Maturita tak trochu jinak…

Tak si tak říkám, kolikrát člověk v životě maturuje. Jednou? Dvakrát? Třikrát? Do kolika mám vlastně počítat? Ono maturitou tak nějak často lidé nazývají plnění úkolů, které dají zabrat nejenom mozkovým buňkám, ale i fyzicky nebo třeba psychicky. Podobnou maturitu jsem zažila i já dnes…

Před několika dny jsme koupili s mužem použitý kočárek, pro naše očekávané miminko. Je krásný a věřím, že i co do účelovosti splňuje vše, co od něho očekáváme. Přeci jsme ho nekupovali kvůli té krásné světle zelené barvě, která tak dokonale ladí s mým batohem Má přehazovací rukojeť, která se dá polohovat (v porovnání s nabídkou v obchodě, kde buď bylo jedno nebo druhé), tašku na mimčo, zateplovací prvky, stojánek na pití, 3 místa, která lze otevřít a umožnit tak miminku výhled, moskitiéru, pláštěnku, tašku na rukojeť i odložný prostor na nákup.

Nicméně je pár věcí, které na tomto kočárku chci „vylepšit“, ještě než jej budeme muset poprvé použít. Chtěla bych jej vyčistit, přišít nějaké drobnosti (většinou jsou to uvolněné zipy) a přidělat jezdec k jednomu zipu. Takže jsem se dnes v nepřítomnosti mého muže vydala do garáže, kde kočárek parkujeme, abych jej odstrojila a odnesla pratelné díly domů k vyčištění a opravě.

Začala jsem pláštěnkou, kterou jsme použili k převozu, protože zrovna chumelilo. S ní nenastal jediný problém. Dále jsem sundala tašku, kam jsem chtěla složit pláštěnku. Pak následovalo sundávání zateplovacích prvků. Vše šlo tak nějak z hladka a já měla radost – do té doby než jsem zjistila, že mi nejdou jisté prvky sundat No a jelikož jsem celkem technicky zdatná, tak jsem s citem ženy zkoušela všechny možné varianty až díl po dílu byl dole. Problém nastal ve chvíli, kdy jsem se chystala ozkoušet přehození rukojeti a místo toho se mi kočárek začal krásně skládat Ale co, nikdo učený z nebe nespadl – i přehození rukojeti jsem nakonec zvládla. Nakonec už na mě koukaly z kočárku jen dva díly… stříška a díl, který má miminko pod zády ve sporťáku.

I stříšku jsem nakonec přeprala – odmontovala jsem šroubky a stříšku jsem stáhla z madla. Co ale s tím posledním dílem? Když už jsem došla tak daleko – rozhodně to přeci nevzdám. A tak tělocvik s poněkud vyvinutým bříškem pokračoval. A jaké bylo mé překvapení, když jsem zádovou část přesunula z ležící polohy do sedící Tak a teď jak s tím zpět? Zkoušela jsem vše, co mi přišlo pod ruku – ale abych Vás nenapínala, nakonec se mi nepodařilo vyhrát. Kočárek je teď v garáži s posledním dílem v poloze pro sezení.

Vy, zkušenější, se mi už asi pěknou dobu smějete… No, nedá se nic dělat, holt se nemám koho zeptat a jediné, v čem vidím jiskřičku naděje, je záruční list, který jsem si vymohla od původních majitelů. Když jsem si ho u večeře četla, byla jsem pobavená skutečností, že jsem si návod nepřečetla před mou „svlékací“ kočárkovou akcí. Nakonec, všechny postupy jsem dodržela, jen to bylo časově trochu náročnější. I to vrácení konstrukce do „ležící“ polohy jsem se pokoušela správně, jen se nezadařilo.

Takže se zase chystám zítra – s úsměvem, pěkně zvesela, protože při dnešní akci jsem nejednou našemu očekávanému Davídkovi šeptala, že „mamka asi dělá podruhé maturitu“ a ať se na ní nezlobí, že koupila ojetý kočárek a že ho teď chce dát do dokonalého pořádku. Co myslíte, odmaturuji na druhý pokus?

Doufám, že vy, zkušené maminky, pro mne najdete pochopení, že jsem se potřebovala svěřit. Třeba se některá z Vás v mém příběhu taky tak trochu viděla a není to až tak neobvyklé, že věci nejdou na první pokus a chce to trpělivost. A tu já mám Snad ji bude mít se mnou i Davídek, protože se začínám bát, kdy nastane další maturita…