Tak si tak říkám, kolikrát člověk v životě maturuje. Jednou? Dvakrát? Třikrát? Do kolika mám vlastně počítat? Ono maturitou tak nějak často lidé nazývají plnění úkolů, které dají zabrat nejenom mozkovým buňkám, ale i fyzicky nebo třeba psychicky. Podobnou maturitu jsem zažila i já dnes…
Nicméně je pár věcí, které na tomto kočárku chci „vylepšit“, ještě než jej budeme muset poprvé použít. Chtěla bych jej vyčistit, přišít nějaké drobnosti (většinou jsou to uvolněné zipy) a přidělat jezdec k jednomu zipu. Takže jsem se dnes v nepřítomnosti mého muže vydala do garáže, kde kočárek parkujeme, abych jej odstrojila a odnesla pratelné díly domů k vyčištění a opravě.
Začala jsem pláštěnkou, kterou jsme použili k převozu, protože zrovna chumelilo. S ní nenastal jediný problém. Dále jsem sundala tašku, kam jsem chtěla složit pláštěnku. Pak následovalo sundávání zateplovacích prvků. Vše šlo tak nějak z hladka a já měla radost – do té doby než jsem zjistila, že mi nejdou jisté prvky sundat 🙁 No a jelikož jsem celkem technicky zdatná, tak jsem s citem ženy zkoušela všechny možné varianty až díl po dílu byl dole. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem se chystala ozkoušet přehození rukojeti a místo toho se mi kočárek začal krásně skládat 🙂 Ale co, nikdo učený z nebe nespadl – i přehození rukojeti jsem nakonec zvládla. Nakonec už na mě koukaly z kočárku jen dva díly… stříška a díl, který má miminko pod zády ve sporťáku.
I stříšku jsem nakonec přeprala – odmontovala jsem šroubky a stříšku jsem stáhla z madla. Co ale s tím posledním dílem? Když už jsem došla tak daleko – rozhodně to přeci nevzdám. A tak tělocvik s poněkud vyvinutým bříškem pokračoval. A jaké bylo mé překvapení, když jsem zádovou část přesunula z ležící polohy do sedící 🙂 Tak a teď jak s tím zpět? Zkoušela jsem vše, co mi přišlo pod ruku – ale abych Vás nenapínala, nakonec se mi nepodařilo vyhrát. Kočárek je teď v garáži s posledním dílem v poloze pro sezení.
Vy, zkušenější, se mi už asi pěknou dobu smějete… No, nedá se nic dělat, holt se nemám koho zeptat a jediné, v čem vidím jiskřičku naděje, je záruční list, který jsem si vymohla od původních majitelů. Když jsem si ho u večeře četla, byla jsem pobavená skutečností, že jsem si návod nepřečetla před mou „svlékací“ kočárkovou akcí. Nakonec, všechny postupy jsem dodržela, jen to bylo časově trochu náročnější. I to vrácení konstrukce do „ležící“ polohy jsem se pokoušela správně, jen se nezadařilo.
Takže se zase chystám zítra – s úsměvem, pěkně zvesela, protože při dnešní akci jsem nejednou našemu očekávanému Davídkovi šeptala, že „mamka asi dělá podruhé maturitu“ 🙂 a ať se na ní nezlobí, že koupila ojetý kočárek a že ho teď chce dát do dokonalého pořádku. Co myslíte, odmaturuji na druhý pokus? 🙂
Doufám, že vy, zkušené maminky, pro mne najdete pochopení, že jsem se potřebovala svěřit. Třeba se některá z Vás v mém příběhu taky tak trochu viděla a není to až tak neobvyklé, že věci nejdou na první pokus a chce to trpělivost. A tu já mám 🙂 Snad ji bude mít se mnou i Davídek, protože se začínám bát, kdy nastane další maturita…
Napsal/a: bokul
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (14 vyjádření)
Kdyz to po sobe ctu po roce, vzpominam si na minuly patek, kdy jsem byla v Pardubicich u lekare a moje mamka, ktera me presvedcila, at ten kocarek zvednu pak mrkala na to, jak jsem „maturovala“, kdyz mi to neslo dat do puvodni polohy…
Ale na konec, odmaturovala 🙂
haha:-) to mi připomíná skládání přenosné postýlky:-)))) pokaždé když ji skládám,tak je to néé maturita ale závěrečná práce na vysoké škole:-)))) Prcek v ní spí u babičky a to je tak 4x za rok:-)) Vždycky mě dostane mrcha:-))) K
Tak nakonec ten poslední „problematický“ díl sundal tatínek. Dopředu jsme si koupili nýty a udělali jsme dobře, neb sundávání 2 plastové nýty nevydržely.
Navíc, kočárek se prý už nevyrábí, tak mi nezbývá doufat než že poslouží k účelu…
Leč nové a nové dny mi přinášejí další díly maturitní zkoušky a musím přiznat, to ta maturita před téměř deseti lety byla jednodušší 🙂
Jarmuschko, co se tyce toho rozkladani a skladani… pripomenulo mi to jednu uz dost davnou prihodu.
Mamka pri sundavani kufru ze skrine rozbila na cca 8 dilu kryt od svetla. No a me v te dobe bylo cca 10 roku a chopila jsem se opravy. Normalne jsem ty dily slepila a nechala jsem ten kryt, aby zaschnul. Vecer prisel bracha a nesl si z kuchyne do obyvaku talir s gulasem a do toho krytu kopnul… Kdyz jsem videla stovku kousku toho krytu, mela jsem tehda pocit ze ho budu muset zastrelit… Kryt samozrejme skoncil v kosi a me netesilo to, ze jsem si „hrala“ s necim, co jednim konutim bylo zniceno…
Trošku mi to připomnělo, když jsme doma bez návodu montovali zapůjčenou dětskou postýlku.
Museli jsme trošku dumat, ale dali jsme to dohromady – i bočnici jsme mohli dávat dolů.
Pak jsem na Spektru v jednom seriálu věnovaném dvojčatům viděla mladý britský pár, který montoval tu samou postýlku, v ruce návod. A nesložili. (No nakonec asi jo – kam by dali dítě, že…)
Ale taky jsem zažila pocit morálního vítězství, když jsme od jedné maminky (naší stálé dodavatelky) dostali k oblečení i dětskou kuchyňku. Rozloženou a bez návodu. Na první pohled to vypadalo, že snad nějaký díl chybí.
Manžel nad tím dumal asi 20 minut, pak znechuceně odešel.
Mě se to složit podařilo. Nevím, jestli to je tematikou této hračky (však i v reálu jsem to já, kdo tráví v kuchyni více času).
Jen se modlím, aby ji holčičky nerozebraly. Jednou už se jim to podařilo a když jsem ji pak – vlastně podruhé – dávala dohromady, hodně jsem se zapotila.
;o)
Bokul, pěkný článek :))
Určitě jsem se nesmála, jsi dobrá, žes to zvládla i bez návodu 🙂 Tak doufám, žes zvládla i ten poslední díl bez problémů …. poučená a …opravdu technicky zdatná :))
Urcite dam vedet… Jinak jsem byla v obchode a snazila jsem se zjistit, zdaly ty pridelavaci plastove dily se daji dokoupit (pro pripad, kdy by mi topri sundavani prasklo…) – odpoved jsem nedostala.
No a „zkusena“ svagrova mi rekla, ze to nemam sundavat – a at ten kocar peru normalne v celku… coz tedy delat nebudu a ani by me to v zivote nenapadlo.
Nektere dily uz jsou vyprane… takze prace na maturitnim ukolu stale probiha :-))
daj určite vedieť ako to nakoniec dopadlo, či sa podaril aj ten posledný diel 🙂
Pěkný článek 🙂
Já mám kočárek po synovi schovaný ve sklepě a také mě čeká praní všeho – no myslím, že na Tebe budu vzpomínat 🙂
Manzel byl myslim na chalupe… dala jsem si to jako „zensky“ ukol, ktery budu resit v jeho nepritomnosti 🙂
milý článoček, určite sa ti nesmejem, ved my ženy chceme mať všetko tip-top, skúšame hocijaké veci a nevzdávame sa! 🙂 len ma zaujíma prečo ti s tým vrátením do pôvodnej polohy nepomohol manžel?
Děkuji za podporu a povzbuzení 🙂
Polohovací část jsem nakonec zvládla, ale poslední díl zatím dole není, neb se bojím, že ty druky (nebo jak se to jmenuje) zlomím… Je to umělé a já ani nevím, zda se to dá samostatně sehnat (takže vyrážím do města na průzkum 😀 ).
hezké počteníčko:-))) Ta zelená barvička by se mi taky moc líbila:-))) K
ahojky,hezky napsané a přeji ti ať úspěšně odmaturuješ!jako tetička jsem měla taky problém s kočárkem pořád padala stříška nic nefungovalo tak jsem jí raději nechala nahoře a postěžovala si jedné “ babičce “ v parku a hle byl ukryt jeden čudlík pod stříškou tož se nedej a vyhraj papapa
Mobile Sliding Menu