pouze odstrčit jedno prkno a zvířátka jsem vysvobodila (vzápětí je Kubík „uklidil“ do krabice s vysavačem).
Další návštěva tety Barborky nás stála víc úsilí. Když jsem poté byla na WC, uvědomila jsem si, že v míse něco chybí – ten závěs na voňavou tyčinku. Tyčinka už tam dávno nebyla, protože jsem se bála, že by ji náš drobek mohl sníst, ale závěs tam zůstal, nicméně dlouho jsem ho chtěla vyhodit. „Asi už jsem ho vyhodila“, pomyslela jsem si. Po několika dalších použitích toalety začalo být jasné, že závěs jsem nevyhodila, ale činorodé dítko to učinilo za mě. A to tak šikovně, že závěs byl nenávratně ztracený a používání záchodu se stávalo noční můrou. Nutno podotknout, že teta u nás byla v sobotu. V pondělí po několika marných telefonátech na různá místa, která měla aspoň trochu společného s vodou, záchody a bytem, to museli tatínek a šikovný kamarád vyřešit ručně.
Jindy zase partner hledal spací trenky. Trenek má sice spoustu, ale jen jedny jsou ty pravé na spaní a když je večer nemůže najít, je velice nervózní. Podíval se všude možně, prohrabal i koš na prádlo a nic. Myslela jsem si, jaký je to bordelář, protože jsem je určitě viděla povalovat v obýváku. Ale nebyly tam. Přítel nakonec usnul bez nich s nějakou slabou náhražkou. Našla jsem je druhý den, když jsem věšela ven prádlo. Ležely dole pod oknem spolu s nočníkem, aby jim nebylo smutno.
Většina ztracených věcí se časem naštěstí vynoří. Dětský plastový obouvák jsem po dvou dnech vyklepala z gumáku (samozřejmě oba dva dny pršelo a Kuba v gumácích bez problémů chodil venku). Pět plastových lžiček jsem po měsíci našla zastrkané pod sedákem jídelní židličky, celý měsíc na nich Kubík spokojeně seděl. Nástavec na vysavač byl uložený v kufru, cédéčko se našlo pod kobercem. Tutovkou se stál prostor pod postelí, vždy se tam dá něco najít.
Nicméně pár drobností pořád chybí. Netuším, kde je ukryto několik dětských cédeček. A kam zmizel svinovací metr? Kde jsou dudlíky a kam se ztrácejí ponožky? A proč nenávratně mizí vždy jen jedna a ne celý pár?
Napsal/a: Sonča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (2 vyjádření)
Sončo, to je opravdu moc hezké :)))
jj, co se týká skrýší hlavně na důležité věci, jsou naše zlatíčka velmi vynalézavá. My jsme takhle nedávno hledali Jeníkova nejoblíbenější autíčka – oblíbená v tom smyslu, že s nimi chodil jíst, spát, v noci si vylezl z postýlky a hledal je pod ní, prostě je nedal z ruky. Poté, co jsem překopala doslova celý dům, rozdělala gauč a tatínek horkotěžko sehnal nová – stejná – našli jsme je asi v jediné krabici, kam jsme se nedívali 🙂
A Babofko, Dominek takhle v roce „uklidil“ klíče kamarádce – po hodině hledání jsme je našly na dně plného odpadkového koše :))
Sončo, moc krásný… 🙂 S ponožkama mám jasno – vždycky (jen jednu!) žere pračka, v tom naše dětičky nejedou. Ale v tom ostatním ano… 😉 U nás je teď v kurzu odpadkový koš. Malej chodí a důležitě odnáší vše nepotřebné do koše a úplně se děsím okamžiku, kdy o něčem usoudí, že je to fakt nedůležité a zralé do koše a my už to vůbec nikdy nenajdeme… 🙂