Vetsina z Vas jste tu uz dlouho maminky, takze Vam urcite pripada automaticke, ze doma mate holcicku jmenem ….. chlapecka jmenem …….
Ale jak jste to mely s vyberem jmena ?
Vedely jste hned, prte bude ….. nebo jste mely vice moznosti ?
Take jste slysely komentare nad budoucim jmenem, ze jste se radsi nevyjadrovaly ?
A vyberu se zucastnili i prarodice ?
U nas, s blizicim se terminem si zaciname pripadat trosku rozpacite… Dumali jsme a dumali, ze jsme se o tom nakonec prestali na nekolik tydnu i bavit…..
Nejen, ze nestaci jen krestni jmeno, musime vymyslet i tzv. prostredni krestni jmeno. Pisi musime, v manzelove rodine je to tradicni a pro me….hm, pokud mi tedy vylozene nepolozi pani matrikarka nuz na krk, at si pospisim….prijimam…
Mam ale jedinou podminku…
Jmena musi byt evropska. Mam to tu rada, ale pri predstave, ze mam doma nejakou Heather nebo Britney… dekuji, nechci…
Na druhou stranu, s typickym ceskym jmenem jako je treba Eliska, ji cekaji, chudinku, jen problemy s vyslovnosti a psanim (ne tedy primo ji a jeji maminku-jako tedy me !!!!,ale okoli), asi by se ji muselo rikat Ela, Elizabeth …
To mi pripomina, jeste kdyz jsme nevedeli, ze to bude ta slibovana „devocka“, moje mamka prohlasila: „Me se libi jmeno Jason“… moje namitka; „Mami, to zni desne americky“…. odpoved: „Ne, ne…. Jason je Jason….. „Ale mamiiii, to se cte Dzejsn….“ (smich na obou stranach, telefonu….)
Takze takhle to je u nas…. cekam „bezejmenne mimco“ ;), nastesti pry ta matrikarka nechodi tak brzy a nekdy se stane, ze si rodice prinesou mimco domu a jeste klido premysleji nad jmenem…. br…
Takze jeste jednou, jak jste to mely Vy ???? Chcete se podelit o zazitky s vybiranim ?? Losovali jste z kolobouku ?? 😉
Klarita
Napsal/a: klarita
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (58 vyjádření)
Holky, moc hezke pribehy !!!
Tady nastesti ? svatky neslavi, takze jedna starost odpada. Co me mrzi, ze neznaji zdrobneliny jmen. Takze si musim vzdycky „prehrat“ jak se mi bude libit to urcite jmeno od jinych, jen v jednom tvaru… ale treba to pochyti ode me a zdrobnelina se jim zalibi…. kdo vi… 😉
Tak já přidám ještě něco: syn mé sestry se jmenuje Štěpán (26.12.) – po dědečkovi – a narodil se 28.12.
Když s ním ségra ležela v porodnici (než se narodil), byly tam s ní další dvě maminky, s Adámkem a Davídkem…
Sestřičky (obzvláště jedna), je chodily přemlouvat, jestli si to s těmi jmény ještě nerozmyslí… že chudáci děti…
Nerozmyslely… ;o)
..když jsem četla o těch jarmuschčiných dvojčátkách, tak mě napadlo s tím Šimonem „poblíž“ Silvestra-vzhledem k asi 10 podmínkám, které mělo námi vybrané jméno splnit (na prvním místě byl požadavek na jméno „nefrekventované, ale zase nijak extra šílené“-což už samo o sobě velmi zužuje výběr), jsme už vůbec nebrali v potaz termín porodu versus svátek..termín jsem měla 25.6. a těsně předtím jsem zjistila, že jsme se s tím svátkem taky docela trefili-připadá na 4.7…s každým dalším dnem po termínu se zkracoval interval a mě stále víc vrtala hlavou i možnost, že bude mít narozeniny na svůj svátek:-)- ale to fakt nikomu nevysvětlíme, že to je opravdu pouhopouhá náhoda.. nakonec jsem syna porodila 1.7., takže je to těsně-dokonce si toho všimla jedna sestřička v porodnici a přišla 3-dennímu novorozenci přát k svátku:-)… no, aspoň je to akorát v půlce roku mezi 2 Vánocemi…
P.S.Šimon je můj tajný typ na eventuelního mladšího brášku
ahoj Káča
Klarito, je to tak, jak psaly holky-máme Šárku a Martina
klarita: …a 11.11. Martin – švagr přijíždí na bílém koni… ;o)
Klarita: 30.6 by melo byt Šárky- ma svatek má sestra:-)))))
My jsme vybírali jméno pro dvojčata. Jelikož mi bylo předpovězeno, že budeme mít kluky, první na řadu přišla jména klučičí. Předem jsme vyloučili možnost, že by se děti jmenovala po nás nebo babičkách a dědečcích. Takže nám vypadl Petr a Pavel (tatínek je Petr). Na kluka jsem chtěla vždycky jméno Matěj nebo Matouš (a říkat mu Maty). A manžel tak trochu z legrace navrhnul Šimon a Matouš a hned nás napadlo „…jedou na riviéru“ – každý, komu jsme jména řekli, si hned doplnil to samé… ;o) Jen jsem si říkala, co mi řeknou sestřičky v porodnici, když miminka měla původně termín kolem Silvestra a Šimon je „poblíž“…
A pak jsme vymýšleli ta holčičí. Já chtěla Barborku, ale ve příjmení máme „R“, tak jsme si říkali, ať dítě netrápíme (co kdyby návíc ráčkovala!?) Manžel pak chodil s návrhy jako Kunhuta, Kunegunda atp. (stará germánská jména…) A pak nám nějak vyplynula Lucie a Anežka (myslím, že to taky byl manželův návrh…).
Anežku sice už v rodině máme – bratrova dcera – ale Ti od nás bydlí cca 350km daleko a vidíme se tak 2x do roka, tak jsme to riskli. Z manželovy strany je to v pohodě.
Kdyby se nám zadařilo ještě jedno miminko, mám v zásobě Matouše a asi Elišku… Ale to se ještě uvidí…!
Jo, zpočátku, když jsme prozradili jména holek, tak nám říkali, proč máme jedno starobylé (Anežka) a jedno „nové“ (Lucie), proč ne třeba právě Eliška… Ale Lucie se jmenovaly ženy už ve starém Římě… ;o)
Enzi, nenapinej me, ja tu nemam cesky kalendar ;))))
Ahoj, u nás byl výběr jména pro potomka taky jedna velká kovbojka, jméno muselo splňovat řadu kritérií- už jen shodnout se na nich s tatínkem dalo dost práce – udělali jsme jejich seznam (tedy těch kritérií), pak jsme každý nový návrh protáhli tímhle sítem…pak jsme se dohodli, že počkáme, až nám řeknou,co to bude, abychom si ušetřili polovinu sporů..samozřejmě to měl být kluk, na kterém jsme se nemohli shodnout vůbec (holku bychom vybrali lehčeji)… hrůza! Co se týče mě, krom dalších požadavků jsem vždy při návrhu jména automaticky udělala jako první jednu věc:představila jsem si,jak tímto jménem (nebo nějakou jeho zdrobnělinou) oslovuji malé dítě na pískovišti, potom teenagera(jak jej oslovují kamarádi v partě, jak mu důrazně říkám, aby „okamžitě po sobě uklidil, jinak“…), dospělého člověka a seniora..to mi vyfiltrovalo plno jmen, kdy třeba jméno bylo na první pohled celkem přijatelné, ale představa, že tak budu říkat starému pánovi:-)…tyto argumenty kupodivu docela bral i tatínek, takž si myslím, že jsem i do budoucnosti řadu jmen už vyřadila i v jeho očích (a to že on je fakt na jména expert – holčičce byl klidně dal jméno „Rya“ – s tvrdým „y“, když teda „Ria“ je firma vyrábějící vložky a toaleťák.. nebo „Praya“- podle jména slonice v pražské ZOO – viděl to napsané na billboardech u silnice.. a myslel to smrtelně vážně:-)…)
Káča
Když jsme čekali syna, tak jsem chtěla, aby byl po tatínkovi, Ten to nechtěl, že by se prý míchala pak jejich pošta, telefonáty atd…:o) Takže jméno spíš vybral on (svátek 11.11.), kdybychom měli holku, byla by to asi Adélka.
Když jsme čekali druhé dítko, tak jsme věděli později také, ež to bude holčička, ale tajily jsme to před okolím. Nejprve jsem chtěla TAdeáše v případě, že by to byl kluk. Manžel řekl, že už pro to mnou vybrané jméno, to musí být holka…já chtěla Lucku, ale nakonec zase rozhodl stejně manžel a zvolil jméno, které slaví svátek 30.6. :o)
Když jsem byla ve třetím měsíci oznámili jsme rodině tu radostnou zprávu.Všechny okamžitě zajímalo jméno. V té době jsme o něm ještě nemluvili.Nedali pokoj, a tak jsem řekla co mě v tu chvíli napadlo – Kvido a Josefína. Kvidovi je dnes 5 let. Reakce okolí na jeho jméno byli většinou negativní. Jednou jsem prohlásila, že jestli bubu mít ještě jednoho syna, bude to Hubert. Manželova maminka řekla, že po Kvidovi se zvykne úplně na všechno.
no my sme to mali tiež zložité…
1. koli priezvisku = příjmení;o) – nei všetko sa k nemu hodí
2. sme sa s manželom nevedeli zhodnúť
3. nechcela som, aby to meno bolo v rodine – a to bolo problém, lebo tie mená, čo sa mi páčili, tam všetky už boli
Takže to prebiehalo tak, že ja som listovala v kalendároch – slovenskom a českom, vypísala si mená, čo sa mi páčili a potom s tým prišla za manželom. A ten mi výdy všetky škrtol a boli sme na začiatku.
Nakoniec u dievčenského mena došlo na to, ktoré bolo b mojom prvom zozname – sčasti možno aj preto, že ho navrhol aj manželov starší syn;o) takže máme Lucku;o))
No a u chlapca ani neviem, ako sme na meno nakoniec prišli, ale bol by to Tomáš ;o)
Martine2 – ja jsem se nejdrive take dusovala, ze si to nenecham rict, ale pak jsem to nevydrzela… 😉 Kamilka me taky napadla, ale pak jsem si asi rekla, ze si to budu setrit, kdybych mela jindy chlapecka Kamila… 😉
Diesonne – to je roztomily !!! Ja bych to mela naopak.. venku Ela, doma urcite Eliska !!
Tak to já mám pro holčičku vybraný jméno už dvanáct let, co jsem byla poprvé těhotná, a ještě na něj nedošlo a už ani nedojde. Letos se nám narodil třetí syn. Vybírání bylo taky těžké, řekla jsem chlapům, aby teda vybrali pro kluka jméno oni, že já už mám pro holku dávno vybrané, ale nakonec jsem musela zasáhnout, nebo bychom dnes chovali malého Robina nebo Oskara.
Poprvé to bylo jednoduché, syn se jmenuje po otci – Zdenda (Zdeněk), podruhé to bylo složitější, měli jsme podobná kritéria jako Vandula a příbuzenstvo dost rozsáhlé, pak přišel manžel z práce: a co kdyby to byl Standa (Stanislav)? No a letos potřetí to měl být Honzík, ale četla jsem v novinách, jak je to frekventované jméno u nás a trvala jsem na jiném. A hlavně, aby se hodilo tak trochu k těm prvním dvěma a nakonec je to Jarda (Jaromír) i když teď je ještě jenom Járynek, Jára nebo Šmudlík.
Mimochodem, holčička by byla Magdalenka. (Marie se mi líbí o malounko víc, ale už v rodině máme dvě.)
Ahoj. Já jsem už dlouho chtěla Kačku, ale před porodem jsem fakt jisto neměla – švagrova přítelkyně je Katka a je to fakt ukázkový sobec a egoista, takže jsem nechtěla, aby si třeba chudák malá myslela, že se jmenuje po ní…. Kluka vymyslel manžel, jednoho dne přišel s Tomáškem a mně se to líbilo. Jen má svátek i narozeniny brzy po sobě. Ale od začátku jsem byla přesvědčená o tom, že to bude chlapeček, a taky byl, takže jsem pak už moc to holčičí jméno neřešila 🙂
Martine – ty komentare prave znam, moje babicka treba prohlasila, proc budeme mit zrovna Andulu (pritom jsem rikala, ze kdyz tak, tak Anicku) a taky jsem si myslela, ze si to mohla nechat pro sebe… 😉
Vandulo – tak to skutecne nejsem sama…. 😉
to my měli drama u prvního klučiny. Manžel pořád chtěl takový jméno jako Standa, Břéťa a tak pod. a to jsem já zavrhla, já jsem chtěla Adámka, ale toho zase nedovolil on. Až asi měsíc před porodem přišel kamarád, že má pro nás jméno, že to bude David. Tak jsme se dohodli ,že to teda bude Davídek, a já si dala podmínku, že když druhý bude taky kluk, tak si vybojuju toho Adama. TAkže prvního máme Davídka a druhýho Adámka. A holčičí jsme měli vybrané Adélka a Karolínka.
Tak můžu tě uklidnit, nejsi sama kdo se jménem bojuje :))).
Máme cizí příjmení, ke kterému se hned tak něco nehodí. Navíc mám na jméno asi tisíc požadavků: aby ho neměl nikdo v rodině (alespoň té nejbližší), aby nebylo frekventované, mělo by být české…..stručně řečeno, každý výběr jména je pro mě utrpení. Manžel to tak neprožívá, čeká s čím přijdu a pak to společně probíráme. Zato já, kudy chodím, tudy o jménu přemýšlím. Navíc tady u nás musíš mít jméno vyplněné při nástupu do porodnice. Ke všemu jsme zastánci překvapení, takže připravená musíme mít obě jména. Stručně řečeno, je to utrpení…..
U prvního dítěte jsem tak trochu měla „jasno“ u klučičího jména, ale i to jsem během těhu několikrát zavrhla (nakonec jsme ho dali). U druhého vůbec, jména jsme vyplnili doslova pár dní před porodem. A teď – opět to samé trápení a obávám se, že trápit se budu až do konce, kdy něco prostě budeme muset napsat. I když – klučičí jméno možná máme vybraný, zbává tedy „jenom“ pro holčičku…….Ale KTERÝ???????????????
ahojda my mame pribuzny v Italii, ma svagrova se tam provdala,maji Elis, my ji tady nerekneme jinak nez Elisko a Vivian , a to je proste vivca. Ale svagrova se furt durdi, ze to nejsou zadna Eliska a Vivca, ale Elis a Vivian .-)
Naší Kamilce vymyslel jméno manžel. Jednoho dne s tím přišel a mně se to líbilo, tak nebylo co řešit. Velkou roli v tom hrálo i to, že jsem žádnou Kamilu neznala. Protože ať chci nebo nechci, vždycky si jména spojuji s lidmi, kteří se tak jmenují. Prarodiče jsme do výběru nazapojovali, postavili jsme je před hotovou věc a nikdo nic nenamítal. Jenom jedna moje kamarádka mi řekla, že je to hrozný, což se mě dotklo. Ať si myslí co chce, ale může si to nechat pro sebe. Už jsem jí to ale odpustila :-).
Jméno jsem měla vybráné už od chvíle, co jsem věděla, že to bude holčička a také jsem ji tím jménem oslovovala už v bříšku. Před porodem jsem trochu znervózněla, protože co kdyby to nakonec byl přeci jenom kluk?! Jasně že bych ho měla stejně ráda jako holčičku, ale asi by mi chvíli trvalo, než bych si srovnala, kde je moje Kamilka. V tu chvíli jsem si říkala, že u dalšího dítěte si už pohlaví předem říci nenechám, ale nevím, přece jen asi budu zase zvědavá…
Mobile Sliding Menu