Možná to znáte z vlastní zkušenosti. Čekáte miminko a celí rozechvělí se zabýváte tím, jaké to bude, až se narodí. Přemýšlíte, jaké bude mít vlásky, jaký nos, jaká ouška (jen ne plachťáky po dědovi!) a v neposlední řadě i JAK SE BUDE JMENOVAT…
Jméno pro holčičku nebyl až tak velký problém. Já chtěla Barborku, tatínek Kristýnku. On: Budou na ni křičet Barboro, bramboro. Já: Budou na ni křičet Kryso (žádný jiný argument mě nenapadl, omlouvám se tímto všem maminkám Kristýnek). Při probírání jiných jmen jsme se naštěstí zázračně shodli: Lucie!
A co když to bude kluk? Franta samozřejmě prosazoval Františka. Prý – já jsem František, můj táta je František, jeho táta je … a tak dále. Mě se ale to jméno nelíbilo (i mého Frantu jsem oslovovala pouze miláčku nebo lásko, jménem jen v krajní nouzi), což můj miláček nedokázal pochopit. Nakonec jsme se nedohodli, doufali jsme (tedy alespoň já), že to bude holka a rozchod kvůli jménu nám nebude hrozit. A byla to holka!
Při plánování druhého potomka jsem neměla strach z těhotenství ani z porodu, ale z toho, jak se shodneme na jménu. I holčička nám tentokrát dala zabrat – Lucinku už máme, Kristýnka s Barborkou jsou tabu. Franta měl své favoritky: Karolína, Klára, Monika. Já měla rovněž vybráno: Ema, Kamila, Daniela. Když jsem mu konečně ustoupila na Kláru, přestalo se mu to jméno líbit. Nakonec jsme se shodli na neutrální Janě, která ani jednoho nerozčilovala.
A kluk? Opět jsem začala doufat, že budeme mít dceru. František a jenom František byla moje noční můra. Chtěla jsem Matěje, Michala nebo Jakuba, ale všechna tato jména mi byla ihned zamítnuta. Do porodnice jsme odjížděli nedohodnuti. Dokonce jsme ani nevyplnili jméno pro kluka v dotazníku, i když Franta tam chtěl při mé kontrakci propašovat Františka. Nakonec se přece jen narodil kluk. Když ho sestřička ošetřila a začala papírovat, zjistila, že se nijak nejmenuje. Hned se nás na to tázala. Já rodila placentu, Franta měl ještě oči vlhké od slz dojetí. Podíval se na mě: Fanoušek? Já mu to vrátila: Honzík? Nedokázal dále vzdorovat a tak jsem sestřičce nadiktovala jméno: Jan František. Říkáme mu Honzina.
Napsal/a: Katie
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (148 vyjádření)
no generacemi se to stupnuje:))))
A naše Anežka půjde tedy asi v mých stopách, že?:o))
Brmbulka, Pavlinkav:
Hmmm…je to tedy asi trapný, ale já byla fakt šprt( tedy
ne úplně, neučila jsem se, ale ostatní si mysleli, že jo a proto mi tak říkali ) a jedničkářka až do osmičky( no, z těláku jsem ji měla jen ze soucitu, aby mi nekazili to vysvědčení:-)), protože třeba při přeskoku kozy na délku, jsem pravidelně přistála přímo na ní,…:o))
A teď nevím, jestli mám být ráda nebo neeee…Já totiž za žvýkačku Pedro ( kdysi!) řekla i jedné bábě ( největší drbně, pamatuju si i její příjmení, ale radši ho nenapíšu:o)) u nás na vesnici, co si naši vyprávějí večer u telky, kdy se pohádali, co řekl taťka a co jemu mamča…asi to u mě bude nejspíš sedět jak “ zadnička“ na hrnec, hihi!!
jj:)…pavlinky jsou vzdy drobounke…ale mrstne….ale deeeeeeeeeeeeeeeeeeeesne treperendy na pusu by mely mit zbrojni pas:)
Šárinky mám taky za snaživky a „šprtky“:o) A stejně tak mám Anežky. Takové snaživé jedničkářky, které paní učitelce poví i co měla maminka včera na sobě nebo k večeři:o)
A co Pavlínky?:o))
Já vím, že jsou to tvé dojmy, beru to nadneseně, stejně jako ty svoje dojmy:o)) Ale je to legrace, takhle mít vytipované jména, ne?
ale ruku sam od sebe nezvedne a nezvedne:)
Šimona mam letos poprve…a je na zabiti:)))ale v takovem tom dobrem slova smyslu….ja mam rada dravce…a aktivnbi decka….šimon je totalni pohodar…vecne oprena ruka…a klidek a tabacek:))))na vsechno ma cas…ale vse stiha a umi:)
Pavlinko…rikam ze to jsou jen me dojmy:)
je Šárinky….ty jsou mooooc sikovne:)))
Jé, Pavlínkov, tak to třeba na našeho Lukáše sedí…náš mladej je sice ve škole v pohodě, učí se dobře, ale “ papulu“ nezvaře:o))) Asi po mně, hihi! No jo a co teda třeba moje jméno, Šárka?
Teda Renčo, já se s tebou vůbec neshodnu, resp. moji bývalí žáčci a jejich jména:o) Snad jen ten Adámek.
Jarda je podle mě váhavý střelec, Lukáš ukecánek, Petrové dumaví a Jakubové těžce aktivní, ukecaní a rejpaví….
Asi jsou ty děti v každém kraji jiné.
Jen se děsím té Jany (když už ji mám doma:o)) žádnou jsem nikdy neučila. U nás to není moc časté jméno. Samá Anetka, Kristýnka, Petr, Adam, Jakub…
Páni, to jsem si početla! Nás význam jména zajímal, koho také, doporučuji knihu Průvodce našimi jmény – F. Kopečný, nebo Jak se bude jmenovat – M. Knappová. Pokud jde o svátky, vyplatí se kouknout do katolického kalendáře, tam je vícero svatých téhož jména a dá se najít „náhradní“ termín. Doma máme Šimona, kvůli kterému s námi nemluvila půlka rodiny (chudáček kluk, má bej Fanda jako já, děl dědeček), a ten má svátek 22.12.Ale našli jsme ještě Šimona a Judu, to je 28.10., tak má syn ke svému svátku i státní sv. a volno! Se starozákoním Šimonem jsem ještě prorazila, ale Debora ani Ester už neprošla.. :-), tak máme Kláru (Debora je včela, Ester hvězda a Klára jasná a Šimon naslouchající). Náš kluk rovnou k termínu svého svátku hlásí: „Šimona a Judy, zima leze z půdy!“.
Brmbulko,ty mi mluvíš z duše.Neučím sice 15let,ale o něco kratší dobu,ale taky už mám ty povahy podle jména pod kůží:o).Michalky jsou ukecaný, Dominikové raubíři, Terezky treperendy, Kubové jsou opravdu průbojní a Jany musí vše nadřít,pokud vůbec něco dělají… Já takhle zavrhla Kristýnku a Daniela – Ta jména se mi od dětství líbila a všechny moje panenky nesly tato jména.Let učitelství přibývalo a profesionální deformace je tu. Když došlo na lámání chleba a my vymýšleli jméno pro synka, při každém jménu mi před očima vyskočili ti chlapci a jejich povahy jako čertíci z krabičky.Nakonec máme Lukáška,tak jsem na něj zvědavá.Jsou mu teprve dva měsíce,ale už se má teorie o povahách a jménech potvrzuje:o)
Adama jsem mela jen jednoho…..a byla to mámina prdelka:)…co rekla maminka bylo svate a pres to nejel vlak:)….(ten kuba by byl co se tyce me teorie prubojnejsi:)
Brmbulko, tak by mě zajímalo, co řekneš o Adámkovi. Synek měl být skoro až do porodu Jakub, ale jelikož je jich hrozně moc, tak den před porodem jsem si prosadila Adámka…
No nechci urazit…vazne jen dle vlstnich dojmu…..Jany byvaji hodne flink…a kdyz ne tak vse co umi si musi hodne vydrit…uceni jim dela trochu problemy a nebavi je…ale byvaji nadane v tanci. zpevu a malovani…..a Matejove byvaji hodne ferovi kluci..takovi gentemani….a dvojkari
Brmbulko,a jak se u tebe zapsali Jany a Matějové?Schválně,jestli se to schoduje s tím,co si myslím…
no pry spis carodejnice:)))….ale hlavne co rikaji rodice ze je beru jako svoje….v podstate mam asi 500 deti:)
Renčo, díky, asi budeš vědma nebo něco na ten způsob – zdá se mi totiž, že to na ty moje drobky fakt sedí, Ondra jde tvrdě za svým a lenivý je také parádně a u Kačenky první, co mě napadlo, když jsem si přečetla, že to dokážeš takhle odhadnout, bylo „odvážná školačka“ a hele – ono je to tady:-))) A je Kateřina – tvrdohlavá a umíněná až až…
Pomnenko…..Tomasove byvaji sikovni a hodne primi…i kdyz jednoho jsem mela a to byl tzv TUKAN….a Saru jsem nemela zadnou
Mobile Sliding Menu