Mému synovi, je 18 měsíců. Jsme zcela normální tříčlenná rodina. Bydlíme v bytě 1+1 a není vůbec ošklivý a malý…
Ráno se vždy loučíme s tátou, který odchází do práce. Zamáváme mu mezi dveřmi…
Já pak začnu s každodenním kolotočem. Hygiena, oblékání, nádobí, snídaně …
Dnes je tomu jinak.
Je 9 hod. ráno a už mám v sobě panáka Becherovky. (snad to není reklama).
Po hygieně, jdu do pokoje, začínám šátrat po oblečení. Očkem zahlédnu syna, že jde do pokojíčku. Našla jsem spodní prádlo a tričko. Ponožky.
Jdu do kuchyně a zapínám vodu v konvici. Kafíčko na probuzení….
Ve skříni šátrám po teplácích, včera dostali oběd i svačinu. Tak to chce dnes čisté….
A najednou …
Ten klid… To ticho… Vůbec neslyším ani hračky…ani syna…
První co mě napadlo, že zase někde něco vyvádí… (Vždy když je najednou klid je někde něco zmuchlaného, rozbitého, ulomeného ….)
Takže juknu do pokojíčku, v pokoji … Koupelna se záchodem … Kuchyň….
Zakříčím Vojto ! … Nic… Vojto ! …
A najednou mi to dochází …… Odešel, odešel mi z bytu … To dítě co jsem před chvílí zaregistrovala na chodbě nebylo sousedů, ale moje ……
Otvírám dveře a křičím Vojtěchu !!!!!! Vojto !!!!!
„Tady je nějaké dítě …“
„ Prosím Vás podržte ho, to je moje …“ Seběhnu dvě patra … Ani nenadávám jak je mi špatně … Bydlíme na hlavní ulici. Jedno auto za druhým. Tak a jdu koupit alarm na okna – dělá rámus !!!
———–
Ze schodů jej nosím. Už jsme jednou spolu upadli. Dělá blbosti a já ho jen tak neudržím.
Do schodů jej držím za ruku, ale jdeme tři patra i půl hodiny ….
A tak tu teď sedím a zahřál se mi žaludek….
Napsal/a: teddy
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (46 vyjádření)
Přesně jak píše Vandula! Nechávat 2leté dítě s alkoholičkou je docela nezodpovědné.
Tak to je smutná zkušenost, ovšem vůbec nechápu, proč jste alkoholičce nechaly dvouleté dítě???
Obávám se že „chyba“ nebude ani tak na straně babičky alkoholičky, jako na straně maminky toho dítěte….
Tak máma mojí kamarádky je docela velká alkoholička a jednou to trochu přehnala a usnula před polednem – dvouletou holku nechala samotnou pobíhat po bytě a ještě trochu horkou žehličku zapomněla „nedopatřením“ mezi dveřmi . Holka běžela – upadla a obličejem rovnou na žehličku . Jenže oni mají ve dveřích laťku , aby se dveře nezavíraly – ta vypadla a rovnou na dítě .
Našly jsme jí tam s kamarádkou asi o půl hodiny později – řvala jako na lesy , okamžitě jsme volaly záchranku – 2 zlomený žebra a popálený obličej .
A kamarádčina máma se vůbec nevzbudila až když záchranka i s prckem a kamarádkou odjela – hrozně se divila.
Tak máma mojí kamarádky je docela velká alkoholička a jednou to trochu přehnala a usnula před polednem – dvouletou holku nechala samotnou pobíhat po bytě a ještě trochu horkou žehličku zapomněla „nedopatřením“ mezi dveřmi . Holka běžela – upadla a obličejem rovnou na žehličku . Jenže oni mají ve dveřích laťku , aby se dveře nezavíraly – ta vypadla a rovnou na dítě .
Našly jsme jí tam s kamarádkou asi o půl hodiny později – řvala jako na lesy , okamžitě jsme volaly záchranku – 2 zlomený žebra a popálený obličej .
A kamarádčina máma se vůbec nevzbudila až když záchranka i s prckem a kamarádkou odjela – hrozně se divila.
Holky, tak s dětma je to fakt někdy na infarkt! Taky připojím jednu „příhodu“. Minulý týden ve středu se zase naši „andílci“ honili po bytě. Hanička, je ale ještě divočejší než Dáda, doslova letěla do kuchyně a levým okem přímo na roh stolu!!! Myslela jsem, že má oko venku! Naštěstí to oko asi včas zavřela, protože měla šrám, který jí končil těsně ve spodním víčku!Samozřejmě v té chvíli jste jako „na potvoru“ doma s dětma sama, jak jinak?!
No, hlídala jsem ji, ale fakt to nic nebylo, teda tak mi to aspoň potvrdila i druhý den ráno naše paní doktorka! Ale ten šok byl pro mě pořádný!!! Klepala jsem se jako ratlík!!!
No tak tenhle článek mi připomněl sobotní událost. Natálka se houpala v houpačce, kterou máme mezi dveřmi. Protože je naše malá dceruška (14m) hrozně divoká a dělá prostě i v houpačce blbiny, tak najednou visela hlavou dolů. Naštěstí je houpačka docela dobře řešená, takže nevypadla, ale mě se rozbušilo srdce a klepala jsem se jak drahý pes. No a víte co mi pomohlo? Pořádná sklenka cinzana s ledem :o)
A to jako náctiletá jsem nepila vůbec, protože mi to nechutnalo. Dneska si občas dám právě cinzanko, vínečko jen tak prostě pro chuť a za alkoholika se taky nepovažuju. V určitých situacích ale člověku pomůže. Jo něco jiného by bylo, kdybych si toho panáka dala každý den a pak vícekrát za den.
Takže Teddy plně tě chápu a vím co je to pocit na omdlení z toho, že se dítěti něco stalo nebo stane.
Ještě bych napsala, že kdybych byla kuřák, jakože nejsem, tak bych si v takové situaci 100% zapálila a vykouřila alespoň tři cigarety najednou. Ale to už by asi nikdo moc neodsuzoval – i když je to taky špatné – ale zase z jiného hlediska.
Ahoj holky,včera jsem také začala den stejně jako jiné na rod.dovče,dcera se nasvačila,pak si hrála přede mnou,ani jsem nepostřehla,že skřipeček z vlásků už není na hlavě,ale v ústech.Najednou začala kuckat a dávit se,hrozné bylo,jak se nemohla nadechnout,ale naštěstí mi došlo,že ho má zaseklý v krku,tak jsem ji předklonila a zatlačila na žaludek,dopadlo to dobře,byl venku i s banánem k svačině.Toho panáka jsem si taky dala,ta situace byla na infarkt.Dcera je velmi temperamentní a vynalézavá,byly jí 2 roky a je to stále náročnější,věřím,že vše ve zdraví zvládnem….Romana
Je to hodně zvláštní-umělecky napsaný článek-má vzbudit pocit chaosu-a svůj účel vidím splnil.
Přečtěte ho raději vícekrát než budete psát své závěry:-)
stačí ta poslední věta a vše je jasné-kolotoč s dítětem,stále stejné dny a pak je tu jen krůček k neštěstí-a může se to stát každé z nás-a já bych si toho panáka dala kdybych chytla 18měs.dítě kousek před silnicí-to teda jo!
Jo a už se moc těším, teda až přestanu kojit, že si s chotěm vyrazíme někam na bál zatančit si a dáme si dobré vínko, teda jestli moje zlatá maminka bude ochotna hlídat tři děti.
No já blesk jsem ten článek pochopila až po druhém přečtení. No jasně, chvilka nepozornosti, nezbeda toho využije, ten děsný šok a pak úleva, že to dobře dopadlo a pak zase děs z toho, co se mohlo stát….. Taky bych si toho panáka dala.
Becherovka po ránu, ta ti zvedne náladu
..tak já se přidávám k těm, které příspěvek zcela samozřejmě pochopily jako nadsázku a plně s ztotožňuji s komentáři idy, lysinky, Ramiry……a docela lituji teddy, která takovýmto nevinným článečkem rozpoutala takovouhle bouři (abstinent nejsem, alkoholik také ne)
Ahoj.Ja som uplny abstinent, vobec to nieje tazke.Na zaciatku sa vsetci cudovali preco – len si daj, pomoze ti to, ved si vypi, budes mat lepsiu naladu.Trvalo to chvilku, kym si vsetci zvykli na to, ze nepijem.Na navsteve mi robia kavu, ponuknu limonadu, ti ktori ma poznaju mi alkohol nenukaju.A ti co ma nepoznaju su v prvom momente prekvapeni, ale akceptuju to.Nepijem preto ze by som mala mat problemy s alkoholom.Jednoducho ma po pohariku rozboli hlava k nevydrzaniu.Tak to radsej eliminujem.
Stres riesim po svojom.Cinnostou, musim nieco robit, aby som odburala napetie.A dalsia vec je zodpovednost.Neviem si predstavit, keby sa malemu malo nieco stat, a ja by som nemohla za volant, aby som ho odviezla…
Moja sestra pije.Rozbila si rodinu, jej 12 rocny syn je zvereny do opatery jeho otca.Chceme jej pomoct, nechce.Zacalo to poharikom so susedou ked bola na materskej, potom v robote.Je hrozne ako alkoholizmus nenapadne nabera obratky.Poharik sem- poharik tam.Vidim to na nej.Je uz uplne posadnuta a neda si pomoct.Jej reakcie – vyhadzuje nas ak sa s nou skusame porozpravat.Preto mila autorka prispevku PROSIM TA BUD OPATRNA, nic nie je strasnejsie ako zavislost, ktora prinasa chvilkove uvolnenie ale rozbija rodiny, pripravuje o triezve uvazovanie.Ved to ide aj bez toho.
mate tu obrazky
Přidávám se do zdejšího „klubu alkoholiček“… ;o)
Veřejně přiznávám, že v naší lednici má své stálé místo láhev slivovice, kterou považuji za skvělý lék (proti chřipce, žaludečním potížím). Teď ale, co kojím, se léčím jinak.
Rádi si s chotěm občas dáme večer láhev vína (teď už dlouh ne), ale když nemám chuť, dává si manžel sám.
A Teddy chápu, je možné, že bych jednala stejně; jen doufám, že popisovanou (ani jinou obdobnou) situaci nebudu muset řešit – na dveřích bytu máme ještě horní zámek…
Pro TřebaJardu: někde jsem četla (není to zas tak dávno), že snad umírněné pití žádné nervové buňky neodbourává…
Tím ale nikoho nenabádám, aby vše řešil alkoholem.
Skvělým prostředkem na uklidnění je hluboké dýchání (dechové cvičení- chce to cvik) nebo třeba počítání – někdo počítá do deseti, někdo tisíců…
Enží, Teddy přece nepíše, že si dá panáka pokaždé, když se něco semele. Třeba si ho dala ken tentokrát, protože byla hodně rozhozená, neřeší to tak vždycky.. Můžeš zažít všechno možný, nikdy nevíš, jestli tě něco nedostane na tolik, že si panáka fakt dáš…
A souhlasím s Kristýnou, každý je jiný a navíc podle mě záleží i na momentálním stavu – únavě, stresu, krizi, nebo naopak naprosté pohodě, jak všechno zvládáme.
Každý jsme přece jiný a zvládáme takovýhle vypětový situace jïnak. Každý se jinak uklidní a jinak se z toho oklepe. To ale neznamená, že když někomu pomůže panák, že je hned alkoholik.
A enží, vážně to pomáhá, zvedne se ti tlak, rozproudí krev, takže se neklepeš, a jsi v pohodě. Ale pokud to někdo zvládá jinak, tak je to jenom dobře.
Kris a ostatním-zapomněla jsem to připsat..Nejsem zvyklá ve vypěťových a jiných takových situacích sahat po panáku :o) Uklidním se většinou pak, když zjistím, že je dítko v pořádku..i když ten prvotní šok ve mě zůstane dýl, ale když vidím, že je mrňous OK, tak to mě trochu uklidní a pak se to pozvolna (ten stres z toho šoku) odsunuje do dálky uvnitř mě…Nezkoušela jsem to řešit panákem, třeba to jednou také zkusím (i když těch příležitostí bylo dost)…a budu i překvapená, že to působí líp…:o)A ukamenuju tak sama sebe.
Jo a kolikrát ani ten panák po ruce není a tak se to musí přece dát zvládnout i bez něj, ne? To, že to zvládám bez něj, mě nedělá dokonalou matkou,jak mě ida nazvala už výše..i když bych jí opravdu ráda byla, ale vím, že jí nejsem ;o)
No nejsem nepřítel alkoholu, napiju se také, ale jsem momentálně kojící a navíc jsem si hodně odvykla pít, od té doby co mám děti – tak se všem omlouvám,koho jsem tím svým názoprem namíchla!
ahoj, když to tady tak čtu, tak mi to nedá abych se přidala. Asi budu další „alkoholik“, ale přidávám se k poměnce, idě. Já si občas dám panáka slivovice, když mi není dobře. Je to pro mě nejrychlejší lék. A občas večer si dám sklenku vína.Když jsme na oslavě, tak si dám taky víno, nebo panáčka, ale vím kdy mám dost. Vím, kdy musím brzdit, abych pak neměla deprese. Ale to že si Teddy dá panáka v takovéhle situaci z ní alkoholika nedělá. Když mě tenkrát spadl Davídek hlavou na roh sporáku, tak jsem si taky musela dát panáka, jinak bych se asi nevzpamatovala a byla histerická a nebyla bych schopná mu pomoct. Na tom přece není nic špatnýho, ne? A taky nekouřím, tak jak jinak to řešit? Máš enží nějaký nápad?? Být pak z toho celý den vedle, a nebýt schopná se o děti ani postarat? Být rozklepaná? To je lepší, se uklidnit. Tak to zase ženský moc nepřehánějte s tou morálkou, vždyť alkohol v malé míře neuškodí. Naopak sklenka vína, nebo malý panák slivovice jsou zdravý a tělu prospěšný. A myslete si co chcete.
Mobile Sliding Menu