Každý má určitou představu o dětech. Než se mě narodily moje dvě cácorky, tak jsem měla jasnou představu o miminku… dudlík, plíny, pláč, málo spánku a flaška s čajem…
Při prvním těhotenství jsem hltala každý článek, každý časopis a knížku, které se mi dostaly do rukou. A najednou jsem se dočítala
… nedávat dítěti dudlík, má to více negativ než pozitiv.
… V noci a při uspávání nechodit hned k dítěti, když začne plakat, brzy si na to zvykne (děti jsou potvůrky a brzy zjistí jak na nás) a mamina si potom od dítěte neodpočne ani v noci.
… naučte dítě co nejdříve (nejlépe do jednoho roku) pít z hrnečku, a když už používáte láhev, nenechte dítě si s ní hrát (zuby a jejich kazivost).
Když se mi narodila Eliška, nechtěla dudlík… dávila se s ním. Ve třech měsících našla palec a nemůžeme jí od něj dodnes odnaučit (má 3,5 roků). Plakat jsem ji nenechala nikdy déle než 5 vteřin, a to ještě byla doba, než jsem k ní doběhla z jiného koutu bytu. A večer jsem s ní ležela třeba hodinu, než usnula, protože sama být v pokoji nechtěla. Nyní při usínání poslouchá pohádky na CD. No a s flaškou si sice nehrála, ale do 18ti měsíců ji měla. Hrneček jsme používali jen doma a na cesty byla láhev pohodlnější. Pak se naučila sát brčkem a pít z lahví s tím dětským pítkem (jupík, bajo).
Po narození druhé cácorky Leontýnky jsme opět s dudlem neuspěli. Palec nechce, ráda se zachumlá do plíny nebo šátku a takto usíná od prvních chvil (dělala to i v porodnici), spaní máme ještě horší, večer sice usíná od narození sama v postýlce se svým „hadrem“, ale v noci bez prsa neusne a to třeba potřebuje i 6x… pijavice malá. No a s flaškou… okusovala ji na stoličkách (které ještě nemá) jinak nevěděla co s ní. Tak když jsme začali dávat čaje, tak jedině lžičkou, to tak asi 2 měsíce. A od 9,5 měsíce jsem ji začala učit z hrníčku s tvrdým pítkem a ona to pochopila velice rychle. Akorát když cestujeme, tak s sebou místo flašky s čajem vezeme hrníček a termosku s čajem. Trošku víc věcí, ale to už se vždycky uveze.
Kdyby mně před čtyřmi lety někdo řekl, že jeho dítko nemá dudlík a nechce ani z láhve pít… nevěřím mu.
Napsal/a: erča
Odpovědi, názory, dotazy, postřehy čtenářů (11 vyjádření)
Malá měla dudlíka, láhev a látkovou plenu do dvou let, pak jsem jí ze dne na den tyhle tři věci vzala:)
Vzala to bezvadně, spát začala s plyšákama a hrníčky a jupíci zabodovaly také, takže tyhle zlozvyky u nás, se odnaučily rychle:)
Synovi jsem dala taky dudlík,ale zde mi to připadá ještě lepší, protože ho chce pouze na noc, na den ho nevyžaduje, /to dcera měla dudel v puse pořád/, několikrát mu ho za den nabídnu, ale zahodí ho, takže tady vidím klad, látkovou plenu musí mít na spinkání také, ale to mi vůbec nevadí a flašku s dudlem?? Dala jsem mu jí, ale také mu nabízím hrníček s pítkem a musím opět zajásat, šlo mu to hned na poprvé:)
Takže, já v těhle věcech nevidím až moc zlozvyky, jsou to prostě věci, bez kterých se některé děti neobejdou a bývá otázka pár let, než se odnaučí mít dudlík, láhev a látkovou plenu:)
Nedovedu si představit, že bych měla synovi lžičkovat čaj, to bych u něho proseděla půl dne, dám mu láhev nebo hrníček a napije se tolik, kolik zrovna chce:)
Já mám tříměsíční dcerku, dudlíka jsem nemohli dávat, kvůli mým zdr. komplikscím při porodu. Museli jsme kojit aby se mi zavinula dobře děloha. Babička nemohla přenést přes srdce, že nemá dudlíčka. Když měla bolení cumlala si ruce, nějak se prostě uklidnit musela.Dost nás potrápily koliky, takže jsem se jí snažila vždy pomoci od prdíků a uklidnit jí. Pokud je člověk s děťátkem když ho potřebuje a snaží se mu pomoci a dává mu najevo lásku, myslím, že dudlíčka nepotřebuje. Co bych to byla za mámu, kdybych jí při každém zaplakání cpala dudlíka. Kromě kolik které nás trápily je malá zlatá, hodnější dítě v okolí neznám. Připadala bych si že nejsem dobrá máma, když bych jí pusu ucpala dudlíkem aby byl pokoj, když mě potřebuje. Jak jinak se má děťátko přihlásit když ho něco trápí. Nikdy jsem nehltala žádný časopisy a podobný věci o dětičkách ani o porodu. Nechtěla jsem se stresovat, prostě až to příjde tak to příjde. A když to přišlo, byla jsem absolutně v pohodě. Malá se narodila normálně měla 4110g a 52cm bez epidurálu, a i přes komplikace s placentou co jsem měla jsem šťastná že ji mám a klidně bych to podstoupila znovu, nechápu matky co řeknou po porodu že nechtějí další dítě, jen aby netrpěly. Vždyť je to to nejkrásnější co může být, držet v náručí ten malý uzlíček a nedá se to ničím nahradit. Ten pocit je prostě báječný. Hanka
Patřím asi k matkám citlivkám, ale nikdy jsem nedokázala nechat malého plakat jen tak!! Vždyť musí mít důvod jinak by neplakal tolik. Je to i tím, že nás dost potrápila 3.měsíční kolika. Budou mu 2, má dudlík, plínu, ale150 slov a používá jednoduché věty
Katie,ikdyž se někomu může zdát,že jen nosíš a chováš..no a co?já myslím,že děláš hlavně dobře,protože posloucháš přirozenou potřebu dětí!!mě taky vždy vytočili věty-nech je řvát,at má silné plíce a podobné nesmyslné pověry!!!a divila by ses,kolik i dnešních moderních maminek tomu věří a řídí se ne podle sel.rozumu,ale podle rad babiček a tabulek a co kde kdo a jak dělá!!kašli na to,děláš dobře!!!jednou mi jedna starší mudr.říkala-my lidi jsme si nějak zvykli odkládat děti do ohrádek,dávat jím rači dudlík,aby neřvalo,vymysleli jsme si chodítka,aby jsme měli klid..něco na tom je!!včera jsme potkali dvě maminky a obě nesli své miminka v šátku!!každý po nich čučel,jako na martany.a i známá ,o šla semnou říká-dívej,dyt ty děti mají bejt v kočárku,chudinky malé!!!jenže ten její „nechudáček“řval v super kočárku jako čert a ty „chudinky“ spokojeně spinkali,u srdíčka své maminky!!a já jsem se jí zeptala-a podle čeho,nebo koho se mají řídit?každýho je to věc a pro děti dělá každá máma to nej!!…snad mě chápete,jak to myslím!!…já malou,11m.kojím pořád a ikdyž chce i v noci třeba i 3x,tak z toho nedělám tragédii,prostě jí dám,ikdyž vím,že už jen dundá,aby se potulila!!a směju se těm řečem,že jí rozmazlím a že budu otrok..kámoška už nekojí,malej v noci sice spinká,ale jinak je to závislák,co pořád brečí a nehne se od ní!!!vím,že nic nevypadá tak,jak se může zdát,ikdyž budu mimi třeba nosit celou noc!!opak je pravda!i podle mejch dětí se mi zdá,že čím víc budu vnímat potřeby dětí a tím je i pláč,protože mluvit neumí..,tak tím víc se naučí,že máma je tady pro něj a tím mín nebude dlouhé hodiny plakat!!!to je můj názorek!!
Já dudlík nedávala, a nedávám, ani jedno moje mimi totiž nebylo tak ubrečené, abych to zkusila. Obě spí se mnou a tátou v posteli (nejdřív dvojpostel, nyní trojpostel). Usínání bylo s Luckou ve fázích. Nejdřív usnula u prsa, pak jsem jí musela nosit, přitom zpívat a houpat, pak zase u prsa, od dvou let jen pohádka, někdy vytuhne i bez ní. Honzík je zatím ve fázi jedna až dvě, až na to, že ho nosí většinou taťka. Jinak plakat jsem Lucinku nejenže nechtěla nechat, ale ani nemohla nechat, protože hned blinkala a utišovat řvoucí dítě a přitom ještě převlíkat postel, pyžamko atd. bylo horší, než jít hned k ní a nosit ji. I když jsem si od babiček vyslechla dobré rady – nech ji chvíli brečet, ať si z tebe neudělá otroka, bude mít zdravý plíce.
Tak jak vidím, je to všude stejné. My máme první hočičku a je jí 8,5 měsíce. Už od porodnice má cumlík, protože když někdo za mnou přišel na návštěvu, tak už od vstupních dveří bylo slyšet naši malou uřvanou Karoínku. Babička hned pohotově koupila dudlík a malá ho nepustí z ruky. Když usíná, tak si taky přehazuje přes hlavičku plýnku nebo peřinu. Nevím co to, ale dělá to spousty dětí. A co se týká flašky, malá pyje pěkně z ní i z hrníčku bez pýtka. Je to moc pěkné být mámou, ale trochu náročné.
Haha:-)))to jsem ale jelito:-))))…je vidět, že hodina již pokročila a já mám v hlavě jen tu parádu ( a to kosmetiku AVON nepoužívám a nikdy jsme nepoužívala) – samozřejmě myslím, AVENT:-))))….
Káčo, pítko od Avonu?
Náš Radeček, když jsem mu zkoušela dát dudlík, jelikož to byl uřvan, tak se mu po něm zvedl žaludek. Lahvičky jsme úplně přeskočili a dostal hrníček, nebyla to žádná značka, jen vím, že byl německý a nikdy netekl, vždy dobře sloužil a to malý bez něj nevyšel z bytu, tahal ho úplně všude. Plínu jsme taky nijak nemuseli, jen si oblíbil původně můj polštářek, teď je teda jeho, a bez něj neusne. Nikdy jsem ho nenechala v noci dlouho řvát, poněvadž jsem četla, že to není rozmazlování a maminka mimčo nakojí, a jde spát a usne, když ho nechá řvát, vzbudí se celý byt a neusne nikdo. Teď usíná ve svém pokojíku tím stylem, že poslouchá pohádku z kazeťáku a já u něj ležím, ovšem jen do určité hodiny a pak odcházím, ať spí či ne. Teď už většinou, když odcházím, spinká. Nepřipadám si, jako otrok, jen si ho chci pořádně užít, a nejkrásnější pro mě je, když ten klouček spokojeně oddychuje. Jo a každé ráno se budí mezi náma. Je to super mít dítě.
Náš Prokop v porodnici nespal a řval tak, že nám sama sestřička dudlíček přinesla – prý se to nemá, ale některé děti jej zkrátka „opravdu“ potřebují….nespal a řval proto, že jej bolelo bříško, anžto se jídlo v porodnici fakt nedalo jíst (a to, kdytž na to přijde, nejsem zase extra vybíravá), takže jsem byla nucena živit se čertvými suchými rohlíky a mlíkem z tácu na chodbě…a bylo to taky naposledy, kdy měl dudlíka…po příjezdu domů jej začal plivat a už jej nikdy nechtěl…posléze jsem mu jej hodila do hraček a s odstupem času jej vždycky v bedně našel a vůbec nevěděl, k čemu je to dobré – okusoval tu kruhovou úchytku:-)….
… s mlíkem flašku dostal na 1 noční příkrm ke kojení od 4. měsíce (kojili jsme nonstop po 1,5-2 hodinách a to bylo fakt neúnosné) – naštěstí patřil k těm kojencům, kterým je jedno, z čeho pijou – bral si flašku, prso, posléze asi od 5. měsíce i trošičku čajíku rovnou v AVENT lahvičce s pítkem (jako „trénink“:-))….tu flašku jsme ponechali jenom na mlíko, které pije po ránu (250 ml) a v jeho 18 měsících si dudlíček prokousal, a další se mi už kupovat nechtělo…a zjistila jsem že na naši mlíkovou lahev sedí pítko od AVONU (i když je úplně jiná firma), takže jsme zavedli pítko i na mlíko – asi po 2 dnech protestů (ale nakonec to vždy vzdal a mlíko vypil pítkem) to všechno bylo úplně v pohodě..takže teď trénujeme pití rovnou z hrníčku „jako velkej chlap“ (snaha a aktivita je veliká, ale těch loužiček:-))…je to fakt hezký, mít prcka:-)…
To je pravda. Je to kouzelný,život s miminkem.
Naše zlozvyky,a beru to šmahem od všech třech holek:
Dudlík od narození,ve dvou letech sebraný od čertů,protože jinak to nešlo, při usínání hladit mezi očima na nosíku a při tom držet za ručičku a ještě k tomu nejlépe pohupovat postýlkou. Někdy plínka na šmudlání taky zabrala.
Flašku s čajem permanentně u sebe. U té malé zatím ne, ale ta si našla další pomůcku k usínání, a to,že mě štípe do pusy,bere mě tzv. pinzetovým úchopem za rty a za nos. A to dělá opravdu pořád.Já jí tu ruku dám ode mě,a ona šup,štíp,někdy mi vleze i do nosu-nic nevytáhne:-)))
A opravdu neznám nic hezčího,než mít mimčo.
Jo jo Erčo svatá pravda, moje první dcerka usínala s lahví dost dlouho a pokaždé vylito na polštáři, dudlíka měla také dlouho. Nyní moje skoro roční holčička usíná jenom také s plínkou hrozně se s ní mazlí dává si jí pod hlavičku.
Také jsem hrozně hltala co každá mamina (když jsem čekala moje první) říkala, četla jsem každý měsíc Betynku a koukala na dokumenty o porodech, ale pak praxe je něco jiného. Nyní při druhém už nic nečtu a řídím se dle instinktu. Ale je to hezké mít mimčo neznám nic hezčího, viďte maminky?
Pavla
Mobile Sliding Menu