Návštěva Doby kamenné

No ano, byli jsme v době kamenné. Nevěříte? Nemusíte. My tam opravdu byli a bylo to hrozně fajn. A jak jsme se tam dostali? Úplně jednoduše. Čtěte…

Měla jsem narozeniny – už 28. – hrůza, co? No není to zase taková hrůza, ale 16 už to není. To ale není pointa příběhu, i když… má to s tím hodně společného. Protože jsme dlouho s manželem nikde nebyli a chtěli jsme si odpočinout od Natálky, tak jsem jako dárek od mamky dostala penízky, abychom si mohli zajít někam se odreagovat – například na romantickou večeři. Manžel slíbil, že popřípadě zbytek večeře doplatí. Tak nějak vyplynulo, že jsme to po x letech spojili ještě s posezením se švagrovou a švagrem, kteří si také rádi od svého čtyřletého raubíře Tadeáška odpočinou.

Manžela napadlo, že bychom mohli jít do restaurace Pravěk. Zarezervovali jsme si tam tedy místa, z netu si vytiskli jídelní lístek, týden si z něj vybírali a hrozně se těšili.

Nastal den D. Našňořila jsem se – po dlouhé době se hezky namalovala, oblékla, učesala – docela příjemná změna :o) Manžel se také hezky oblékl. Ladili jsme dokonale – oba jsme měli červené svršky :o) Rozloučili se s babičkou a Natálkou a šli do víru velkoměsta. Dorazili jsme k restauraci, vešli dovnitř a tam se na nás vrhla dobově oblečená divoženka. Měla dlouhé rozpuštěné vlasy, zašpiněnou tvář a na sobě kožešiny. Hned na nás vytasila: „Jaká jste tlupa?“, hrozně se jí líbila kožešina, kterou měla švagrová na bundě a hlasitě to také komentovala: „z kterého zvířete to máš?“. U mě ji zaujaly červené vlasy a byla z toho upřímně vykulená: „jé, tobě hoří vlasy“. Škoda, že nelze popsat i styl mluvy – hlas přizpůsobila situaci a mluvila – no trošku jako Ostravaci – kratky zobaci (doufám, že to nikdo nevezme jako urážku :o)).

Usadila nás ke stolu a vysvětlila, jak se objednává. „To musiš napsat tady na papír, co chceš, jinak ti nic nedonesu. Jasný? Jestli ne, zavolam na tebe šamana a ten si to s tebou vyřídi. Až to budeš mit, tak zařehtáš na koule – jo voni tu nejsou, tak prostě zaboucháš do stolu, nebo na mě houkneš, jasný?“

Byli jsme z toho trošku rozčarovaní, přece jenom není člověk na takové chování zvyklý. Ale začali jsme studovat lístek, abychom s velkým zklamáním zjistili, že to jaksi není to samé, co bylo na netu. To co jsme už měli vybrané, tam prostě neměli. Škandál!!! Po dlouhém debatování jsme se zeptali, jak to že to tak je. A bylo nám vysvětleno, že tahle restaurace je „Doba kamenná“ a že na internetu je jídelní lístek restaurace „Pravěk“ a že oni se přejmenovali a mají tudíž i trošku jinou nabídku. Nám nastala perná chvilka, kdy jsme se dohadovali, zda zůstaneme či nikoliv. No nakonec jsme se rozhodli zůstat – bylo nám hloupé se zvednout a odejít. A udělali jsme dobře.

Na papírek jsme si napsali vybraná jídla, která nám během chviličky donesli. Bylo to v opravdu neuvěřitelné chviličce – takovou rychlost jsem ještě nikde nezažila. Ještě musím upozornit na to, že protože jsme byli v době kamenné, tak jsme nedostali žádné příbory – ano, jedlo se rukama. Pilo se z kameninových misek nebo džbánků a jedlo se z prkýnek nebo kameninových talířů. Bylo to trošku neobvyklé jíst biftek a zeleninu rukama, ale na druhou stranu to bylo docela vtipné.

To jsme ještě netušili, že celým večerem nás bude provázet i „divadelní představení“. Někdy po půl 8 se ztlumila světla a přiběhli tam šamani – v kožešinách, pomalovaní a opravdu divocí chlapíci :o)).

Příběh byl vpodstatě velice jednoduchý – hloupější válečník chtěl převzít místo šamanovi a ukradl oheň. Pak se rozhodovalo o jeho smrti nebo životě. Zůstal naživu, ačkoliv celá restaurace byla proti :o). V dalším dějství se obětovala panna šamanovým bohům. Nejdřív to zkoušeli u mě (stále je hrozně fascinovali mé vlasy) – ale jsem od přírody stydlivá a nerada se někde předvádím, takže nakonec si vybrali slečnu od vedlejšího stolu.

Poslední představení bylo kolem půl 10, kdy to vyvrcholilo rejem bubnů a skotačením divoženek, šamanů a i některých z nás, kdy nás vytáhli, abychom také tancovali :o)

V průběhu celého večera se nám obsluha velmi věnovala, každou chvilku se divoženky ptaly, zda nám něco nechybí. Jedna se udivovala, že už zase „žerem“ a druhá naopak, jak to, že si nic nedáme.

Musím říct, že to byl opravdu super zážitek, který jsme nikdo nečekali. Ceny tam sice byly poněkud vyšší – hlavně pití, ale zase to bylo okořeněno opravdu báječnou zábavou. Už dlouho jsem se takto nenasmála a neužila si večer.

Z romantické večeře tedy nakonec byla cesta do Doby kamenné a já jsem opravdu originálně oslavila své 28. narozeniny.

Napsal/a: Arabart