Jak jsme si pořídili zvířátko(a)

Rubrika: Jen tak

745346_little_memoVždy jsme měli doma pejsky. A to, i když jsme bydleli v paneláku a i když jsme bydleli na vsi. Proto, když jsem se poznala se svým nyní manželem, tak jsem chtěla taky nějaké zvířátko…Bydleli jsme ale v bytě a oba pracovali na směny, takže občas nebyl ani jeden z nás doma 24 hodin.
Takže pejsek, po kterém jsme toužila, nepřipadal v úvahu. Vlastně – měli jsme rybičky, ale i když to jsou taky zvířátka, tak péče o ně není tak náročná vzhledem k našemu času. Začli jsme plánovat manželství a při nějakém zařizování jsme navštívili tchyni. Ve městě mají prodejnu se zvířátky, kam jsme pravidelně chodili.
Měli tam všechna možná zvířátka, od hadů, želviček, králíků, křečů, morčat, koček a pejsků. V té době tam měli právě i pejsky. Tedy štěňátka rasy Lhasa-apso – takové malé, chlupaté, nasadit to na tyč, je z toho koště. Alespoň tak se vyjádřil manžel. Byli tam tři. Moc se mi líbili, tak ráda bych si jednoho odnesla, ale byli tři a určitě bysme si nevybrali – tedy podle manžela.
Druhý den jsme ale byli zase ve městě a protože je manžel kuřák, šel si koupit cigarety a já že se podívám zase do zverimexu. Když jsem tam přišla, tak už tam neměli ty pejsky tři, ale jen jednoho. Když jsem to řekla manželovi, tak kroutil hlavou, protože mu bylo jasné, že jej umluvím. Pokud to bude pejsek, tak možná. Z obchodu jsme odcházeli samozřejmě s pejskem. Byl to dárek k Valentýnu.
A tak jsme měli pejska. Matýska. Kdo jej bude hlídat, když nejsme doma bylo vyřešené. Rodiče měli domek a psa, tak když jsme šli do práce oba, Matýsek – to bylo jméno našeho mazlíka, jel k babičce a dědovi. I my jsme se přestěhovali. Zase ale jen do bytu a Matýsek se měl tak akorát. Byl stále s námi.
Potom jsme čekali miminko. Narodila se nám holčička Štěpánka a Matýsek ji má moc ráda i ona jeho.
Postupem času jsme začali přemýšlet o bydlení v domečku. Nejen pro naše sluníčko Štěpánku by to bylo lepší, ale hlavně jsme si docela hodně dobře dokázali představit, jak na zahradě běhá vesele Matěj. Nemohli jsme nic sehnat a už jsme to chtěli vzdát a prostě si od toho odpočinout a počkat.
Ale potom přišla nabídka od mých rodičů. Oba podnikají a měli vlastně díky tomu dvě domácnosti. Proto nám navrhli, abychom už nic nesháněli, že nám nechají jejich domeček se zahradou. Tak slovo padlo a dnes bydlíme v domečku.
Kromě Matýska ale na zahradě běhá ještě Betyna – velká kníračka. V zadní části máme 7 slepiček a kocour Macek se nám občas pěkně toulá. Tyhle zvířátka jsme si nekoupili, ale podmínkou bylo, že si je tu prostě necháme a budeme se o ně starat. No odmítli byste to? Nelitujeme ani náhodou, je nám tu krásně. Všem. Na směny pracujeme dál, ale nikdo nemusí pejsky vodit na procházku, protože jsou prostě venku stále a mají každý vlastní domeček a běhají stále venku.
Jo a od minulého týdne máme další zvířátko – křečka syrského. Myslím, že to není poslední zvířátko u nás doma, protože Štěpánka s tatínkem už plánují nového pejska a kočičku. Takže bude ještě veseleji.

Napsal/a: jaanina

Toto taky stojí za přečtení!

Děti, rodiče a kapesné

První otázkou v souvislosti s kapesným je jeho existence. Má dítě pravidelný příjem, příležitostný, nebo žádný? Názory odborníků se shodují na

Čtu dál →

Recenze: Hádanky pro školáky

Miluji svět hádanek. Používám je s oblibou ve školní praxi, milují je i moje vlastní děti. Není tedy divu, že

Čtu dál →

[Soutěž] Ať žijí duchové

Pojďte se proletět letadlem a zapátrat po zlodějích. Až to zvládneme, můžeme si spolu zazpívat písničky z oblíbeného filmu

Čtu dál →

Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (3 vyjádření)

  • Moc hezky Vám to s domečkem a zvířátky dopadlo!
    My jsme také dost zvířecí rodinka, psala jsem tady o tom ale docela posmutněle v jednom článku.
    Je supr, že máte i tu zahradu! Já furt venčím pejsky,protože máme jen mini dvůr.

  • No teda jaanino – tos mě dostala -já čekala něco ve stylu Š+G – „Jak jsme chovali užitečné zvíře“ a ty tady s domečkem a takovou zvířenou :oD….( o Hanče už ani nemluvím, to je pro mě úplně jako z jiné planety a ne z Krkonoš:-)))) – fakt jste měli štěstíčko, že se to tak krásně s domečkem vyřešilo – taky bych brala:-)…..tak ať vám to roste a množí se (oběma:-))))!!!

  • I když jsem mezi zvířaty vyrůstala, nikdy jsem je moc nemilovala, spíš jsem se bála a to dost dlouho. Pak běžel život, já se vdala a po devíti letech mne manžel opustil. Po roce jsem si našla přítele, ale s poněkud většími zvířátky. Dneska naší farmu rozšiřuji spíš já než manžel. Takže máme 5 koňů, 2 krávy, 3 telata, prase, 2 psy, 4 kachny, 25 slepic a kočky ani nepočítám. Teď ještě uvažujem o králicích a beráncích.

Co na to říkáte?

Vaši e-mailovou adresu si necháme pro sebe.

Sdílet
Sdílet
TOPlist