Jak jsme nezlomili hůl

Rubrika: Vaše příběhy

1074542_soccer_teamTenhle článeček by se také mohl jmenovat „Jak jsme se nevzdali“. Týká se našeho pětiletého syna Matěje a sportu. Ve zkratce, náš syn je nemotora a má příliš energie. Ve snaze, vybít jeho přílišnou aktivitu, jsme zkusili snad už všechno, od plavání, lyžování, cvičení v Sokole, nebo turistiky pěši i na kole. Vše se v špatné obrátilo…

Objevili jsme strach z vody a kola, cvičení v tělocvičně ho ještě víc aktivovalo a dosud se nenašel člověk, který by ho dokázal naučit kotrmelec. Naše dětská doktorka tvrdí, že je naprosto normální. Naštěstí, nevím jak bych ho zvladla, kdyby byl hyperaktivní. Nakonec se, ale i na nás zasmálo štěstí, při náhodné procházce jsme objevili fotbalový stadion, vzdálený zhruba pět minut od našeho domu. Bydlíme zde už devět let, ale že se za tou ošklivou zdí nachází tak pěkný stadion, to jsme netušili. Z náhodného objevu a asi pěti minutami strávenými na internetových stránkách místního fotbalového klubu se vylíhnul nápad. Náš kluk bude hrát fotbal. Zkusili jsme se zeptat a uspěli jsme, zařadili ho do MINI přípravky s tréninky dvakrát týdně hodinu a půl, a zhruba jedním přátelským utkáním týdně. Dostal nové kopačky, chrániče holení, šustákovou soupravu, kožený míč a je naprosto nadšený. Zatím ho fotbal drží zhruba dva měsíce a já zoufale doufám ,že mu nadšení vydrží. Sice mám dojem, že ne zcela chápe pravidla, plete si svoji branku se soupeřovou a při zápase se do míče trefil snad jenom jednou. Po hřišti spíš vlaje a moc ho baví přebírat trávu na hřišti, ale trenér nás ujistil, že je v pohodě a dokonce mu už vymysleli přezdívku „motýlek“. Je velká legrace pozorovat ty malé špunty, s jakým zápalem hrají a jak na nich ty velké dresy vlají. Musím také přiznat, že motorika našeho motýlka se zlepšuje s každým novým tréninkem. Sice nevypadá na první ligu, ale kdoví co ukáže čas.

Napsal/a: Catharine

Toto taky stojí za přečtení!

Jak vybrat první šlapací kolo?

Pamatujete si své první kolo? Možná jste ho jako já našli pod stromečkem, možná to byl dárek k narozeninám. A

Čtu dál →

Pravda a lži o kontaktním rodičovství

Možná jste tenhle název už slyšeli a možná ne. Tak jako tak, pokusím se vám ozřejmit, co to doopravdy

Čtu dál →

[Soutěž] Rozčesejme Česko

Účes do školy a do školky během chvilky? Jde to! Díky knize Rozčesejme Česko přestává být česání sci-fi! 3

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (5 vyjádření)

  • Ahoj,moc vašemu malému fandim.Není důležité být mistrem světa stačí že ho to baví a sportuje z lásky.Každý umí něco jiného.Děti přece potřebují pohyb.Tak vydržte držím palce.

  • Ahoj, já jsem o zapojení našeho taky pětiletého Kuby do sportu psala už v této rubrice někdy v březnu, tak se nechci opakovat. Ale chci tě jen Cath podpořit v tom, aby jste opravdu vydrželi. Hlavně dejte pozor na to, že fotbal se hraje většinou v létě a že v zimě se musí na něj připravovat. Pokud nebudou mít v oddíle zimní přípravu, udělejte mu ji sami, aby chtěl na jaře znova s chutí chodit. My jsme skončili hokejovou sezonu před pár týdny a Kuba „hraje“ hokej s tátou pořád. Tím, že s ním kouká na zápasy v televizi, že si na hřišti hrají „suchý“ hokej téměř denně, že jsme mu pořídili kolečkovky a začne se učit také na nich. Tím, že má doma několik hokejových dresů a chodí v nich třeba i do školky, si stále připomíná, co ho za dva měsíce znova čeká. A světe div se, těší se a nemůže se dočkat. Včera u mistrovství nás překvapil otázkou proč ve Vídni mají led a u nás na zimáku je „modrý lino pro kolečkovky“. Že by chtěl radši led! Myslím, že získal ten správný zápal pro sport a je teď jen a jen na nás rodičích (v našem případě hlavně na otci), jak ho v tom budeme podporovat. A protože taťka žije hlavně pro hokej (tedy samozřejmě až po nás), tak si myslím, že to zapálení Kubíkovi hodně dlouho vydrží. A je to stejně tak neposedný kluk jako asi i tvůj syn, nikde nevydrží ani minutku v klidu, krok neudělá bez hopsnutí, ale na ledě před trenérem a ostatními kluky je poslušný, udělá všechno, co trenér chce a můžu říct, že je schopný i v klidu třeba pět minut stát a poslouchat, co trenér vysvětluje. Což byl ještě před pár měsíci veliký problém. Na tréninku je to prostě jiný Kuba než doma nebo ve školce. A jsem za to moc ráda.

  • Je moudré hole nelámat,předem se nevzdávat.Vážím si těch, co to dokážou.Cením si i pokusů, třebaže nemusí být 100%.Snad jsem to napsala srozumitelně.Mějte se skvěle.

  • Docela mě pobavila představa Matěje pádícího na druhou stranu než ostatní :-))). Ale víš co je nejdůležitější? Aby ten trenér byl schopen se zajímat i o děti, kterým sport nejde levou zadní a které na budoucí šampióny zrovna nevypadají. Moc dobře si pamatuju na dětství, kdy jsem postupně dělala několik sportů a jako naprostému nemehlu mi to všude dříve či později naznačili – že jaksi nejsem pro ně perspektivní. Takže mi to náležitě znechutili a se sportem byl konec. Tak držím palce, ať ten váš trenér má rozum a cit pro děti a nehoní jen výsledky.

  • Catharine, fandím vašemu malýmu-ať mu to vydrží!!Náš mladej poslední dobou u všeho vydrží jen chvíli, tak jsem zvědavá, co ho kdy opravdu bude bavit a u čeho vydrží!

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist