Jak jsme nezlomili hůl

Ahoj, já jsem o zapojení našeho taky pětiletého Kuby do sportu psala už v této rubrice někdy v březnu, tak se nechci opakovat. Ale chci tě jen Cath podpořit v tom, aby jste opravdu vydrželi. Hlavně dejte pozor na to, že fotbal se hraje většinou v létě a že v zimě se musí na něj připravovat. Pokud nebudou mít v oddíle zimní přípravu, udělejte mu ji sami, aby chtěl na jaře znova s chutí chodit. My jsme skončili hokejovou sezonu před pár týdny a Kuba „hraje“ hokej s tátou pořád. Tím, že s ním kouká na zápasy v televizi, že si na hřišti hrají „suchý“ hokej téměř denně, že jsme mu pořídili kolečkovky a začne se učit také na nich. Tím, že má doma několik hokejových dresů a chodí v nich třeba i do školky, si stále připomíná, co ho za dva měsíce znova čeká. A světe div se, těší se a nemůže se dočkat. Včera u mistrovství nás překvapil otázkou proč ve Vídni mají led a u nás na zimáku je „modrý lino pro kolečkovky“. Že by chtěl radši led! Myslím, že získal ten správný zápal pro sport a je teď jen a jen na nás rodičích (v našem případě hlavně na otci), jak ho v tom budeme podporovat. A protože taťka žije hlavně pro hokej (tedy samozřejmě až po nás), tak si myslím, že to zapálení Kubíkovi hodně dlouho vydrží. A je to stejně tak neposedný kluk jako asi i tvůj syn, nikde nevydrží ani minutku v klidu, krok neudělá bez hopsnutí, ale na ledě před trenérem a ostatními kluky je poslušný, udělá všechno, co trenér chce a můžu říct, že je schopný i v klidu třeba pět minut stát a poslouchat, co trenér vysvětluje. Což byl ještě před pár měsíci veliký problém. Na tréninku je to prostě jiný Kuba než doma nebo ve školce. A jsem za to moc ráda.